Napoleon

Návrat ke klasické látce, která se nikdy neokouká. V rámci příprav jsem si připomněla filmy Marie Walewska a N (Io e Napoleone) a seriál Napoleon and Love. Existuje samozřejmě další telefonní seznam napoleonských filmů, ale o těch zase někdy příště. Ridley Scott Joaquinovi Phoenixovi jako herci rozumí, je to tedy vlastně ideální spojení. Bitvy u Slavkova a Waterloo jsou vynikající, ale chce to kino, předpokládám, že domácí projekce adrenalin trochu sníží. Co se týká výběru dalších kapitol z Napoleonova života, je poněkud s podivem, nakolik se David Scarpa upnul výhradně k císařovně Josephine, ostatní ženy jakoby na Napoleona neměly vliv, ačkoli se třemi dalšími měl tři děti a samozřejmě celou řadu dalších vztahů. Nicméně v rámci celku je tento hlavní vztah s císařovnou funkční a vytváří určitý rámec. Události z etapy Hrůzovlády jsou hektické, stejně jako Vídeňský kongres, ale zase je tu dost místa na Egypt i Rusko, takže si většina diváků dokáže přijít na své. Velkofilmy tohoto druhu je nutné opakovat každou generaci. #čsfdprojekce (23.11.2023)

Smutek a zklamání. Občas jsem si při mnohdy prázdném a samoúčelném tokání Josephine a Napoleona myslel, že sledují výběr z Bridgetons a ne nový majstrštyk Ridleyho Scotta. Tak špatně na tom dramaturgicky Napoleon je. Rozháraný, nekonzistentní, dějově roztříštěný. Obstojně natočené krvavé bitvy střídá prapodivná, para-romantická rovina a jestli si někdo myslel, že to zachrání alespoň bohatá fakticky-informativní rovina, rozbor osobnosti geniálního vojevůdce, myslím, že to zůstalo tak nějak v půli cesty a zároveň to může být jediný smysl, proč se podívat na Directors cut. Získat větší a podrobnější přehled co vlastně všechno Napoleon za své doby dokázal. Tedy za předpokladu, že divák akceptuje filmové médium a nebude se chtít podívat na wikipedii, nebo do učebnice dějepisu. Jestli ale directors cutem získá film nějaký specifická tvar, nebo identitu, to silně pochybuji. Nejhorší historický velkofilm Scotta spolu s Robinem Hoodem. (17.02.2024)

Ridley Scott ani tentokrát nenatočil film, který by se měl pouštět ve školách, protože je 100% historicky přesný. Natočil ovšem strhující epický velkofilm o Francii, armádě, ale především lásce. Ridley Scott si možná mnohé svou dekonstrukcí Bonaparteho znepřátelí, výsledek ovšem vyvolává tak silný proud emocí, že si Scott své kroky dokáže obhájit. 85-letý nenápadný a přesto výtečný vypravěč ani tentokrát nešel nikomu naproti, výsledek je poté strhující takovým způsobem, že snadno vyvolá naději, že to s Gladiátorem 2 za rok dopadne dobře. Scotta totiž tvůrčí elán očividně pořád neopouští.... (21.11.2023)

Působí to jako clipshow desetidílné minisérie. Je hezké, že chce Scott dekonstruovat Napoleona, dělá to ale naprosto neorganicky. Nosným by měl být vztah s Josefínou, který je ale naprosto nerozvinutý a její postava šíleně degradovanná na smutné koukání. A je mi jedno, jestli to nějak ožije v režisérském sestřihu - Scott touhle svojí neschopností uvést film v kinech leda škodí kinematografii. Není to vyloženě katastrofální, ale rozhodně zbytné. Válečné scény nesahají těm Bondarčukovým po kotníky, ale to by mi tolik nevadilo, kdyby ten film našel "něco". (21.11.2023)

Bylo mu neuvěřitelných 85 let a pořád má chuť, schopnosti a elán vést velký štáb, formovat a aranžovat davové scény, předkládat efektní bitevní výjevy, a ještě k tomu sledovat komplikovaného podivína plného slabostí a neobratnosti. Být ve Scottových letech v takové kondici, budu si výskat. Jenže to je asi tak všechno, nad čím můžu smeknout. Čekal jsem totiž kombinaci požitkářství, chytrého scénáře, silných detailů a pořádných emocí. Jenže jsem dostal od každého nečekaně málo... Francie nezažívá nejveselejší období, popravčí gilotina vehementně pracuje a mocenského vakua využívá nová tvář, u které se v následujících letech přetvářela míra obdivu i negativismu. Napoleon u některých získal podobu heroické legendy, u jiných byl postavou kontroverzní až démonickou. Legendární Ridley Scott, který se nikdy netajil tím, že na historii zrovna nedbá, se věnuje zejména nesnadnému vztahu s jeho manželkou Josefínou. Silný dojem ale ani tahle linie nepřináší (a jejich sterilní dopisování tomu nikterak nepomáhá). Navíc žádná z vedlejších postav nijak zásadně/zajímavě nepřispěje do děje, samotný Joaquin Phoenix sice vypadá skvěle, je minimalistický a tradičně charismatický, ale prostě nemá co hrát. Scott má nicméně nadále prvotřídní filmové oko, strhne velkolepostí a mrazivostí, i když větší prostor dostává až závěrečná bitva u Waterloo, kde se dočkáme i nějakých dobových způsobů válčení. Jinak je to epizodické šup šup. Pod kůži prostě nejdeme. PS: Trochu se obávám modrých čísel. (22.11.2023)