Útes smrti

Po dlouhé době konečně obstojný žraločí thriller. Čtveřice kamarádů se před potopení lodi rozhodnou doplavat na 12 mil vzdálený ostrov. Samozřejmě nebudou sami, o nevítanou společnost se jim postará zatraceně hladový mořský dravec, a delfín to rozhodně neni! Alespoň malou šanci na přežití jim poskytne pár atolových útesů, kterých je po cestě bohužel minimum... Režisér Traucki nám po Krvavé laguně naservíroval podobnou zápletku, jen lagunu, stromy a krodokýla vyměnil za moře, útesy a žraloka. Nevim, jestli je přísloví "opakování matka moudrosti" zcela na místě, každopádně jsem měl po celou dobu dost sevřenou prdel. Žralok vypadal fakt dobře, ještě aby ne, když byl v drtivém počtu záběrů použito živé zvíře. Jedinou výtku bych směroval na občasnou tupost hlavních postav, ale za tu zábavu a napětí budiž odpuštěno. (02.01.2011)

Nepotřebuju efektně natočené ukousnuté končetiny za každou cenu, ale tohle? Pusto, prázdno, nikde nic. Nic ale bylo zřejmě i v hlavách tvůrců, kteří přišli se scénářem na několika stránkách a vyslali čtveřici (původně pětici) ne zrovna sympatických výletníků na širý oceán. Ústřední dvojice ještě předtím stihne poukázat na svůj zamotaný milostný vztah, pronese pár zbytečných vět, s jinou dvojicí prorazí motorový člun a na jachtě pak pozná, jak vypadá její spodní část. Andrew Traucki má za sebou coby režisér pouze krokodýlí dobrodrůžo Krvavá laguna, komorně laděný a bez speciálních efektů natočený import od protinožců Útes smrti nabízí leccos, jen ne napětí nebo atmosféru. Je v něm až příliš scén, kdy hrdinové plavou a jen civí kolem sebe, jestli neuvidí žraločí ploutev, jejich koupání tak zákonitě začíná být za chvilku hodně únavné.. a otravné!! O žádný umný tah se tu nikdo nesnaží a diváka jen neustále napadají myšlenky, že tohle šlo přeci udělat lépe (i když má film nálepku „podle skutečné události“). U staršího, podobně laděného Otevřeného moře lákala víc než žraločí zuby zápletka (já, můj partner a nekonečná voda), tady toho lákavého moc nezůstalo. Bohužel.. (22.10.2012)

Snad jedinej žraločí film, kde se žralok chová jako žralok, má normální velikost, neni zmutovanej nějakym virem, kterej mu dává telepatický schopnosti a neni zkříženej s krokodýlem. Naopak napadení se chovaj jako napadení, nesnažej se žralokovi strčit do huby kabel pod napětím, v celym širym moři nenajdou ani nohu od židle, kterou by mu mohli vrazit do oka a vůbec panikařej jako normální lidi. Celkem slušná práce. 60% (17.11.2013)

Andrew Traucki se podruhé představuje coby autor "realistického" animal horroru, jen krokouše vyměnil za žraloka. Jinak je příběh prakticky stejný, jen mi v tomto případě chybělo souznění s hrdiny, prakticky o nikoho z nich jsem se nebál, jejich často retardované chování mi vadilo a nějvíce mou pozornost držel podivný vysoký přístroj na ostrůvku, ke kterému přeživší směřovali. A to, jak jistě uznáte, je ve žraločím horroru trochu divné. (10.02.2011)

Sledovat hodinu a půl koupající se partičku Australanů může být docela únavné a jeden si zapolemizuje, neudělal li by lépe, kdyby ten čas strávil čuměním do akvárka. Naštěstí jsou to docela sympaťáci, kteří i umí zahrát, jak jsou v prdeli. Jako bonus sem tam nějakého sežere velká bílá svině, což z tohoto spektáklu dělá snesitelnou, rasistickou epizodu National Geographic. (18.11.2010)