Oppenheimer
Oppenheimer
Oppenheimer
Režie:
Christopher NolanScénář:
Christopher NolanKamera:
Hoyte van HoytemaHudba:
Ludwig GöranssonHrají:
Cillian Murphy, Matt Damon, Robert Downey Jr., Emily Blunt, Florence Pugh, Josh Hartnett, Casey Affleck, Rami Malek, Kenneth Branagh, Tom Conti, Benny Safdie (více)VOD (4)
Obsahy(2)
V době, kdy Druhá světová válka ještě vypadala nerozhodně, probíhal na dálku dramatický souboj mezi Spojenými státy a Německem o to, komu se dřív podaří zkonstruovat atomovou bombu a získat nad nepřítelem rozhodující převahu. V Americe se tajný výzkum skrýval pod označením Projekt Manhattan a jedním z jeho klíčových aktérů byl astrofyzik Robert Oppenheimer. Pod obrovským časovým tlakem se s týmem dalších vědců pokoušel sestrojit vynález, který má potenciál zničit celý svět, ale bez jehož včasného dokončení se tentýž svět nepodaří zachránit… (Cinemart)
(více)Recenze (1 351)
Christopher Nolan v jeho nejdospělejším a nejméně diváckém filmu vtáhnul a ohromil tříhodinovým mluvením o jaderné fyzice a politice. Diváky všech úrovní vzdělání a inteligence. Poklona. Natočit za 57 dní takto soustředěnou, herecky dokonale vedenou, informacemi nabitou a promyšleně sestavenou mozaiku událostí, která ani na moment nepoleví na zajímavosti a historické důvěryhodnosti, je filmařské mistrovství. Že v tom Nolanovi pomohl námět, který se týká každého z nás a všechny nás děsí, není podpůrná berlička. Který jiný režisér by dal tomuto námětu větší drive? Intenzitu a urgenci filmového vyprávění sice boostuje opět hlučně namíchaný soundtrack kouzelníka Ludwiga Göranssona (Tenet), ten je ale originalitou a kreativitou v detailech samostatným dílem hodným obdivu. Brilantní stylizace postav, střih, obsazení herci, které byste zde nečekali a přitom perfektně zapadají (Benny Safdie rulez!). A ty dvě klíčové scény, stavějící bez digitálních pomůcek na základních filmařských elementech, jsou naprostou lahůdkou. Bezprostředně po skončení filmu jsem měl smíšenější pocity, čekal jsem něco jiného, asi jako každý z nás. Časem ve mě ale Oppenheimer roste a jsem rád, že si ho Nolan udělal “po svém”. ()
Představte si, že někdo posadí do jedné místnosti bandu páprdů z židobolševické kliky a nechá je tři hodiny naprosto povrchně, bez jakékoliv invence či přidané hodnoty a s impotentním dramaturgem v zádech suše recitovat nijak objevná historicko politická fuckta, přičemž rádoby „e-pičnost“ takového počínání demonstruje brutálně přeřvanou hudbou, která vám u té prudy schválně nedovolí usnout. Už vám dřevění prdel, co? K tomu egomaniakální amatérský honič nad wykydpedickou fyzikou a sám sebou prostě postaví kameru a zmáčkne „Nahrávat“. A ne ledajakou kameru, nýbrž jakože speciálně vyvinutý a draze potuněný sedmdesátimilimetrový IMAX!!!, což pak velkohubě vyřvává ve všech propagacích, až jeden čeká minimálně nějaké to pompézní grilování Džaponců! No ani hovno, a výše zmíněné by mělo naprosto stejně nekrotizující efekt i na mobilu a v camripu. Totální chrchel do xichtů diváckých očekávání a naprosto ubíjející, strojová tříhodinová manýristická otrava s jedním docela efektním patnáctiminutovým jaderným testem, a to ke všemu tomu obrůstání mechem navíc za cenu vášnivé felace luxusní eskortní služby v Černý pátek. Otrava, odhalující pouze dva překvapivé