U Zlaté rukavice

Odvykačka od sexu, alkoholu a párků. A od bydlení v podkroví. Úmyslně až karikaturisticky odpudivá zážitkárna z horší hamburské čtvrti sedmdesátek minulého století, ze zahulených pajzlů plných výstavní lůzy, s šokující brutalitou a kreativní úchylností překračující meze i ty nejodvážnější kino produkce. Umělecký vklad pocítít až v posledním, dlouhém a pečlivě promyšleném záběru, zbytek je pouze alternativní zvrhlá zábava pro otrlé zvědavce, která má jakože reflektovat nějakou společnost v nějakém období. V tom sice film nejde brát vážně, ale že si ho zapamatujete na dlouho, že budete desítku scén z něj opakovaně vytahovat s kamarády u piva, a že ho dlouho nikdo netromfne, to si můžeme být jistí. Dokonce bych u něj čekal jisté zkultovnění. Počas a bezprostředně po shlédnutí max tři hvězdy, ale časem to roste na bizardní hodnotě a vábí k dalšímu shlédnutí. [Helsinki IFF] (02.10.2019)

Jako nenapravitelný romantik mám ty kýčovitě vyvoněné, skvostně vybarvičkované, něžné, citlivé a poetické příběhy z lepší společnosti, v nichž se skvostně snoubí dokonalá estetika se sofistikovanými filosofickými poselstvími, prostě rád, notabene dle skutečných událostí. Tudíž mi nesmírně realisticky podané osudy Bedřicha Hoňky, říšského intelektuála, polyhistora, dobrodruha, filantropa, gurmeta, gurmána, bonviána, nádherného chlapa a milovníka krásných žen jednoznačně učarovaly a naplnily mě až závistí nad tou pestrostí jeho života, tolika možnostmi vychutnávání si jeho krás plnými doušky, hloubkou poznání, dosaženou celoživotním vzděláváním se, a všudypřítomnou čistou a upřímnou láskou, jež jej provázela na každém kroku. A také trochou žárlivostí, samozřejmě, hihi. Ruku na emocemi rozbušené srdíčko, chlapci, vždyť komu z nás se v životě poštěstí milovat tolik oduševnělých, rozkošných, ztepilých mladých a pružných krasavic s oslnivě zářivými úsměvy?! (04.10.2019)

Naprosto stylová žánrovka. Hospoda U Zlaté rukavice mě připoměla dvě dnes už bývalé hospody na Žižkově, tam se taky scházely podobné "silné osobnosti" jako tady u rukavice, tedy i když Honk to težce vygradoval na úplně jiný level. Fatih si neskutečně umí hrát se žánry, když si vemu jeho předloňské Odnikud a tento biják, tak opravdu multižánrovost zvládá na výbornou. Já film pojal jako brutálně černý humor s velkým bonusem nechutností v podobě většiny scény i postav, ale bavilo, bavilo a zase bavilo. Jo a hořčici na ptáka nikdy v životě. Tohle z hlavy jentak nevyndám, opravdu v některých chvílich sem na chování hlavního hrdiny jen nevěřícně zíral, takovej magor tu fakt asi ještě nebyl a jako bonus nám z radia zazpívá Karel Gott. Fascinuje mě i to, jak taková odpornost může vypadat realisticky. (19.06.2019)

Hluboce lidský film o porcování starých prostitutek jako bytostnému výrazu úzkosti ze samoty a nesmyslnosti života. Film plný stromečků Wunderbaum, protože po jeho projekci smrdí plátno i vaše oblečení. Hraniční, ale povznášející zážitek od režiséra, který opět skládá hold totální spodině světa. (28.09.2019)

(skoropět) (12.11.2019)

