Higher Principle
Režie:
Jiří KrejčíkKamera:
Jaroslav TuzarHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
František Smolík, Jana Brejchová, Ivan Mistrík, Jan Šmíd, Alexandr Postler st., Petr Kostka, Radovan Lukavský, Václav Lohniský, Marie Lukášová (více)Obsahy(1)
Slavný film o zradě, kolaboraci a především o morální odpovědnosti jednotlivce, se odehrává na malém městě v době začínající heydrichiády. Sledujeme osud tří nevinných maturantů, kteří se stanou obětí msty, jež v dané době nemůže mít jiné, než tragické vyústění. (Filmexport)
Recenze (760)
Dokonalé vykreslení atmosféry a vynikající František Smolík. Jenom mi chybí mezi obsazením v hlavičce filmu :-) ()
František Smolík svým brilantním výkonem dominuje sugestivnímu dramatu o morální síle člověka. Klasické dílo české literatury převedené do filmové podoby způsobem bez nejmenších pochyb důstojným, ba rovnocenným. Z věty "Die Sache ist erledigt." mrazí podobně jako z o několik let mladšího "Fsdejte se, nyc se fam nestane." 90% ()
Tíživé, neschématické, byť místy lehce tezovité "študácké" drama s hereckými výkony, které berou dech dech. 90% Zajímavé komentáře: meave, sportovec ()
Fenomenální! Brutální důsledky heydrichiády, konfrontovány s lehkou naivitou maturitního ročníku, nikdy nebyly na filmovém páse hmatatelnější. Strach obyčejných lidí vypustit z úst byť jediné špatné slovo, vážení občané, kteří ohýbají hřbet, a ti, kteří si i v nejtěžších chvílích uchovali rovnost vůči sobě samotným. Dokonalý filmový epitaf všem, kteří padli za oběť jedné z nejzákeřnějších pomst, jaké kdy byly vykonány. ()
Vynikající drama s excelentním Františkem Smolíkem a slavnou větou "Z hlediska vyššího principu mravního, vražda na tyranu není zločinem." Opravdu působivé vyobrazení nacistického "dusna". ()
Tenhle film nám prezentovali už na základní škole, abychom věděli, jaké zvěrstvo v naší zemi pobývalo. Hlavně nás připravovali na jednu zásadní scénu, kdy třídní učitel posílá své žáky na smrt...a to tedy panejo byla síla. Ona je pokaždé kdy se na ten film znovu dívám a není se čemu divit. Líp a jednodušejc ztvárnit nacistickou sviňi totiž ani nešlo. ()
Veľmi silný film, doba keď herci ešte vedeli hrať a zaujať svojím prejavom. /90%/ ()
Nedůvěřoval jsem plně ve schopnosti českého režiséra Jiřího Krejčíka, který se rozhodl zadaptovat Drdův Vyšší princip. Musím se však sklonit a přiznat mu jeho kvality. Vyšší princip patří mezi skvosty české (-slovenské) kinematografie a jen škoda, že není tolik znám u normálních lidí. Herci v čele s Františkem Smolíkem odvádějí úžasné výkony. Přímo úchvatnou atmosféru by tomuto snímku mohli závidět mnohé válečné filmy z let pozdějších i předcházejících. Režisér Krejčík na plátno přivedl skutečný a věrohodný pohled do světa druhé světové války, se vším špatným i dobrým. V celém příběhu jde nalézt mnohé a při každém dalším shlédnutí jsem okouzlován novými myšlenkami a maličkostmi dotvářejícími velmi věrohodný a mrazivý snímek. ()
Kdo jiny mohl dostat hlavni roli nez Frantisek Smolik – zpocatku uslapnuty profesurek (typicka to Smolikova postava), ktery se ke konci prece jen zmuze na necekany odpor – mistrne zahrane. ()
Z hlediska vyššího principu mravního nemohu hodnotit jinak... ()
Vyšší princip nemusí být nejlepším československým filmem, ale do historie je zapsaný bez nadsázky nesmrtelným písmem. Scenáristicky možná není dokonalý, herecky je místy lehce přepjatý. Ale má v sobě myšlenku, která překlenula a překlene desetiletí a hodnotu, která dodnes diváka rozechvívá. Hodnotu hluboce lidskou, vtisknutou do filmu v době, kdy tohle slovní spojení nebylo zprofanované používáním pro každou druhou průměrnou tuzemskou komedii. A právě ona upřímnost a bezelstnost vhání v samém vypointovaném závěru do očí nejednu slzu. ()
