Menu

Z projekce Menu jsem odcházel s dojmem, že se jedná o kompaktnější film, třebaže problematičtěji vyznívající, než jakým je tematicky spřízněný Trojúhelník smutku. Po několika dnech zažívání ale prvotní dojem vystřídala skepse ohledně ideových i konstrukčních kvalit debutu M. Myloda.__________Dle českého distributora je Menu hororovou komedií a thrillerem, namísto smíchu ale vzbuzuje jen příležitostné uchechtnutí (je prosto jakýchkoli propracovanějších gagů) a strach nebo šok nevyvolává vůbec. Mohlo být alespoň napínavé, jenže to by si scenáristé Reiss s Tracym museli nejdříve ujasnit, zda píší film realistický – divákovi bude záležet na postavách a jejich osudech –, nebo výsostně stylizovaný – a diváka bude zajímat průběh "tance marionet". Na základě myšlení, chování a mimiky všech postav s výjimkou Margot (Anya Taylor-Joy) lze vytušit inklinaci scenáristů k druhému modelu, proč má ale potom člověka zajímat vztah Margot k ostatním marionetám? Nemluvě o tom, že drtivá většina filmu je zoufale statická (šéfkuchař mluví, hosté poslouchají – srov. třeba s jihokorejským Parazitem) a dramatické zvraty zcela dementní. Nejpřesněji lze Menu popsat asi jako satiru, a tady nastává další problém…__________O čem nám tvůrci vlastně vypráví? O šéfkuchaři, který nebyl psychicky schopný unést svou slávu, ani přistoupit na základní pravidla společenské hry (být vděčný svému mecenáši), pročež se mstí na vybraném vzorku těch, kdo mohou za jeho rozmrzelost. To má být kritika elit a současného uspořádání světa? Vždyť někteří hostů se navíc „prohřešili“ skutky či vlastnostmi, které s jejich společenským postavením nijak nesouvisí (nevěra, prostomyslnost)! Pointa na jednu stranu přitakává skromnosti a jednoduchosti, na druhou stranu nesmyslně předpokládá, že chudoba cti netratí, ba co víc, chudoba automaticky implikuje čest.__________Menu se možná trefuje do bezpočtu témat – pozérství a snobství, „slon v místnosti“, zaměstnání jako členství v sektě, nepochopení smyslu kritiky, z jedné strany autoritářství, z druhé strany tendence autoritám podléhat/ustupovat, lidská ochota baštit příběhy –, ale to jsou jen drobky. Jeho tvůrcům se zoufale nedaří naaranžovat je v konzistentní pokrm. Podobně jako v Trojúhelníku smutku opět hledí jen jedním směrem (peníze) a zapomínají, že večer v restauraci má i svůj kulturní a společenský rozměr. Shodou okolností jsem den po Menu zhlédl slavný britský film Šťastný to muž! ze sedmdesátých let. Tandem Sherwin-Anderson se proslavil podobně „levicově“ orientovanou společenskou angažovaností, a přitom je jeho tvorba nesmírně hutná, ambivalentní a živá dodnes. Jak je možné, že je většina zámořské kritiky spokojena s tak hloupými a povrchními filmy jako jsou Menu nebo M3GAN? (10.04.2023)

SPOILERY! Takový potenciál. A tak průměrný film. Místo chytré sociologické studie kolize společenských vrstev se z The Menu vyklubala sladkokyselá báchorka o naštvaném šéfkuchaři, který trestá jedny za to, že mu kdysi zkritizovali jídlo a jiné za něco, co s ním nijak nesouvisí. A i to film dělá nenápaditě a místama až hloupě (teatrální potrestání angel investora, bez kterého by šéfkuchař neměl k dispozici ani onu restauraci). Respekt k hlavnímu záporákovi na nule. Dokonce ani postava gastro-kritičky není zakomponována coby metafora na filmové recenzenty, kteří by chtěli film strhat. Jedinou postavou, která ve filmu svým vnímáním situace a reakcemi na ní dává smysl, je ta hlavní (Anya Taylor-Joy). Ta taky do dějového konceptu vnáší jediný nápaditý tvůrčí impuls odhalením svojí identity. Slabé 3*. (23.11.2022)

