Krotitelé duchů: Odkaz

Sympatická směsice recyklovaných vzpomínek na zašlou slávu krotitelů. Za (nepatrné) účasti původní herecké čtveřice. Gozer, Pán klíčů, Strážce brány...to jsou všechno důvěrně známé pojmy, co se vrací na scénu po bezmála čtyřiceti letech. A podezřívám scenáristy, že se jim moc nového ani nechtělo vymýšlet. Město střídá (tak trochu strašidelně vyhlížející) venkovská farma, respektive zapadákov kdesi v Oklahomě. Manhattan byl rozhodně velkolepější lokací. Do popředí jde estrogen stříkající mamina Carrie Coon se dvěma výrostky. A zbývá dodat, že farmu dříve obýval Egon Spengler, dřívější největší vědecká mozkovna krotitelského kvarteta, který je po smrti a kterého jeho současné okolí vnímalo spíše kontroverzně. A ten na farmě po sobě zanechal množství svých vynálezů/odkazů, co jsou spjaté s duchy, v garáži dokonce parkuje korodující cadillac, co zažil ty nejlepší duchařské časy rozpadlého kvarteta někdejších spasitelů lidstva. Ivan Reitman v roce 1984 dobyl kina prvním filmem, který vládl přelomovými triky a kreativním způsobem vyprávění. Druhý díl stihl osud typických pokračování, ve kterých je všeho víc. Feministické krotitelky duchů se Danu Aykroydovi a spol. ale vůbec nepozdávaly. Na řadu tedy přišel reboot/pokračování, kterého se Reitman sice režijně vzdal, ovšem režijní jablko se dokutálelo k jeho synovi Jasonovi, co odkaz původních filmů značně ctí a je si vědom nastavené kvality. A jelikož se podílel na scénáři, tak se rozhodl, že nové diváky zabaví a pobaví tím, co bavilo jejich předešlou diváckou generaci, tedy originálními atributy, které budou (pro nové publikum) fungovat neotřele, ovšem hlavně se bude hrát na nostalgickou notu. Ostatně toho se držel i skladatel Rob Simonsen, který záměrně opakuje dříve použitou a chytlavě zažitou notovou osnovu. Pochopitelně se to neobejde ani bez notoricky známé hitovky Ray Parkera Jr, znějící v závěrečných titulkách. Dostaví se, až na závěr, Bill Murray, Dan Aykroyd a Ernie Hudson, v titulkové scéně i Sigourney Weaver. A Harold Ramis coby mlžný duch. Gozer je víc sexy než dřív, aby ne, když ho ztvárnila Olivia Wilde, v titulkách neuvedená(!). Paul Rudd coby sympatický učitel, který má libůstku v tom, že dětem místo výuky pouští osmdesátkové horory z véháesek, sice vyloženě nenahrazuje absentujícího Ricka Moranise, svým způsobem ale později přebírá jeho úlohu, a nemá komediálně na něj. Dětskou partu vede Mckenna Grace se vzhledem šprtky. Vtipem a kreativností film nepřekypuje. Největšími nápady jsou ty, co už diváci znají z dřívějška, načež jsou povýšeny do téměř absurdní roviny, takže místo dřívějšího osvědčeného ducha slizáka zaujal duch Kovožrout, obřího reklamního panáka střídají jeho početné mini verze. Film své dva původní bratrské filmy naprosto v ničem nepřekonává, vzpomínková hra na nostalgii však zaručuje dostačující divácký zážitek. 7/10 (17.01.2022)

"Who you gonna call?" Odignorujeme-li pět let starou ženskou verzi, jedná se o návrat do světa Krotitelů duchů po pěkné řádce let. Původní osmdesátkové filmy mě dokáží oslovit i dnes - ať už jde o herce, slušné efekty či chytlavou znělku. V Odkazu se viditelně mísí staré s novým - díky (okatým) odkazům a původnímu obsazení cítí člověk všudypřítomnou nostalgii, zatímco na druhé straně je vidět snaha o oslovení mladšího publika. Během projekce jsem si nejednou vybavil Stranger Things - a ne, nebylo to kvůli Finnu Wolfhardovi - a v závěru jsem se nemohl ubránit dokonce vzpomínce na čtvrtého Harry Pottera. Na jednu stranu bylo fajn vidět starou gardu - v rámci možností - opět pohromadě, na druhou stranu zde ale byli spíše jenom kvůli nostalgickému efektu. Nové obsazení mi až na Paula Rudda a Logana Kima přišlo takové nijaké. Lepší tři hvězdičky! (06.01.2022)