fuckty, smutně překvapivé, a sice, že má Floránc Pjúková hnusné kozy a Emilka už vůbec není ani trochu jedlá. Ale je to přeci NOLAN, tak musíme pětkovat jako lobotomové, aby si o nás gayfriendi na instáčích náhodou nemysleli, že jsme nějací divní, že ano. Samozřejmě Cyprián dokonalý a Bobík Turbokonzerva jakbysmet, každičký detail vypiplaný tak, že nejeden kompulzivní historik u toho dozajista několikrát vyhoní, sedmdesátimilimetrový 4K obraz krystalicky čistý a pohlcující, ale co na tom, když v téhle qalitě čumíte na hrboly v omítce, které můžete akorát tak nudou počítat, dokud vám nevypoví prdel, nebo přes ten řev náhodou milosrdně nezalomíte. Tak s tímhle jdi taky do tenetího interstelaru, Kryštofe! Prskám z toho jak geiger v Nagasaki. ()
Dost možná to bude ten případ, kdy můj milovaný tvůrce dostane Oscara za film, který mě v jeho filmografii úplně nevzal (Scorsese, Del Toro). Fascinující obrazy - Hoytema the king! - a pohlcující, neustále nátlakový zvuk, formální uchopení je opravdu jedinečné, ale občas jako by jel Nolan podle mustru "když nevíš, co s daným dialogem, ohul bedny" a tři hodiny identicky rytmizovaných dialogů na mě byly místy too much. Interstellar, Prestige a TDK jinej level. ()
Bez poslední půlhodiny, kde tomu filmu mohutně spadne řetěz, bych se i obešel, ale do té doby je to strhující freska, s protiválečným apelem v samotném závěru, který je v dnešní době putinovskýho řinčení zbraní potřeba jak sůl. ()
Totální film, jehož tři hodiny utečou jako nic, i když jsou o vyšší matematice, jaderné fyzice, a - možná především - o politice. Christopher Nolan "to má v paži" jako málokdo, a Hoyte van Hoytema je mistr svého řemesla, takže se není co divit, že vás zatluče do sedaček jejich těžce dialogový film, jehož jen velmi malou část tvoří nějaké "větší" záběry než na místnost, ve které si povídají dva až deset lidí. A koneckonců i ten atomový výbuch je "jen" spousta bílého světla, že;) A přesto je to grandiózní podívaná. To hlavní jsou ale "samozřejmě" herecké výkony - a ty jsou bez debat vynikající. Očekávatelně u ústřední postavy, ale i v takřka minirolích tu vidíte velká jména (Casey Affleck), a od těžké váhy jako je Robert Downey Jr. sice čekáte leccos, ale tady se překonává (ten Oscar je plně zasloužený). Dvě hlavní ženské postavy nám zprostředkovávají část Oppenheimerovy lidské stránky, a obě jsou skvělé. Florence Pugh kupodivu i tam, kde se neodhaluje (nebo není CGI zahalována:P ), a Emily Blunt dokazuje svoji všestrannost a schopnost odehrát i charakterově složité postavy. Oppenheimer byl největší filmovou událostí roku 2023, a vztyčil velkému muži historie pomník takových kvalit, že by s ním snad i sám titulní hrdina souhlasil. 90% ()
BŮH NEHRAJE V KOSTKY. Dokážu si představit, že téměř každý z nás čekal jiný film a skoro každý dostal to, co chtěl. Někdo opulentní biják, jiný kus historie, další disputace o fyzice (a matematice), některý hodiny výslechů a já hlavně filozofické úvahy nad vinou, válkou, jejím možným koncem a přesahem do současnosti. Něco horšího se najde (nedostatečně rozvedené manželčiny motivy) a hlavně zběsilé tempo, díky kterému vám něco unikne, ale na druhou stranu udržuje neustále vaši pozornost. Po snímku Tenet, alespoň u mě, báječná změna. 90%. ()