„HAMBURK 1970. ČÁSTI TĚLA NALEZENÁ NA DVOŘE...“ /// Dalo by se říct, že je to celkem silná antifeministická uchylárna plná násilí, chlastu a vulgarit. Občas mám pocit, že film vznikl hlavně proto, aby provokoval. Záběry na hnusáka prožívajícího delirium, ženská s krámama v prdeli místo v rozkroku… no řekněte sami – nechci nikoho odradit, ale dobrou náladu si odsun neodnesete. Záběry jsou nevybíravý a celý je to spíš drsnej humáč než klasickej horor. A nejvíc je cejtit ten smrad. Fakt, ten smrad z jeho příbytku je všude kolem! Atmosférou, ale i vzdálenejma emocema mi to připomíná film HENRY: PŘÍBĚH MASOVÉHO VRAHA (1986). Není tady moc koho litovat (z mýho pohledu je to tady samá kráva a jeden vůl). A vlastně to ani nemá pořádný vyvrcholení. Stejně jako Trierův „JACK STAVÍ DŮM“ (2018) zaujme Fritz Honka fanoušky filmů o sériových vrazích a otrlý publikum. Ovšem ti na konci okamžitě vyjmenují aspoň 3 „drsnější“ nebo zajímavější snímky. Ale abych jen nekritizoval – i tady se najde několik zajímavých scén, na který se bude „s láskou“ vzpomínat. Třeba na song „Einmal Um Die Ganze Welt“ v podání Káji Gotta. Více zde! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2016 napsal Heinz Strunka, neznám. 2.) Vybírám si jen holky bez chrupu (nemůžou mi ho ukousnout). A taky s hrbem (fláknu ji do čela a celou noc přiráží…). 3.) Konečně uvidím, že není škaredých žen, jen málo vypitýho alkoholu. 4.) Thx za titule „wauhells“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (14.10.2019)

Německý režisér Fatih Akin ( Odnikud) nám představuje portrét násilnického sériového vraha, který chová nenávist k ženám a řádil v Hamburku v 70. letech. Jonas Dassler je v roli perfektní a ta poměna sympatického mladíka v slizkého magora díky skvělému make upu je úctyhodná. Film je velmi autentický, natočený retro stylem a odehrává se buď v bytě nebo v místním pajzlu, kde Vám nebude sympatický vůbec nikdo, protože se tam vyskutuje tehdejší odpad společnosti. Hlavní hrdina zabil celkem 4 ženy, avšak vraždy jsou mimo záběr, takže spíš než samoúčelné násilí režisér prezentuje psychologický tlak na diváka a jistou syrovost a špinavost si film rozhodně udržuje už jen díky prostředí či uskladňování mrtvol v bytě. Doufal jsem, že to bude o něco odvážnější, ale i tak pro fanoušky sériových vrahů se jedná o povinnost. 65% (28.08.2019)

Od režiséra ODNIKUD jsem čekal chladnou a odosobněnou studii Fritze Honky, dostal jsem hodně tělnatou a barvitou podívanou, která se většinu filmu pohybuje na hraně. Mírně debilní Honka zde přešlapuje po ostří zvířecího šílence a tragikomické postavičky s jejímž nádechem jsou zde vykreslevány jeho alkoholové "peripetie", takže spíše než k aktuální formě true crime filmů má ZLATÁ RUKAVICE blíž k snímkům jako CARNE nebo DELIKATESY. Byť bych film nedoporučil slabším povahám a já sám nebudu další shlédnutí vyhledávat, nedá se filmu upřít potenciál budoucí kultovky a Fatih Akin zaslouží ocenit za perfektní tvůrčí výkon. Každá postava tu má svoje místo žije, dýchá a žádný jeden štamgast ze Zlaté Rukavice tu není navíc. Takhle zdatně dirigovanou věc jsem už hodně dlouho neviděl, nicméně jsem taky dlouho neviděl nic takhle nechutného a po projekci jsem měl akutní potřebu umýt si alespoň zuby. (A mad props Jonasi Dasslerovi, jít do téhle role v 23 letech chtělo odvahu). (06.11.2019)

