Zátah 2

První díl, mínus jeho jediný nedostatek (absentující děj), rovná se tohle. Sice váhám nad tím, jestli dodání děje muselo rovnou znamenat dvouapůlhodinovou epiku, ale ona nakonec rámcově skvěle funguje. Poslední hodina je něco, co odporuje všemu, co jsem měl doposud v rámci kinematografie zažito. Fyzičnost téhle podívané jde za obzory běžné představivosti a Evans má na pažbě zářez nejlepší subžánrové podívané. Několikrát bezděčně vypuštěné „No, ty vole!“ budiž shrnutím všech superlativ, která mě v souvislosti s tímhle napadají. (25.07.2015)

Což o to. Choreografie bojových scén a celkové nasnímání je na neskutečné úrovni - stejně jako u jedničky. Ale to je tak všechno. U prvního dílu byl člověk možná až hypnotizován výše zmíněným. Tady to už ale prostě nestačí a na tak přepálenou stopáž už vůbec ne. Snaha o vícevrstvé zápletky se cení, ale každá je plochá jak zednická lžíce a vytvoření alespoň náznaku pořádného děje se nedaří. Recyklovaná jednička - 60%. (20.07.2014)

Moje definice mistrovského díla vypadá jinak. Jak tak sleduju ohlasy na databázích, kde se opakují výkřiky o nejlepším akčním filmu všech dob, říkám si naopak, že je druhý Zátah hrozně přeceňovaný. Choreografie soubojů je samozřejmě povedená, jenže stylisticky je akce vlastně dost starosvětská (v zájmu přehlednosti, což je tady pochopitelné) a určitě ne přelomová. Srovnání s Bournem jsou dost přehnaná a vlastně neadekvátní, protože zatímco Greengrassovy filmy sice nezaměstnávaly profesionální bijce, svým stylem šly mnohem dál než Zátah, a posouvaly tak expresivní možnosti média. Paradoxně tak pro mě byly mnohem vzrušivější a přitažlivější než Evansovy filmy, které sice ukazují skvěle inscenovanou brutální akci, ale ta stojí v první řadě na hercích a je po chvíli spíš ubíjející. Co oceňuju, je stupňovité dávkování informací, které nám opakovaně nabízí bitky, jejichž opodstatnění se dozvídáme až zpětně. Tím film vyvolává dojem neuchopitelného zmatku, v jehož středu se ocitá sám hrdina, vydaný napospas složitým svárům mezi policií a různými mafiánskými frakcemi. Vyprávění zvládnuté, příběh celkem poutavý - v žádném případě nelze mluvit o vatě -, ale stejně jsem se ve výsledku nedokázal zbavit pocitu, že to všechno nakonec ustupuje dlouhým akčním atrakcím. (21.06.2014)

Tak právě mám za sebou asi nejrozporuplnější film jaký jsem za poslední dobu viděl. Byl jsem zvědavý jak to dopadne po všech těch ódách na to, že se bude jednat o akční nářez roku a kdesi cosi. Mno co na to říct zůstala po tom všem taková divná pachuť, měl jsem obavy z té více jak dvouhodinové stopáže a potvrdili se v plném rozsahu. On je to totiž film dvou naprosto rozdílných polovin. Ta první je zoufale nudná, ukecaná a kromě té vězeňské bitky se tam vůbec nic neděje. Fakt mě to zhnusilo a někdy kolem 80 minuty jsem měl chuť to vypnout a hle najednou se rozjela druhá půlka a já to nepoznával. Fakt jsem měl pocit jako bych se koukal na úplně jinej film. Takže takhle možná v dohledné době přehodnotím první díl. Tam mi sice hrozně vadilo to totálně amatérský zpracování, ale byla to řežba od začátku až do konce. Tady má ta druhá půlka fakt grády a scény jako masakr v metru, automobilová honička, nebo závěrečný finále jsou naprosto boží, ale na druhou stranu je pak třeba si položit otázku proč takhle nemohl vypadat celý film. No nic asi tu zůstanu nepochopen. Hlavně vás prosím za žádnou cenu nečtěte můj komentář a když už si ho přečtete, tak na něj rozhodně nedejte! Já jsem totiž neobjektivní a zaujatý a nejzábavnější na tom je když mě z tohohle obviní člověk co má ten film v oblíbených a přitom ho ještě ani neviděl. No co už vím, že asi patrně zase půjdu proti všem, ale pro mě osobně než bych šel z davem nebo hodnotil jako slepá ovce je daleko cennější, že mám vlastní názor a nenechám se nikým ovlivňovat. Za ty souboje bych i ty 3* dal, ale ta první půlka mě fakt neskutečně nasrala. Prostě to nejde. Bohužel.45% (13.04.2014)

To, čím se před léty egoisticky chvástal Jackie Chan, dnes v Indonésii umí každý komparzista a kdo neovládá minimálně šestadvacet druhů bojových umění, ten ve filmu nehraje. Nehodlám omdlévat ve vlastních tělních sekretech jako mí předřečníci, leč musím pokorně uznat, že bojové sekvence byly luxusní. Ač jsem hrdé prase rozměrů nevídaných, kterému žaludkem nepošteluje ani incestní fisting, homosexuální felching, nebo obličej Justina Biebera, tak musím uznat, že tato degutantní kuchařka na 100+1 způsob, jak správně separovat mozek od lebky, byla moc i na mě. V některých obzvlášť nechutných momentech jsem tedy protestantsky sklonil hlavu do klína a pokoušel se uklidnit selfieorálem. Pátou hvězdu nedávám proto, že mi bylo absolutně jedno kdo chcípne jako další, pročež jsem v podstatě sledoval jen soubor precizně natočených bojových scén protkaných nudným tlacháním. (23.06.2014)