Filmařsky dokonale vybroušený dialogový uragán a to je právě ten problém, někdy by neškodilo držet hubu, protože pak se vysloveně zazářily některé nádherné dialogové perly. Zkušební výbuch považuji za jednu z nejgeniálnějších scén, kterou jsem kdy v kině viděl, právě tady vyniká vypravěčská genialita pana režiséra nejvíce. Nedostakem hudebního podkresu film opravdu netrpí. Hercům píšu jedni z hvězdičkou a Imax projekci považuji za povinnost pro každého filmovou fetku jako jsem třeba já. Jen pozor, titulky jsou trošku menší než bežně, takže pokud hůře vidíte, oční mikroskopy bych vzal sebou. 150 minut by bylo za 5*, 165 minut za 4*, 180 minut za 3* . ()
Nolan je Dr. Manhattan současného Hollywoodu. A snad alespoň další dvě dekády bude. Na vrcholu tvůrčích sil si může dovolit tříhodinový konverzační kolos, který subjektivně trvá o třetinu méně, protože míra preciznosti všech tvůrčích složek je na absolutoriu. Vlastně i ta nejžádanější pozlacená soška je naprosto pochopitelná. A přece tomu něco chybí. Možná krapet osobní vášně před i za kamerou. Ale asi jediný režisérův film, o kterém vím, že už si jej pravděpodobně nikdy nepustím znovu. PS: Sex ve výslechové místnosti je největší cringe moment Nolanovy filmografie. Bez debat. ()
Šel jsem do kina s tím, že Christopher Nolan přeci nenatočí biografii, že to je málo. No ale ona to v základu minimálně v první hodině a půl biografie je. Trošku hravější co se týče práce s časovými rovinami, především však audiovizuálně nápaditá a strhující tak, že všechny ty akademicky uchcané filmy jako Teorie všeho už v mých očích mají pramalou šanci zaujmout. Nolan navíc v půlce malinko přeřadí výhybku a začne si mnohem víc hrát s jednotlivými dějovými linkami, ale i s žánry, takže po odvážněji pojaté biografii (které IMAX zatraceně sluší) se Oppenheimer chvílemi mění v horor, jindy v psychologické drama a nebojí se být i soudním thrillerem, za který by tvůrcům tleskal i Aaron Sorkin. Je trochu škoda, že Nolan nemá větší důvěru ve své diváky a vždycky jim nakonec to, co by mohlo pro nesoustředěné působit trochu složitěji, přežvýká do pár vět. Určitě by se mi líbilo, kdyby víc tlačil na linku o zodpovědnosti vědců a vůbec šel víc do hloubky samotného hlavního hrdiny, ale to jsou jen drobnosti. Oppenheimer mě celé tři hodiny bavil, ať už si v něm Nolan hrál s obrazem, zvukem, tempem i žánry, nebo se držel tradičnějších vypravěčských postupů a jen je výrazně opepřil svým audiovizuálním mistrovstvím. ()
Dlouhé čekání na další Nolanův film přetrhl životopisný příběh Roberta Oppenheimera, který se stal strůjcem atomové bomby. A ano, téma to silné bezesporu je, ale 180 minut si nezaslouží ani náhodou. Navíc Christopher Nolan to po svém vzoru divákovi nedělá vůbec jednoduché, takže tu hned od počátku prolíná tři časové roviny a diváku neznalý ani základních faktů Oppenheimerova života, vyznej se v tom. A je to těžké, protože ve filmu se většinu času mluví a mluvi a mluví...a kdyby to mluvení bylo alespoň k sežrání. Jenže není. A to Vám dojde hlavně v momentech, kdy se na scéně objeví Albert Einstein. Ten si tu všechny ty dialogy vezme totálně pro sebe a jakmile se na plátně objeví, můžete si být jisti, že budete svědky toho nejlepšího dialogového, co film v danou chvíli nabízí. Film, který zobrazuje pokrok, který se stal pro chod lidstva nezbytný, ale zároveň si ho pranic nezasloužíme. Navíc zobrazuje nabubřelost Američanů a o tom, co pak předvedli Rusové...o tom snad radši ani nebudu mluvit. ()
