Rod Draka - Série 1 (2022) (série)
The Green Council
Režie:
Clare KilnerScénář:
Sara HessKamera:
Alejandro MartínezHudba:
Ramin DjawadiHrají:
Olivia Cooke, Eve Best, Rhys Ifans, Tom Glynn-Carney, Ewan Mitchell, Sonoja Mizuno, Fabien Frankel, Jefferson Hall, Graham McTavish, Matthew Needham, Bill Paterson, Alexis Raben, Nina Barker-Francis (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Alicent pověří Cola a Aemonda úkolem vypátrat Aegona a Otto svolá všechny významné rody ze Západozemí, aby mu stvrdily věrnost. (HBO Max)
Recenze (77)
Tak už nás čeká za týden pouze jeden díl a budeme mít za sebou první sezónu. Rod draka není dlouhý seriál, každá sezóna bude mít maximálně deset dílů a tak se musí během těchto cca 10 hodin stát hodně věcí. V předposledním díle, devátém, první sezony pokračujeme událostmi, které se staly v díle předchozím. Během posledních minut života posledního rozumného krále Viseryse, se dozvídáme, že ve svém věku už má hodně za sebou a jeho mysl mu už tolik neslouží, a tak za svoje poslední slova, které řekl své manželce místo své dceři, nezodpovídá. Následující díl pokračuje ve slovech, které zaslechla královna. Od smrti krále je totiž nedůležitější najít následníka, tj. prince Aegona, který se vůbec nepřipravuje na následnictví a očekává, je to jeho povahou, že královnou bude někdo jiný. Musíme pochválit scénáristy, že si, pravděpodobně, nechávají akční jatka až na poslední díl, protože i v tomto devátém díle se hlavně mluví a herci žijí pro své postavy. Nejen Tom Glynn-Carney v roli divokého následníka trůnu, ale i třeba Ewan Mitchell, který hraje jeho mladšího bratra, jež ke svým předkům má více úcty. Nesmíme zapomenout i na královnu Alicent a jejího rádce Lorda Laryse, kteří mají mezi sebou hodně zvláštní, až úchylný, vztah. Jak je vidět, tak nový král Aegon a má od svých poddaných docela úctu, protože mezi lůzou mu vždy bylo nejlépe. Bohužel je ale obětí mocenských jeho matky a děda, a tak si své vlády pravděpodobně moc dlouho neužije. Dnešní díl není o princezně Rhaenyrě a bráchovi krále Daemonovi, kteří se, v předchozím díle, vrátili do svého hradu. Zatím nic neví, ale určitě se k nim donese (sestra krále utekla na drakovi), že se na královský dvůr dostal neposlušný fracek, který byl dosazen pobočníkem a královnou. Tento díl je opravdu o slovech. Každý ví, kde je jeho místo. Kdo je proti tak jde proti králi a musí být umlčen. Tolik úmrtí nebylo nebylo před tím v žádném předchozím díle, ale přesto je vidět, že se tvůrci snaží nebýt tak krvaví ani bulvární. Dozvíme se samozřejmě, co všechno se děje za zdmi královského sídla, že to zrovna nejsou legální věci, ale království to toleruje, že, aby král vládl dobře chudině. Tento díl režírovala režisérka Clare Kilner, která dokázala ženské postavy naprosto vyniknout. Chlapi tam stojí pouze jako křoví, snaží se vládnout, ale vládnou jim chytře ženy. Nejen Alicent, ale i ostatní ženy si dokážou své muže otočit kolem prstu. Jsem zvědavý na poslední díl, doufám, že to budou správná jatka, které nám ukážou bitvy draků. Hlavně díl bude o tom, že si král nikdy neměl vzít svojí „rádkyni“ Alicent, jejíž otec stojí o trůn ještě více. O následnictví totiž usilují dvě rozumné ženy, kterým je trůn, na rozkaz můžu odejmut. Když se totiž spojí Rhaenys a Rhaenyra, tak ani král, ani rádci nemají šanci. Stojí za těmito ženami celý rod (a potomci a přátelé) Velaryonů, kterým x-krát slíbili králové spřízněnost s vládnoucími rody a nikdy to nesplnili. Hodnocení: 90 % ()
