Pád

Je to takové chladné a neosobní, ústřední vrahoun za sebou navíc poměrně brzy nechává jednu botu za druhou, ale ten občasný detektivně procedurální švih tomu přidává body za snahu neunudit diváka odvěkým kočkováním mezi péry a vagínami. Naštěstí se to po vzoru britských minisérií netáhne do nekonečna a po psychologické stránce vybroušené finále to pak táhne divoce nahoru. Po sečtení a přimhouření oka mi tedy vychází čirá spokojenost. Dál bych se v tom ale nenimral, dvě sezóny tak akorát vystačily na dlouhé zimní večery. (20.02.2015)

„Man fucks woman. Man subject. Woman object. That’s fine for you. Woman fucks man. Woman subject. Man object. That’s not so comfortable for you, is it.“ Britská sestra Sagy Norén se ocitá ve světě mužů, kteří milují ženy… jenomže velmi nezdravým způsobem. Komplexní ženské postavy nejsou ve filmech ani seriálech, zvlášť těch kriminálních, stále něčím tak standardním, abych z The Fall nebyl nadšen už jen kvůli Stelle Gibson. Způsob, jakým si Gillian Anderson při modelování výjimečně inteligentní profesionálky s analytickou myslí a pevnými morálními zásadami dává záležet na každém nonverbálním sdělení, je fascinující. Díky mnohovýznamovosti jejích zdánlivě netečných pohledů nám Stella přes její chladnost není lhostejná. Současně ale nikdy neprojeví tolik empatie, aby zcela negovala paralely mezi ní a Paulem, na nichž je založena dynamika vyprávění. Oba dva nacházejí uspokojení v bezchybně odvedené práci, oba dva jsou až fanaticky oddáni určitému poslání, oba dva jsou predátoři (ačkoli závěr první série naznačuje, že z jednoho z nich by se příště mohla stát kořist). K hledání podobností mezi nepolapitelným vrahem a dobrým detektivem jsme kromě dialogů o zdvojených osobnostech vedeni paralelní montáží jeho a jejích úkonů, prováděných se stejnou precizností a možná i z podobných psychických pohnutek (vypořádávání se s minulostí). Vytváření tematických, motivických i kompozičních pojítek mezi liniemi Stelly a Paula, v jejichž pozadí stojí zásadní otázka „KDY se konečně střenou?“, přispívá k mrazivému pocitu, že vrah je minimálně implicitně neustále přítomen. Toto nepolevující zlé tušení, namísto vyloženě hororových scén (jako v Lutherovi) je hlavní pojistkou proti ochabnutí divácké pozornosti. Postavy totiž rozhodně tráví víc času rozebíráním svých chyb než zdárným řešením situací a radost z většiny posunů ve vyšetřování je navíc kalena prostřihy na další páchaný zločin. Jeden krok vpřed, dva vzad. Podrobněji zde. 90% (10.01.2015)

Nemálo ambiciózní projekt, který se snaží jak o psychologický rozbor, tak i o hutnou atmosféru v komorním prostředí. První se mu většinou daří - skvěle zahraná ústřední dvojice (a snad ještě lepší mladá Katie) spolu se zajímavou premisou sériového vraha od vedle seriál s přehledem protáhne i těmi spornějšími pasážemi. A těch je bohužel až příliš. Nejen, že zbytek hereckého osazenstva je až na pár výjimek otřesný a vyloženě ruší, samotná výsledná podoba The Fall až příliš silně zavání televizní produkcí. Jednou za čas se tak podaří vytvořit vynikající scénu, perfektní záběr, a kvůli nim se seriál rozhodně vyplatí sledovat, jenže na každý takový úspěch připadá hned několik momentů, se které sálá bezradnost, jak vlastně odvyprávět tolik informací a pocitů. Celý seriál toho totiž chce říct mnohem víc, než dokázala omezená zásoba působivých nápadů obsáhnout, a tak se v každé epizodě najdou dva nebo tři pamětihodné momenty, jenže zbytek je kvůli tomu jen utahanou a atmosféru pozbývající vatou. To se pak podepisuje na obou zatím odvysílaných sériích, kdy je na každé znát jasný tvůrčí záměr, jenže na ty scény, které postavy opravdu někam posouvají, náleží hromada nicneříkajícího a oproti těm kvalitním částem nijak zajímavého balastu, jenž jen natahuje jinak prostý děj do zbytečně přemrštěné délky. Konec druhé řady nakonec ani nemá žádný lákavý příslib do budoucna, a autoři se budou muset setsakra vytáhnout, aby u něj ještě někoho udrželi. The Fall tak jednoznačně pokulhává za silnější konkurencí - v žánru atmosférických psychothrillerů se např. Hannibalovi nepřibližuje ani na dohled, a v malých kriminálkách zakládajících si na duchu místa zase těžce nestíhá všem možným Zločinům a jejich mladším bratříčkům. (20.12.2014)

Maximálne prechválený seriál, ktorý je hlavne na konci veľkým sklamaním. Vraha poznáte od začiatku, ide teda len o jeho odhalenie, dolapenie a snahu o odsúdenie. Všetko by sa zmestilo do jednej série o 6 častiach, keby to tvorcovia umelo nenaťahovali siahodlhými dialógmi o ničom, prípadne zábermi na premýšľajúcu Scullyovú alebo na akúkoľvek postavu ale tak že to trvá neskutočne dlho. V každej časti máte tak 15 minút ticha. Niektoré časti sa ozaj podarili, hlavne tie, kde sa "konečne" aj vraždí, z celkového pohľadu tu ale chýba viac napätia a nejakého prekvapenia, to nepríde za celé tri sezóny ani raz. Celý seriál je postavený len na tlačení akože chladnej a ponúrej atmosféry, avšak to na zábavu nestačí. Hlavne keď na konci nie je vysvetlený hneď celý rad otázok (prečo sa vraždili výhradne ženy brunety, čo sa stalo s manželkou, akú úlohu v príbehu má vlastne 16-ročná pichanda atď.). Psychologično tu je výrazne na úkor nejakého zaujímavejšieho deja. Avšak chválim Jamieho Dornana. Ten dokázal, že mu proste sedia roly úchylov a tu to bolo podstatne lepšie ako v 50 odtieňoch neherctva. (20.08.2018)

Napriek tomu, že divák pozná identitu vraha hneď od úvodu, nemusí sa báť, že by si tvorcovia tohto seriálu nedali záležať po iných stránkach, za pomoci ktorých si dokážu plne získať jeho pozornosť. Celý počin je viacmenej vyobrazením súboju dvoch osôb, "vrah VS detektív", ktorý spočíva v prezentácií vysokej inteligencie, znalostí, obozretnosti. Tempo je pomalé, priestor dostáva i množstvo "vedľajších" postáv, ktoré či už priamo alebo nepriamo ovplyvňujú vývoj deja. Záverečné epizódy mi z určitého pohľadu neprišli príliš logické, no chápem že zrejme nebolo iné riešenie. Rozuzlenie pomerne reálne, takže za mňa veľká spokojnosť [1 séria - 4☆] [2 séria - 4☆] [3 séria - 4☆] (01.12.2016)