Záhadná bouře

Paulo je mistr napětí, má spoustu neotřelých nápadů a nutí mě se u filmu od začátku do konce soustředit, abych u sledování nebyla za trubku, která film v půlce vypne, jelikož jí vůbec nedává smysl. Všechno klapalo, až do samého závěru. Představte si, že se těšíte na návštěvu milované bytosti, vysmýčíte příbytek, provedete spoustu úkonů, abyste vypadali co nejlépe, navaříte něco strašně dobrého, zkrátka dáte si fakt záležet. Zazvoní zvonek, natěšeně běžíte ke dveřím, radostně je otevíráte v očekávání věcí příštích a vstupuje otravný kolega, který vám přinesl podklady na zítřejší poradu, které spolu nutně musíte probrat. Takhle nějak jsem si připadala u závaru filmu. Těšila jsem se, co mi Paulo zase připraví za překvapení. A on mi nepřipravil nic. Leč předchozí dvě hodiny byly zase parádní napínák. (28.11.2022)

Oriol Paulo zmiešal Okno do dvora s Frekvenciou a výsledkom nie je žiadna zlátanina, ale prepracovaný a logicky do seba zapadajúci scenár. Obrovskou výhodou je, že film sa nikam neponáhla a tak má divák v deji po celý čas prehľad a nikdy sa nestratí. Napriek tomu film dokáže v tie správne momenty prekvapiť. Kto ale pozná aj ostatnú Paulovu tvorbu, možno na niektoré veci dojde skôr, než tvorcovia zamýšľali. Priznám sa ale, že mne tá hlavná pointa došla až spoločne s prezretím hlavnej hrdinky. Popravde ak by film skončil v čase 1:50, nič by sa nestalo, Vera sa tu totiž ocitá v momente veľkej dilemy, ale aj nasledujúci dej, ktorý sa snaží všetko poctivo uzavrieť a aj tak učiní, ma nesklamal. Len ten predchádzajúci, prvý koniec, by mi k plnej spokojnosti úplne stačil. No a ak má niekto dojem, že Oriol Paulo je súčasný španielsky Hitchcock, tak s ním súhlasím. Kto mu v subžánri mind-fuck trileru dokáže v Európe v súčasnosti konkurovať? (25.08.2019)

Další Oriol Paulo, další masterpiece. Normálně s pětihvězdami šetřím, rozdám jich během měsíce jen pár, protože po tolika viděných filmech už je vskutku vzácností narazit na další, co vás naprosto ohromí. A přesně to lze konstatovat u Záhadné bouře, geniálně vykonstruovaného snímku, který si bere kousek z mého milovaného Darku, neprávem opomíjené Coherence nebo třeba stejně perfektního Predestination, kterému se dostalo větší pozornosti až letos při uvedení na Netflix a HBO. Subžánr cestování v čase s cílem rozdrtit divákovu mysl já budu navždy milovat. A s ním veškeré filmy, co jej zdařile obsáhnou. [viděno na Netflixu 28.12.2022] (30.12.2022)

Vysílá se na podobné Frekvenci, jen rádio vystřídala kamera a hlavní hrdinka nemá hadici. Pobavily narážky na Back to the Future (čas na školních hodinách, ohoz chlapce včetně skateboardu), v elektrizujícím vzduchu jde cítit Hitch a twister Paulo se napínavostí vehementně snaží odvést diváka od bližšího zkoumání logických děr v efektu motýlích křídel. Trošku mi tam scházela lehkost potřebná pro podobné time-travel mysteriózní podívané, ale za to romantické vyvrcholení, které ukáže, že skutečná láska nezná sobectví, jdu s hodnocením výš. Nechybělo mnoho a na konci té podivné bouře spadlo i pár kapek.. (02.10.2019)

Když se mě někdo zeptá, jakému subžánru nejvíc křivdím a předem ho odsuzuju, řeknu španělské cestování v čase. Et voilá máme tady další překombinovaný, komplikovaný kousek, který mě zase úplně nepotěšil a spíš mě rozčílil. Já neříkám, že to není filmařsky dobré nebo zajímavé, ale zkrátka mám s těmito snímky osobní problém, už jen kvůli tomu, že španělské filmy jsou nadmíru ukecané, příliš snaživé a za každou cenu chtějí vymyslet co nejoriginálnější pointu. Pokud tedy nemáte s tímto tlačením na pilu problém, je pro vás tento komentář nejspíš bezcenný. (26.06.2019)