║Rozpočet $100miliónov║ Tržby USA $325,236,785║ Tržby Celosvetovo $948,986,785▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA ║ Tržby za predaj DVD v USA ║ Christopher Nolan spojil svoj nadrozmerný vyprávačský talent, s priam artovým prednesom drámy, jednoznačne útočiacej na city akademikov. Vypadá to tak, že by sa na neho konečne šťastena usmiala? U mňa celkom zabodoval, aj keď určite by som pre mňa prvú úmornú romanticko - úvodnú pol hodinku úplne škrtol. Strašne sa to tam ťahalo a nič prevratne zvláštne neponúkalo. Skladanie tímu pre Los Alamos už ale nabralo na obrátkach. Herecké obsadenie nabité, až do prasknutia známych tvári. Vizuálne ohromné, rovnako tak tie iskriace vsuvky narážajúcich atómov. Rovnako tak strhnú snové vsuvky tragických momentiek v predstavách ničiteľa svetov Oppenheimera. /80%/ ()
Vysoká očekávání, velmi intimní dílo. Návštěva IMAXu ve Floře vnímám jako povinnost u všech nolanovych snímků. Tady je to možná nejméně zásadní, ale přesto doporučuji. Film samotný vnímám jako cestu do hlubin duše vědce, občas mě překvapuje jak Nolan mění tón, ale celkově jsem rozhodně spokojený. Ta struktura vypraveni není tak výjimečná jako u jiných jeho filmu,ale rozhodně atraktivní. Stejně scény v různé barvě a různém vyznění mi trochu připomínají Scottův Last Duel (jedna situace z více pohledů, jemně rozdíly). Je to filmová báseň,která bude v televizi poloviční a o jejím dopadu na dějiny bych zatím nespekuloval. ()
Opulentní a k explozivnímu prasknutí nacpaný snímek audio šupami a vizuálními fajnovkami, které Nolan kobercově sází v každém detailně pomyslném závěru, podtržené perfektním soundtrackem. Přitom je to v kostce konverzační životopis, akorát s mnoha žánrovými přesahy a časovými rovinami. Jenže je tam kvantová a jaderná fyzika a druhá světová válka, což je přesně moje gusto, takže jsme neměl problém se ve filmu orientovat a vstřebat všechno, co tak intenzivně podává. Ale pro úplného laika to bude v dané kadenci nemálo matoucí (několik lidí z kina odešlo po dvou třetinách filmu, krátce po jaderném testu). Za mě cajk a klobouk dolů před pohlcujícím způsobem zpracování plným osobitých Nolanových trademarků až manýr, které jsem tentokrát zvládl bez větších výhrad. 85% ()
Mistr Nolan si vybral slabší chvilku. Jasně, po audiovizuální, herecké a řemeslné stránce je to strašná pecka, která letos nemá příliš konkurence. Po stránce příběhu jsem se však s Oppenheimerem minul, jelikož se tomu nejnosnějšímu tématu (dopad zavraždění statisíců japonských civilistů na vědce z Los Alamos) skoro nevěnuje a raději se rochní v nekonečném vyslýchacím kličkování. V jádru to tedy je chladná oscarová biografie v mocném nolanovském hávu (tři hodiny dialogových scén se brilantně míchají ve stylu prvních 40 minut Batman začíná), ve které příliš nezaujme armáda postav a není v ní čím budovat opravdové napětí. Hlavní tahákem je spíš tradiční žasnutí nad tím, jak je Nolan působivý realizátor a schopný narativní experimentátor, ale obávám se, že jakmile Oppenheimer sleze z IMAXového plátna, bude se mu u diváků dařit o poznání hůř. ()
