Zátah 2

To, že Raid 2 prekonáva svojho predchodcu v množstve, kvalite a úrovni akčných scén je vzhľadom na to, v akom žánri sa pohybujeme, veľmi potešujúce. Mimochodom choraografia tohto filmu je niečo, ako z inej planéty... . Takmer každá druhá bojová scéna (s povestnou mega čerešňou v podobe záverečného duelu) ukazuje zdvihnutý prostredník a zároveň predstavuje aj hodenú rukavicu zvyšku sveta - či už Tonymu a jeho slonom, alebo hongkongskej elitnej squadre, či Európe a americkému kontinentu na čele s Adkinsom a Zarorom. Raid 2 je tak v tomto úplne nový level, ktorý zatiaľ na konkurenciu vzhliada z veľkej výšky, pričom (ne)prekvapivo samotné snímanie bojov je viac západné, ako východné (aj napriek častým dlhým záberom, prevažujú polocelky pred uhľadenosťou veľkých celkov). Ten najpotešujúcejší fakt je ovšem to, že za neuveriteľne dlhú dobu dostávame film s početnými martial art sekvenciami, ktoré sú usadené do komplexného príbehu rozmerov rozsiahlej kriminálno-gangsterskej ságy. Toto nie je bezduchá mlátička, toto je plnokrvný rodinný mafiánsky epos, ktorý od videohernej jedničky narástol do obrovských rozmerov s paletou plnokrvných postáv a ich uveriteľných motivácií. Všetko spojené do koreherentného spletenca. A hoci film nie je dokonalý a do tretieho dielu tvorcom želám hlavne ešte prísnejšieho dramaturga - režisér, scenárista, strihač a čiastočne aj choraograf Gareth Evans takmer v každom zábere preukazuje réžijnú sebaistotu, ponúka viaceré nezabudnuteľné strihové montáže a má ten správny cit pre prekladanie frenetickej akcie s momentami napätého kľudu - ticha pred búrkou, ošperkované drobnými "fórikami" odľahčenia, pričom stihne referencovať viaceré ikonické scény a motívy jeho obľúbených a známych filmov. A práca so zvukom predstavuje podobne malú-veľkú revolúciu ako priniesli bournovské eskapády od Greengrassa - to hravé prelínanie a rozvíjanie ruchu / buchu / tlkotu a hrmotu v deji filmu do hudobného podfarbenia veľmi účinne rytmizuje jednotlivé sekvencie a pridáva im na dynamike. Takže 9/10 a ani si rašej nechcem predstaviť, čo nám ponúkne záverečný diel. [Film videný v kine na veľkom plátne]. (07.05.2014)

V jednoduchosti je síla, respektive byla - minule. Napodruhé to podle mě už Garethu Evansovi tolik nevyšlo, a to navzdory chvályhodnému faktu, že na to šel v mnoha ohledech úplně jinak a nechtěl se opakovat. Nevadilo by mi, že Zátah 2 už není akční jednohubka, ale něco víc. Největší problém jsem měl s tím, že zatímco v prvním filmu byla veškerá akce logickou součástí příběhu, až by se dalo říct, že vlastně byla  tím příběhem, tentokrát jako by zbytečně rozmáchlý příběh sloužil jen k tomu, aby k nějaké akci mohlo dojít, a už bylo jedno, jestli to bude dávat smysl, nebo ne. Bylo toho všeho zkrátka nějak moc, bylo to překombinované a zbytečně komplikované, až jsem si říkal, proč se všichni proboha raději nepostřílejí a musejí se pořád jen mlátit a mlátit, navíc kolikrát vcelku bizarně (dívka s kladivy, nepochopil jsem). Čím blíže byl konec, tím méně mě to celé zajímalo. (03.01.2023)

Což o to. Choreografie bojových scén a celkové nasnímání je na neskutečné úrovni - stejně jako u jedničky. Ale to je tak všechno. U prvního dílu byl člověk možná až hypnotizován výše zmíněným. Tady to už ale prostě nestačí a na tak přepálenou stopáž už vůbec ne. Snaha o vícevrstvé zápletky se cení, ale každá je plochá jak zednická lžíce a vytvoření alespoň náznaku pořádného děje se nedaří. Recyklovaná jednička - 60%. (20.07.2014)

