The King's Speech
Kráľova reč
Režie:
Tom HooperScénář:
David SeidlerKamera:
Danny CohenHudba:
Alexandre DesplatHrají:
Colin Firth, Helena Bonham Carter, Derek Jacobi, Geoffrey Rush, Richard Dixon, Jennifer Ehle, Ramona Marquez, David Bamber, Michael Gambon, Guy Pearce (více)Obsahy(2)
Po smrti otce, anglického krále Jiřího V. (Michael Gambon) a skandální abdikaci krále Eduarda VIII. (Guy Pearce), je Bertie (Colin Firth), který celý život trpí vadou řeči, nečekaně korunovaný králem Jiřím VI. Země stojí na prahu 2. světové války a zoufale potřebuje silného vůdce. Proto králova žena Alžběta (Helena Bonham Carter), budoucí královna matka, domluví svému muži setkání s excentrickým terapeutem řeči Lionelem Loguem (Geoffrey Rush). Po tuhém začátku se tito dva ponoří do neobvyklého způsobu léčby a časem mezi nimi vznikne nenarušitelné pouto. S pomocí Loguea, rodiny, vlády a Winstona Churchilla (Timothy Spall) král překoná koktání a pronese zásadní řeč v rádiu, která inspiruje anglický lid a spojí jej ve válečné bitvě. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (1 926)
Bylo pro mne těžké přinutit se sledovat film o léčbě koktajícího monarchy, ale výsledek, až na drobnou ztrátu tempa ve střední pasáži, výrazně předčil má očekávání. I já jsem ve finále fandil výbušnému Jiřímu VI., aby zvládl svůj životní souboj s mikrofonem, ač bych tomu před sledováním snímku nevěřil. Firth, Rush, Pearce i H. B. Carter podali skvělé výkony a přesto mne nejvíc bavila vedlejší figura - nafouklý Churchill v podání Timothy Spalla. ()
Sofistikované a inspirující, ale přesto je to film spíš pro mou máti než pro mě. ()
Nenapadlo mě, že film, který se bude zaobírat "pouze" řečí krále může být tak zajímavý a docela i dojemný. Skvělé výkony G. Rushe i Colina Firtha! Žádné klišé, žádné kýče..pěkné to bylo. Překrásná angličtina! ()
Bez koktání výmluvný film o koktání... Ne, samozřejmě nejde o konkrétní handicap, kterým král-outsider trpí, ale o způsob, jakým je zpracován. Jako základní pilíř nevidím Jiřího VI, nýbrž excelentně napsanou a noblesně zahranou postavu Lionela. On je ten, kdo v zadrhávajícím se princi vidí krále, on je ten, kdo je schopen pomocí neortodoxních metod vnést do akademického prostředí lidský aspekt - je nejen učitel mluvy, ale do jisté míry i učitel charakteru. Pozadí druhé světové je dobře využito, možná až zneužito, pro vytvoření potřeby sepjetí lidstva, čímž také navozuje pocit naléhavosti. Katarze ze závěrečného projevu tedy dosahuje svého potenciálu. Pochválit ještě musím vynikající kameru, která navíc na sebe a svou uměleckost ani v nejmenším neupozorňuje, přesto nakonec nechám ve vzduchu viset jakýsi otazník v podobě chybějící páté hvězdy... 8/10 ()
Spojení britského humoru, inteligence a historických událostí. Bohužel ona historie je mírně okleštěna, což mě osobně mrzí, jinak je toto retro ucházející, i když přechválené. Obyčejný příjemný film bez přidané hodnoty, který si nenechám zkazit nepatřičným hypeováním. 70 % ()
Naprosto zbytečnej film o jednom koktajícim aristovepřovi, kterej se po 2 hodinách prokoktá k závěrečný řeči. Nechápu, kde tahle píčovina nabrala tak vysoký hodnocení. To už mi připadaj zábavnější novoroční projevy Gustava Husáka, než poslouchat anglickýho krále, ze kterýho to leze jak z chlupatý deky. Jinak podobný téma nabízí i jeden z dílů Ženy pod pultem (Příběh zeleninové Jiřinky) a nutno dodat, že je to mnohem větší zábava. ()