Extatické reakce vyšponovaly očekávání na maximum, projekce je však poněkud zchladila. Ano, lepší podívanou pro velké plátno letos nejspíš neuvidíme, ale pořád je to „jenom“ Nolanův film – tedy ohromující podívaná burcující všechny smysly a s jistým místem mezi nejlepšími snímky roku. Jenže také dílo se vzdáleným, nečitelným hrdinou, k němuž se těžko hledá cesta, a především s neodbytným pocitem, že výsledek líp vypadá a zní, než nakolik se svým poselstvím či vypointováním dokáže zarýt pod kůži. Je dechberoucí, jak strhujícím způsobem se Nolanovi daří prodat v jádru standardní biografii. Vypráví nelineárně, v několika časových rovinách, s občasným zahrnutím vizí a dalších zcizujících prvků – přesto však hlavně díky zvukovým můstkům neztrácí přehlednost a diváckou pozornost na obrovité ploše tří hodin. Stylistické volby stojí za důslednou analýzu, stejně jako Nolanova práce s burcováním diváckých emocí i v momentech, kdy si prostě jen povídá pár kravaťáků. Po skončení tohohle maratonu smyslových vjemů se však vkrádá otázka, co si z toho odnést? Nejspíš to bude třeba zjistit na další projekci – a ideálně zase v IMAXu. ()
Řemeslně se jedná bez pochyb o chirurgicky přesný a vrcholový film, který je laboratorně ozkoušený, aby v něm nebylo nic navíc a nenudil ani na vteřinu. Oppenheimer je tedy úžasný audiovizuální zážitek, který je ale lehce podražen vlastními ambicemi. Ten film, tak neskutečně spěchá s veškerým děním a infem, že je fyzicky nemožné se ponořit do jednotlivých situací, jejich emocí a atmosféry (Během 4 minut dojde na setkání Oppieho s budoucí ženou, první polibek v Novém Mexiku a následné zjištění, že už je Kitty těhotná a budou se brát). Právě skrze to tempo a rychlé střídání krátkých záběrů, na mě 50% snímku působí jako montáž Oppenheimerova života, víc než jako film. Škoda, protože zbylých 50% je naprosto vynikajících. Když film zpomalí a věnuje se chvíli situacím a událostem do hloubky, pak si vesele rochním a celé to prožívám na maximum. Kdyby se lépe vyfiltrovalo, co je a není podstatné pro tento příběh a témata, jaké chce Nolan primárně rozebrat a tak by měli důležité scény větší prostor dýchat, tak potom by to pro mě byl film roku. Ovšem i přesto se jedná o vynikající film, který by si nikdo neměl nechat utéct. PS.: Velice souzním s komentářem od Rimsyho. ()
Dvě komise, dva ambivalentní narcisové a spousta pnutí, (ne)vyřčeného a dějiny ovlivňujícího. Na Nolana nečekaně emotivní a s emocemi a charaktery pracující. Ve vší komornosti velkolepé, ve vší časohrátkové zběsilosti postav/jmen/událostí v jeden každý moment přehledné. Tři hodiny dialogů zhuštěných do pocitově mnohem kratší stopáže. Hmatatelnost toho všeho, herecké výkony, Göranssonův podkres, střih... Vše je na vůbec nejvyšší cinefilské laťce, ale není to důvod proč to milovat. Tím je, jak to totálně semele, zadře pod kůži, jak se to neškolometsky popasuje s vyrovnáváním se s velkými životními otázkami a především, jak setsakra dobré to je jako film a zážitek. ()