Silná, vydarená a v podstate vôbec nezostarnutá dráma z vojnových čias, ale neodohrávajúca sa v zákopoch, ale v mestách, kde je situácia možno ešte horšia, keďže neviete, komu môžete veriť a komu nie (a kde sa vám osudným môže stať aj obyčajné tablo vo výklade). ()
Jednoznačně nejlepší náš film na téma okupace v tragické době v období Heydrichiády společně např. s filmy Romeo, Julie a tma nebo s Dalekou cestou, kterých si rovněž vysoce cením..Jednotlivé filmové postavy-kostými-kulisy i exteriéry vypovídali té době vše mě připadalo opravdu velmi věrohodné. "Z hlediska vyššího principu mravního, vražda na tyranu není zločinem.“ Neskutečná role a fantastický výkon v hlavní roli prof. Málka kterého svým mimořádným hereckým výkonem ztvárnil nezapomenutelný a nebojácný František Smolík (jehož příchod na gestapo, a vůbec ten jeho konečný výstup ve třídě a samozřejmě i rozhlas to všechno byli scény více než pamětihodnotné), ale i ostatní filmové role byli dobré ať už v podání Ivana Mistríka, Jany Brejchové, Otomara Krejči a nebo opět tragická role matky Vlastíka v podání Marie Vášové. Opravdu strhující-působivé-psychologické a silně atmosferické a utiskující filmové drama ( jehož dobrým základem byl už kvalitní Drdův scénář s knížky a později s filmu Němá barikáda), film které dodnes patří k tomu nejlepšímu, co bylo v 60. letech u nás natočeno. Liškova depresivní hudba zde byla rovněž vynikající, a dohromady pěkně splinula s celým tímto příběhem. Jeden z těch filmů na který se kdykoliv a s velkou chutí vždy rád podívám znova a film který vžene nejednomu filmovému divákovi slzy do očí. Povinnost pro všechny filmové fanoušky a hlavně také pro mladou generaci. Taková malá zajímavost na konec: Pro hlavní roli ušlechtilého představitele a statečného profesora, studenty přezdívaného "Vyšší princip", původně Jiří Krejčík zvažoval o jméně Jindřich Plachta (dovedete si to představit?), nakonec však z tohoto jména sešlo poněvadž Jindřich Plachta byl v té době už nekolik let bohužel po smrti:-( Roli nakonec nabídl Františku Smolíkovi-nám všem už dobře známý, který se svým velmi sugestivním herectvím v této roli nakonec proslavil. ()
Krásný film o odvaze a strachu, o cti a zradě, dávám 5* už za to slovní spojení "z hlediska vyššího principu mravního". ()
Geniální převedení povídky Jana Drdy na filmová plátna. Výborné vykreslení atmosféry a strachu v době heydrichyády. Vynikající herecké výkony v čele s "Vyšším principem" Františkem Smolíkem. Při vyslovení legendární věty: "Z hlediska vyššího principu mravního, vražda na tyranu není zločinem." mi přeběhl mráz po zádech. Nejlepší český film, který vystihuje dobu heydrichyády a všeobecně jeden z nejlepších českých snímků. Kdo neviděl měl by rychle napravit...... ()
I z hlediska nižšího principu mravního (na ten vyšší nemám) je tento snímek skutečně mimořádně působivý. Jenže pro mne vražda zůstane vraždou, ať je spáchána třeba na tyranu a jediné poučení vidím v tom, že by mladí lidé měli lépe vážit své kroky, když kolem nich pochodují těžké kanady. Takže já sice rozumím uznalému nadšení diváctva, ale z mého pohledu se jedná o snímek tak vážnovážný, že ho již nikdy nechci vidět znovu. A to pro film není ta nejlepší vizitka. ()
Český film s typicky českými postavami z prostředí familiárního českého městečka v jedné z nejtemnějších dob českého národa zobrazující útrpný český život v tyranii - to je Vyšší princip (slovo "český" možno libovolně zaměnit za "československý"). Atmosféra bezútěšného útlaku a všudypřítomného strachu je výborná a je možno ji dobře pochopit i lidmi, kteří danou dobu nezažili, popř. čechoslováky vůbec nejsou. Přesto mi zde ale něco nesedělo, možná některé příliš jednostranné charaktery (hysterická Jana), nebo přesněji řečeno - film mě neoslovil/nezaujal silou legendy a nemám potřebu jej vidět znovu. 7/10 ()