Všemocný Buddho tak tohle byl kolosální námrd !! Hlavní antihrdina je tak extrémně ohavnej, slizkej, duševně chorej zkurvysyn, že jsem ho nenáviděla během prvních pěti minut filmu a to jen tak někdo nesvede. Jonas Dassler ztvárnil Fritze Honka tak bravurně, že mu okamžitě předávám Oscara a může ho narvat další tlustý kurvě do prdele místo párku ze sklenice (páč čurák sice je obrovskej, ale má problémy s potencí), chvíli předtím, než jí rozčtvrtí a hodí do spižírny. Místní putyka je místo té nejvybranější společnosti německý spodiny, kde je vám na blití úplně ze všech snad kromě jednoho barmana. V tohle panoptiku zrůd, alkoholiků, kurev a duševně chorých magorů se Fritz cítí jako doma a velmi rád si tam chodí vybírat další dobytek na porážku. Kdo dá 20 německejch piv a pár flašek kornu, tomu holt začne zaručeně mrdat a z bytu se mu pak line takový aroma souznění, že ani les vonných stromečků to nezachrání. Kdo se o sériové vrahy nezajímá, ten bude vědět píču o tom, jakou si tvůrci dali práci s detaily hlavně vrahova bytu i Honka samotnýho. Zatímco Zlo s lidskou tváří byl film, kde bylo 90% všeho jinak než ve skutečnosti a vrahovej neznalec si mohl i myslet, že je Bunda Efronů fuckt nevinnej, tak tady je to skoro obráceně. Cca 90% filmu sedí s historickejma análama a o tom, kdo je tady ZMRD není pochyb od prvních záběrů filmu. Němci jsou krásně zvrácený sadistický prasata a tenhle film je klenot na kterej se podívám ještě kuuurva hodněkrát. Honka hoňká jak o život buďte si jistí, že jak mu zvadne čurák, zvadne i život kurvy, která je u něj doma. A že mu ten kokot vadne nonstop! Rejžo příště prosím Fritze Haarmanna, díky ! (03.10.2019)

FIlm, po jehož skončení jsem jen krčil rameny "no a co", ale po té smršti převážně odsuzujících reakcí mám spíš tendenci jej obhajovat. Na rozdíl od tezovitých festivalovek s průhledným statementem je Zlatá rukavice doopravdy provokující dílo, které před vás bez vetších vysvětlivek a návodných ukazatelů staví pečlivě inscenovanou brutální řezničinu, nechutný červivý eklhaft, s nímž se prostě musíte vyrovnat sami. Nepokrytě hororová, výsměšně exploatační stylizace není jen nihilisticky pobuřující, ale dává smysl i coby autorské ztvárnění vraha coby monstra, které v Akinově paměti a fantazii (režisér sám jako dítě bydlel v Hamburku kousek poblíž) odmala setrvává jako odporný děsivý bubák. Recenze filmu z 69. Berlínale: http://cinepur.cz/article.php?article=4561 (16.02.2019)

"Es geht eine Träne auf Reisen..." Ten svůj plán dívat se víc na německé filmy, abych si procvičila jazyk, jsem nějak nedomyslela. Film je vlastně sám o sobě docela dost dobrý, ale ugh. --- Po dni a noci přemýšlení zvedám hodnocení na pět hvězdiček, protože Zlatá rukavice je velmi chytrá a metodická, a kdo já jsem, abych neocenila sebevědomý film, který přesně ví co a jak chce říct. Rámování pomocí sousedovy dcery a potom samozřejmě snové ženy a jejího společníka je velmi nenápadné, ale zároveň velmi pádné, jestli si můžu dovolit slovní hříčky. Herci byli extrémně skvělí, ale jsem si jistá, že to pro ně byl stejný očistec jako pro nás diváky. (02.12.2019)