Další typicky samoúčelová Oscarová záležitost u které je jasné, že ji všichni kritici zbaští a dají ji svůj hlas. Tím nechci nijak devalvovat výkony tvůrců a hlavních postav. Colin Firth, Geofrey Rush zahráli opravdu Oscarově ale zkrátka jako celek je Králova řeč jen luxusní jednohubka, u které se člověk skvěle pobaví ale už jí víckrát neochutná. 85% ()
Kouzelný a jemný film s odzbrojujícím Firthem a BRILANTNÍM Rushem, který by si Oscara zasloužil přinejmenším stejně, jako nakonec oceněný Bale... ()
Poprosím Oscara pre všetkých troch nominovaných hercov! Geniálne zahraté. ()
Film se opírá zejména o Firtha, kterej je výbornej a evidentně nepřekvapilo jenom mě, že umí mimo romantickýho blbečka zahrát i blbečka s vadou řeči a pak o Rushe, kterej i když nemá jako Firth na svý postavě nic vyloženě výraznýho k hraní, tak se Firthovi téměř vyrovná. Ale co dál? Film v podstatě neustále řeší jen Firthovu vadu řeči a více méně se takhle dotáhně až ke konci, sice se netáhne nudně, ale rozhodně se netáhne ani nějak úžasně poutavě. ()
Srovnání s letošním Fincherovým trhákem chápu pouze v souvislosti s oscarovými nominacemi, ale jinak není fér. Každý z těch filmů funguje docela jinak, přestože oba by šlo při troše fantazie zařadit pod škatulku "konverzační drama". V případě King's Speech mám nicméně trochu problém vyrovnat se s tím, že ten film není ani vyloženě "britsky komorní" ani "hollywoodsky velkolepý" - stojí někde mezi a nejsem si úplně jistý, zda mu to ve všech situacích prospívá. Filmu jednoznačně dominují postavy - herci, které jsou ale často umisťované do poloprázdných a poměrně rozsáhlých interiérů (občas se dokonce nacházejí daleko od středu záběru, na samé straně, nebo v rohu), nebo v druhém extrému jejich obličej vyplňuje většinu plátna. Dá se říct, že tím Hooper zdůrazňuje izolovanost monarchy od tehdejší společnosti, ale občas to zase vypadá, že si jen nedal příliš práce z mizanscénou. Je potřeba říct, že The King's Speech skutečně nejvíc ze všeho táhne dvojice Firth - Rush a pokud byť jeden z nich na scéně chybí, film tím poměrně znatelně trpí. Narážím hlavně na ona hluchá místa s mocenskými čachry v královské rodině, která jsou zajisté potřeba, abychom plně pochopili jednání hlavního hrdiny, ale místy působí trochu jako vata. Závěrečné minuty ovšem plní vše, co mají - široké úsměvy i dojetí jsou zaručeny a zlatá soška pro Firtha zrovna tak. ()
Ano ano ano, britské, konzervativní, ukecané (i když je lepší říct umluvené neboť je to míněno jako pocta mluvenému slovu), herecky vytříbené, ba až koncertuózní. Leč stejně mě film jen utvrdil v přesvědčení, jaká je ta monarchie (tedy jediná věc rychlejší než světlo), královská rodina, koruna a všechno kolem šaškárna. "Čtyři věty a jste králem." Celý film jsem musel myslet na jiný filmový pohled do královské dynastie, do života krále, který je zde také zmíněn, a to film nesoucí v titulu jméno dementního Jiřího III. V tom filmu padne věta: "to je náš úkol, smát se a mávat." Jiří VI. sice není šílený, ale sám by si kralování nevybral. Děti už mu neřeknou tatínku, ale klaní se před ním. Samé pitomé vznešenosti, i když ve filmu vyznívají vtipně a až domácky mile, ve skutečnosti je to pevně utažená svěrací kazajka nebo výstavní síň, v níž jsou předváděny lidem vlastnosti, které nemusí mít, protože je všechny má za ně král. Ještě k filmu. Ladění toho závěru: Rezignuje Baldwin, nastupuje Chamberlain, střih, začátek války. Jako by se nástupem zk. č. Ch. apeasement britské politiky rázem otočil k odvážným přípravám na válku. Že se film obloukem vyhne jisté dohodě čtyř o pátém bez pátého bych ještě pochopil, anžto o tom film asi neměl být, ale takhle to vyznívá pro mě velice nepěkným způsobem, proti kterému se musím ohradit. ()
