The Virgin Suicides
Smrť panien
The Virgin Suicides
The Virgin Suicides
Režie:
Sofia CoppolaScénář:
Sofia CoppolaKamera:
Edward LachmanHudba:
AirHrají:
James Woods, Kathleen Turner, Kirsten Dunst, Josh Hartnett, Michael Paré, Scott Glenn, Danny DeVito, A.J. Cook, Hanna Hall, Chelse Swain, Leslie Hayman (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Láska a nenávist, SEX a smrt, vzpomínky a touha. A jedno velké tajemství. Kolem domu Lisbonových se točí všichni kluci. Žije v něm pět krásných sester, kterým jejich rodiče zakazují chodit ven, a chlapci o nich něco vědí jen díky tomu, co vidí přes okna. Tato rodina má temné tajemství, ale nikdo by ho neodhalil, kdyby místní playboy Trip nepozval krásnou Lux Lisbonovou na večírek. Rodiče dokonce povolí děvčatům jít ven a vše vypadá v pořádku. Když se Trip a Lux trochu sblíží, věci naberou nečekaný spád. Kluci teď již nechtějí děvčata jen sledovat. Chtějí je zachránit - i za cenu vlastní nevinnosti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (446)
I když mám k době ve které se děj odehrává svůj vztah, tak tohle mě až zas tolik nedostalo (napodruhé už ano). Režisérka (dcera F.F. Copolly, sestřenice Nicolase Cage) pracovala s příběhem, který je pro mě dost těžko uvěřitelný, ale na druhou stranu je výborně natočený a v určitých místech výborně zobrazující dospívání. Proto mi nezbývá než se těšit na režisérčin nový film "Lost in Translation" s přitažlivějším tématem :) Tady je to tak 70% (napodruhé už čisté ****). ()
Docela chápu, jak to Sofia Coppola myslela a proč to natočila zrovna takhle, ale je těžké se rozhodnout, jestli sledujete drama inspirované - možná -skutečnou událostí nebo poetickou feérii o pěti zasněných vílách. ()
Smrt panen je technicky bravurně zvládnutá, má skvěle napsané postavy, zajímavý námět a cit pro vykreslení prostředí i doby. Sofia vypráví o čtveřici chlapců v sedmdesátých letech, kteří fascinovaně sledují přísným způsobem vychovávanou pětici překrásných dívek, bydlících naproti domu jednoho z nich. Jedna z nich se totiž pokusí o sebevraždu a zanedlouho ji i dovede k „úspěšnému“ konci... A to je jen začátek. Poměrně depresivní příběh vypráví Sofia Coppola skrze objektiv zdánlivě idealizujícího retrostylu sedmdesátých let, všechno je barevné, načančané, plné fajnové muziky, ale člověk cítí tu postupně gradující nenápadnou tragédii, kterou si skuteční viníci vůbec neuvědomí. Příběh je navíc neustále obohacován výpověďmi „očitých svědků“, ukázkami z televizních zpráv a především monologem vypravěče příběhu, který kdysi byl jedním ze čtyř chlapeckých hrdinů, a dnes z pohledu dospělého poutavě komentuje, co se tehdy vlastně stalo. ()
Nepopírám, že má Sofia režisérký talent a umí pracovat s herci, kteří v každém z jejích filmů hrají jako o život. Ale nějak jsem zkrátka nepobral, proč to ty holky udělaly, nepochopil jsem jejich motivaci jejich jednání. Teda, pochopil, ale Sofia asi měla ultra liberální výchovu, jestli jí tak strašný čin, jako je sáhnout si na vlastní život, přišel adekvátní k situaci, ve které se ony dívky nacházely. KDYBY SE MĚL TOTIŽ ZABÍT KAŽDÝ, KDO MÁ TAK "STRAŠNÝ" RODIČE, TAK POMŘOU CELÝ GENERACE, včetně nezanedbatelné části uživatelů CSFD :o)) ()
