Dune: Part Two
Dune: Part Two
Duna: Časť druhá
Režie:
Denis VilleneuveKamera:
Greig FraserHudba:
Hans ZimmerHrají:
Timothée Chalamet, Zendaya, Rebecca Ferguson, Javier Bardem, Josh Brolin, Austin Butler, Florence Pugh, Dave Bautista, Christopher Walken, Léa Seydoux (více)VOD (4)
Obsahy(2)
V druhé části se Paul Atreides spojí s Chani a Fremeny a zároveň se vydá na válečnou stezku pomsty proti spiklencům, kteří zničili jeho rodinu. Čelí volbě mezi svou životní láskou a osudem známého vesmíru a snaží se zabránit strašlivé budoucnosti, kterou může předvídat jen on. (Vertical Entertainment)
Recenze (1 189)
Zřejmý důkaz toho, že jsou nudolálie i závislost na psychotropních látkách úspěšně léčitelné! Dřívější sveřepý artový hnědopich Denis, věhlasný to uspávač hadů obrazem, se již zdá být dokonale zdráv a nyní téměř bez recidivy zaDuněl tak mohutně, že si po skončení spektáklu musíte pomoct rukou utřít koutek, vrátit spadlou čelist na místo a zavřít hubu. Nejen, že parádně trefil genius loci dnes již klasické předlohy, ale rovněž ji přetavil v dosud téměř nevídané pompézní audiovizuální orgie, u nichž málem nevíte, jestli vás zrovna prcá obraz nebo zvuk. Samozřejmě na to však nesmíte čumět na mobilu v ruční kamerové distribuci nějakého indického čorkaře s bangladéšskými titulky. Podobně jako dříve údajně nezfilmovatelný Džexnův Pán prstenů i toto si bezesporu zaslouží své piedestální místo ve všech konsenzuálně dostupných análech, a to včetně světové kinematografie. Dokonalost, kde je naprosto všechno přesně tam, kde má být, a spektakulární linka D z pískovny v centru až na Jižák jezdí ve zcela pravidelných a přesných intervalech, a její sedačky skoro nepotřebují odčervit ani po svinských islamistických fundamentalistech, ani zkurvených fašistických bílých hubách. ()
Masivní podívaná. A špičkový audiovizuální zážitek. Snad nebudeme na trojku čekat celou dekádu. ()
Naštěstí jsem se rychle smířil s tím, že Paulův vývoj se bude odvíjet podle očekávatelné trajektorie - zejména když se Villeneuve na rozdíl od Lynche rozhodl následovat didaktické schéma zrodu diktátora. Proč naštěstí? Protože jsem se díky tomu záhy začal soustředit na perspektivu Chani, brzy ustavené coby postava věcná, analytická a empatická. ___ V tomto ohledu se dá DUNA II uchopit trochu jako MATRIX, kde šlo o záměr: Zdánlivě se jedná o příběh mužského hrdiny, ale ve skutečnosti je celý film vystavěn jako analytické pozorování mnohem bystřejší ženské postavy, jež se rozhoduje, zda jí ten chlap stojí za pozornost a důvěru. Chaninou antagonistkou je pak podobně nenápadně rozvíjená hlavní mrcha Jessica. ___ Příběh Chani v paralele k příběhu Jessicy je nakonec jediná soustavně rozvíjená dvoj-linie. Oproti tomu linie traktované jako centrální jsou čím dál eliptičtější, zmatečnější a náhodnější. Imperátor je neatoritativní, původní mladý padouch se stává ponižovanou vedlejší postavou, nový mladý padouch je přepálená karikatura - a čarodějnická špionáž působí v té zkratce jako z bondovské parodie. ___ Výhoda perspektivního napojení se na Chani je i v tom, že si stejně jako ona můžeme říkat: "Co se s Paulem sakra děje? Proč dělá, co před chvílí říkal, že dělat nebude? Hráblo mu?" Nemluvě o tom, že slib věčné lásky pět minut předtím, než požádá o ruku jinou ženskou, je pohříchu pochybná milostná diplomacie. ___ Jediná dramaticky funkční část filmu