Pečovatel

Vždycky mě nadchne, když nějaký evropský thriller strčí své americké příbuzné do kapsy a tenhle film je přesně ten případ. Z žánrového hlediska mu podle mě nechybí absolutně nic: atmosféra, napětí, domněnky, (ne)zavádějící vodítka, několik podezřelých, sympatický hlavní hrdina, trauma z dětství a nezaostává ani po technické stránce. Jistě, najde se sem tam slabší moment (kostice nevyužitá ke snaze otevřít pouta, ignorování možné stopy, trochu zvláštní závěrečný souboj atd.), ovšem všechny tyhle detaily považuju já osobně opravdu jen za drobnosti, poněvadž to pozitivní na filmu jednoznačně převažuje. Už Loft mě velmi zaujal a po De Behandeling si budu na belgické thrillery dávat o to větší pozor. Za mě to bude slabší plný počet. (05.10.2014)

Primárním poselstvím tohoto sugestivního snímku, jenž jako prostředek jeho prezentace volí syrové, neostrouhané a emočně reduktivní scény, je jednoznačně to, že šukat děti je špatné. Sice nevím, kdo tyhle pravidla určuje, já třeba taky nemám nic proti veganům, když jim ty mrkve chutnají, je to jejich volba, ale budiž. Jako celek to klapalo a ty dvě hodinky mi utekly jako Tomášek Novákojc z ostnaté klícky. (30.06.2014)

Tenhle film je zvrácenost, temnota a hnus sám o sobě. Ublížení dítěti je zlo v té nejhorší podobě a tady je bohužel vyobrazeno daleko znepokojivěji, než by se z popisku dalo odvodit. Hodně mi to každopádně připadalo jako belgická verze Prisoners - temná atmosféra, detektiv bojující s vlastními démony, otevřený konec a tak dále a tak dále. Řekla bych, že nějaká inspirace tam určitě byla, každopádně přestože je De Behandeling krutější a drsnější, postrádá takovou dávku emocí. Což je velká škoda, vzhledem k tématu. Ale přesto dávám slabších 5*, na tenhle film opravdu jen tak nezapomenu - i když bych ráda. (28.06.2014)

Do třetice všeho hnusného, chce se mi říct po tom, co jsem těsně za sebou zhlédla snímky, zabývající se zneužíváním dětí, z nichž je De Behandeling tím nejděsivějším, protože tady peklo začíná zaživa a kdo jím prošel, už nikdy nebude jako dřív... Potud námět, který mě psychicky naprosto odrovnal, o to hůř jsem si však vedla s jeho dozvuky, neboť zbrkle podané souvislosti způsobily zmatek, který si v mé hlavě vyžádal zpětný chod a dávat po někom věci do pořádku mě nebaví, tím spíš v kriminálních thrillerech... Hojně se zde zmiňuje loňské Zmizení, bohužel, podoba by tady byla, u obou zabíjel jeden a tentýž - scénář, přinejmenším u oněch dvou vyšetřujících kopyt, ale za to, že jsem s Nickem netrpěla tikem i za originální léčbu impotence tak zápas v bahně vyhrává družstvo Belgie... (02.10.2014)

"Tak nám zabili Ferdinanda," řekla posluhovačka. "Kerýho Ferdinanda, paní Müllerová?" otázal se Švejk, nepřestávaje si masírovat kolena, "já znám dva Ferdinandy. Jednoho, ten je sluhou u drogisty Průši a vypil mu tam jednou omylem láhev nějakého mazání na vlasy, a potom znám ještě Ferdinanda Kokošku, co sbírá ty psí hovínka. Vobou není žádná škoda." Jasně, bystřejší už pochopili, že jest to citace románu Haška Jaroslava Osudy dobrého vojáka Švejka. S jistou dávku cynismu však dojdeme k tomu, že o tom se točí i tento podivně teple mrazivý pedofekální dramat. Ačkoliv si nejsem úplně jistý, jak označovat zkurvence, který vám chčije po baráku, aby ze zdí dostal ženský Kanál číslo pět, ale pedofekál by vám mělo stačit. Pátrání nás zavede k několika takovým Ferdinandům a ač nebudou konkrétně podezřelí, stejně budete chtít, aby je zastřelili už z "Principu". Vobou nebude žádná škoda. - Film svou realistickou syrovostí je jen pro silné žaludky a vůbec ne pro rodiče. Tátu s mámou to docela semele. Humus! TROLEI: A pak že i kdejaký mentál má právo na život! (17.07.2014)