4,5* ... A navíc bych tenhle film doporučila všem rodičům, kteří si myslí že tím, že vše, co dětem stačí k dobrému životu, mají jenom u nich a že nepotřebují kontakt s okolím. Nádherně zvládnuté téma, přitom z trochu jiného pohledu, než bývá v Hollywoodu zvykem. Sofia Coppola je výborná režisérka a i z v podstatě minimálního příběhu dokáže vytěžit zajímavý film a hlavně skvělé herecké výkony ze všech zůčastněných. Navíc na zpracování je lehce patrné, že prošlo taktovkou drženou v ženské ruce, přitom ale odkrývá taje nejen dívčí, ale zde možná i víc mužské duše a to s naprostou samozřejmostí a lehkostí. ()
Sofia, cara mia, to bylo něco úžasného. Dokázala jste, že mi poprvé v životě Kirsten Dunst přišla jako dobrá herečka a fyzicky atraktivní děvče. Natočila jste skvělý příběh o nespoutanosti mládí, svobodě, puritánství, křehkosti duší a lecčem dalším co neumím slovy postihnout, jen to cítím. Z nějakého důvodu ale půjdu "jen" na 80%. PS: Ten důvod přišel o pár let později a jmenoval se Lost In Translation. ()
Dívčí příběh pohledem mužů. Velmi vyzrálý celovečerní debut, který porušuje vícero norem klasického hollywoodského vyprávění. Film de facto nemá protagonistu, který by musel řešit konflikty a překonávat překážky pro dosažení cíle. Vypravěč je stejně jako v knize neurčitý reprezentant mužského pokolení. Na množství otázek dostaneme jen minimum uspokojivých odpovědí, řada mezer zůstává až do konce nevyplněných. V jednu chvíli si Coppolová dokonce dovolí použít nepravdivý flashforward (útěk autem).___ Přes šíři interpretačního pole nejde o neurčitý new age blábol, v němž by dojmy vítězily nad logikou. Film je precizní ve zprostředkovávání a paralelním shazování chlapeckého/mužského hlediska, čímž se do středu naší pozornosti namísto samotných dívek, jež nemáme možnost poznat, dostává právě akt dívání se a konstruování idealizovaných obrazů. Snaha pochopit sestry (a jejich svět, symbolizovaný domem Lisbonových, domečkem pro panenky, v němž jsou zavřeny a který nakonec „umírá“ společně s nimi), jež pro partu kluků začaly existovat až „díky“ sebevraždě jedné z nich, je omezena osvojenými mentálními schématy a stereotypními škatulkami. Jde o silně zobecňující vnímání, založené na předpokladu unikavé ženské iracionality, které nezohledňuje svébytnou povahu každé z dívek, z nichž určitou svébytnou v očích chlapců skrze svou sexualitu získává pouze Lux. Od zjednodušujícího chápání komplexních lidských bytostí se Coppolová distancuje ironickým použitím výrazových klišé z hloupějších „holčicích filmů“ (hudba, banální „ilustrace“ při čtení Ceciliina deníku, obsahující záběry s trháním kytiček, prosluněnou krajinou a jednorožce). ___ Mytologickým závojem zastřený příběh (neurčité časové zasazení, výrazná symbolika, nadčasové téma připomínají Piknik na Hanging Rock) o tom, jak ženská nevinnost (resp. její představa) muže připravuje o duševní vyrovnanost, schopnost empatie a lásky tak zároveň slouží jako útok na „přisvojovací“ mužský pohled a patriarchální zobrazovací schémata. Kdekoli jí to předloha umožnila, projevila Coppolová vůči dívkám dost empatie na to, aby plnily výhradně funkci tajuplných a krásných objektů. Podnětně mnohovrstevnatá Smrt panen je díky tomu v neposlední řadě generační výpovědí o neochotě připustit, že „this tree is dead“ (ať už si za strom dosadíme Cecilii, dětství nebo něco jiného) a marném vzdoru pomocí hudby, sexu, sebevraždy… 80% Zajímavé komentáře: Faidra, Oskar, kiddo, Sindymindy ()
Dobrovolně se přiznám, že jsem tento film asi vůbec nepochopil, přesto na mě (paradoxně?) o to více zapůsobil. Chtěl jsem vyzdvihnout herecké výkony a tak, ale to by bylo nošení dříví do lesa. ()
