Kamera:
Trent OpalochHudba:
Alan SilvestriHrají:
Robert Downey Jr., Chris Hemsworth, Mark Ruffalo, Chris Evans, Scarlett Johansson, Don Cheadle, Benedict Cumberbatch, Tom Holland, Chadwick Boseman (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Snímek Avengers: Infinity War završuje neuvěřitelnou desetiletou cestu filmovým světem studia Marvel a přináší na stříbrná plátna nejsmrtonosnější a nejultimátnější válku všech dob. Avengers a jejich superhrdinští spojenci musí riskovat úplně vše a pokusit se porazit mocného Thanose dřív, než jeho bleskový útok, provázený ničením a zkázou, zničí vesmír jednou provždy. (Falcon)
(více)Videa (17)
Recenze (1 458)
Prachbídnou kvalitu snímku Avengers: Infinity War předznamenalo již samotné rozhodnutí studia Disney o uvalení embarga na všechny odborné recenze, jímž se evidentně snažilo držet záplavu negativních ohlasů co nejdéle pod pokličkou. Jistý laik mi v diskuzi oponoval, že účelem onoho embarga má býti ochrana před spoilerováním. Bohužel zapomněl na skutečnost, že celá marvelovská tvorba je založena na konceptu neustálé recyklace jednoho scénáře a neexistuje tedy jediný důvod, proč nyní povyšovat tento krajně předvídatelný příběh na úroveň vládního tajemství. Proč zamlčovat, která ze zdejších jednorozměrných superfigurek zemře, když každý divák dobře ví, že životnost smrti v marvelovském universu nikdy nemá dlouhého trvání? Kriticky se musím vyjádřit i k režii bratrské dvojice, jež vykazuje znaky absolutní tvůrčí bezradnosti. Honosí-li se snímek přízviskem infinity war, logicky očekávám naturalisticky nasnímanou torturu s množstvím zmrzačených těl a vyhřezlých orgánů. Nefalšovaný obraz pekla, ze kterého se mi sevře hrdlo úzkostí. Jenže v případě Avengers: Infinity War zůstalo u obyčejné trikové podívané, která želbohu nepřináší vůbec žádné emoční stimuly. Dokonce zde nemohu hovořit ani o prostém náznaku dějové konzistence. Kamera pouze chaoticky přeskakuje mezi cca. padesáti superhrdiny, kteří se vzájemně trumfují v počtu nucených hlášek. Je fajn, že alespoň postava Thanose obdržela od scénáristů jakési střípky psychologie, ale považovat jeho malthusiánské mudrování za smysluplnou motivaci? Fail. To měl raději zůstat hloupým zlobrem. Slaboduchý marvelovský fanoušek bude u tohoto tříhodinového mozkového klystýru bezpochyby řičet blahem, avšak já uděluji Avengers: Infinity War nekompromisní odpad. ()
Kdo považuje za nejlepší marvelovky CAII a CA:CW, bude nadšený. Russovým se podařilo neuvěřitelné - skloubit postavy ze všech 8 sérií, aby to dávalo smysl, bylo to stravitelné, a každý segment má navíc přesně to, co na nich máme rádi - strážci galaxie a Thor jsou vesmírné opery, Strange a Stark sarkastičtí egoisté, Spider Man ukecaný nerd atd. Žádné vysvětlovačky, žádné představování - všechny ty postavy jsme za uplynulých 10 let viděli mnohokrát a víme, co čekat... Největší prostor tak dostává Thanos. Marvel má konečně pořádného ikonického záporáka, který není jen bezejmennou mlátičkou, ale charakterní postavou s motivací, minulostí, navíc skvěle zahranou - po Glumovi asi nejlepší komplet CGI postava. AIII je defacto brána celá z jeho pohledu, což se projevuje zejména na konci, tam se do toho Marvel fakt nebojí šlápnout okovanou botou. Už jenom pro toto neobvyklé rozhodnutí je nutné na nové Avengers koukat jinak než jen jako na spotřební zboží alá DC univerzum (a všechny ostatní komiksovky), ale jako na velice chytrý a v hodně ohledech osvěžujícím způsobem nekompromisní film. Kam se hrabe krotký Logan, a to k tomu nepotřebují ani Rkový rating. ()
