Avengers: Infinity War

Asi není třeba zmiňovat, že jde o nejmegalomanštější a nejakčnější Marvelovku, možná komiksový film vůbec. Nedokážu si moc představit, že by dnešního diváka takový film nebavil, nebo zklamal, je to docela nářez, ale jednu věc chci rozebrat. Zdá se mi, že dříve pramenilo kouzlo komiksových filmů z toho, že do reálného světa byla zasazena nereálná postava a my mohli sledovat, jak velké věci dokáže v našem známém světě dělat. Třetí Avengers již prezentují svět, jehož zákonům vůbec nerozumím. Když se střetne hrdina A a hrdina B, nejsem schopen odhadnout nejen, kdo vyhraje, ale vůbec, kdo jak může bojovat. Každý má schopnosti, které jsou natolik variabilní, nebo spíše nejasné, že nikdy nevím, jestli po jedné ráně padne mrtev, anebo přemůže celý vesmír. Ovládání prostoru, času, nanooblek, kladivo, teserakt, prsteny - z toho všeho jsou jen abstraktní pojmy, které mohu jen nečinně konzumovat, aniž bych měl šanci sám něco vymyslet. 8/10 (06.05.2018)

Russoovi si s Infinity War poradili stejně jako s Občanskou válkou - s přehledem kočírují ohromné (až obrovské) množství postav, z nichž každá dostane prostor, humor i emoce dávkují s citem, akce je bombastická, film vůbec na nic nečeká a šlape od začátku do konce... Kdekoho určitě překvapí, jak zdařile vykreslený záporák je Thanos, opravdu se povedl. Rozdělení na dva filmy určitě má smysl - nejen proto, že je co vyprávět, ale hlavně proto, že si po finále vůbec nedovedu představit, co všechno se ve druhém dílu semele a ohromně rád si na to počkám. (25.04.2018)

Rozdováděný cirkus Marvel do toho jde, že více znamená více, ale já rozhodně nemám za to, že by souboj dobra se sběratelem lesklých Infinity tretek nějak zásadně převyšoval minulé počiny. Jedna věc tu vlastně je. Half-genocida fialového Joshe Brolina s „šourkem místo brady“, to byla čistka srovnatelná s Red Wedding ve Hře o trůny. Lidé vedle mě fňukali, jako by je opustil člen rodiny, čekali na potitulkovou scénu, aby mohli fňukat ještě víc a pak je tvůrci navrch popíchli tím, že „Thanos will return“. Cliffhanger jak Stallone a od tvůrců MCU dokonalá investice. P.S. spoiler: Něco mi říká, že Doctor Strange zná mapu. Jinak by se se svým zeleným kamínkem nedržel motta Krupiéra Clivea Owena „Drž pevně, pusť zlehka..“ (02.05.2018)

Z jednoho pohledu jsou Avengers: Infinity War úžasným (polo)zakončením jedné dekády, při kterém komiksy začaly ve velkém ovládat filmový průmysl a těžit z něj obrovské množství peněz a diváků. Je to úspěch, který funguje, svazuje mnoho naplánovaných postav a příběhových linií do epického finále a dokáže bavit celou dobu. Nejen díky známým tvářím, ale i díky nejlepšímu záporákovi v dosavadním MCU. Pro někoho, koho filmy od Marvelu baví a viděl většinu nebo všechny, je to povinnost. // Druhý pohled (se spoilery): s filmy od MCU je to jako s klasickými pokračováními, všeho musí být více a všechno musí být větší. Po každém záporákovi přijde další, větší, hrdinové prohrávají, dokud se nezvednou (nespojí) nebo se neobjeví nějaký další, který všechno zachrání. Navíc, postavy prakticky neumírají, pokud ano, zase se vrátí. Jsou to principy čitelné, známé a odpovídají i komiksům papírovým. Když se však touto optikou podívám zpět po dvou dnech na promítání posledních Avengerů (a promítnu si i obsah předchozích filmů), tak vlastně IW vnímám jako za a) film o Thanosovi, b) efektní "vtip" vůči divákům. Proč? Protože závěr filmu, ať je jakkoliv bombastický, v kině mě bavil a milion dalších věcí, tak všichni už víme, že to prostě je na efekt a v dalším díle se vše vyřeší podle cca dvou scénářů (cestování časem/multiverse). Stačí to na nejepičtější týmovku všech dob? PS: do tohoto dílu jsem měl rád Hulka, ale to, co s ním scénáristé začali dělat v třetím Thorovi taky už jde do extrému a je otravný a zbytečný (projděte si film a uvidíte). PPS: aspoň jednou mohlo někoho napadnout Thanosovi useknout ruku nebo hlavu (viď blonďáku).. (28.04.2018)