Takto vypadá poetický film. Nejsem si ale jistý, zda se mi to líbí. ()
Sofia Coppola hned na začátku hodila do placu pět sester a já vůbec netušil která je která / vyjma Kirsten Dunst samozřejmě:) / a ještě po mě chtěla, abych pochopil jejich chování, tak jsem si říkal, ááá to to zase asi dopadne tak, že budu úplně mimo. A dopadlo. Byl jsem mimo, jenže úplně jinak. Sofia prostě na mě umí dokonale převést pocity hlavních hrdinů a to třeba jen pouhým jediným záběrem, který je často naprosto mistrně sladěn z hudbou na jejíž výběr má Sofia snad ještě větší talent než na režii a že na ní má talentu plnej váček. Příběh je tak strašně poeticky smutnej a současně krásnej, že jsem od něj nedokázal odtrhnout žádný ze svých smyslů, ano poslouchal jsem dialogy, koukal na krásné obrazy, hmatal na obrazovku a očichával jsem DVD jo a ještě jsem záviděl Josh Hartnettovi jak šel tou chodbou a každá holka z něj byla na sračky. Zkrátka a dobře tahle panenská smrt ve mě zůstane hodně dlouho uložená. ()
Dlouho jsem váhal mezi 3 a 4 hvězdičkami, nakonec jsem se přiklonil ke čtyřem, ale hlavní, dalo by se říci klíčovou zásluhu na tom má Kirsten Dunst. Ta opět dokazuje, že je nejen moc hezká, ale i moc dobrá herečka. I když její role zřejmě není rozsahem největší, Kirsten zastiňuje ostatní aktéry natolik, že si vpodstatě z celého filmu vybavuju hlavně její tvář a ostatní již jen mlhavě. Námět filmu působil zajímavě, dalo by se říci skoro mysteriózně, myslím ale, že Sofia Coppola jej mohla rozpracovat lépe, neboť v ději nejsou až tak zřetelně načrtnuty pohnutky, které vedly k oné tragédii. Sice se dá říci, že vyústění je pochopitelné, ale nemusí být tak zřejmé úplně každému. Nicméně jde o velmi pozoruhodný tvůrčí počin a solidní režijní debut a lze jen doufat, že si dcera slavného otce své renomé bude v budoucnu ještě vylepšovat. ()
║Rozpočet $9miliónov║Tržby USA $4,906,229║Tržby Celosvetovo $10,409,377║ mimo mňa /20%/ ()
Velmi zajímavý debit dcery F. F. Coppoly Sofie. Příběh točící se okolo jednoho domu, kde žije zvláštní rodina. Manželé a jejich 5 dcer. Dcery jsou odstupnovane od 13nácti do 17nácti let. Jedna z nich se chce zabít a útéct tím z domova a útlaku v kterém žije. 4 chlapci, kteří je milují a jeden, který může mít všechny, ale chce jen jednu. Lux v podánní mladičké a krásné Kirsten Dunst je skvěle provokující, přitažlivá a odevzdaná .... žena. Všechny ostatní sestry jsou často před kamerou, ale na žádnou z nich se tolik kamera a příběh nevážou tolik jako na Lux. Ve filmu vystupuje velmi mnoho vycházejích hvězdiček. Od Kirsten Dunst přes Joshe Hartnetta, Haydena Christensena až ke Giovannimu Ribisovi. Vedle nich jsou tu stále herecké veličiny jako James Woods a krátce Denny DeVito. Co se týče Sofie jde o perfektně zmáknutý film i se scénářem. Z této slečny bude hvězdná režisérka. Jasné 4*, protože na 5* chybí trochu něčeho... navíc. ()
Poněkud netradiční a tak nějak zneklidňující film, na čemž má lví podíl komentář Giovanni Ribisiho. Sofia Coppola zde uplatnila dost osobitý styl režie (záběr vždy trvá jakoby o pár vteřin déle než by měl a díky tomu vyplyne taková ta rozpačitost některých situací). James Woods podává hyperexcelentní výkon a je opravdu zábavný. Kirsten Dunst to sluší a Josh Hartnett hraje svůj standart. Cool sympaťáka, idola žen a to mu jde skvěle. Celý tenhle film mi svojí divnou atmosférou a tim školním prostředím dost připomínal "Donnie Darko." ()