je pro mě ta romantická, když se postupně sbližují - a vyvrcholí to cestou na červovi. Napadla mě paralela se STAR WARS III, kde šlapaly naopak ona politická rovina, hrdinova proměna i pocit zmaru z rozkladu světa. ___ Ano, kompozice, tonalita a práce se zvukem jsou pozoruhodné, leč žádná scéna krom milostných a prvního sedlání červa (což je de facto taky milostná scéna, opět je klíčová Chanina perspektiva) mě nezasáhla: nebyl jsem stržen dramaticky ani esteticky, nezažíval vzrušení z filmařiny, z hry tvarů, světla a zvuků, z výstavby scén či z rytmu, jež třeba u Nolana zažívám běžně. ___ DUNA I odvážně reinterpretovala příběh členitého světa skrze relativně intimní, fázované drama několika postav. DUNA II je naopak překvapivě konvenční "temný" velkofilm o boji rebelů se systémem, jen jsou všichni svině nebo blbci. Krom Chani. A červů. ()
Jednička mi přišla lepší, byla dějově sevřenější a v uvozování do fantaskního světa Arrakisu tak nějak poutavější, hloubavější, víc jsem chápal pohnutky jednotlivých postav. A přitom ani tam Denis nezapomínal na obrazové kouzlení – příjezd Leta Atreida a jeho dlouhý let ornithopterou byl tak vizuálně sexy :o) I ta Zimmerova hudba mi v prvním díle přišla zajímavější. Dvojka je v tomhle ohledu vlastně úplně jiná, zejména ve druhé půli dějově rozháraná, ALE …. když na mě Denis vybalil několik ikonických scén, počínaje první jízdou na červu, přes černobílou arénu, až po frontální atak červů, se sedícími fremeny a jejich vlájícími šálami, měl mě zase ve své hrsti. První díl byl potravou pro smysly a mozek, druhý už jenom pro ty smysly, ale víte, já jsem jednoduchý člověk, mě ke štěstí stačí i to, že na mě Villeneuve tahá výborné vizuální nápady jak Houdini králíky z klobouku :o) Jenom ten Zimmer už mi přijde v posledních letech trochu unavený a místo svého typického dunění by neškodilo v jeho případě zase sáhnout po nějakém kompozičním melodickém nápadu. ()
Jak jsem byl nadšený z první části, a jak se před velkým finále hromadily libůstky jako Giedi Prime, za kterou bych Villeneuvovi tleskal ve stoje, a přistoupil jsem na hru s až směšným Stilgarem (který je ale dokonale zahraný), maličko mě znepokojila Alia, ale pak se to zas srovnalo Chalametovou až démonickou exhibicí na fremenském sněmu. Ale bohužel samotná konfrontace s Imperátorem a její následky mi přišly oproti tomu, co všechno bylo k vidění do té doby (nejen eye-candy věci, ale promyšlenost toho, co je divákovi předkládáno), slabé. Částečně to byl důsledek krácení předlohy, ale částečně šlo o zkratkovitou úvahu tvůrců, že "tohle bude dávat smysl, protože nám zobou z ruky"... tak bohužel, a nemyslím si, že by to šlo zachránit vysvětlením v pokračování - v jehož vznik ovšem doufám;) 80% ()
S jistotou můžu říct, že tak nadšený a opojený jsem v kině (nejen v rámci knižní adaptace, ale obecně v rovině poctivého hollywoodského bijáku) nebyl od Pána prstenů. Trojku prosím hned! ()