No asi se z toho dalo vytezit vic. Film ma silene prepalenou stopaz a dobry dve tretiny casu se toho moc nedeje. Film sazi castecne na nostalgii, castecne na atmosferu ala Stranger Things, ale ani jedno se buhvijak nedari. Kdyz se dej konecne rozjede, tak se to zas pro zmenu preklopi do digibordelu. Jako celek to je sice fajn, herci sympaticky, triky naprosto v pohode, sem tam nejakej fajn forek nebo akce, vrati se i stara particka, ale proste to neni neco, co bych potreboval videt znovu. Na druhou stranu, ja nikdy ani nebyl buhvijak odvarenej z puvodnich filmu. Proste takova neurazejici zabava za slabsi 4*. (30.01.2022)

První Krotitelé zkřížení s amblinovským dětským letním dobrodružstvím na maloměstě. Ano, je to nepopiratelně hned dvojitá osmdesátková nostalgická nálož, ale oproti mnohým ostatním, kteří to v posledních letech zkouší u kdečeho a nadužívají ji, tak citlivě. Funguje to totiž z větší části samo za sebe (snad jen finální čtvrtina je až moc "jedna k jedné" a ten samý film). Když se k tomu přičtete onen "Odkaz" (a to i v tvůrčí otcovsko-synovské rovině Ivan/Jason), tak to umí stejně tak vykouzlit úsměv jako chytnout za srdíčko. O poznání lepší než by se jeden odvážil doufat u pokračování, které přichází o nějakou tu dekádu později než by bylo záhodno. Navíc, světe div se, zdařilého pokračování, které nezkouší nic světoborného, ale svou škatulku vyplňuje solidně a zábavně. (20.03.2022)

Prvých 12 hodín po dopozeraní som bol presvedčený o tom, že tomu nemôžem dať „len“ 3*. Na jednotke aj dvojke som bol ako dieťa v kine. Predstavovalo to pre mňa dodnes nezabudnuteľný zážitok. Lenže... po 12. hodinách zo mňa nadšenie a dojatie razantným spôsobom vyprchalo. Vlastne som sa na tvorcov dokonca začal hnevať. Za to, že do toho nešli naplno, že zostali zaseknutí uprostred cesty. Spôsob, akým narábali s Haroldom Ramisom, je unikátny. Možno bola preliata i kvapka slzy z mojej strany. Nechcem o tom hovoriť. Tomuto poviem dôstojná rozlúčka!   Problém je v tom, že s ďalšími cameami to až také pozitívne nie je. Tešil som sa na ne hodinu a trištvrte. Napokon z toho vypadlo niečo na spôsob „hm, a to je všetko?“. Čakal som viac. Nevraviac o tom, že zásadná časť bola divne uprataná do záverečných titulkov (wtf?). Jason Reitman je ako pokračovateľ rodu skvelou náhradou. Vie byť poetický, krásny, sám sebou.   Malér je, že mu to tu nebolo umožnené tak často, ako si zaslúžil. Po dobrom, uvoľnenom a poetickom začiatku to prestáva byť ono. Ku koncu viacero motívov a postáv šumí do prázdna (mama a učiteľ). Nemôžem povedať, že by mi nejak extra vadilo, že posledných 30 minút je (poľnohospodársky) remake jednotky. Vadilo mi, že sa doňho nešlo naplno (kde je pesnička, Jason???). Každopádne, ja som nikdy nemal učiteľa, ktorý by nám púšťal Cuja (!). Ale raz sa mi podarilo (koncom roka, známky už boli uzatvorené a nejak nebolo čo robiť) prepašovať a pustiť Predátora 2. Asi si to dokážete predstaviť. J.K. Simmonsa som vôbec nespoznal. (22.01.2022)