// Nemám tady Aryu, takže si ten kill list musím začít psát sám: Ser Criston Cole. Sir Cristone Cole podruhé. Ser Fucking Criston Cole potřetí, jenom abychom se ujistili, že je fakt mrtvej. Otto Hightower. Aegon Targaryen (ten, no však víte kterej) a Larys Strong. Krucinál, Martin fakt umí psát prvotřídní šmejdy, a House of the Dragon díky tady těm pomalým epizodám, kdy mi ke konci pokaždé hrozí zástava srdce, atakuje seriál roku. Další desítková epizoda, tak snad finále nezklame. ()
Bez finále by byla devítka sotva poloviční. Je ale pravda, že už se pomalu dostáváme do bodu varu mezi postavami a jejich motivacemi. Matt Smith je herecky jinde, než-li ostatní. ()
Jeden z nejlepších dílů. Už úvodní rada je mrazivá, kdy se rozhoduje o životech druhých. Ano, svět Písně ledu a ohně měl vždy základ v intrikách a boji o moc. Pokud někdo čeká akci, pak by se měl poohlédnout po jiném seriálu. Konverzace je totiž v tomhle případě to nejlepší. Náznaky, napětí...hledání Aemonda je dokonalé, s prostřihy na jednotlivé postavy postupně skládá výsledný obraz. A jak málo stačí kanálové kryse, aby věrně sloužila své paní. Velkou pochvalu si zaslouží nástup draka! Naprosto princeznu chápu, udělala přesně to, co měla. A jistě, ovládnout se a nevyřknout povel dracarys muselo být hodně těžké, pak by ale lekce neměla smysl. Stálou pochvalu si zaslouží i temný vizuál, co k tomuhle seriálu naprosto sedí. Jen tak dál. ()
Iste, znova som sa dobre bavil, ale nechápem, prečo tvorcovia celý diel zamerali na hľadanie Aegona. Plus nedáva žiaden zmysel, ako sa Rhaenys zachovala. Slabšie štyri. ()
Úchvatné. Ten seriál strieda každou časťou dramatické vrcholy, na aké Hra o tróny dosiahla za celú dobu párkrát. ()
Spoilery! Atmosféra a to všechno okolo zde fungovalo a bylo fajn, jen nechápu všemožné časové skoky z předešlých dílů, když se teď tvůrci rozhodli tak 80 % této stopáže věnovat hledání ztraceného budoucího krále Aegona, které bylo sice zajímavé, ale dovedu si představit vyplnění stopáže podstatně lepším dějem. Tím se dostáváme k zásadnímu nedostatku tohoto seriálu. V každé epizodě je obrovská spousta vaty. Konec dílu byl tradičně epický jen nedávalo moc smysl, že je ze sedla draka všechny neusmažila. Jasně, následující díly by potom byly hodně o hovně, ale i tak to působilo velmi zvláštním dojmem. [75 %] ()
Za toho draka na konci jedna hvězda. A ještě jsem zapomněl zmínit tu trapně rozostřenou kameru! Upřesním...někdy jsou scény na okrajích obrazovky rozostřené. ()
Konečne sa to rozbieha v rámci intríg a to všetko urobili len preto, aby bol človek nasratý, že sa tá séria končí. Tu sa to už podobá na starú dobru hru o tróny, kde aj šepot pár slov niečo znamenal. ()