Ze čtvrtého patra Atrium Flora kde sídlí Imax mě spadla brada až do přízemí, tohle je film, kvůli kterýmu přišel na svět Imax. Audio vizuální složka filmu je taková dokonalost, že i dokonalost by měla chodit k Denisovi na výuku. Druhá část příběhu je vyprávěna takovým způsobem, že jsem se bál i mrkat, abych o něco nepřišel. Veškeré provázanosti mezi postavama, ale i v rámci celku jsou natočený vysloveně žraločím stylem, prostě film mě na začátku rafnul a nejen že nepustil, ale postupně naprosto požral. Samostatnou kapitolou jsou pak akční scény, tady bych pro pojmenování vizuální působivosti, potřeboval zavolat Palackýmu s Jungmannem, jestli by nebylo k dispozici nějaký slovíčko co by přesně vystihlo takové mistrovství. Ohromen filmovým velezážitkem, který nemám ani s čím porovnovat jsem se vypotácel z kina s jedinou myšlenkou, kdy mám volný čas na repete filmu roku. Pokud můžeš, určitě dej Imax. ()
Po zážitku zkušenost. A taky vnitřní redefinice toho, kdy ještě má smysl platit nesmyslné částky za sezení před obřím plátnem s dokonalým audio setem. Té zasloužené chvály je všude kolem požehnaně, tak snad jen tolik, že oproti prvnímu dílu tomu možná chybí jistá lehkost, která jakoby pramenila z toho, že Villeneuve, vědom si obřích očekávání, odmítá udělat sebemenší chybný krok stranou. Který ale paradoxně nastane ve chvíli, kdy ve snaze vejít se do stopáže pod tři hodiny, a udržet v kině co nejširší diváckou masu, hlavně v poslední třetině, sestříhává tak, že ty chybějící fragmenty (zvlášť, když jste to četli) úplně cítíte a v duchu žadoníte, že chcete klidně ještě o hodinu více. Ale jinak je to všechno tak, jak jsme si dva roky zbožně přáli. Absolutní peak hollywoodského řemesla v nejlepší možné podobě. Obrazový skvost a totální overkill píšečného sound designu, kterému uctivě ustoupily i Zimmerovy galaktické chorály. Poprvé jsem opravdu pochopil, jak se cítili lidé, kterým před čtyřmi dekádami v kině pustili Hvězdné války. ()
10/10. Druhá projekce v Imaxu celkový požitek ještě umocnila a já se nyní už absolutně nebojím říct, že tohle je filmová událost naší generace. Kdo pohlédne za onu očividnou vizuální poetiku, barevně rozprostřené spektra a majestátnost samotného filmového média (za podpory až nadpozemsky znijících a přitom často intimních skladeb) - ten z těchto fascinujících písčitých dun vyhrabe komplexní (sakra epické!) lovestory o jedné fanatické vizi budoucnosti, jenž tématicky rámuje nadčasovost původní předlohy a která strhujícím způsobem sází jednu emocionální ránu za druhou. Z až meditativní kulturní explorace přetéká druhá Duna k cinefilním blockbusterovým vrcholům do temných zákoutí lidských tužeb, přičemž v závěrečné hodině dropne tak všeobjímající atomovku, až to člověka dožene k slzám radosti. Být svědkem něčeho takového... je jednoduše jedinečné. ()
S první Dunou jsem měl zásadní problém v tom, že jsem v ní jen těžko hledal byť jen jednu jedinou postavu, jejíž osud by mě zajímal. Byl to krásný, ale chladný a prázdný film. Dvojka však zvládne sérii v tomhle smyslu napravit reputaci poměrně rychle. Hrdinové konečně něco zajímavého dělají, povídají si spolu, ty debaty mají pointu a Villeneuve to navíc celé balí do ještě o kousek hezčího vizuálu. Druhá Duna je krásnější, ale taky akčnější, svižnější a diváčtější. Dokud najednou není. Villeneuve jakoby si po nějakých sto minutách uvědomil, že má před sebou ještě opravdu hodně věcí, které musí vyprávět a že to do té zbylé hodiny prostě nenacpe. Takže šlápne na plyn a film je najednou zbytečně uspěchaný, utíká od zajímavých témat, protože musí ještě doříct to či ono. A i když závěrečná bitva vypadá skutečně pompézně, opět jsem měl se závěrečnými titulky pocit, že za tím krásným filmem je dost možná i skvělý příběh, který se ani tentokrát nepovedlo odvyprávět takovým způsobem, jaký by si zasloužil. Na rozdíl od prvního dílu jsem se tentokrát nenudil, ale jestli někdy dvojku uvidím znovu, tak až před premiérou případného třetího dílu. I přes všechny kvality tu totiž jistá pachuť nedodělku pořád zůstává. ()