„Hele, hošššy, tak tentokrát nepřiletěla z kosmu žžžádná strašššlyvá bubuhlava jako obvykle, ale ňákej Tetanus, jakože fuckt ztepilej fešššák, kterýmu bych z fleku zatrylkoval na pýšššťalu, jen kdyby neměl na bradě ty fujky strie. Tak co s tím provedem, chráníme přeci člověky, ať už si to přejí, nebo ne?!“ pronesl s jako vždy s existenciálně zasmušilou tváří Kapitán Homokokot. „Já, já, já, já …,“ dychtivě vyhrkl Spájdrgej, „… já bych mu třeba mohl vyvrcholit do obličeje, co říkáte?!“ „Rozhodně hlasuji pro fisting železnou pěstí a pořádně turbopohonit!“ naoko ironicky prohlásila Blikající turbokonzerva. „Ježyššš, vy jste ale partičččka tupých buzen,“ zaječel hysterickým kontraaltem do nastanuvšího zádumčivého ticha Homotór, zakoulel očima a odfoukl si z čela dávno ostříhanou melírovanou patku, „kažžždému musí být nad sumce jasnějšššý, že zabere jen to, kdyžžž toho žužu maskulína pořřřádně poklepu kladívěčččkem. Pěkně büm, büm, büm, a máššš to, neřřřáde! A já to musím vědět, jsem přeci Büh Hromüüü, neasi!!!“, přičemž freneticky švihal vysteroidovanou a perfektně depilovanou ručičkou. „Ale piču, tedy pardon, chtěl jsem říct říť,“ vložil se charismaticky do diskuze Butternut Crinklefries aka Mudr. Divný, „takové čárymáryfuchty by toho frikulína štandopéde poslalo za Voldemortem do Bradavic, a tam ať si s ním láme hůlku Hery Potrat, co vy na to?“ „U nás, v ultrapokrokové Ugandě, na takové zkurvené bílé rasisty vždycky poštveme nějakou rozlícenou křováckou molekulární mikrobioložku, nebo je prostě necháme sežrat masařkama,“ přihlásil se xenofobně o slovo kvóty plnící Růžový panter a významně si prohrábl srolovanými ponožkami vycpaný rozkrok. „Drž, kurva, hubu, negře!!!“ zahřměl sborově celý Ústřední výbor Assvenžrů. „Ještě slovo, a mažeš zpátky na plantáž!“ „Taxe, hošššy, hezky uklidníme a budeme zhluboka dýchat nosíky, jo!“ utlumil s konstantním výrazem právě ošátkovaného pyjonýra hrozící buziroztržku Kapitán Homokokot, načež vůdcovsky praštil pěstičkou do rozkošně světle purpurového kávového stolku. „Uděláme to jako vždycky! Prostě se po stopadesáté na toho nevkusnýho zlouna, co je schopnej vzít si k loňskýmu metalickýmu topu s flitrama letošní hnědý gumáky vod Gučččyho, všichni zase vrhnem, ukážem mu, zač je toho Lágrfeld, a vzájemně se swingrsemelem v obvyklým jakože děsně kůl digitálním mrdníku. Všichni ti mongoloidi, dyslektici a pubertální kokotci to budou stejně považovat za úpa novej film! Jen najdu ten svůj hajzlovej poklop a můžem vyrazit. Tak šššup, přepudrujte se, nařaste pelerínky a dem na to.“ *** Miliarda? 90 procent? Za co?! Za kulturně degenerativní, standardně debilní komerční digikoksárnu supergejů, kterou do průměru tak tak vytáhli jako vždy vtipní a šarmantní Strážci gaylaxie?! Z toho jsem, kurva, Grút. ()
Brace for impact! Thanos mi vždycky přišel jako zvláštní gumák s obscénní bradou, ale Infinity War si do značné míry urval pro sebe. Konečně překvapivě dobře prokreslený mega-záporák, který funguje jinak než jako věšák na přefouklé zbraně. Jinak je to jako když vaše oblíbené postavy někdo narve do obřího mixéru, z něhož se rozletí do různých koutů galaxie a část z nich už se taky nemusí dožít dalšího dílu. Ta chemie mash-upu je moc dobře nastavená, funguje jak rozverný humor Guardians, tak Avenger patos, moc dobře se doplňují. Russovci to zase režijně ustáli na výbornou, má to zvláštně realistický, potemnělý nádech, přitom to sedí i do křiklavého klíče Ragnaroku. Dvě a půl hodiny jsem se radoval, protože se vždycky má kdo epicky objevit a někomu zachránit super-řiť... teda skoro až do konce. Avengers: Infinity War jsou parádní snoubení zábavy a fan emocí, skutečně důstojné první dějství filmu, který uzavírá éru. Někomu může chybět jasnější pointa, já to beru jako pozvání na další avengerovskou joyride za rok. Už teď stojim ve frontě jak fakin MCU bitch. You got me there... ()