Po režisérské, herecké ( James Woods, Kirsten Dunst ) i hudební stránce rozhodně dobře zvládnutý film. Rád bych dal čtyři, kdyby scénář nebyl trochu podivný. Prostě nechápu proč ty holky na konci filmu udělaly to, co udělaly, motivace proč se odhodlaly k tak krajnímu řešení tu nejsou, nesedí mi to tam, nevěřím tomu. jejich rodiče nebyly zdaleka tak hrozní a nabízelo se mnoho jiných řešení, jak by nejprve řešily své frustrace ( např. útěk z domova ). Škoda. Ale moc se mi líbí tento styl vyprávění - vzpomínání na dospívání s nostalgickými komentáři mimo obraz ( hodně podobné například Příběhu z Bronxu ). Na debut dobře zvládnuté a už se těším na Ztraceno v překladu. ()
SNAŽÍME SE POCHOPIT TĚCH 5 DÍVEK, NA KTERÉ ANI PO LETECH NEDOKÁŽEME ZAPOMENOUT...... /// Taková normální rodinka. Táta, máma, 5 panen. A pak jen 4. (Né, k žádnýmu prznění nedojde!) MŮŽE 13ti LETÁ HOLKA VĚDĚT, JAKÝ JE ŽIVOT? Atmosféra očekávání toho co víte že nastane. Zajímá mě proč? (A nikdo se nemá k tomu mi to říct.) Dozvídám se víc o jejich snech a jak je stísňující být dívkou. Situace jako z pohádky o zakletých princeznách, které čekají na krásné (nebo aspoň nějaké) prince, aby je odvedli z domu, ve kterým byla spousta lásky. Hezky odvyprávěnej příběh, kterej zaujme atmosférou, obsazením a hlavně proto, že smrt panen (?) Lisbonových musí bejt tragédií pro každýho (normálního) kluka. Ale kromě toho, že nemám z baráku dělat zakletej hrad – nic! Emoce zůstaly zavřený někde v tom domě. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu od Jeffrey Uegenidese ,,The Virgin Suicides“ číst nebudu. 2.) Zajímá mě, jak Amíci (ne)zvládli svoji verzi 30 panen a Pythagoras. 3.) Thx za titule ,,thoor13“ a ,,depressya“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
rozpočet : $9 million tržby celosvetovo : $10,409,377 ()
::::::::::::::::: Miluji tvorbu talentované a sexy Sofie Coppoly ! Tohle je hodně zvláštní film a vynikající ! Chudák holky :-( ::::::::::::::::: ()
We will never find the pieces to put them back together... Jsou chvíle, kdy se i to nejzářivější slunce pokryje tmavými slunečními skvrnami, kdy se na tváři největšího smíška objeví bolest a něco v nás volá po vnějším zranění duše melancholickými tóny, posmutnělými řádky, bolestnými filmovými políčky, zkrátka blues jakékoholi tvaru. Ale i čirou esencí dramatizujího mládí, které vnímá citlivěji, bez odstupu a s intenzitou, která z malicherností vyrábí životní tragédie, probleskuje paprsek naděje. V porcelánově křehkém, herecky i režijně svěžím (a zároveň zralém) debutu sledujeme s dospíváním pěti sester v tuhém puritánském domácím režimu. Kaskádovitý příběh skrz střídání zcizujícího dalekohledu klukovské zvědavosti a zvětšovací lupy, atmosférické hudby a rozverných melodií, bláznivé revolty a vynucené poddajnosti, pozvolna roztáčí kola blížící se tragédie. Nenápadně. Ale rychleji a rychleji, jak sestupujeme do spodních pater. Sofia Coppola se úzkostlivě vyhýbá doslovnosti, kličkuje mezi daností připomínající nevyhnutelný osud hrdinů antické tragédie, mezi kostlivci ve skříni (i jinde) jedné americké rodiny z předměstí , a přesto z celého snímku dýchá určitá morbidní poetičnost, rozechvělá bezstarostnost člověka, který jde po úbočí skály a ví, že každou chvíli může spadnout. Dospívání je takových propastí plné a Smrt panen je živoucí pamětí mládí jako navždy ztracené, ale nezapomenuté a nezapomunutelné gesto. Dívčí mávnutí na rozloučenou, perlivý smích a pak...věčný spánek Šípkové růženky...Opravdu věčný? Vy jste zjevně nikdy nebyl třináctiletou dívkou, říká jedna z postav psychiatrovi, když se podivuje nad tím, jaké by mohla ona mít starosti. Ale tahle smutná dívenka v nás spí. Tak pozor, ať ji neprobudíme. ()