Mám za sebou zřejmě nejen nejočekávanější film letošního roku, ale mám ten pocit, že i to nejlepší, co letos uvidím. Druhý díl Duny si dal sice trošku načas, ale pokud mám na takovou kvalitu čekat tři roky, vůbec se zlobit nemůžu. Nevím totiž, jak tento díl pojmenovat, než že je to totální sci-fi epos, který se po právu bude řadit mezi to nejlepší, co Hollywood vyplivnul ve 21. století. Hans Zimmer se opět překonal. Sice tu není z jeho strany žádná výrazná melodie, ale ve spojení s prakticky dokonalým vizuálem jde z Arrakisu až nepopsatelný strach a respekt. Herecky se tu také sešla současná herecká smetánka, které evidentně vůbec nevadí dílčí role, aby splynuli v jeden kvalitou těžko popsatelný celek. Nelze jinak, než říct, že tady se Denis Villeneuve opět překonal. Věrně totiž zfilmoval knižní román, o kterým v 80. letech mluvili jako o nezfilmovatelném. ()
║Rozpočet $190miliónov║ Tržby USA $252,390,027║ Tržby Celosvetovo $626,090,027▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA ║ Tržby za predaj DVD v USA ║ Obsadenie priam luxus. Dejovo mi to pomalšie tempo tento krát ale vadilo, prišlo mi to v niektorých úsekoch dosť zdĺhavé. Dokonca niektoré dejové prechody, skokové bez dobrého plynulejšieho nadpojenia. Technická stránka brilantná. Akcia v pohode, dramatická stránka poväčšinou berie. Villeneuve sa troška nechal uniesť svojou dokonalosťou, začína byť z neho troška zhýrali Nolan. /videl v kine: 85%/ ()
Čekám na každý nový film Denise s velkým očekáváním. Dunu jako knihu zbožnuji, četl jsem i ostatní od Franka. Druhý film je rozhodně velkolepý a nadherna nasnímaný. Po prvním imaxovém shlédnutí nejsem zcela přesvědčen o plném hodnocení, řeknu proč. Je tu pár změny, poměrně dost se tlačí na ženské osazenstvo a ke konci se zvláštně zrychlí... a hlavně je to vlastně dost odtažitý film. Ještě si zopakuji kino a uvidím,kam se moje pocity posunou. I první díl nebyl za plno napoprvé. Přes vše ostatní, tohle je zasloužená adaptace pro slavnou knihu. A je přenesena s velkým citem. ()
Jednička měla utahanější dojezd, dvojka má utahaný rozjezd... a taky mě trápilo, že jde podobně jako u nedávných Mušketýrů o druhou půlku dvoudílného příběhu, který místo definitivního uzavření rozkopne dveře do trojky. Alespoň že tady je vysoká šance na její vznik (vím, Spasitel Duny) a rád si na ni zajdu, protože Villeneuve pořád umí. I druhý díl Duny je přehlídkou audiovizuálních hodů a hodně mu pomáhají všechny linie mimo archetypálního Paula. Hlavně Harkonneni jsou vyloženě lahůdkoví, stejně jako hned několik dechberoucích scén, které z IMAXu těží maximum. Znovu se tedy jedná o nadprůměrnou žánrovku, která má vítaně svébytný styl a dokazuje, že se každý blockbuster nemusí utopit v digibordelu a hereckém nezájmu. Stačí... trocha toho magického koření, že jo! ()