(1001) Ó můj bože, já jsem plakala! Nicméně to pravděpodobně bylo výtečným Ludwigem van. Na imdb jsem se dočetla, že titulní role byla psána na tělo Paulovi Bettanymu, a musím říct, že toho si jako křehkého uzlíčka, který potřebuje zachránit, aby v sobě našel lva, dovedu představit mnohem lépe. Colin Firth rozhodně nepůsobí jako tápající zranitelný muž, nýbrž jako pevná zakořeněná skála, o kterou by se nejeden s radostí opřel. Ale co to melu za blbosti, čím víc nad tímto filmem přemýšlím, tím víc mi přijde zákeřný a špatný. ()
Typicky britský perfekcionistický a řekněme staromilský snímek, který sice má řadu nezpochybnitelných kladů počínaje výborným castingem přes odpovídající herecké výkony a sice konzervativní, nicméně bezchybnou, režii, ale přesto mě nějak nenadchnul a nepohltil. Zabývá se totiž aristokratickými "lepšími" lidmi svázanými přísnými společenskými pravidly, etiketou a odpovědností nikoli za sebe, ale za pověst a postavení své rodiny. Ti lidé sice soucítí s tím plebsem tam dole a pociťují za ně odpovědnost asi jako středověký feudál cítil odpovědnost za své poddané. Redukují mimochodem lidi na jeden lid a i když mají toho lidu plnou hubu, dají si nesmírně dobrý pozor, aby se těmi tam dole moc nezašpinili a vlastně ani onen lid neznají. Celkový dojem: 80 %. ()
Zručně napsaná a v ošumělých barevných tónech těsně předválečné Anglie vyprávěná královská konverzačka o jednom chlapském přátelství a dvojí herecký koncert. Fungovalo to na mě bezchybně, nicméně Oscara bych taky šoupl spíš Fincherovi. ()
Tak film stojí vyloženě na perfektním Firthovi, kterému zdatně sekundují Rush a Carter. Kromě nich však stojí za zmínku už jen hudba a neortodoxní praktiky Loguea. Příběh samotný mě moc nestrhl, opěvovaná a náležitě oceněná režie mě taky nijak zvlášť nedostala. Možná jsem jenom nebyl při sledování naladěný na tu správnou vlnu, ale takhle je pro mě Králova řeč "pouze" solidní 4*-ovka. ()
My kingdom for a fluent speech aneb rodiče (či urozený původ) si nevybereš, ale logopeda si vybrat můžeš.. Pokud se vám podaří oprostit od některých velkoryse opomenutých historických faktů v podobě předválečného odstraňování klacků zpod nohou fašistického Německa (zde scvrklé jen na jakési květiny od Ribbentropa), stanete se svědky postupně se rozjasňujícího komorního dramatu, v němž první hlava Commonwealthu musí najít sílu k tomu býti oporou svému lidu v těžkých časech, ačkoliv jej, jak už tady dobře napsal gudaulin, díky vlastnímu životu v takřka hermeticky uzavřené bublině královského majestátu zas tak dobře nezná. Nicméně chápu, že v Británii, i vzhledem k historickým souvislostem, vidí tyto věci trochu jinak a typický znak české povahy - jakási zakořeněná neúcta k vládním, či jiným autoritám - hned svádí k přístupům typu: „Pošlete na Hradčany učitele se schopností odstraňovat sebestřednost a upozorněte ho, ať si dá pozor na propisku...