Nuovo cinema Paradiso
Cinema Paradiso
Kino Raj
Cinema Paradiso
Cinema Paradiso
Cinema Paradiso
Cinema Paradiso
Cinema Paradiso
Režie:
Giuseppe TornatoreScénář:
Giuseppe TornatoreKamera:
Blasco GiuratoHrají:
Philippe Noiret, Enzo Cannavale, Salvatore Cascio, Leo Gullotta, Isa Danieli, Pupella Maggio, Agnese Nano, Tano Cimarosa, Jacques Perrin, Brigitte Fossey (více)Obsahy(1)
Film má dvě časové roviny. Úspěšný filmový režisér si při zprávě o smrti starého vesnického promítače Alfreda vzpomíná na své dětství. Na pozadí poválečné bídy se rozvíjí vztah mezi malým Totem, neodbytně přitahovaným tmavým sálem kina a promítací kabinou (s hučícími praskajícími stroji, paprsky světla rozptýlenými v prachu, převíječkami a prázdnými cívkami rozvěšenými po zdech), ve které kraluje Alfred, zastupujíci mu autoritu otce, nezvěstného od války. Dospívající Toto se Alfredem nechá přemluvit k odchodu z vesnice, aby rozvinul svůj talent. Když se po letech vrací na pohřeb, stařičké kino je právě bouráno a dojatý Toto si promítá film, sestavený ze scén polibků, které musel Alfred na příkaz místního farářa vystřihovat, aby je teď odkázal svému příteli a žákovi. Svěží, divácky vřele přijatý film nesklouzl do sentimentality, ale s přesně dávkovaným sentimentem nostalgicky evokuje dobu, v které kino bylo pro vesničany jediným kulturně-společenským zážitkem. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (375)
Život a film sú jedno. Celuloidový drahokam. ()
Kéž je v našich vzpomínkách taky nějaký ten laskavý a moudrý Alfrédo, který v nás cosi rozpoznal a v rozhodující okamžik řekl: utíkej, žij, tvoř, miluj a nevracej se ..... A kéž jsme ho poslechli. ()
Oscar 1 : Cizojazyčný film. . . . . Zlatá Palma - výběr ()
"Vítejete vážení filmoví nadšenci v našem biografu Paradiso a vejděte směle dál! Vítejte mezi rázovité figurky, do celuloidového světa plného humoru, citu a příjemné nostalgie po starých časech, kdy ještě biograf představoval zázrak doby, návštěva kina společenskou událost a promítačům chytaly od ohně filmové pásy. A kdy malý Tornatore možná chodil tajně do kina, ve kterém utrácel maminčiny peníze za nákup, hltal každé políčko filmu, aby pak o několik desítek let později natočil krásný, dojímavý biják plný citu." ()
Otevřít staré rozvrzané dveře, vstoupit dovnitř. Po dřevěné podlaze, praskající při každém kroku, projít okolo pokladen se zataženými okýnky a cedulí „dnes hrajeme zadarmo“. Vejít do potemnělého sálu, zamířit k prvnímu volnému, starosvětsky nepohodlnému sedadlu. Pokojně se usadit a počkat na charakteristický zvuk staré promítačky. Představení začíná – vítejte v ráji. ___ Děkuji, děkuji Giuseppemu Tornatorovi a všem lidem, kteří jej v dětství nějakým způsobem ovlivnili, kteří měli podíl na jeho proměně z obyčejného malého Siciliána ve světově uznávaného režiséra. Jinak by tato částečně autobiografická pocta zašlé slávě kin nikdy nemohla vzniknout. Tornatore vytvořil mikrosvět, který miluje film, žije jim a nedá na něj dopustit. Pokud opravdu na podobném místě vyrůstal, závidím mu. Žít v té době, do Giancalda bych neprodleně emigroval. Oprašování stříbrného prachu z dávných vzpomínek podmalovává a nostalgický dojem prohlubuje hudba Ennia Morriconeho a Philippe Noiret exceluje v roli filmuznalého muže s kapsami plnými mouder. Co více chtít pro znásobení symptomů cinefilie? 90% Zajímavé komentáře: Marigold, liborek_, !Borec!, Eruntano ()
Jeden filmový polibek za druhým. ()