Moc nad kořením je mocí nad vším. Druhá polovina sci-fi epiky je o trochu delší, o trochu rychlejší a výrazně akčnější. Každý dílčí souboj či velkolepá bitva jsou prezentované trochu jinak a především ve druhé, příběhově trochu zrychlené polovině není o akční výjevy nouze. Ty vedle osvědčené vizuální stránky umocňuje i fakt, že Zimmer dělá Zimmera ještě o trochu dunivěji (heh) než obvykle. Jádrem vyprávění je však hlavně napětí mezi touhou naplnit svůj osud a zároveň se mu vzepřít. Bytí i nebytí mesiášem něco přináší i bere a pro váhavého Paula není snadné se rozhodnout, jak se svou nemalou mocí naložit. Kontrast mezi epickými galaktickými šachy a drobnými osobními dramaty tedy funguje i napodruhé a finální propojení jednotlivých linek je dostatečně působivé. Větší úlohy se oproti jedničce dočkal žoviální strýček Bardem, chemie mezi Chalametem a Zendayou také funguje a černobílé představení nového harkonnenovského arcizlouna v podání zhnusněného Austina Butlera skoro zamaskuje fakt, že nám na něm kvůli pozdnímu objevení se v příběhu v podstatě nezáleží. Villeneuve tedy úkol zvládl a jen těžko si lze představit, že fanoušky jedničky dvojka zklame. ()
Ultimátní audiovizuální zážitek současnosti, který toho v sobě skrývá víc, než se na první dobrou zdá. Spousta lidí označuje Villeneuvovu Dunu jen za "pěkné obrázky". Avšak nebýt precizního scénáře, příběhu a postav, tak ani zdaleka nemiluju tento počin takovým způsobem. Je to ultimátní vizuální vyprávění, kde se šetří slovy, ale každé slovo má o to větší význam. Někteří uvadí menší množství a kratší délku dialogů za negativum, jen protože to nesází na slovní vysvětlování a vyprávění jako běžné filmy. Ovšem pro mě je to teda ultimátní důkaz toho, že Villeneuve rozumí filmové médium na úplně jiný úrovni než všichni okolo. Je neuvěřitelný, kolik toho obsáhl právě s tak málo slovy a jak skvěle umí předat všechny potřebný informace divákovi čistě pomocí kamery, záběrování, hudby, zvuků a barev. Je to génius, který to naservíroval opravdu jedinečný příběh a podívanou. Upřímně je mi líto kohokoliv, kdo to nevidí a nevnímá. Jednoduše ten nervydrásající, jedinečný, kultovní a zásadní příběh se scénářem, je v naproste symbióze, v kompletní nirváně s audiovizuální stránkou celého snímku. Je to zážitek, u kterého chcete být, který si nechcete nechat ujít a který bude dlouhé roky s lidmi po celém světě rezonovat! Je to dle mého zásadní, až generační dílo, jaké tu dlouhé roky nebylo a dlouhé roky nebude. Díky tomu, že samotná předloha nabídla, tak vyzrálý a komplexní počin, tak i tento film je silným příběhem. Příběhem, který je netradiční, který dává najevo, co vše je špatné s tímto světem. Příběhem, který varuje před hrozbami lidstva, když se na rozcestí vydá špatným směrem. Tohle je příběh a film, který dokáže utvářet lepší lidi a lepší svět. ()
V jednotlivostech opět výborné. Svižnější než první část, ale ducha knihy jsem v tom stále nenašel. ()
Duna: Cringe na druhou ovládá úžasnou schopnost být pěkně nudná a nepěkně zkratkovitá zároveň. Z pozitivních zážitků tak asi vyčnívá jen zjištění, že ten Bill Skarsgård v roli synovce svého otce nemá zničehonic nějak podivně míň výrazný kukuč, jelikož to vůbec neni on))). ()
Kinematografie sonických atrakcí. ()
Související novinky
Twisters přináší smršť do kinosálů
Katastrofický dobrodružný snímek Twisters, volné pokračování legendárního blockbusteru Twister z roku 1996, má nyní za sebou první víkend od svého nasazení do amerických kin, a jak se zdá, hlavy u… (více)
V hlavě 2 má miliardu
Filmový rok 2024 zná svůj první miliardový hit. Nestala se jím Duna: Část druhá, ačkoliv se svými 711 miliony měla docela dobře nakročeno, ale dosáhlo toho jiné pokračování dalšího populárního snímku… (více)