„Uschi, dáš si eště něco? Rád by tě pozval.“ - „Kerej?“ - „Feďo!“ - „Toho bych nepochcala, ani kdyby hořel!“ Jestli si myslíte, že po přežití koncentráku vás už nic nezaskočí, nechte se U Zlaté rukavice (obývané intelektuální, filozofickou smetánkou), pozvat na panáka od kavalíra Fritze Honky! Když se u podobných filmů tu a tam směju, trochu pak pochybuju o tom, zda je má míra cynismu stále v normě…ale ten brutálně černý, šibeniční a morbidní humor tu prostě je. Ale narozdíl třeba od Trierova Jacka se Fritz (skvělý Dassler. tleskám jemu i maskérům!) ani nepokouší být umělcem. Je totiž gentleman. Jeho něžné pohlazení dostává ženy do kolen, nebojí se moderních sexuálních pomůcek (vařečka či párek…bez hořčice, prosím!), ono „přefiknutí“ bere trochu po svém, ale hudba k navození atmosféry (Kája Gott!) nechybí! Pravda, trochu zápachu a špíny doma má (nic uhlazeného, vše naturalistické, syrové), ale pár vonných stromečků (nejen) ve „špajzu“ to spraví! Tuhle chuťovku za solidní 4* doporučuju servírovat jako dezert po nedělním obědě… (15.03.2020)

Nevím, proč se o alkoholu říká, že je metla lidstva, když jeho špínu spíše rozvíří, než zamete.. Fritz Honka. Šnapsem napuštěný hnusák, co v odporné putyce balí ještě odpornější bezzubé kotrmelíny s několikrát přetočeným tachometrem, aby je pak doma zardousil, rozčtvrtil a uschoval obložené vonným stromečky. Hnus a tlení se linuly i přes obrazovku, ale vždycky se jde vymluvit na aroma řecké kuchyně.. Exploatace na hraně snesitelnosti, pečlivost při castingu i práci maskérů, svérázný humor (důstojník na hajzlech) a úmyslně vyprázdněný příběh směřující odnikud nikam skrz bizarní panoptikum čtvrti St. Pauli. A raději ani nemyslet, jak to v tu dobu muselo vypadat u soudruhů v NDR.. Akin se zataženými závěsy svébytně probudil noční můru ze svého rodiště a je jasné, že tohle Zlo s nelidskou tváří bude obecenstvo dělit. Za sebe mohu říct, že na odpudivosti a naturalismu se dá stavět, ale nesmí to sklouznout ke stereotypu.. (30.10.2019)

Dílo divákovi poskytne zajímavý náhled, do surového, pro běžné lidi zcela nepochopitelného světa jednoho velice odpudivého ochlasty. Ten je pochopitelně zahořklý a vlastní zlobu si vybíjí na podobně zbytečných existencích jako je on sám. Zejména jde o ženy, které navštěvují jeho oblíbený lokál U Zlaté Rukavice. To stručně k obsahu. Zmíněný náhled je skutečně fascinující, neboť není pochyb, že řada lidí žije/žila v podobných podmínkách. Nicméně filmů o vrazích nejrůznějších kalibrů jsem již viděl tolik, že mne příběh ani jednotlivé zabíjení nikterak zvlášť neohromilo. Jelikož se mi však velice líbil tento objev pro mne skoro až nového vesmíru, hodnotím spíše kladně. 60% (22.07.2022)

Myslel som si, že vystihnutiu piatej cenovej skupiny života, tak ako ju vedel filmovo vykresliť Rainer Werner Fassbinder (napríklad v seriálovo filmovej epopeji Berlín - Alexandrovo námestie) sa už nikomu nepodarí. No a Fatih Akin prekonal nielen sám seba, ale aj majstra Fassbindera. Zlatou rukavičkou sa dostal ešte hlbšie - do šiestej cenovej skupiny. Tam, kam sa málokomu chce. Kto z divákov túto hnusobu vydrží, bude okrem šoku z práve videného, zároveň odmenený kvalitným kúskom filmového umenia. (16.07.2020)

