Nenávist

Na tohle jsem se fakt "těšil". Už původní Nenávist ještě v době, kdy jsem na videu hltal skoro každý horor mě nebavila, dvojka byla příšerná kravina a trojku, která šla rovnou na video jsem radši nikdy neviděl. Remake jede na stejné vlně jako druhý díl, tj. nelineární vyprávění o kletbě, která zabíjí každého kdo se o ní doví. Dá se říct, že to přinejlepším není úplná nuda, lekaček, nechuťáren a vražd je tu docela dost. Je to jen stejná kravina jako druhý díl, díky střídání dějových rovin si člověk nemá šanci vytvořit s kýmkoliv vztah, děj přešlapuje na místě, hrdinové jsou pasivní a když na konci hrdinku napadne ta jediná logická věc a udělá ji, hovno ji to pomůže. Protože stejně jako v každém díle série se s tímhle zlem nedá bojovat... fakt zábavné sledovat film o zlu se kterým nejde nic dělat. Nechápu proč vzniká remake teprve 16 let starého hororu, kdy už originál byl o ničem. (11.12.2021)

Co se děje/scénáře týče, nic nového pod Sluncem - japonská klasika, překopaná, předžvýkaná a natrávená pro euroamerického diváka. U mě spokojenost - atmosféra temná, kamera pečlivá a pomalá, spousta starých známých horrorových gagů či aspoň horrorových gagů podle známých vzorců. Plusem je tentokrát modernější look a taky herecké obsazení, konkrétně Lin Shaye v pár brutálních scénách, ale hlavně skvělá androgynní Andrea R. v hlavní roli. Mínusem je snad jen poněkud banální závěr, ale nakonec proč v téhle dobře zajeté sérii vymýšlet něco nového, že jo. (02.08.2020)

Na exkluzivní předpremiéru snímku The Grudge byl pozván každý, kdo v hororovém světě něco znamená, a já, coby zdejší žánrový expert, na této události pochopitelně nemohl chybět. Přestože filmy Nicolase Pesceho zřejmě nikdy nebudou atakovat čelní místa v žebříčku nejlepších hororů roku, tak mi jeho svébytný autorský přístup dosud velmi konvenoval. V případě snímku The Grudge však bohužel zůstalo u tupé mainstreamové zábavy, která žánr akorát devalvuje a činí ho široce přijatelným pro masové publikum. Režisér diváka nestraší, nýbrž pouze dosti předvídatelně leká prostřednictvím množství agresivních audiovizuálních podnětů. Navíc toto hororové torzo ještě rozmělňuje tím, že ho promíchává s prvky detektivky a psychologického dramatu, čímž nás vrací v čase někam hluboko do devadesátých let dvacátého století. Nalejme si čistého vína. Jedná se o ohromné fiasko, kterému mohu udělit nanejvýš jednu hvězdu. Nezbývá než doufat, že podobných "hororů" uvidíme v roce 2020 co nejméně. (02.01.2020)

Nic co by se nedalo čekat. Tak začíná má poslední recenze v tomto roce. Příběh kolísá a je místy až nudný. Oživením série o Nenávisti je to že děj je zasazen do neJaponského prostředí Ameriky. Co se týče lekavek není jich tam sic hodně ale když už tak vás totálně viděsí. Hudební doprovod umocňuje napínavý leč nudnější příběh na jedničku. Každopádně všem milovníkům hororů doporučuji kino navštívit. Potom si však dejte pozor do kterého domu se jdete podívat aby tam nečekala... NENÁVIST (02.01.2020)

Překvapivě nejde zase úplně o to samé (i když de facto jde), pátrání policistky a skládání rozházených střípků, co se za poslední 2 roky stalo v „domě s nenávistí“ (čili jak brutálně a nechutně zemřeli jeho nájemníci či návštěvníci) je celkem o něčem. Jenže se totéž nedá říct o ubíjejícím plíživém strašení, o očekávaných lekačkách ani o nijak objevných fatalitách od naštvaných duchů (naštěstí různorodých, již megatrapné krkající „bledule“ zůstaly v Japonsku). (11.10.2021)