Achjo, to jsem se zas jednou nechal dojmout... Nádherný film stvořený přímo pro filmové fanoušky. Mírně prvoplánové, ale komu by to vadilo, když je to taková krása. A ta hudba ... ()
Ten film je natočenej s takovou láskou, že si žádnou slovní pitvu nazaslouží. Posledních dvacet minut jsem měl v očích slzno a Kleopatra tady napsala jeden z nejhezčích komentářů na csfd.cz a.........děkuju, pane Tornatore, že jste mě naučil milovat film. ()
To, co je pro nás Bohumil Hrabal, je Giuseppe Tornatore pro Italy. Krásná poetika s láskou k filmu, která nás poměrně snadno přesvědčuje o tom, že život je krásný. A úspěšně. ()
║Rozpočet $5miliónov║Tržby USA $11,990,401║Tržby Celosvetovo $36,000,000║ __"Fantázia pre milovníkov kina!" Až neskutočné ponorenie do kinosály a atmosféry ktorá z tohto filmu krásne dýcha. Film je rovnako silný svojou témou ako Darabontov Majestic. /90%/ ()
Křišťálově čirá nádhera vepsaná do starého celuloidu. Amarcordovská atmosféra zašlého italského maloměsta, bodrý styl vyprávění a překrásná metafora lidské paměti, vepsané do míst a věcí... Tornatore sice není nijak zvlášť náročným vypravěčem (těch pár aluzí jako je Odysseův pes a Ariadnina nit člověk skutečně nemusí příliš hledat, podobně jako pointa přichází samozřejmě, bez jinotajů), ale dokáže se neuvěřitelně do svých obrazů vcítit. Překrásná je i kamera Blasco Giurata a samozřejmě hudba Ennia Morriconeho obstarává tolik nutný leitmotiv, na který se pro nostalgickou křehkost a delikátní melancholii nezapomíná. Herecké výkony jsou v některých částech možná až na hranici přehánění, ale rozhodně to neplatí pro klíčový part "zasvětitele" Alfreda (báječný Noiret). Bio Ráj si v poklidném tempu saxofonu pohrává s nejzásadnějšími otázkami lidské existence, neobtěžuje s filozofickou komplexností, ale odpovídá jednoduchou melancholií ztraceného ráje. Ne nepodobnou té, kterou František Hrubín zachytil v Romanci pro křídlovku. Tahle místo poutí voní celuloidem a ztracenou krásou černobílých šlágrů. Film, který si mě naprosto omotal kolem prstů. Už se nemůžu dočkat shlédnutí director´s cutu. ()
Tak tento film jsem uz dlouho nevidel, ale jedno vim jiste - prave on byl tim impulsem, diky nemuz jsem propadl svetu filmu - dekuji pane Tornatore. 01.07.2004 - tak konečně se mi tento film podařilo sehnat, znovu skouknout a co dodat k mému prvnímu komentáři - asi nic, prostě dokud tu budou snímky jako je tento, nikdy nepřestanu film milovat ..... ()
Scénář: Giuseppe Tornatore .. Nezaměnitelné dětství. ()
O niektorych filmoch sa neoplati hovorit, treba ich jednoducho vidiet. Takze iba v skratke - "Magicke, usmevne, dojemne, okuzlujuce, jedinecne a nezabudnutelne - ako ZIVOT sam..." ()
Aneb proč jsem se léta zdráhal zavítat do multikina... Spolu s prvním Indym ve mě Tornatore právě tímhle bijákem nejvíce zažehl lásku k filmu. ()
,,NESTYDÍTE SE TROCHU, VE VAŠEM VĚKU, HRÁT SI S KLUKEM? VŠECHNO, CO SLYŠÍM JE JEN: KINO, ALFREDO. ALFREDO, KINO!…“ /// Láska k filmu skrz promítací kabinu. Neuvěřitelný přátelství malýho kluka a starýho promítače Alfreda a kino plný lidí, který se smějou a chechtaj a … Za úspěch (kromě scénáře) stopro může ten malej prďák (Salvatore Cascio), kterej nádherně uvede do děje, aby pak s citem přenechal ovace Noiretovi. Film, kterej pohladí na duši a nažene slzy do vočí. Film, kterej šíří tolik lásky k filmu, kolik jen může obsáhnout. P.S: Verze 124 minut. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Rád prožívám v osamění chvilky filmový melancholie... 2.) Jsem na filmy, kde jsou malý děti (v úchvatnejch rolích debile!). 3.) Thx za titule ,,fridatom“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne ()