Když se řekne Oppenheimer, tak mě na tom zajímá atomovka a všechno kolem. Bohužel pro mne Christopher Nolan zvolil trochu jiný, pro mě osobně méně atraktivní, směr. Po kolážovitém úvodu přijde zábavná část v Los Alamos jejíž vyvrcholení v podobě testu atomovky by mi stačilo i jako důstojné završení celého filmu. Jenže se jede dál. Další bezmála tři čtvrtě hodiny "soudních" tahanic, které mě absolutně nezajímaly, ale Nolan se nás pomocí koulervoucí hudby snaží přesvědčit, že se děje bůhvíco. To samý jsem naprosto žral v Dunkirku, ale tady mě to teda těžce minulo. Celý ten spor mi byl totálně ukradenej a ty rádoby šokující zvraty mi přišly až nechtěně komické. Možná i kvůli přílišnému počtu postav, kde jsem chvílemi moc nevěděl, kdo je kdo. Obě jeho ženský mi přišly jako krávy a emocionálním scénám s Emily Blunt jsem nevěřil ani za mák. Florence Pugh aspoň ukázala kozy. Ale třeba ten Rami Malek tam byl všehovšudy minutu. Všimnete si ho jen díky tomu, že má divnou držku. Jeho vztah K Oppenheimerovi není vůbec vyjasněn, ale pak se tam najednou zjeví a vytáhne ho z průseru díky velice přesným informacím, který ňák nikdo jinej neví a já teda nevím jak on je ví a kdo on vlastně vůbec je... Suma sumárum mi to nesedlo, přesto se na další Nolanův film budu těšit ať je to, co je to. ()
70mm IMAX neni gimmick.Neni to jen par centimetru nahore a dole. Jde o to jake pocity ten obraz vyvolava. Je to v mensi mire divny poutavy pocit, ze se divam na neco nezvykleho, jako kdyz jsem videl poprve Avatara 3D. Diky zajimavave kamere, obraz pusobi jako jakesi okno a ne zaber z filmu a funguje!. Pokud to jde, doporucuji si to vyzkouset v IMAX PRAHA. (Bohuzel) zatimco povazuju Interstellar za jeden z nejlepších filmu všech dob a nejlepsi scifi určitě a viděl jsem ho asi 8x, toto je film na 2 promitacky. Je to skoda? Shindleruv list jsem taky videl jen jednou a znovu si to rozhodne nepustim a pritom se jedna o mistrovske dilo. Mrzi me, ze tu mame film, ktery musite videt ale jen jednou, max dvakrat. Nejen kvuli 3h stopazi, ktera je nastrihana s vybornou hudbou, ktery vyuziva "Shepard tone" naplno a tak film vas drzi napnuty a zaroven dobre plyne a utika. Jde si kalkulovane Nolan pro oskara? Vyborny cast urcite a dokonce se objevi par tvari, ktery jsem necekal a udelalo to velkou radost. Dialogy rozhodne nepsali trapnoscenaristi co ted stavkuji a je to znat, slast poslouchat. Zvuk, subuffer perfektne namixovano a vede a taha z vas emoce ale nevycniva a nekrade pozornost. Zajimavy pocit vyvovala znalost toho, ze zabery vznikly bez pouziti CGI, dava jim neuveritelnou vahu a organicnost a fyzikalnost, ktera nezestarne a donuti vas se zamyslet. Pribeh ma 3 vrstvy a jsem rad, ze trailer vyspoileroval jen tu jednu. Nebude to film pro kazdeho ale po extremne dlouhe dobe jsem zazil v kine neco co jsem dlouho nezazil aj sem za to rad, podivam se na to pak jeste jednou v 4k UHD, tesim se extremne moc na behind the scenes. Mrzi me ale, ze se k tomu nebudu kazdorocne vracet jak to delam o Prestige, Inceptionu a Interstellaru Zatimco Dunkirk mohl natocit kdekdo, malokdo by natocil Oppenheimera tak jako Nolan ()
Související novinky
Kaskadér propadl, přesto má napsané pokračování
Kinaři teď nemají zrovna nejlepší časy. Blíží se totiž letní sezóna, která tradičně bývá nařachaná těmi největšími blockbustery a do pokladniček kin často nasype cenné zlatky. Jenže se zdá, že ta… (více)
Matt Damon a Casey Affleck v bostonské vykrádačce
Režisér Doug Liman (Na hraně zítřka) do toho šlape naplno. Jen před pár týdny přistál na Prime Video jeho remake akční klasiky Road House s Jakem Gyllenhaalem a už v srpnu se budeme moci pokochat… (více)