“ Ač C.Firth pronesl se zlatou soškou v ruce děkovnou řeč bez zaškobrtnutí nejspíš zaslouženě, byl pro mě hlavní hvězdou filmu Geoffrey Rush. Vtipný syn australského sládka a amatérský terapeut řeči, co respekt k osobám vůdčího společenského postavení nechává stranou a jak už to v historii bývá, z pozice muže v pozadí pomáhá otáčet koly dějin. Jeho výraz po projevu s podkresem Beethovena - jako by tam stál v roli jednoho slavného britského komika, kterého už v minulosti ztvárnil a říkal si: „Byl jsem při tom.“ Mimochodem, kdyby Bertie nebyl král, mohl se klidně úspěšně živit jako podomní prodejce biblí. Představte si, že by zazvonil u vašich dveří a spustil: „Ku-ku-ku-kupte si, bi-bi-bibli, ne-ne-ne… Kurva! Kurva! Nebo vám ji přečtu..!“ ()
Technicky a herecky brilantní (Firth jde po Oscarovi, Rush se porve s Balem), ale za srdce mě dvouhodinový inside look do života královského koktače ani na chvíli nechytil, přičemž po závěrečné řeči celé Británii jsem si řekl jen "hmmm, to bylo jako ono?" Další oscarový kandidát, na kterého si za pár týdnů vzpomene jen pár filmových historiků... ()
[imdb: 8.5/10] | me: Výborné spracovanie pohľadu do súkromia britskej monarchie v časoch začínajúceho nemeckého vojenského ťaženia. Film vynikajúcim spôsobom zdôrazňuje istoty, dôležitosť kráľa a jeho postavenia pre existenciu Britského impéria. Je to skvelá filmarina v dokonalej symbióze s vynikajúcimi hereckými výkonmi. Aj zdanlivo nudná téma pôsobí ako pútavý príbeh, ktorý má v každej minúte čo ponúknuť. ()
Související novinky
Čeká nás nový Nekonečný příběh
Klasika se dočká nové adaptace. Německá novelka od Michaela Endeho, jež se navždy nesmazatelně zapsala do fantasy žánru a byla přeložena do 45 světových jazyků, byla poprvé přenesena na plátna kin v… (více)
Zažijte Vary naostro!
Ostrý bude již samotný start. Kapela Mig 21 vystoupí posílena o šedesátičlenný orchestr Národního divadla a dvacetičlenný sbor Národního divadla pod vedením dirigenta Jaroslava Kyzlinka. Tím ale… (více)
MFF Karlovy Vary ocení světová herecká esa
V úterý dopoledne proběhla další tisková konference k blížícímu se 56. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, na níž byli mimo jiné oznámeni členové porot jednotlivých soutěžních… (více)
Britští záporáci ztratí jizvy
S poněkud zvláštní novinkou přišel minulý týden Britský filmový institut (BFI). Organizace stojící například za snímky Králova řeč, Sunshine nebo 28 dní poté oznámila, že přestane podporovat filmy,… (více)
Hmm, už od traileru jsem měl ten neodbytný pocit, že tohle se mi bude sakra líbit.. Respektive, že tohle bude skvělý film. Ale říkal sem si, nevěř pocitům příliš, kolikrát tě už zklamaly. No, naštěstí tentokrát se do puntíku moje předtucha vyplnila. A začnu honosnou a klišovitou větou - Jeden z nejlepších životopisno-historických filmů, jaké jsem doposud měl šanci vidět. Což je samozřejmě u mně s mými velmi malými zkušenostmi hlavně v tomto žánru dost neobjektivní, ale snad se mi podaří vás stejně na tento skvost tímto komentem nalákat. Začněme atmosféru, o kterou se celou dobu krásně stará vynikající Desplat se svou promyšlenou komorní melancholickou hudbou, ve které má největší podíl jemná hra na klavír, která jednou skvěle dokresluje vzpomínkový dialog, podruhé silně dramaticky až orchestrálně a vítězně uzavírá film. Alexandre v mých očích roste čím dál výš a výš, a doby, kdy jsem si s jeho jménem teprve matně spojil Fantastického pana Lišáka (btw. stále perfektní ujetý soundtrack) jsou dávno pryč.. jeho sláva jak v mých očích, tak určitě i ve vašich stoupá závratnou rychlostí,... ale jelikož tento rok Reznor stvořil to, co stvořil, a co stvořil, je velmi velmi originální, dynamické a neuvěřitelně úžasné, bude si muset Alex počkat na oscara ještě o něco déle.. O obrazovou poutavost se taky nemusíme bát. Kamera předvádí téměř konstantně úžasně zajímavé záběry, interiéry i exteriéry předválečné Anglie se povedly na výbornou (opravdu, někdo by měl ty, co to tvořily povýšit do šlechtického stavu - možná samotná královna..) a neustálá mlha či déšť je pak ještě zdokonaluje (skvělá symbióza všech prvků dohromady je vidět v procházce krále a logopeda). Hoopera jsem, přiznávám se, do teď vůbec neregistroval, ale snad to zkusím napravit. Přece jen, u filmu, který jde celou dobu dopředu jen tím anglicky pomalým a rozvážným tempem jsem přes všechna má očekávání nečekal, že mně celou dobu bude tak moc vtahovat a ani chvíli nenudit. A přesto tomu tak bylo, díky vynikajícímu scénaři, který obsahuje trefné a vtipné dialogy a reakce, situace i postavy a vše krásně staromódně anglické.. God Save The Great Britain. A pak hlavní faktor, který film povyšuje do úplně závratných, závratě vytvářejících výšin - herci. Neuvěřitelný Colin Firth (ne že by slovo neuvěřitelný tentokrát vystihovalo to, co Colin předvádí - právě že hraje svou postavu tak procítěně a nenuceně, že jsem mu toho krále s problémy s řečí věřil stoprocentně) si Glóba zasloužil asi tak stejně, jako Natálka toho svého a u Oscarů to musí být úplně stejně (i s tou Natálií samozřejmě).. Velmi by mně zajímalo, jak obtížné bylo se takové koktání naučit, určitě by ale Jiří VI. byl na svoje vyobrazení pyšný, nešlo tu totiž jen o tu koktavost, ale i o naprosto úžasné zobrazení celé jeho povahy, se všemi neduhy i přednostmi. Prostě dechberoucí výkon. Helena tentokrát hraje trochu jinak a v jiné pozici, než jsem si u ní zvykl za ty léta u Burtona, ale stýle stejně (a možná i trochu více než obvykle) okouzluje svým přirozeným talentem a šarmantním chováním i vzhledem. Jistě si královnu matku užila, podle mně to byla role pro ní jako ušitá. Btw bylo pěkné vidět i malou Elizabeth II. A pak samozřejmě i Rush - u něho nemá cenu se rozepisovat - je to prostě pan herec a hraje zase stejně perfektně ironizujícího, (slovy jedné z postav) extravagantního chlapíka, který oslovuje krále Bertie, jako v Pirátech. Samotný závěr pak nemohl být dokonalejší a dojemnější. Opravdu velké plus má film i za to, že jsem mohl nahlédnout do zákulisí královské rodiny a i všech jejich problémů a strastí a uvědomit si, že jsou to opravdu taky jenom lidi. Taky film funguje jako reklama na ně, aby lidé s nimi trochu více sympatizovali, což se Hooperovi opravdu povedlo. A pak samozřejmě i jako ukázka nezlomnosti a úžasné síly jakéhokoliv národa, který, když má ke komu vzhlížet, obstojí i v dobách největší temnoty. U Velké Británie to však platí dvojnásob. Sympatické na filmu bylo naprosto všechno (snad až na slizkého Pearce). Prostě nádhera. PS: z nějakého důvodu ale stejně přeju ty ostatní oscary Fincherovy. Jeho film mně oslovil ještě více, byl přece jenom aktuálnější a divácky přitažlivější a ta stylovost, z jakou se Fincher s tím nudným tématem probil, by mohla být až zarážející, nebýt toho, že Fincher je prostě Fincher.. () (méně) (více)