Stejně jako Alfredo řeknu něco hercům na plakátu, stejně jako Salvatore mám někdy při vstupu do kina téměř nábožný pocit. Každou minutou dojemnější výpověď očividného filmového tvora, kde poprvé v životě zapomínám, že mi italský ukřičený naturalizmus tak vadí. Pocta filmům a kinu v neodolatelně sentimentálním kabátě. ()
Pocta staré kinematografii, respektive době, kdy kina často znamenala největší možnou zábavu a místo pro společně sdílený zážitek. Morriconeho motiv, postava starého promítače, síla vzpomínek, hluboký smutek z pomíjivosti a magie sicilského městečka, jehož biograf dá jako čarovný portál zažít celý svět — přesto, že mi lehce nesedla milostná linka, potvrzuji doják. ()
Alfredo s Totem a Bio Ráj musí nutně oslovit každého, kdo miluje filmy. Nádhera včetně hudby! Na závěr filmu jsem se dívala už jen zamlženýma očima skrz slzy a závěrečný puntík na konci filmu byl fenomenální. Díky za laskavého a moudrého Alfréda, kterého jsme oproti Totemu skoro nikdo neposlechli jak píše Kleopatra a tak sedíme a téměř každý den zíráme s nadšením na každý nový film a oproti Bio Ráji to téměř nikdo nestíháme. ()
Související novinky
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Rok 2023 se uchýlil ke svému konci a přišel tedy čas, abychom vám stejně jako v předešlých letech opět představili výroční topky tří filmů a případně taky tří seriálů podle některých z… (více)
Ennio Morricone - The Official Concert Celebration
Ennio Morricone - The Official Concert Celebration bude unikátní hudební událost s velkolepou produkcí, jejímž kurátorem je samotný Ennio Morricone. Pražský koncert se bude konat 6. dubna 2024 v O2… (více)
Legendární kino Aero slaví dvacet let
Od 1. do 7. února bude žižkovské kino Aero slavit dvacet let své novodobé existence. Diváci se mohou těšit na filmové předpremiéry, koncert skupiny Tata Bojs, otrlou neděli s Festivalem otrlého… (více)
Navštivte Noc v Hollywoodu
A nemusíte daleko. Stačí v sobotu 6. září ve 20 hodin zavítat do Dvořákovy síně pražského Rudolfina. Tam se totiž koná slavnostní koncert filmové hudby A Night in Hollywood. Pod moderátorským vedením… (více)
Ta klasická hra na city. SPOILER ALERT! Tohle je jeden z filmů, co jsem odsouval nejdéle, ale vždycky jsem věděl, že se na něj chci podívat. Z dnešního pohledu už je člověk podobnými kousky ale asi přejezený, jenže 'Cinema Paradiso', jakoby se od začátku "nestyděl". Koncem 80tých let se Salvatore dozví o smrti Alfreda a začnou vzpomínky na jeho mládí, ministranství v kostele a hlavně sledování filmů v místním biografu. Vezmete tuhle feel good kostru o klukovi, co zbožňuje filmy a je potížista a vytvoří si přátelský vztah s místním promítačem, někde v Itálii během konce druhé světové války a následně padesátých let a máte hned na čem stavět. Alfred později při požáru dokonce oslepne - a ten shot, jak najednou Salvatore zestárne, když si ho slepý Alfred chce osahat, aby věděl, jak vypadá, je magie. Salvatore (aka Toto, jak mu v mládí Alfred říkal) pak proplouvá všemožnými peripetiemi života, který je ale vždycky nějak spjatý s filmy, pořídí si kameru, začne natáčet, zahledí se do místní dívky, snaží se jí dvořit a Alfred mu slouží jako moudrý strom, ale i jako pomocník (zdrží třeba faráře, aby si Toto mohl jít sednout na jeho místo do zpovědnice, pokecat se slečnou), ač vyžaduje kvůli své slepotě pozornost, je oddaným přítelem klukovi, kterému chybí otec, ale taky někdo, kdo mu později řekne to nejdůležitější, když je potřeba "utíkej, žij, tvoř, miluj a nevracej se" (jak řekla kleo). Toto pak přichází o svou milovanou, která mizí pryč a on sám jde sloužit do armády. Píše jí, volá. Nic. Pak se vrací do městečka, ale Alfred ví, že tu mladík nesmí zůstat. Krásná hudba (Ennio!). Krásný film. Nemůžu si ale pomoct, ale jakoby mi něco z nedávna tenhle snímek velmi připomínalo... ale nedostávám se dál než k tomu, že by to mohla být 'Boží ruka' Paola Sorrentina. To "jdi pryč, jdi do Říma, buď filmařem, co je tady?" Jakože, pokud jste hodně naměkko a milující, tenhle film vás svou vlastní láskou přilepí. Philippe Noiret ve své asi nejoceňovanější roli. A rodák ze Sicílie, Giuseppe Tornatore, se zde svým teprve druhým filmem vyšvihl a nasadil laťku velmi vysoko. A jak to teda po všech těch letech čekání přišlo mě, teď, v tomhle bodě života? Sledoval jsem to nejdřív spíše ze setrvačnosti, i když jsem vnímal kvality snímku, ale ke konci mě to absolutně strhlo. Tohle je hodně příběhové, hodně o ponoru. Ale to Alfredovo "Dont come back. Dont think about us. Don't look back, don't write. Don't give in to nostalgia. Forget about us. If you come back, don't come and see me. I won't let you in, you understand?" "Thank you, for everything that you've done." "Whatever you end up doing, love it. The way you loved the projection booth when you were a little boy." Možná, že to je ten jediný způsob - udělat tlustou čáru za vším. (...) Starší Toto pak po návratu, na Alfredův pohřeb, vidí dívku, která mu připomíná jeho ztracenou lásku, ale řekne jí jen, že si ji s někým spletl. Později má rozhovor se svojí matkou, která mu řekne, jak nezamykala a nespala, než se vrátil z kina... a předstírala, že spí, než on usnul a pak potichu zamkla... a pak si připadala, že někoho zamyká venku, když už s nimi nebyl... a když synovi volá, pokaždé to zvedne jiná žena a žádná z nich ho nemiluje. A jak je vidět, když pak Toto objeví, že jeho láska tu žije s jiným mužem, a člověk se dozvídá zpětně a opět, timing, timing, který hlavním hrdinům nepřál. Pak ten twist s Alfredem na konci, když chtěl pro svého kluka to nejlepší... a tak jemně řekl dívce, která mu chtěla vzkázat, že je lepší "nechat to být" a oni to oba pochopili až mnohem později, jako starší... a ten další twist, když si hrdina nevšiml papírku, který mu nechala "If you knew how i searched for you." Život je svině. Má tu krásu, ale pro některý zbývá ho jen dožít, s hlavou v minulosti. Je to smutný příběh, ale alespoň ten smutek k něčemu je. Alfredo je po smrti a hlavní hrdina zestárl bez ženy svého života, ale stal se filmařem, skrze lásku k filmu (alespoň byl schopen se s ní později setkat). Ale Alfredo svůj odkaz do poslední scény pořád odhaluje, když se dozvíme, že kradl a vystřihával polibky, které vždycky ve filmech chyběly a dělal si z nich vlastní montáž, kterýžto nepořádek s páskama je naznačený už hned v úvodní scéně. Pásku nakonec věnuje Totovi, jehož tvorbu a úspěchy prožíval a slavil, když mu vše převypravovala, četla a popisovala jeho žena. Asi i skrze některé osobní paralely mě to dostalo, nebo to je zkrátka tak dobrý, univerzální. Film utekl. Třeba je čas na tu tlustou čáru, Alfredo. () (méně) (více)