Hezké povrchní obrázky v nesmyslném příběhu. Film, které se mi z důvodu nereálnosti a znuděnosti nelíbil. Totální nevěrohodnost jednání postav a naprosto nesmyslné, přemrštěné chování a reakce na dost málo "trýznivou" událost. Hromadná sebevražda pěti nebo čtyř sester. Zdravých, pěkných, obdivovaných holek! Jenom kvůli tomu, že mají nějakou dobu domácí vězení? Žádné týrání, ponižování, bití, zneužívání dětí v rodině tam nebylo. Ani ti co skutečně brutální chování zažijí, na to nereagují sebevraždou, natož pak pět lidí naráz. Já mám hodně příbuzných. Každý je jiného ražení, temperamentu a kvůli tomu řeší potíže rozličným způsobem. I když máme na nějakou věc stejný názor, každý z nás má jiné řešení a je různě odolný. Jeden by problém řešil útěkem, další emocionálním výbuchem, další by si ono zacházení prostě nenechal líbit ani jako dítě a řešil to třeba přes sociální pracovnici a krizovou linku, další by se situaci přizpůsobil bez újmech na duševním zdraví, další by se na rodiče upnul až do dospělosti a možná by byl pod jejich palcem napořád, někdo by nesmlouvavé rodiče zkoušel chytře a zručně zmanipulovat, ale určitě by jsme se všichni hromadně neodpicli. Boha jeho, to by pak všichni, kteří onemocněli nebo je třeba jenom štípl komár, skočili rovnou z okna a potíž by byla vyřešena. Lidé tak ovšem hromadně nereagují, ani na špatnou výchovu. Možná mi utekl nějaký hlubší smysl, ale pořád nechápu důvod sebevraždy několika lidí. Ani jsem nepobrala to "děsivé" skryté rodinné tajemství, patrně to byla přísnější, ale ještě přijatelná katolická výchova. Přehnané chování několika sester, reakce naprosto neúměrné životní situaci. Kdyby byly alespoň v nějaké sektě a někdo jim to poručil, taková hromadná sebevražda se už v minulosti stala a mnohdy to všichni neudělali dobrovolně, to bych pak ještě chápala. Dívky však v sektě nebyly. - Asi tím film chtěl říci, že nic se nemá přehánět, ani ochrana ctnosti a pověsti dcer. Ale špatným způsobem. Film byl skoro celou dobu nudný, člověk čekal na pointu a kdy se to konečně rozjede, kdy se vnoříme do pořádné psychologické hloubky a ono z toho nakonec vyleze tohle. Ač pěkný vizuál, nějak jsem důvody vysoké líbivosti u diváků nepobrala. - - -Obávám se, že lidé spíše hodnotili vzhled hereček než samotný příběh a myšlenku. Jak by asi film uspěl s otylejšími, postaršími, trochu již odkvetlými pannami, které jsou chlapcům pro smích? Asi by byl důvod k sebevraždě pochopitelnější, ale procenta by šla hned dolů. Je to už nějaká doba, co jsem film viděla, ale vím, že se mi už tehdy dost nezdál. - - - Například režisérčin nejnovější film Oklamaný, o tom se dá mnohem víc přemýšlet a je skutečně k zamyšlení. Je kořeněný černým humorem, nebere se tam vše smrtelně vážně a přesto pořád balancuje mezi modrým a červeným číslem zdejších procent, obávám se, že nespravedlivě klesne až do šedého, nevýrazného průměru. - Dřívější kultovnost Smrti panen, kdy měl jistý čas tento povrchní film kde který divák v oblíbených a dával mu opravdu vysoká procenta, jsou pro mě mnohem větší neznámou, než skryté tajemství jedné praštěné, uzavřené rodiny. () (méně) (více)