Co se z nás stalo

Obyčejná rodina má dvě nevychované děti. Šestnáctiletý Gustav si dělá, co chce, a tak není divu, že přes zákaz opustí dům, vypustí pochytané zombíky z armádních vozů, do domu vpustí svoji Sonju (s kterou se před nedávnem seznámil) a její nakaženou matku. Když se spustí peklo, jeho jedinou starostí je sex, a pak se Sonjou zdrhnou. Malá Maj si také dělá, co chce, a proto rodiče za svoji nevýchovu zaplatí. Komorní dramata mám rád, ale slibný začátek tohohle snímku se začal jaksi rozplizávat a skončil velmi očekávaně. Původní mrazení se rychle vytratilo a já na Sorgenfri asi co nevidět zapomenu... (07.02.2017)

"Vojsko, virus, pandemie, zombíci kol mručí... mládí ale sexem žije, Sonja slastí kňučí... " Což je koneckonců rozumné, hodit mi armáda na barák plachtu z igelitu, šustil bych taky. Čím jiným se taky zabavit v nudném filmu s nesympatickou rodinou? Navíc během ponorky, v izolovaném domě, při totál karanténě a trpělivém (protože armáda vyzývá ke klidu :-)) čekání na zubatou. Hrát s rodiči flašku asi ne, možná tak s babou od vedle na Máš babu! nebo Zombíku, člověče, nezlob se! Holt si radši Gustav a Sonja vrznou, než jim úsměvy zmrznou... Bohužel, jeden apokalyptický zásun (navíc provedením krotký a mimo kameru) plus sympaticky hryzavá holčička Maj coby učiněný zombie andílek, film z průměru nevytrhnou. (25.06.2020)

Slušné Zombie Drama z Dánska. Film je natočen sice celý v jedné ulici a soustředí se pouze na jeden barák a jednu rodinu- tedy prudká minimalistická forma, ale má to své momenty. Byť je děj filmu pomalejší, tak nějak to nenudí a tváří se film reálně, což se mi zamlouvalo. Ke konci dojde i na trochu krve a akce. Závěr je depresivní a nečekaný, za což si Dánové připisují plusové body. Like za nadrženou sexy sousedku. Story 5/10, Atmosféra 6/10, Gore 3/10, Vizuál 5/10, Akce 4/10, Napětí 6/10,Humor 2/10. Zábavnost 6/10, Lekačky 4/10. 60% (05.11.2016)

Potom čo jednu zo štvrtí menšieho mestečka zachváti neznámi chrípkový vírus, ocitá sa štvorčlenná rodina v karanténe vlastného domu. Po podniknutí niekoľkých nepopulárnych krokov sa odstupom času vynára otázka: bude lepšie zostať a neriskovať stratu života po zásahu neznámych ozbrojených síl v plynových maskách? Alebo sa predsa len pokúsiť o únik a riskovať tak nákazu? A ja si myslím, že má POMO takmer vo všetkom pravdu (pre tento krát). Navyše, mne príde potenciál filmu z pohľadu hororových prvkov dosť premrhaný. Kvalitatívne na vysokej úrovni spracovanému zombie snímku, s poctivo budovanou atmosférou, podráža nohy akurát "nesnaha" prezentovania dostatku scén s gore pasážami (teda až na záver). Predzvesťou bude hneď prvá príležitosť, kedy si tvorcovia striekancom na Samsung plazmu akurát strelia gól do vlastnej brány. Veľká škoda, že sa zo "Sorgenfri" stala viac dráma riešiaca vzťahy ako také, či polemiku: "čo len s nami bude", než poriadny horor s akciou, ktorý mohol byť po využití šance jednou z najlepších zombární na "trhu" za posledné obdobie - 60% (08.05.2016)

[FOD 2016] (Nevím, jakej film viděl POMO, ale takovou karanténu jsem ještě v žádném zombie filmu neviděl.) Co se z nás stalo je civilně pojatej film o klaustrofobní karanténě v části města, kde tvůrci (skoro) všechno ošklivé jen naznačují nebo je to slyšeno přes roh. Místo gore efektů a akce se tu poctivě buduje atmosféra a já byl nadšen. Nečekejte žádnou záchranu přeživších, ale spíš kulku, když se pokusíte opustit dům a zjistit co se to sakra vlastně děje. Navíc, koukat na film v roušce a sledovat, jak kolem vás během projekce chodí ozbrojený stráže, který pak před první řadou natáhly mlíko, to je k nezaplacení :) Jednoho diváka dokonce odtáhli ze sálu a někdo v druhý polovině filmu bušil na dveře kina. Scénář (jen) na pár místech drhnul a zaváněl klasickými klišé, ale od Dánů to je slušnej příspěvek tomuhle zahnívajícímu žánru. Jsem fakt rád, že jsem prošel vstupní zdravotní prohlídkou a mohl tyhle zombíky vidět na velkém plátně. (11.03.2016)