Insidious 3: Počátek

Už je to nějaký ten pátek, co se Leigh Whannell probudil ve špinavé umývárně a společně s Dr. Gordonem museli čelit jednomu z nejdokonalejších filmových zabijáků a jeho "Live or die, make your choice" hře. Insidious: Chapter 3 si nevede vůbec špatně a Leigh na režisérské židličce obstál velmi dobře. I tak však tato zatím poslední kapitola originální hororové série nepřináší nic, co bychom už neviděli v předchozích dílech. Klasický formát rozvíjejícího se příběhu nepřekvapí téměř ničím novým, ale lekačky jsou zpracovány výborně. Zjišťuju, že u takových duchařin už prostě nevydržím, co dřív, takže spoustu momentů, kdy člověk ví, že tam prostě něco ze tmy vyskočí, nebo že temná entita číhá na správný okamžik, si prostě "odvážně" zakryju oči ovladačem a čekám, až je po tom:) Jeden šok jsem chvílu rozdýchávala a to ani nemusel útočit žádný duch. Je to scéna, kdy ona si tam prostě tak stojí na té silnici a... kdo viděl, tak ví. Celý příběh hodně táhne Lin Shaye a je až s podivem, že tato úžasná "hororová babča" se dostala do širšího podvědomí až s Insidious. Je výborná. Dokonce Joseph Bishara v tomto díle užívá své mistrovské hudby velmi poskrovnu. Celkově přináší Insidious 3 vydařené pokračování, které této sérii rozhodně nedělá ostudu, ale zároveň přináší recyklaci již viděného. I když... možná se objeví i Darth Maul a ta hnusná, děsivá Baba v černém:) (27.12.2015)

Tak zprvu musím říct, že mám sérii Insidious nesmírně rád, proto mu některé vady na kráse vždy rád odpustím, ale Leigh Whannell se coby nástupce Wana s trojkou popasoval dobře. V něčem byl možná i lepší než Wan, ale je to strašně těžký posuzovat. Člověk tu potká staré známé a zjistí, jak si někteří vlastně našli k sobě cestu, což je samozřejmě velký plus. Jinak ve srovnání s předchozími díly musím říci, že je trojka asi nejslabší a to hlavně v gradaci, nebo v nějakém pořádném zvratu, který je tady slabší. To určitě hodně uživatelů odsoudí, protože očekávali něco extázového jako u předchozích dílů, ale já byl rozhodně spokojený i s tímhle zakončením. Může se přirovnat třeba k Annabelle. Jednička je pro mě srdcovka, dvojka má neskutečný, propletený děj a tady by si právě závěr zasloužil něco víc, ale pod čtyři hvězdičky rozhodně nepůjdu, protože i tady mi šla chvílema husí kůže. (12.07.2015)

Zmizel směšný ďábel z jedničky, zmizla překombinovanost děje z dvojky a máme zde solidní (příběhově nejslabší= Who cares, it´s not a book bitches?) Haunted House, kterému letos bude rivalovat pouze Crimson Peak. Film má opravdu spousta jump scares, naposled jsem tolik viděl v Drag me To Hell a já oceňuji když někdo jede na plný plyn ( V exploitationech chci vidět spousta násilí, v akčních filmech spousta akce, zde zase lekačky), monotónní atmosféra připomínající zkoušku na konzervatoři je sice intoušům bližší, ovšem pro normální spořádané lidi je intoušská atmosféra otravná asi jako vláda ČR. Film možná působí levněji než předchůdci a smyčcový doprovod zde není tak dunivý jak v Conjuringu, ale chlupy na hoře, mráz po zádech a vyskakování ze sedadla bylo nevyhnutelné( Tak jak se kvalitní písnička pozná dle husí kůže, tak se pozná i horor). Ke konci mi i dojetím ukáplo pár slz, takže o pěti hvězdu bylo rozhodnuto. Největším Highlightem je průchod po Dálavě, kde mrtvá stvoření vskutku nahánějí strach. ( Rád bych uviděl horor odehrávající se pouze v tomhle podsvětí. Samotný záporák s kyslíkovou maskou je bezkonkurenční ( Konečně žádná bledá holka s černými dlouhými vlasy. Oproti monotónnímu a Česky vypadajícímu It Follows od "Trošky", je tohle jasný vítěz a prozatimní number 1. 85% (05.06.2015)