Naserete-li řádně psychopatického šéfkuchaře, nemusí tento nutně ukojit svou zášť pouze tím, že vám v přípravně dochutí váš krém brýle pěkně viskózním, z paty vytaženým chrchlem. Tato patrně satirická výprava na degustační večírek vysoké gastropatie mezi arogantní pičusy na straně jedné, kteří si ve svém egoismu troufají povyšovat tak subjektivní kategorii, jakou je chuť, na globálně objektivní disciplínu, a přitrouble snobské pičusy na straně druhé, co jim s pomlaskáváním sežerou i na hnoji čerstvě utržený plevel jen proto, že je to cizokrajně nazváno „Herbe pourrie cultivée sur de la merde“, mohla být s trochou fantazie mnohem výživnější. A stačilo poměrně málo! Jen trochu logicky dopilovat či alespoň náznakem objasnit pohnutky některých zúčastněných -patů, -filů a -fobů, zveřejnit u jednotlivých receptů i gramáž použitých surovin a hlavně jako point d'or uklohnit méně kokotský závěr. Takhle je to maximálně na tři okoralé myšulínské hvězdičky a po požití nezbývá nic jiného, než si jako obvykle po těchto nafrněnými tučňáky servírovaných disgustacích skáknout uchlácholit své akorát tak rozdrážděné chuťové buňky a téměř prázdný žaludek do libovolného pětihvězdičkového Le eMCe Donald grand restaurantu nějakým tím Royale au fromage. (05.01.2023)

Zábavná, hororem jen lehce šmrncnutá satira, která v druhé půlce obětuje čisté žánrové potěšení, které by bylo vyžadovalo alespoň základní uvěřitelnost chování postav, jen aby zachovala koncept. Čímž se paradoxně stane z části tím, z čeho si sama dělá srandu. Nicméně zábava víceméně ani chvíli nepoleví, skvělí herci to utáhnou. (17.11.2022)

Originální film, který střídá humor vskutku ryze černý  a vyprávění šokem alespoň v první části to fungovalo hodně dobře, pak trošičku film ztrácel chuť, kterou zase nabral ke konci, ale čím dál tím více jsem soustředil od filmu na jednu základní myšlenku "kurva kde je tady nejbližší burger house. Od Raplha Fiennese si ode dneška nenechám uvařit ani vodu. (15.11.2022)

Musím říct, že už je to poměrně dlouho, kdy jsem se ve filmu bavil z každé další minuty. Zábavný kousek, u kterého od začátku nevíte, co se v další scéně bude dít, ale právě proto Vás to každou další minutou baví víc a víc. Herci skvělí, Ralph Fieness ještě o chlup lepší. V ději série nápadů, které kombinují horor, drama a černou komedii. Ve všech ohledech to ale dělá tak, aby to nezašlo do nějaké extrémní škatulky. Prostě překvapení, které stojí za to vidět. (16.01.2023)

║Rozpočet $35miliónov║ Tržby USA $37,655,950║ Tržby Celosvetovo $74,673,535▐  Tržby za predaj Blu-ray v USA ║ Tržby za predaj DVD v USA ║ DELIKATESA!!! Mňamka! Tak toto som nečakal, tak hútna až dusná atmosféra v reštaurácii sa len tak nevidí. Úplne ma to odpálilo, herecky brilantné. Priam chirurgicky presné odzbrojujúce. /90%/ (08.01.2023)

Další plytká satirická kejda postavená na prefabrikovaných postupech a snaživém maskování fastfoodových myšlenek konceptuální maškarádou. Není to ani pronikavý, ani zábavný, ani šokující. Není to nic. Pozvou vás na rafinovaný gastronomický zážitek a servírují načančané něco, co chutná jako burger z okýnka na Kačáku. Fakt ne, šéfe. (07.01.2023)

Tohle filmové Menu spoléhá na vrstvení zábavných chodů, z nichž sice mnoho nevyplývá, ale celkem dobře se na to dívá. Éterická Anya Taylor-Joy je navíc překvapivě důstojnou protivnicí ďábelskému kuchaři Ralpha Fiennese. Jako oddychová jednohubka pro lehce náročnější diváky tedy Menu funguje, nároční milovníci promyšlené konceptuální kuchyně si však musejí nechat zajít chuť. Více zde. (25.11.2022)