To jsou mi věci; pokud se nepletu, byla devátá epizoda zatím jedinou, u které jsem se ani chvíli nenudil. Dokonce i ty politické šachy mě tentokrát zaujaly. Potud tedy dobře, ale pak se tu začaly tradičně kupit nesmysly a podivnosti, přičemž byla pomyslnou třešničkou na dortu z mého pohledu zbytečná (protože nesmyslná) scéna s paní Červovou, kterou jsem fakt příliš nepobral, pokud tedy nebyla jen povinnou úlitbou feministickému hnutí. Zároveň mě překvapil (no, takové překvapení to zas nebylo) nedostatek invence u tvůrců, kteří mají jistě v plánu ždímat z celého projektu finance ještě po několik sezón. Kolik různobarevných červů nás asi ještě čeká? Bude hnědý, rudý, žlutý a černý červ tabu? To je tak vzrušující, čekat na odpovědi na tak zásadní otázky, úplně se z toho chvěji. / Poučení: Člověk má vždycky na vybranou. Jen v tom bývá až příliš často nějaký háček. ()
Za me nejlepsi dil cele serie, pritom se skoro cely dil obejde bez mostroznich scen. ()
Další skvělý díl máme za sebou a já mám strach z finále, protože očekávám, že to skončí přesně v tom bodě, kdy budu tvůrce nesnášet, že musím tak dlouho čekat :D ()
WAR!!! ()
Coup d'etat, který se úplně nepovedl. Uvidíme, jak moc zpackaný byl. ()
Spoilery! Po minulém dílu a scéně, kdy se král Visery naposled vrací na trůn, jsem myslel, že to těžko něco překoná...a pak přišel závěr tohohle dílu....dokonce jsem se nechal unést (to už se mi dlouho nestalo)...a to tak, že jsem řval na Rhaenys ať řekne to jediné zpropadený slovo. "Řekni to! Sakra, řekni to...jen jedno slovo!"...ona ho bohužel neřekne...ale třeba to dělá proto, aby tu možnost dala Rhaenyře..aspoň doufám. Boj o trůn začíná..."It's treason, then!" (A Cristonovi už by měl někdo vážně useknout palici). ()
Ty nadšené reakce chápu, ale nesdílím. Tanec draků jsem nečetl, takže Rod draka nehodnotím jako knižní adaptaci, ale jako seriálový prequel. Tzn. nevyhnu se srovnání s GoT. Na mě je to velmi přímočaré, postrádá to intrikaření chytrých postav, jako byla Cercei, Malíček nebo Varys. Jestli byly GoT královské šachy, Rod draka je zatím jen dáma. Jestliže je vrcholem epizody scéna, která je mnoho minut předvídatelná a jen na efekt, nestačí mi to. Ve skutečnosti se vlastně nestalo nic zajímavého, nepředvídatelného. Řekli, že něco udělají a udělali to. I přes slibný úvod s parádní hudbou, je to obsahově jedna z nejslabších epizod. 3 půl *. Ale když vidím, jak je to tady nadhodnocené, zaokrouhlím dolů. ()
Aegon mi docela pije krev. Minulý Joffrey GOT? ()
Pobíhání po městě a bodání do zad. To naplnilo většinu epizody. Samotné rozhodnutí na závěr? Inu, takhle to prostě kvůli příběhu mělo být, ale radost z toho nemám. Protopavouk mě irituje. To tajemná pavoučice měla více přidané hodnoty. On se jen přibelhá a jakoby udělá něco, co jiní nemůžou. Ha, pořád mi to vyzní hrozně směšně. A nadbytečně. Pořád v tom vidím mnohem silnější příběh, který mohl být odvyprávěny, kdyby scénáristický tým projevil více odvahy, propracovanosti a šarmu. ()
Ramin Djawadi is the true king. ()