V zajetí záludných povidlových šlápot. Pojem, který jsem pojmenoval "povidlová šlápota", je asi nejvýraznějším nápadem v prequelu, kterému chybí nasazení a zásadní vrchol. Ostatně, film si své dva vrcholy prodělá v první půlhodině, když na mladou hrdinku dvakrát působivě mává démon a následně ji excelentně srazí auto. První třetina filmu je hodně povedená, prosycená tajemnem, jako divák jsem se těšil, co přijde dál. Představte si dál už nepřišlo nic, co by vybočovalo z hororového standardu. Závěrečnou třetinu považuji dokonce za nenápaditou, slabou, včetně směšného posledního záběru filmu. Finále bylo unavené, určené k přetočení, nevylučuji, že za jeho zmršením stojí přístupnost PG-13, jenž z hororů dělá dětské filmy. Co byste řekli na to, kdyby Mimoni byli přístupní až od osmnácti let?! Tak tohle je podobné. I když film působí téměř laciným dojmem, je natočen na velmi dobré technické úrovni. Démon s kyslíkovou maskou je parádní hnusák, kupodivu už nenajde konkurenci v ostatních posmrtných kreaturách, které jsou poměrně slabě namaskované. A pytel se taky s nimi zrovna neroztrhl. Straší se hned na několika úrovních. Některé pasáže jsou znepokojivé, příjemně mrazivé, divák očekává maximální úlek. Leigh Whannell umí využít malý prostor v místnosti hodně sugestivně. Divák si připadá, že je "astrálně" vtažen do scény, kde ale má pocit stísnění, takže se rád vrací na svoje místo, do pohodlí křesla. Astrální cestování do říše mrtvých je zde hodně slabě provedeno. Na médium, v tomto případě Lin Shaye, nečeká na druhé straně nic zajímavého, narazí však na dámu se závojem, která v tomto prequelu nemá zásadní postavení. Unylý dojem moc nevylepší ani přítomnost divných "lovců duchů", dvou internetových šprýmařů, kdy jednoho ztvárnil Vašek Noid na redukční dietě, druhého si zahrál sám pan režisér osobně. Pozorný divák jistě nepřehlédne jeho tvůrčího spolupracovníka Jamese Wana, který si zahrál malou roličku divadelního režiséra, u něhož je na castingu mladá uchazečka o roli, okolo niž se celý prequel točí. Mladá hrdinka Quinn, která chtěla ze záhrobí zavolat mámu, byla zahrána Stefanie Scott poměrně průměrně. Herecké výkony jsou však obstojné. Pokud vám nevadí Dermot Mulroney, který byl vytažen z hereckého záhrobí, budete s jeho ztvárněním otce dcery pronásledované duchy, spokojeni. Film samotný extra dojem nezanechá. Chybělo nasazení, více strhujících nápadů, ale oproti tomu je film natočen přehledně, občas se objeví prvotřídní postrašení se snahou neopadnout. No asi takhle, i když na mě režisér dělal non-stop bububu, já se na něj nezlobím, že to se mnou nic neudělalo. 60% (13.08.2015)

O soundtracku: Žádná velká inovace se z Bisharovy strany nekoná; proč by také měla. Insidiouská hudba je jeden z nejlepších hororových soundtracků nového milénia, ne-li všech dob. To právě on nám připomněl, že housle jsou v hororech tím nejtrýznivějším možným nástrojem. Mistr Herrmann před ním v hrobě dozajista smeká klobouk. Bishara nám totiž v dějovém ohlédnutí, jak to vlastně všechno začalo, dokazuje, že společně s Clouserem a Bañosem tvoří v současnosti hororový trojlístek machrů přes nervydrásající hudbu. Je zastáncem názoru, že hororová hudba nemá mít hranice, a dává nám to pořádně sežrat. Připravte se opět na ďábelský tanec smyčce na vykloktaných houslích, drásavé tóny zrezavělého klavíru a další melodie Bisharových experimentálních nápadů. S nástroji se nemazlí a když se do letitého klavíru začne bušit kladivem, odnesou to divákovy nervy. Přestože je Chapter III. subjektivně o chloupek nejslabším článkem trilogie, právě hudba je jedním z aspektů, který i přesto film jako celek drží kvalitativně vysoko nad hladinou současného hororu. Jak krásně jde soundtrack ruku v ruce s obrazem jsme se mohli přesvědčit už v předcházejících dílech. Samotný střih na démona s širokým úsměvem by sám o sobě příliš strach nenahnal. Ale když se vám k tomu do uší zaříznou ohlušující vysoké tóny příšerných houslí, je to pomalu na resuscitaci. Co se týče soundtracku tedy opět není co vytknout a připravte se na okousané nehty, proud potu na zádech a pořádnou masáž srdce. Recept na strach? Samota, tma a pochopitelně - pořádná hlasitost. 70 % (04.06.2015)