Stejně jako od režiséra Barbara bych nečekal jeden z nejlepších hororů roku, tak ani u Menu od Marka Myloda bych nečekal jeden z nejlepších Thrillerů posledních let. Menu vypráví o jednom večeru v luxusní restauraci na izolovaném ostrově, jedná se o kulinářskou zkušenost, jakou zažijí jen ti nejprivilegovanější. Hru kterou zde tvůrci rozehráli, jsem jim baštil od začátku do konce. Uhranulo mě zde naprosto vše, herecké obsazení a výkony, dialogy mezi postavami a vztahy, které se tu odkrývají. Nepříjemné podtóny celého ostrova a šéfkuchaře, které vás znepokojují a nutí vás hádat, co a kdy se pokazí, odehraje a odkryje. Do toho tu je vynikající hlavní postava Margot, hraná Anyou Taylor-Joy, která vyniká jak svou nechutí být na podobné místě, obyčejnou náturou, tak tím, že je jakousi divokou kartou, která zde neměla být a kazí tak plán celého večera. Film si semnou pohrával od začátku do konce a já si to náramně užíval. Neuvěřitelně jsem se ponořil do všech postav a jejich vnímaní situace i postavení. Zároveň mě bavilo co každá z nich představuje. Jídlo jako takové je zde velkou alegorii prakticky pro cokoliv, co si tam dosadíte, ale primárně pro umění. Je jedno jestli v tom uvidíte filmy, hudbu a nebo cokoliv jiného. Každá postava tak zastupuje nejrůznější lidi, které toto umění vnímají a jejich přístup k němu. Kouzelná záležitost, která i mě samotného jako někoho, kdo se aktivně i kriticky vyjadřuje k filmům donutila reflektovat sama sebe. Protože nechte dopadnou ani jako jedna z těchto postav, speciálně ne jako dva domýšlivý snobští kritici a nebo jako postava Nicholase Houlta.  Anya Taylor-Joy, Ralph Fiennes, Nicholas Hoult dokazují, že jsou to sakra skvělý herci, ale speciálně Fiennes podává jeden z nejlepších výkonů své kariéry, umí být děsivý, nepříjemný, zranitelný i dojatý a šťastný a přechody mezi tím jsou neuvěřitelné. Šéfkuchař Slawik je jedna z nejvíce fascinujících filmových postav letošního roku! 9/10! (Některé postavy bych ocenil prokreslenější). (19.11.2022)

Satira skrze kulinářství (ne v tomto ohledu to není originální), která zpočátku příkladně kombinuje tenzi s humorem a připravováním si postav pro "bod zlomu". Ovšem všechno co chce říci, zvládne během první poloviny a... A pak nic, ve druhé se již jen tápe a tak nějak se doklopýtá k závěru. Navíc po tom "zlomu" je to vyloženě zoufalé právě v práci s postavami, což zpětně devalvuje i začátek. Vše se "trefně a sofistikovaně vysatiruje" v první polovině a druhá jakž takž funguje pouze díky hercům, kteří dělají co mohou, aby se to nepotopilo zcela. Měla to být povídka a nikoli celovečerák. (16.11.2022)

Přišlo mi, že tvůrci usilovali o sofistikovanější pokrm, než naservírovali. Není to prostě tak chytré a šokující, jak by asi mělo být. Nicméně Anya Taylor-Joy je opět skvělá. Na její ufo oči bych mohl koukat věčnost. A Ralph Fiennes samozřejmě taky. Nejzábavnější charakter je ovšem jídelní nerd Nicholas Hoult. Ten snad neumí zahrát nudně. Z dvojice nedávných satir na boháče mě Menu bavilo o dost víc než Trojúhelník smutku. (28.01.2023)

„SNÍTE MÉNĚ NEŽ SI PŘEJETE A VÍCE, NEŽ SI ZASLOUŽÍTE“…  Gastronomická satira o jednom dokonalým menu… Není to zábava k popukání, ale chca – nechca člověk očekává, jakej (negastronomickej) nápad přinese další chod. A tak to díky drobným překvapením baví (mě určitě víc než celej Trojúhelník smutku).   /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Přemejšlím, jestli bych kvůli Babicovi umřel.  2.) Miluju vína plný stesku a lítosti.  ///  Thx za titule „Jakub Doležal“.                 PŘÍBĚH  ****  HUMOR  *  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (08.01.2023)