Kdo by to tušil, že na druhém Raidu mě bude nejvíce bavit samotný příběh. Skvěle vystavěná a výtečně gradujicí kriminálka je od minula velkým skokem vpřed a rozhodně zde není jen tak na oko. Je to napínavé, strhující a baví po většinu stopáže. Zbytek filmu se však od minula příliš nezměnil a tvůrci nám tak předvádějí další porci místy až zbytečně brutálních bitek, které jsou stále strašně cool. Jejich choreografie se ovšem divákovi po čase dosti okouká, vyloženě strhne jen v pár případech a režisér vás svou nekonečnou porcí zběsilých kopů utluče až k absolutní apatii. 150minutová stopáž je navíc opravdu moc a taková pasáž s přeobsazeným záporákem z jedničky byla malinko wtf. Pro akční fandy ale stále velká povinnost. Toho hypeu a přehnaných keců o nejlepším akčním filmu všech dob bylo ale přeci jen až moc. (14.07.2014)

Když jsem zde před zhlédnutím v komentářích četl, že dvojka překonala jedničku a (odpovídalo tomu i zdejší hodnocení obou dílů), začal jsem být hodně natěšený. Přesto, úvodních 15 minut jsem se nedokázal na film naladit, protože se mi příliš nedařilo orientovat v nemálo postavách (což mi bohužel dělalo problém po většinu projekce), ale hlavně mě znervózňoval prostý fakt, že už od začátku nevládne akce. Až postupně jsem pochopil, že druhý díl není pouze o tom „co nejrychleji vyběhni nahoru a sejmi všechno, co se hýbe“, ale že je podstatně komplexnější. Zátah 2 výborně funguje jako akčňák, avšak stejně tak se prezentuje i jako více než obstojná krimi gangsterka s příběhem (který v jedničce prakticky absentoval). Takže míst s "kecáním“ tu sice není málo, ale mají svoje odůvodnění, nehledě na to, že jsou to jen krátké pauzy mezi akčními jatky. A co se týče toho hlavního, tedy akce…popravdě řečeno, tahle našlapanou žánrovku jsem opravdu nečekal (a asi ani zatím neviděl...a kdoví, zda v budoucnu ještě budu mít tu čest). Nevím, kolik scén by řadový divák (ne fanatický fanoušek) v klasickém akčním filmu označil za nezapomenutelné, nebo prostě jenom opravdu vydařené (či "kulervoucí", zapátrám-li hlouběji ve slovníku), ale tady jich je opravdu kvantum: „dostaveníčko na záchodech“, „hrátky v bahně“, „výběr výpalného“, „návštěva klubu“, „projížďka metrem“, „občerstvení v restauraci“, „závody aut“, „sourozenecké skotačení“ a „kuchyňská férovka“; tohle všechno jsou akční pasáže, které mě něčím nadchly (ano, tím jsem vyjmenoval v podstatě všechny takové úseky, které se ve filmu nacházejí, a to už o něčem svědčí). A i arzenál zbraní je více než nápaditý; krom klasických „bouchaček“ jsou divákovy nabídnuty obušky, násady od košťat, nože, mačety, láhve, sekáčky, židle, stoly, talíře, baseballové pálky („homeruny“ pobavily), krumpáče, skalpely, kladiva (a jejich brutálně/ní sexy majitelka) a mnoho dalších. A přestože je zde oproti jedničce akce podstatně víc (nahrává tomu i velkorysá stopáž), a choreografové bitek se při jejich vymýšlení nejspíš řádně sjeli (myšleno v obdivném slova smyslu), té do očí bijící je zde ve výsledku méně (vyloženě úsměv na tváři mi vyvolal asi jenom epický souboj v kuchyni, ten už byl na svém konci hodně přes čáru). Proto hodnotím slabším plným počtem (a taky čistě z toho důvodu, že jsem si film zatraceně užil a nehodlám jít níž). (26.06.2014)