Shin Godzilla

Zaráža ma, ako podaktorých zaráža kvalita prevedenia "novej" Godzilly, pochádzajúcej z krajiny vychádzajúceho slnka. Každí, kto má čo i len minimálne skúsenosti s obdobným snímkom s totožnou tématikou predsa vie, že nepôjde o žiadny blockbuster, "poněvadž, nýbrž, tudiž", o nízkorozpočtový, fanúšikovský snímok, ktorý z času na čas spatrí svetlo sveta. Nič viac, nič menej, pričom ani z ďaleka to nie je taká katastrofa, ako som sa pôvodne domnieval - 55% (31.03.2017)

Po hodně dlouhý době zase japonskej kaiju film, na kterej jsem se podíval a k mojí radosti si to pořád udržuje takovej ten "jinačí" feeling oproti americkým monster filmům. A tohle - se svým pojetím Gojiry jako skoro hororovýho creepy potvoráka - mohla bejt neskutečná pecka. Stupňující se bezmoc, kde ještě víc než horovovej design Gojiry straší hororový množství byrokracie (ne)řešící, jak si s katastrofou poradit, se ale bohužel rozplyne na rádoby cool závěru, kterej v kontrastu vlastně dost realistických prvních dvou třetin moc nedává smysl a zbytečně film strhává dolů. Nemluvě o občas skvělý hudbě (např.: Gojira theme nebo destrukční sekvence) a občas hudbě, která je úplně mimo a chce bejt strašně cool, jenomže je absolutně mimo nastavenou atmosféru. (26.12.2023)

Odsobněná procedurální satira na (nejen) japonskou byrokracii a neschopnost vlády dynamicky reagovat na zkánosné „jaderné“ zemětřesení 2011. Ano, chápete správně, že tady se nejede na vlně zábavného guilty pleasure monstr snímku jako pozdější (ehm, vlastně dřívější) Godzilly (což na jednu stranu je škoda, ne že ne), ale zcela v odkazu původního Hondova snímku plného poválečných jaderných traumat. V této verzi navíc obohaceného o roli dnešního Japonska vůči sobě sama i zbytku světa. A to skrze desítky mluvících hlav či nulovou přímou provázanost pasáží s Gožirákem. Každopádně většinu času zabírající „zasedačkové“ segmenty jsou fantastické, protože krom satirického a „nastavujeme zrcadla“ módu fungují i samy za sebe jako uvěřitelné zprostředkování, jak by to (ne)fungovalo na nejvyšší exekutivní úrovni v případě národní krize. A zbylou čtvrtinu stopáže pak doplňují neskutečně našlapané katastrofické pasáže s „Probuzenou zkázou“ na ničivé procházce Japonskem, které majstrštykově kombinují totální destrukci, skvostný design vzdávající holdy originálu, nápadité (a sakra působivé) snímání a kongeniální Sagisuiho/Ifukubeho hudbu. "Restart" japonské Godzilly ani náhodou není pro každého a dokonce ani náhodou není ani pro každého nekritického fanouška krále monster. Netradičně zvoleným konceptem i zpracováním si to totiž vyloženě říká o rozporuplné přijetí. A toho se tomu po zásluze dostalo. Každopádně je to minimálně zajímavé a stěží o tom kdo kdy řekne „tuctový katastrofák, který se mi z hlavy vykouřil s náběhem závěrečných titulků“, protože ať už to pro ta odvážná rozhodnutí zatratíte či si to naopak právě pro ně zamilujete, tak chladné a bez jasně vyhraněného názoru vás to nezanechá. A který jiný vysokorozpočtový blockbuster tohle ještě dnes umí? Howgh. (01.08.2017)

Špatnost nového Godzilly mě celkem zaskočila. Jedna věc je trvající archaičnost, tvrdohlavé upřednostňování praktických efektů (a že díky bohu za ně, to odporné CGI na začátku mě dost vyděsilo), které je součástí kouzla. Stejně tak mi nevadí retardované moralizování. Něco jiného je příšerně amatérský střih (ten obzvlášť), hudba, herci, jakoby neexistující postprodukce obrazu. Jestli se vážně pokoušeli o procedurální drama, tak si měli uvědomit, že precizní řemeslo je ještě zásadnější než kdy jindy. To, že scény destrukce jsou lepší než kdy dřív, není k ničemu, když 80 % stopáže se na to nedá koukat. Pokud tohle má být začátek nové éry, tak nevím, jestli chci tu éru vidět. Teda vlastně vím, že nechci. (18.02.2017)

Místní odpaďáky a jednohvězďáky docela nechápu... G-filmy jako subžánr mají svou vlastní poetiku a estetiku a tenhle film do daných mantinelů parádně sedí. V tomhle směru není nad čím brblat.. Anno se tu ukázal jako velkej fanda a přestože přišel s úplně novou Godzillou s úplně novým evolvujícím originem a revolučním vzhledem, ani na sekundu nezapomíná, že tvoří dílo, které by mělo zapadat do širšího kontextu. A nejde jen o původní hudbu, řev a dusot Godzilly, ale třeba o hravě ujetou metodu její paralizace .. Jistou překážkou pro diváka může být ta pseudodokumentární forma, která v některých pasážích ubírá filmu na dynamice, ale na druhou stranu je to zase nový úhel pohledu a svým způsobem to vlastně funguje.. Godzilla má prostoru dost (řekl bych, že v rámci průměru G-filmů jde o lehounce slabší průměr) a při jejim řádění (které je někde na úrovni "inferno") si člověk vzpomene na Anno/Higuchiho spolupráci na Giant God Warriorovi (nebo taky samozřejmě na NGE).. Za zmínku stojí i fakt, že přestože je Godzilla kompletně CGI, je animovaná tak aby působila jako loutka, či chlap v neforemném obleku, což je taky naprosto nový přístup, který ale nebourá tradici.. Osobně mám nutkání vpálit tam ze sympatií i tu pátou hvězdu..... uvidíme po druhé projekci.. EDIT po letech: Je to geniální! Napoprvé s eng titulkama mi v tom kulometném tempu dialogů uteklo dost jízlivého humoru, poměrně důležitých technikálií a diplomatických nuancí. Navíc jsem tenkrát viděl tu o cca 10min kratší verzi. Ta skoro dvouhodinová verze má myslím lepší dynamiku a na pár místech dění lépe navazuje a zapadá do sebe. Je to chytrý a vrstevnatý film, kde se katastrofická zábava kloubí s politickým dramatem a společenskou satirou. Annův anime rukopis to hrozně zvedá a obohacuje především v rytmu střihu a hravém vkládáním detailů do větších celků. Je cítit, že mytologie a celý koncept této Godzilly je promyšlený, s poměrně konkrétní vizí do budoucna. Tozn, že 1) Divák má pocit, že ta kreatura funguje na nějakých, sice absurdních, ale v rámci její existence jasně daných pravidlech. 2) Divák může být nekonečně zklamán, že pokračování se konat nebude (což je fakt škoda, protože alespoň nějaká animovaná minisérie ukazující další evoluční stádia Godzilly, kdy posledním měla být Godzilla jako omnipotentní bytost parametrů samostatného vesmíru, by mohla tento film krásně rámovat a zpětně povýšit i v očích kritiků)... Vedle prvního filmu (1954) je tohle nejlepší (nejoriginálnější, řemeslně nejzvládnutější a nejpromyšlenější) příspěvek do už skoro sedmdesátileté historie tohoto filmového fenoménu. (15.12.2016)