Spider-Man: Homecoming

Hlavní cíl, který si před sebe tvůrci vytyčili, jim vyšel jen napůl. Dopředu avizované propojení superhrdinské velkoleposti s obyčejným středoškolským dobrodružstvím totiž doplácí na chvíle, kdy jim to vedle sebe příliš nesluší a nejednou do sebe hlasitě narazí. Teenagerská linka je totiž k té čistě marvelovské (události z Avengers nebo Občanské války se těží snad víc než na dřeň) šita zbytečně horkou jehlou a výsledné dojmy tak překvapivě musí tahat nahoru až sám Tony Stark v nepřekvapivě parádním Downeyho podání. Tom Holland si kostým užívá do poslední hlášky a snaží se být onou moderní verzí Spideyho, ale i když jsem byl po jeho představení optimistou, zatím si mě na svou stranu získává jen velmi opatrně. K pavoukovi má sice podobně blízko jako kdysi Tobey Maguire, ale vzpomínky na Garfielda a vůbec na celého Amazing Spider-mana ve mně zůstávají příliš intenzivní a pozitivní, než abych nový restart přijal za svůj takhle rychle. 70% a naděje, že když se potřetí vstupuje do stejné řeky, nebude se z ní tentokrát zbaběle couvat. (26.10.2017)

Když mě na nekonečně dlouhé komiksárně nejvíc pobaví půlminutový štěk Gwyneth, udělal nejspíš Spajdý někde chybku. Nepočítal jsem to, ale moc bych za to nedal, že víc času strávil převlékáním, než samotnou akcí. Asi to má pořád nejblíž k označení blockbuster letošního léta, nicméně povedenější homecoming předvedl podle mě i křižák, kterého jsem včera vyhazoval z okna, protože si v koupelně udělal domeček mezi šamponem a pěnou na holení. Ráno tam byl totiž zas. (07.08.2017)

Kdyby režisér Jon Watts uvedl tento v pořadí již asi desátý pavoučí reboot s názvem Spider-Boy: Recycling, ehm, pardon, Spider-Man: Homecoming na nějaké mezinárodní konferenci o klonování, dostalo by se mu potlesku vestoje, jelikož zde až na pár drobností máme co dočinění s takřka identickou kopií předcházejícího dílu série. V prostoduchém marvelovském světě je sice originalita považována za velké tabu, ale zdá se, že neustálá recyklace dané látky už začíná mírně iritovat i nenáročné komiksové diváky, jak také dokládá následující výkřik ze zadních řad kinosálu. Doslovně cituji: "Ty vole, voni tam snad pustili amajzing." Nebývalá příběhová plytkost, abnormálně hloupé chování postav či neskutečně primitivní dialogy už jsou v superhrdinském vesmíru považovány za nezbytný standard, ale Spider-Man: Homecoming vše dovádí do krajnosti, k čemuž bezpochyby přispělo rozhodnutí scénáristů o vytvoření pubertálního pavouka - Toma Hollanda, čímž snímek bez problému osloví i prepubertální publikum, které má koneckonců k marvelovským bezduchým výplachům po intelektuální stránce asi nejblíže. Odpad! (04.07.2017)

Výtečná, odlehčená středoškolská komedie s Petrem Parkerem, která je vtipná a svižná a konečně středoškoláky nehraje banda třicátníků, ale o poznání méně funkční jsou tu scény, kdy má o něco jít, dokud Spaidy jen nezávazně blbne (v obleku, nebo bez něj), je všechno super, ale drama brutálně nefunguje a ať si kdo chce říká cokoliv, emocionální finále druhého Spidermana s Garfieldem jen tak někdo nepřekoná a absence Osbornů sice dává možnost filmu jít jiným směrem, než předchozí inkarnace, ale i tak zamrzí. Je to dobrej film, zábavnej, ovšem finální půlhodina je prostě slabá. I Přes Stark-humor. (08.10.2017)

Sice mi táhne na 30, ale duší jsem pořád puberťák, takže mi teenegerské filmy prostě baví, hlavně když dopředu počítám, že se to bude na této vlně nést. Tom Holland je ještě strašný sympaťák a tak si jeho dobrodružství užívám s ním. Michael Keaton si zase naopak užíval roli záporáka, která mu fakt sedla. Vtipná a rychlá akce, taková oddychová jednohubka, která nemusí nadchnout, ale určitě neurazí. (11.04.2018)