Je možná trochu smutné, že je film stále aktuální. Skvěle natočeno, podáno a určitě se podívám znovu. Až se stydím, že mi to utíkalo tak dlouho. ()
Na svou dobu (15 let po válce a okupaci) jde čistě filmařsky o nepochybně nadprůměrné a působivé drama s výbornými (době danými) hereckými výkony, leč ta klišé klišé klišé (!)... Tak těžko se mi tohle dílo hodnotí - vedle nesporných ryze uměleckých kvalit působí dnes již dost rušivě ona době poplatná schémata, živící všechny ty historii vnucované komunistické >protektorátní mýty< - uřvaní zlí němci, hloupí nadutí kolaboranti, zbabělá falešná buržoasie, neoblíbený zlý němčinář - versus andělsky hodný latinář, skvělí a lidsky zralí studenti, prostí čeští občané málem všichni svatí vlastenci... Je to tak falešný a zoufale pokrytecký pohled - černobílý - jako fimový materiál, na nějž je tenhle film natočen... Ty čtyři hvězdičky jsou tedy víceméně z jakési nostalgie a s hodně přivřenýma očima. Možná i trošku pokrytecky... ()
Související novinky
Zemřel herec Jan Skopeček
Ve věku 94 let zemřel herec a dramatik Jan Skopeček. Skopeček, jenž měl na kontě přes 150 filmových i televizních rolí, patřil rovněž mezi zakladatele Divadla pod Palmovkou. Mezi jeho nejznámější… (více)
Zhlédnutý snímek se mi velice těžko hodnotí. Jako fanoušek vizuálně silných filmů - vizuálně až tolik nezaujal. Je to možná tím, že jsem v poslední době viděla spoustu vizuálně vyšperkovaných filmů a tento byl mezi nimi tak nějak všední. Přes to zde byly věci, které jsem shledala zajímavými, poznamenala jsem si je a později je zde uvedu. Než se vrhnu na samotné hodnocení filmu, chci upozornit na věc, jenž mě dost mrzela – neumím Německy. Kvůli tomu, že jsme film viděli bez titulků, jsem si musela velkou část filmu domýšlet. Byli jsme ochuzeni například o větu Die Sache ist erledigt, která má ve filmu neskutečně silný význam a sic působí jako nevinná, tak se později dozvídáme, jak hluboký smysl měla – a já ji přímo při promítání ani nemohla patřičně docenit. Film začíná rozhlasem, který již na začátku přináší zvláštní znepokojení. Slyšíme věty, které udávají spoustu varování a dokážeme si už v tuto chvíli představit, že jejich porušení je trestáno tou nejhorší cestou – což se objeví i ve filmu – celou dobu jsem čekala, že to ty chlapce nepotká. Že je přeci režisér nenechá zastřelit. A film nám dá tu hloupou naději, které se chytíme. A pak najednou přichází rakve, zbraně a až do poslední chvíle jsem čekala, že někdo zařve „dost!“ Ale nestalo se a já měla za pár sekund důvod k pláči. Stejně tak hrozně silně působí scéna, kdy my víme, co se stalo a mladá slečna ještě s naivní nadějí utíká k matce jednoho z chlapců domů a chce jí sdělit, že vše bude v pořádku. A ve chvíli, kdy jí to řekne, se jí rozpadne svět. Za pár okamžiků již skončí její život, ve chvíli, kdy cítí největší bolest. Tak kruté zacházení s diváky, někdo by si snad mohl stěžovat. Já to obdivuji. Režisér se snažil dle mého o realističnost. Herci nepřehrávají, jsou zde snímky na tváře herců, když má jít o emoce, ale zároveň zde není žádných speciálních efektů – prostě realita. O to sic snaha je, přes to samozřejmě film nepůsobí jako dokument. Přes to, ve mě zanechal hlubokou díru, jelikož vím, že takhle to kdysi opravdu chodilo. A ne jen v případě tří chlapců. Tolik zmařených životů. Líbilo se mi, že si režisér pro zobrazení tohoto tématu vybral prostředí, se kterým jsem se ještě ve spojení s ním nesetkala. Škola. Myslím si, že většina lidí více truchlí nad smrtí mladých lidí ve filmech, což mi nepřijde úplně správné, ale někdy to tak cítím taky. Ve filmu fungovalo pár zákonů, ale jeden byl úplně nejhlavnější – jsme sledováni. Vždy a všude. Vše co uděláme, nebo řekneme, se někdo dozví. A můžeme zaplatit životem už jen za to, že nakreslíme někomu knírek v novinách. Řekla bych, že za hloupost se platí – chlapci za ni zaplatili, zaplatili i ti, jenž nařídili jejich smrt? A kdo měl větší vinu? Ten kdo smrt nařídil, nebo ten kdo zmáčkl spoušť? Nebo snad ten, kdo vyrobil kulku? A jakou vinu reálně nesl učitel, jenž očividně podnítil finální výrok? Ve filmu se zdají všichni tak nějak bez radosti. Jako by zapomněli, co je to být šťastný. Nemůžeme se jim ani moc divit. Jediný, koho vidíme se usmát, jsou hlavní hrdinové, jenž jsou do sebe pravděpodobně tak nějak zamilovaní – za pár chvil je ale i tato forma štěstí zničena, když je její – již pravděpodobně přítel – odveden a později eliminován. To gesto, jak jí ještě odevzdá ten tahák, je silnější, než se může na první pohled zdát. Také se mi líbilo, jak bylo pracováno s tím, že i lidé, jenž se neměli rádi, se byli schopni spojit, pokud šlo o Němce – tedy – spojit se proti nim. Pak tu bylo jen pár chvil, které jsem si zapamatovala, protože mi přišli zvláštní. Například to, jak se učitel srovnává s matkou – že cítí stejné utrpení nad ztrátou toho chlapce. Jak tohle může vůbec říct? Nedokážu si představit, jaké musí pro rodiče jenž miluje být, ztratit své dítě. Pak v celém filmu nebyl žádný vtip, kromě jednoho, jenž použil šéf gestapa – „Shovívavý, to je dost zvláštní slovo v této válce. Ale vy žijete ještě v té trojské.“ O tom, jak moc to bylo vtipné a jak moc k zamyšlení se nebudu raději zmiňovat. Ve filmu bylo pracováno s kamerou i střihem celkem stroze a obyčejně. Alespoň jsem si nevšimla, že by zde bylo použito nějakých speciálních postupů – to ovšem neznamená, že by film nebyl kvalitní. Pracovalo se s detaily i celky. Většinou, pokud šlo o nějakou výraznou emoci, tak byl zabírán především obličej člověka. Nejvýrazněji to šlo asi vidět ve chvíli, kdy se ten učitel dozví, že ti žáci byli popraveni – pravděpodobně tomu ještě k tomu sám napomohl – kamera se mechanicky přiblíží k jeho tváři. Ve filmu bylo hodně pracováno s několika plány a hloubkou ostrosti. Například hned na začátku. V prvním pláně se nachází nějaký stánek, ve druhé projíždějící auta a ve třetím lidé. Nebo, se v prvním pláně nachází jen nějaké siluety a v dalším lidé. Také probíhá dialog mezi zaostřenou osobu a rozostřenou za ní, bez toho, aniž by se přeostřovalo při tom, kdy hovoří ta rozostřená. Ta postupně přechází dopředu, až se dostane do fáze, kdy je také ostrá. Naopak, někdy byl střih mezi hovořícími osobami velmi rychlý, až moc – když se bavila ta slečna se svým otcem a jen na něj vykřikla „tati“ tak tam byla asi tak na vteřinu, ani to ne. Člověk to nedokázal pořádně ani zachytit, prostě jen výkřik. Co by mě zajímalo je, jak vypadal film v originále. Přišlo mi, že zde bylo hodně kontrastů, ale ne úplně chtěných. Jako by bylo něco hrozně přesvětlené a naopak něco příliš tmavé. Střední tóny se v některých scénách téměř neobjevovaly – jako například ty venkovní scény páru u vody. Naopak, kontrast působil dobře ve chvíli, kdy byli chlapci zavřeni do té tmavé místnosti a všude byla tma a šli vidět jen jejich tváře. Poslední věcí, jenž mě velmi zaujala byla na konci práce opět s rozhlasem – ozvěna. Jak matka utíkala, tak slyšela ten rozhlas znovu a znovu, protože mezi jednotlivými sloupy s rozhlasem je krátké zpoždění. Vyvolávalo to jakousi psychedelickou ozvěnu. Závěrem – film mě rozbečel, co vždy beru jako plus, přes to, že to není nijak těžké. Také mě velmi zaujal hlavně přístupem k tomuto tématu. Nezařadí se mezi mé oblíbené, už jen z důvodu, že mi po něm nebylo úplně nejlépe, no rozhodně patří mezi klenoty české kinematografie a to oprávněně. () (méně) (více)