Tanec draků definitivně začíná. A rozehrává ho režisérka Claire Kilner, která již stojí za režií čtvrté a páté epizody. Semifinále 1. série reaguje na následky z minula, kdy relativně poklidný a prosperující období v Západozemí končí a rázem se jen potvrzují zvěsti o tom, že Rod Draka může být zničen jedině zevnitř. Problémem ve finále nebude pouze rozdělení stran na Zelenou a Černou, ale také fakt, že Zeleným očividně prozatím chybí jednotná vize a cíl. Jestli 9. epizoda Rodu Draka něco od počátku potvrzuje, je to skladatelský um Ramina Djawadiho. Jak bylo snadné se po osmi sériích Hry o trůny obávat vyčerpání a faktu, že již Djawadi nemá světu Západozemí cokoliv nabídnout, každou epizodou Djawadi těmto pochybnostem jasně nastavuje prostředníček. Úvodní scénou s tragickým nádechem počínaje, epickou scénou v závěru konče, kdyby přesně tyto momenty nefungovali tolik bez samotného soundtracku Djawadiho. Zpočátku byli jasné obavy, že bude seriál Rod Draka krapet nadržovat straně Černým (Rhaenyra/Daemon) a Zelení (Alicent/Otto/Aegon/Aemond) budou pojatí jako čisté zlo. Tak lehké to ovšem očividně nebude. Devátá epizoda se totiž primárně soustředí právě na stranu Zelených a i když je pořád snadné většinu Zelených nenávidět, tak jednoduché to není. Olivia Cooke svým výkonem táhne celou epizodu, kdy je její Alicent rozpolcena mezi plněním údajného posledního přání a přitom přetrvávající láskou ke své dávné přítelkyni, kterou by na rozdíl od jiných vrchních představitelů Zelených nerada nechala zemřít. Stejně tak Aegon v podání Toma Glynn-Carneyho má o potencionálním následnictví trůnu pochybnosti, nejzajímavější je to přitom u druhého králova syna Aemonda v podání Ewana Mitchella. Ten prozatím trpí klasickým syndromem druhého syna, kdy se celý život neustále snaží nežít ve stínu svého bratra, přesto jeho primární problém zůstává fakt, že se narodil druhý. Schyluje se tak sice k Občanské válce, škrábance ovšem budou očividně vyvolávat i rány z vlastních řad. Radost nadále dělají působivé dialogové konfrontace, které fungují především díky nadále bravurním hereckým výkonům, kdy je už nyní snadné věřit, že Rod Draka po vzoru svého předchůdce posbírá mnoho nominací na cenách Emmy. Pozadím spíše upozaďovaná Rhaenys Targaryen v podání Evy Best konečně dostává solidní prostor, Graham McTavish poté jako sir Harrold Westerling konečně prozatím alespoň v jedné scéně nepůsobí jako křoví navíc a i díky své jedné výrazné scéně může dokázat, že v něm též cosi jako herecký talent proudí. Nyní je jen snadné doufat, že se Westerling konečně do budoucna dočká krapet většího prostoru a McTavish si tak vynahradí dosavadní upozaďování. I když by poté sice primárním cílem měla být snaha o ideální budoucnost světa Západozemí, politický rozkol vede k mnoha příležitostem v oblasti snahy o růst na potravním řetězci. Díky tomu je vlastně těžké komukoliv věřit, do budoucna v rámci Tance draků nejspíš velkým faktorem bude paranoia a fakt, že skutečně nejspíš bude těžké kdekomu věřit a časem bude docházet k posouvání figurek na šachovnici. Ať už dá šach mat ve finále kdokoliv, jen samotný vývoj politické situace a hodností bude sám o sobě zajímavý. Samotná závěrečná část epizody by poté v režii Claire Kilner působila zdárně epicky i bez přídavku v podobě krapet promrhané šance, kdy to ovšem celé dává smysl v rámci toho, že primárním cílem není snaha získat Želený trůn, ale získat Železný trůn bez vizitky krutého násilí a tyranie. Nyní nejde jen o to, kdo bude sedět na Železném trůnu, ale jak se ten dotyčný k obývání Železného trůnu dostane. I to bude jeden z důležitých faktorů budoucích událostí a je jasné, že to nejzajímavější teprve startuje.... () (méně) (více)