96. Ceny Akademie - výsledky
V noci z neděle na pondělí proběhl v hollywoodském Dolby Theatre v Los Angeles šestadevadesátý ročník slavnostního předávání Cen americké Akademie filmového umění a věd, na němž byla v celkem… (více)
77. ročník cen BAFTA - výsledky
V neděli 18. února 2024 proběhl v Royal Festival Hall v londýnském Southbank Centre 77. ročník předávání prestižních cen Britské akademie filmových a televizních umění (BAFTA), během nějž byla… (více)
Poslední dobou se zvedl vcelku hype ohledně dvou filmů, které nemohou být rozdílnější. Reálný a temný Oppenheimer a naprosto nereálná a do očí bijící Barbie. Oba filmy se svými premiérami sešli v jeden den, čehož nakonec tvůrci obou filmů využili a propojili svoje PR čehož, využila i některá kina a nabízela promítání obou filmů ve vražedném 5 hodinovém kombu. Já dal přednost Oppenheimerovi a nemohu říci, že bych litoval. Hned na úvod musím přiznat, že o jeho životě nevím zhola nic, takže jsem do kina (Letňany, standardní 2D) vyrazil vyzbrojen pouze vědomostí, že Robert Oppenheimer byl vedoucím vědcem zodpovědným v projektu Manhattan, který jako první na světě se svým týmem vytvořil atomovou bombu a úspěch jejího testování v rámci projektu Trinity okomentoval slovy “Nyní se stávám Smrtí, ničitelem světů. Že půjde o zajímavou podívanou jsem nepochyboval, ale měl jsem trochu pochyby, jestli byl Oppenheimerův život opravdu tak zajímavý, aby dokázal vyplnit bezmála 3 hodiny filmu”. Hned v úvodu mi ovšem byla hozena udička v podobě Roberta Downeyho Juniora a já se okamžitě chytil a nepustil. Jak bývá v poslední době u filmů zvykem a režisér Christopher Nolan není výjimkou, snímek je rozdělen do tří časových rovin. V jedné poznáváme Oppenheimerův život od dob studií, přes stáže po světě až po vývoj bomby. Další část řeší jeho výslech před komisí pro obnovení jeho bezpečnostní prověrky a hodnocení jeho činů a činů jeho kolegů nejen v rámci projektu Manhattan v Los Alamos, kde bylo hlavní středisko výzkumu a výroby bomby. Poslední nejmenší část tvoří vzpomínky a slyšení admirála Lewise Strausse v podání Downeyho jako člověka mnoho let odpovědného za jaderný výzkum a bezpečnost v USA. Prvních pár minut jsem měl v ohledu co se kdy děje ltrochu zmatek, ale vcelku rychle jsem se zorientoval stejně jako například při Dunkerku a užíval si každý okamžik filmu. Už v několika prvních minutách jsem byl fascinován vizuální stránkou, kdy mladý Oppenheimer přemýšlí o kvantové fyzice, která je vizualizována například tvořícím se modelem atomu nad jeho hlavou, následně záběry na vzdálené hvězdy nebo vybuchující energii Slunce. Mám pro vesmír slabost, takže jsem byl opravdu nadšen. A do toho ta hudba. Jako bych slyšel soundtrack k Interstelaru od Hanse Zimmera, a to je zážitek, který Vás opravdu vystřelí až ke hvězdám. Soundtrack už je venku, tak si pusťte skladbu Can You Hear The Music a pochopíte. Ale zpět k Robertovi. Doznávám se, že Cilliana Murphyho znám z více věcí, ale nejvíce si ho vybavuji pouze v Peaky Blinders, kde mi byl tak nesympatický, že být v pozici inspektora v podání Sama Neilla, tak ho střelím hned při prvním setkání a pro jistotu rovnou do ksichtu. Mno, po zhlédnutí tohohle snímku ale musím