Hamburk, 70. léta. Hodně silné kafe. Bourák Fritz se znetvořeným obličejem a umaštěnými vlasy se divákům usadí v hlavách na hodně dlouho. Doma má kromě dostatečných zásob chlastu tlející kusy ženských těl (starších prostitutek), smrad, který se postupně rozlévá domem, svádí na řecké sousedy a snaží se ho přebít vonnými stromečky. Své (minimálně) čtyři oběti si (kolikrát náhodou) vybral v ušpiněném pajzlu, do kterého chodí stejně zoufalé existence. Nejde jen o rozklad těl v jeho bytě, v rozkladu je celá společnost. Turecko-německý klenot Fatih Akin se obouvá do sociálních poměrů 70. let a předkládá obraz pokřivené společnosti. Někdo to vnímá jako grotesku, další jako sociální psychologické drama, mnozí jako totální zhovadilost, jiní jako přestylizované nic, já si beru od každého kousek, navíc já tam ten přesah viděl. Akin je furt na hraně, někdy i za ní, přesto dávám palec nahoru. O zlomeném antihrdinovi se toho moc nedozvíme, práce maskérů na něm byla důkladná (mimochodem ho hraje teprve třiadvacetiletý docela fešák). Ano, ledabylé svlékání mrtvých obézních prostitutek nemá být sranda, já se ale celkově bavil. Pardon. (08.04.2020)

Málokdy se mi podaří sehnat filmový matroš, díky kterému odložím touhu na trošku toho špiritusu, a zlatá rukavička to dokázala na nejméně dvacet minut! Čímž jsem ve střízlivosti učinil životní světový rekord, zneklidnil příbuzny i sousedy nechutným tichem a klidem, téměř vyvětral acetonovou vůni a překročil Nešporovu pětiletku. Pravda, po titulcích této lahodné seznamovací reality show (skutečně se držela reálií jako Benda křesla) to chtělo trošku spláchnout, že. (03.12.2019)

Už jste někdy viděli film, kde vám byly všechny postavy odporné a dokonce se vám během něj zvedl aspoň jednou žaludek? Já určitě ne, a protože zde se mi to stalo, už proto se tenhle film zařadí hodně vysoko v mých neotřelých a nezapomenutelných filmových zážitcích. A přitom je to vlastně tak prosté. Hlavní hrdina je odporný shrbený loser, kterému se ani nepostaví přirození, když dojde na věc, a tak si sem tam svůj vztek vybíjí na těch nejošklivějších ženách, které shání ve své oblíbené putice, a které jediné jsou ochotny jít s ním do jeho odporného bytu. A neštítí se ani vražd. Tohle byla taková syrová, zvrácená a svými detailními záběry opravdu nechutná úchylárna, že mě to přikovalo do sedadla a nepustilo dřív než se závěrečnými titulky. Film jako dělaný pro festivalovou pozdně večerní projekci, která tomu dodala tu správnou atmosféru. Naprosto skvělý a ve všech směrech uvěřitelný výkon zde předvádí v hlavní roli Jonas Dassler, kterého tímto začnu podrobněji sledovat, ale vlastně všichni herci jsou tak skvělí a reální, že to bylo až děsivé. Každopádně byť je to mega úchylárna a možná budu v menšině, hodnotím nadprůměrně, protože když mě něco takhle baví, nemůže to být špatné. [27. Art film Fest Košice] (18.06.2019)

Tohle nechcete ani vidět, natož zažít! Nepříjemné, sugestivní drama zalézající hluboko pod kůži. Řeknete si: "proč jsem do toho vlastně šla?" Ale něco vás nutí do toho jít. Takový ten film, který z hlavy jen tak nevymažete. Takový ten film..  až na dřeň. (12.05.2021)