The Horde

Dá sa vôbec od podpriemerného režiséra akým Jared Cohn bez pochýb je, očakávať snímok, ktorý by nebodaj potešil oko hororového fanúšika? Áno, sem tam sa stane, že motyka vystrelí, no bohužiaľ toto nie je ten prípad. Keď už je niekto tak zúfalý, že kopíruje počiny akým boli donekonečna z popola vstávajúce pokračovania "Wrong Turn", musí na tom byť fakt kurva zle. Na "Horde" je od prvej minúty cítiť amatérčinu. Zaujímalo by ma kedy konečne pochopia, že tá hmla jak z diskotéky je asi tak reálna ako chuť rajčín v rajčinovej z automatu. Ale aby som len nekritizoval, vďaka gore, ktoré je pre hixploitation základom, sa nato dalo pozerať. Costas Mandylor, ktorého väčšina pozná z úspešnej série "Saw" už zrejme nemá do čoho pichnúť, keď sa objavil v takejto zbytočnej zmrdačine - 40% (13.05.2016)

V momente ako som zapla The Horde som nadobudla silný pocit, že sa pozerám na Wrong Turn. Tento pocit sa priebežne vracal v značne častých intervaloch z väčšej časti stopáže. Netvrdím však, že by mi to vadilo, záležitosti ako Wrong Turn, či Hills Have Eyes žeriem (aj keby mali tisíc pokračovaní a boli stále sprostejšie a sprostejšie! :D). Čiže The Horde je taká prekombinovanejšia (až príliš prekombinovaná) obdoba spomenutých.Opäť tu máme klasické prostredie les so zdegenerovanými křupanmi a obeťami naservírovanými ako na podnose, ale bacha!!! Medzi týmito obeťami je Chuck Norris, Terminátor a Rocky v jednej osobe!! Akčné scény boli síce celkom príjemným oživením a nebudem klamať, že bolo príjemné konečne vidieť v horore schopného jedinca, ktorý pochopil, že ide o život a s tými zdegenerovancami sa ne*erie... Ale oukej, bolo to pritiahnuté za vlasy takým spôsobom, že ma z toho doteraz bolia korienky. Čo ma ale zamrzelo najviac bolo to, že tam však skoro žiaden zdegenerovanec nebol (napočítala by som ich na prstoch jednej ruky) a film to hral primárne na tých väzňov na úteku a nie na pôvodných obyvateľov lesnej oblasti - škoda. Pre mnohých užívateľov to bude iste úplná, hlúpa zbytočnosť, ale ja vôbec neľutujem, že som po The Horde siahla. (08.12.2016)

Blbý to bylo až běda, ale občas tu bylo i něco jako solidní gore a hlavně se tu člověk zasměje. O to se stará zejména neuvěřitelně nehrající Paul Logan, v jehož případě jsem prskal smíchy pokaždý, když se dostal do záběru. A v tom byl skoro furt. Vidět to v 80. či na začátku 90.let, tak bych u toho nejspíš uslintával, ale dneska je maximum 30%. (30.07.2016)

Filmy po vzore Deliverance, Hory majú oči či Pach krvi ma nezačnú nudiť nikdy. Ide o to, nakoľko sa tvorcom podarí pozmeniť klišé príbehu a ako zaujmú jednotlivé vraždy. V prípade tohto filmu to bolo na priemernej úrovni, americký mariňák bol až príliš veľkým hrdinom a kedže aj záver filmu zo salutovaním vojnových veteránov bol trochu trápny, vyššie hodnotenie som filmu dať proste nemohol. Asinajviac iritovalo v akom krátkom čase hlavný hrdina vyrobil množstvo pascí a litre krvi, ktoré vytiekli s kýptika nohy jedného z domorodcov. Keď k tomu prirátame že osada v ktorej žili nebola nedostupnou ako tomu bolo povedzme v Hory majú oči tak slabých momentov si film vybral príliš veľa nato, aby som mu udelil vyššie hodnotenie ako 50%. (26.08.2018)

Jste zrovna líní přemýšlet a máte chuť si pořádně propláchnout mozek pořádnou slátaninou? Přijdou vám špatné, opravdu hodně špatné filmy někdy zábavné? Jste retardovaný mongoloid s Downovým syndromem, nebo se právě zotavujete po úspěšně provedené frontální lobotomii? Pokud můžete aspoň na jednu z otázek odpovědět "ano", pak jste natrefili na ten správný film pro vás a neměli byste být zklamaní. Nejsem si jistý, kterou složku filmu označit jako tu nejhorší, nejblbější, nejtrapnější... Dialogy? Poslední záběr se salutujícím veteránem? Nebo rovnou celý scénář? Herce? Triky? Kanibalské mutanty? Nebo konkrétně jednoho kanibalského mutanta s tuze propracovanou maskou, kterého jsem sám pro sebe pojmenoval Klátič? Po dlouhém a důkladném přemítání ovšem za nejpříšernější šílenost z celého tohohle příšerně šíleného filmu prohlašuju postavu Johna. John je totiž opravdový unikát. Jeho hlášky a vylomeniny mi způsobily několik tak prudkých záchvatů hysterického smíchu, až jsem měl obavy o své zdraví. Je to zhruba prototyp postavy, kterou by si sami pro sebe napsali egomaniaci jako Norris nebo Seagal, jen je ještě několikanásobně egomaniakálnější, než jsou Norrisovy nebo Seagalovy postavy, a navíc celý film je ještě několikanásobně fantasmagoričtější, než jsou Norrisovy nebo Seagalovy filmy. Ale dost možná, že kdyby o téhle roli oni dva šoumeni včas slyšeli, servou se o ní před dveřmi castingové agentury jako psi. (22.01.2017)