Divný film... pořady o vaření mne baví a servírování jídel bylo fakt parádní, ale čekal jsem něco více, že např. bych viděl jak z hostů udělají hlavní chody pro další hosty... :-) :-) :-) 50% (04.01.2023)

Jeden Tyler vedle druhýho, koukám. (28.01.2023)

Originální, zábavné, inteligentní, mrazivé, znepokojivé, refrešující a velmi chutné. The Menu je povedená psychologicko-Thrillerová Satira, kterou řadím mezi filmy roku. Spojit film z prostředí gastronomie s Thrillerem je pro mne trefa do černého a potěší i zasazení do top restaurace s Gourmet food. Film si okamžitě upoutal mou pozornost netradičním přístupem i skvělými herci. Anya Taylor Joy tu jen potvrzuje svůj post aktuálně nejlepší mladé herečky současnosti ( opět si krade film pro sebe !!) Nicholas Hoult hraje sice nejméně sympatickou postavu a strašného ubožáka, ale hraje to přesvědčivě a potěší i výborný Ralph Phiennes, který má dost možná nejvýraznější roli od Voldemorta, jde z něj respekt, je tajemný i ostrý. Bavil mě celý experimentální chod menu, s kterým si tvůrci hodně vyhráli. Pro fanouška a diváka z oboru gastronomie a kulinářství je to velmi okouzlující a vyzrálá podívaná s originálními nápady ( Bod varu sice přinesl one shot z jedné hektické noci, ale The Menu posouvá ty hranice ještě dále a lepší film na dané téma jsem neviděl). Jakmile dojde na první šokující ZLOM, tak se přepne do vážnější nálady, kde úsměv lehce mizí ze rtů a přichází mrazení a rozhodně o napětí není nouze. Líbilo se mi, kam to celé směřuje, byť bych si dokázal představit, že by se daná situace mohla vyhrotit explicitněji a víc "urvaná z řetězů", ale vzhledem k námětu jsem spokojen i bez toho. Ve Finále se ukáže, kdo jediný pochopil pravidla a podstatu šéf kuchaře. Výborné, těším se až to uvidím znova. 9/10. (21.11.2022)

Ty kokos, na toto by som fakt nechcel robiť trailer. Ťažko predajný, ale vydarený film. 4* si zaslúži, aj keď je to možno napokon niečo iné, než budete čakať. Ale čo budete čakať, to fakt netuším. Scenár je totiž skutočne nepredvídateľný. Práve z toho dôvodu by som nebol schopný dať dokopy trailer bez spoilerovania. Herci si to užívajú, najviac pochopiteľne Ralph Fiennes, ktorý si týmto do svojho portfólia zapísal možno jednu zo svojich najvýraznejších rolí. To je pre herca, ktorý od r. 1993 permanentne ponúka vyrovnané, kvalitné výkony, obdivuhodné. Niektoré veci som nepochopil, niektoré mi asi ušli, ale inak som si to užil. Čakal som, že z toho vylezie niečo na spôsob istého staršieho filmu s Miroslavom Donutilom, ktorého názov nenapíšem, lebo by teoreticky mohlo ísť o spoiler, hoc prakticky skôr nemohlo, keďže oba filmy sú napokon o niečom úplne inom. Produkcia Will Ferrell. (30.01.2023)

// Žádná pozéřina, za to stylovej a místy lahodně hutnej thriller s dokonalou Anyou Taylor-Joy a zase jednou ďábelským Ralphem Fiennesem. Mohl bych tu napsat něco o metafoře s obyčejným cheeseburgerem, který když se povede, strčí do kapsy libovolnej hogofogo kulinářskej koncept, ale on to ten film dělá tak krásně za mě... 8/10 (17.07.2023)

Zajímavě rozehraný film s kvalitními herci, který se ve dvou třetinách úplně rozpadne a vyšumí do ztracena. Měla to být satira? Měl to být praštěný horor? Měl to být sofistikovaný horor? Jako kdyby sami tvůrci vůbec netušili, k čemu film směřuje. (16.11.2022)

Není to gurmetská záležitost, spíš zábavný horor, který ve mně trochu evokoval Krvavou nevěstu. Snad mě maličko mrzelo finále, ale zároveň jsem věděl, že k ničemu jinému to směřovat nemůže, tak jsem ani nebyl "opravdu" zklamaný. (16.11.2022)