Nejsem marvelovský hater, čehož dokladem je to, že jsem všechny předchozí marvelovky hodnotil nadprůměrně až výborně, většinu z nich s výjimkou úplně první (IH) a pár posledních (T: R, BP) jsem zhlédl více než jednou, příspěvky bří Russovců jsem považoval za jedny z nejlepších v MCU. O to nemilejší bylo mé zjištění, že A: IW je pro mě ne pouze jednou z nejhorších marvelovek, ale že není ani dobrým - ničím opravdu výlučným, aspoň něčím opravdu ozvláštňujícím - filmem. Nehodlám nesoudržnost a nezvládnutost vyprávění omlouvat velkým počtem protagonistů, protože vznikly hollywoodské filmy s nemalým počtem postav, které jsou koherentní a které mají vzájemně se dynamizující linie (WHITE HOUSE DOWN, DEN NEZÁVISLOSTI: NOVÝ ÚTOK); dokonce vznikly tituly natolik ambiciózní, že skoro s každým bodem obratu přidají nového superhrdinu (X-MEN: APOKALYPSA). A: IW místo toho v úvodním aktu volí divácky zcela ubíjející - protože bez jakékoliv variace opakovaný, a tudíž předvídatelný - vzorec jednoho izolovaného bloku, po kterém následuje další, který se spojí s tím předchozím pro střetnutí oddělených superhrdinů. V závěrečném zdvojeném klimaxu se zase prostříhává mezi dvěma oddělenými liniemi a s oddalovanou třetí se pracuje jako Deus Ex Machina, což jednak vede k tříštění pozornosti, jednak to je znovu manýra (srov. s důmyslnou SWVIII, která zmnožuje jednotlivé linie a pohrává si s diváckým očekáváním). Oceňuji organizování vyprávění kolem antagonisty, nespatřuji v tom ovšem nic pozoruhodného, protože na podobném principu fungovaly jiné počiny blahé (TINTINOVA DOBRODRUŽSTVÍ) i ne až tak blahé (TERMINÁTOR) paměti. Stejně tak selhávání v dosahování cílů je s ohledem na hollywoodskou sériovou kinematografii (STAR WARS, MATRIX, PÁN PRSTENŮ, HOBIT) normou, spoléháním se na osvědčené tradice. Nepomáhá tomu ani strategie stylu, protože delší záběry orientující pozornost za pomocí zvuku v prostoru jsou až nadužívané. Nepřichází se s ničím tak nápaditým, jako je sebevědomá nápodoba stylu politických thrillerů napříč dějinami kinematografie (CA: WS) či významotvorná práce s několika plány akce najednou (CA: CW); film nemá vlastní "ksicht" (a nekombinuje ani postupy z předchozích marvelovek, jako tak činil Whedon v AI, či se neinspiruje podobou komiksových políček jako AII). Podobné pozbytí ambicí spatřuji i na významové rovině, protože se zcela rezignovalo na referování ke skutečnému světu (nežádám nolanovky, stačilo by AI a AII či CA: WS nebo BP). Ono téma střetu etiky a morálky v případě obětí, které jako jediné sjednocuje ty dvě a půl hodiny, je zase natolik doslovné a několikrát zopakované, že ho neshledávám podnětným. Vlastně mi to celé bylo jedno, což krom výše zmíněného bylo dáno i tím, že nelze se snažit o vtahující vyprávění ždímající emoce, přitom publikum distancovat odkazováním se k předchozím dobrodružstvím a zlehčováním situací. Selhání je už v tom, že se pracuje se žánrovými typy jako s psychologicky definovanými jedinci, což někdy trochu funguje (díky vývoji Iron Man), někdy vůbec (posádka Strážců a Thor) - a hlavně jsou tyto typy záminkou k dlouhému fan-servicu, kde jde o jejich střetávání a následné one-linery a cheesy proslovy, za nimiž není kreativita, ale focus groupy. A: IW je produkt, a co hůř, ničím pozoruhodný, přestože je tak z nějakého důvodu - nejspíš díky dostání fanouškovským požadavkům - přijímán. () (méně) (více)
Galerie (114)
Zajímavosti (211)
- Heimdall (Idris Elba) použil stejnou magii jako Odin na Thora (Chris Hemsworth) ve snímku Avengers (2012). (tyzmrde)
- Na komiksové filmy je netypicky věnováno nejvíc prostoru záporné postavě. Při celkové délce 149 minut bylo náročné dát každé z tolika postav dostatek času na plátně. Nejdéle jsme ve filmu Avengers: Infinity War mohli vidět Thanose (Josh Brolin) - celkem 29 minut. Za ním figuruje Gamora (Zoe Saldana) - 19,5 minuty, Tony Stark (Robert Downey Jr.) - 18 minut, Thor (Chris Hemsworth) - 14,5 minuty, nebo Doctor Strange (Benedict Cumberbatch) - 11,5 minuty. Naopak někteří hrdinové dostali podstatně méně času. Steve Rogers (Chris Evans) byl vidět sotva 7 minut, Black Widow (Scarlett Johansson) zhruba 5 minut a Black Panther (Chadwick Boseman) dokonce jen 3,5 minuty. Nejméně prostoru dostali Falcon (Don Cheadle) - 2:15 minut a Bucky Barnes (Sebastian Stan) - 2 minuty a Shuri (Letitia Wright) - 1 minuta. (Tashi)
- Thanos (Josh Brolin) jednal tak rychle, že v úvodu filmu nebyl čas ukázat krátké chvilky ze života hlavních postav. (tyzmrde)
Reklama