svůj postoj přehodnotit, protože jsem došel k přesvědčení, že není špatný herec a i ta averze se vcelku dost otupila. Uvidím, jaký si na něj udělám názor časem. V tomhle zčásti životopisném snímku ovšem dělá Robertu Oppenheimerovi čest. A není jediný. Kromě Roberta Downeyho Jr. se po jeho boku postaví hvězdy jako Emily Blunt, Matt Damon, Jason Clarke nebo Kenneth Branagh. O zvučná jména prostě není nouze a všichni ze sebe ždímají maximum a že jde občas o pěkně vyhrocené chvíle. Kromě vědeckých částí Oppiho života totiž dojde i na ty více soukromé, kde se mísí milostný trojúhelník společně s jeho levicovými názory a laškování s komunistickou stranou. V tomhle ohledu mě trochu překvapily sexuální scény, které jsou ve filmu dvě nebo tři a nějak jsem nedokázal pochopit potřebu režiséra je do filmu cpát navíc s tím, že při jedné z nich jde o vyobrazení snad žárlivosti nebo spíše zhrzení jeho manželky. Ačkoliv dějové linky různě skáčou mezi sebou, největším středobodem všeho je samozřejmě atomová bomba a vše okolo projektu Manhattan. Ten vrcholí jak všichni víme testem bomby nazvaným projekt Trinity, který je jedním z vrcholů filmu nejen po vizuální ale i atmosférické stránce. Desítky přihlížejících, běžící odpočet, stupňovaná hudba, jedno červené tlačítko a nejistota výsledku výbuchu. I přesto, že dnes víme, jak to dopadlo dokázal tým okolo filmu vybudovat takovou atmosféru, že byste slyšeli v kině spadnout špendlík. Po výbuchu doslova.Pacifista ve mně plakal. Filmový divák vrněl blahem. A právě test je i jakýmsi dějovým zlomem filmu, kdy světoznámý vědec začíná být odsunován na druhou kolej a zároveň začíná být sžíraný pochybnostmi o morální správnosti jejich počínání, které vyvrcholí shozením bomby na Hirošimu. Osobně jsem byl moc rád, že téhle morální sebereflexi nebo pozastavení se nad celým počinem vývoje bomby a jejím využitím nejen jako zbraně, ale i systému odstrašování proti nepřátelům, bylo věnováno ve filmu dost prostoru. Ostatně i Oppenheimer se osobně poté angažoval ve snaze omezit používání této zničující síly a zahájení celosvětové kontroly nad jadernými zbraněmi. Film na mě tak působil vyváženě a ne pouze jako poplácání po ramenou ve stylu “Jo, měli jsme jadernou bombu jako první, tak jsem nejlepší. USA do toho.” Aby to ale nevyznělo moc depresivně, tak se v rámci těch 3 hodin objeví i nějaké humorné chvíle, které mají na starosti hlavně fyzici a vědátoři všech oborů. O jednu scénu se postará i prezident Harry Truman, který má v jedné vypjaté situaci tak pitomou poznámku, až se člověk musel smát. Jak to tedy shrnout? Oppenheimer určitě nebude davový film pro každého narozdíl od zmíněné Barbie. U tohohle filmu musíte přemýšlet, znovu a znovu a znovu. Nevypnete ani když půjdete s bolavým zadkem z kina. Věřím, že snímek udělá jedné části dějin USA, v jejichž středu byl Robert Oppenheimer se svým smrtícím vynálezem, stejnou službu jakou udělal seriál HBO Černobylu. Hodně lidí bude z kina odcházet se zvědavostí, jak to opravdu bylo a kolik si toho film přikrášlil a nejen, že si budou dohledávat informace na webu, ale třeba si zajdou koupit i nějakou tu knihu. Skutečný Robert Oppenheimer se stal ničitelem světů. Ten filmový má zase našlápnuto stát se jedním z nejlepších filmů současnosti. 10 z 10* () (méně) (více)