Druhé V hlavě je obrovský hit
Rozjuchané emoce nejsou pouze předmětem nového animáku V hlavě 2, neboť neskrývanou radost v současnosti jistě prožívají i u studia Pixar, potažmo u Disneyho. Film, v němž sledujeme myšlenkové a… (více)
George Lucas dostane čestné ocenění v Cannes
Legendární americký režisér, scenárista a producent George Lucas letos bude jedním z recipientů čestné Zlaté palmy Filmového festivalu v Cannes. Stane se tak 25. května během zakončovacího… (více)
Villeneuve druhou Dunou opulentně uzavírá epickou kapitolu, ale zároveň si nechává vrátka otevřené. První jeho Duna je skvělé sci-fi a druhá, ta je ještě lepší. Tohle jsme potřebovali nějakou epickou sci-fi podívanou, ze které si sedneme na prdel, a Villeneuve nám ji, vlastně je, dal. Je to člověk, u kterého je kvalita zaručená, stejně jako u Nolana, Finchera či Tarantina. Já si ani nemyslel, stejně jako všichni ostatní, že by tu dvojku pokazil, a on ji nejenže nepokazil, ale ještě jí udělal lepší. Z příběhové stránky tu není nic, tak závažného, co by film ničilo. Jsou tu drobnosti, ke kterým se vrátím, ale jako celek se jedná o epickou podívanou, epický zážitek, který jsme v takovém měřítku hodně dlouho neviděli. Ale teď už k těm pár záporům. Prví je ten, že se tu najdou momenty, které jdou předvídat. Na druhou stranu, těchto pár chvilek jsou ve celkovém měřítku zanedbatelné. Potom tu jsou ale větší, důležitější pasáže, které svojí zkratkovitostí dost překvapí. Uvedu například epický závěr, kde přiletí imperátor s jeho armádou. Člověk by čekal, že se tu strhne nějaká pořádná bitva, ale ono ne. Dalším příkladem je ten, kdy Fremeni vtrhnou do hlavního sálu, kde kromě imperátora a dalších důležitých postav jsou i Sardukani, asi ti nejlepší Sardukani. Tak jsem předpokládal, že to zas tak jednoduché nebude. Haha, ono bylo. Dále bych podotkl souboj Paula s Feydem-Rauthem, kde se mi sice dlaně zapotily, ale čekal jsem, že Paul s menšími problémy Feyda rozdrtí. Přece jen má daleko více bojových zkušeností. No, a ono skoro ani ne. Feyda mu skoro na prdel, navzdory tomu, že Paula cvičili Fremeni a je daleko zkušenější, co se týče kontaktních soubojů. Dále tu máme atomové rakety, které se tu čistě náhodou objevili. U těch mi to přišlo, jako kdyby Villeneueve natočil jedničku, a potom si řekl: ,,A pojďme jim dát i atomovky!!!". Ještě jedna výtka k těm atomovkám. Film se odehrává kolem roku 10 000, přesto jako ta nejúčinnější zbraň tu je stále atomová bomba. Chápu, držíme se tu předlohy, ale i tak. Tohle jsou sice maličkosti, ale i tak to kazí tu krásnou epickou vizáž. Vrátím se ještě k tomu, když jsem mluvil o těch momentech jako vtrhnutí do hlavní místnosti či závěrečnou bitvu, kde divák něco očekává a ono se to nestane. Já to vlastně okrajově i chválím, protože my jako diváci něco čekáme a ono se stane něco jiného, film nás překvapí, což je dobře a film je tím originálním, ale zrovna v tomto případě si stojím za tím, že to, co divák předpokládal a chtěl, tak se stát mělo. Tím myslím, aby závěr nebyl takový masakr a imperátorova armáda také něco udělala. Abych shrnul děj, tak musím říct, že 3/5 jsou opravdu naboptnané a je to přesně to, co chceme. Jenomže ty zbylé poslední 2/5 jsou velmi zkratkovité a už je to velmi urychlené. Filmu by klidně neuškodila ještě další půlhodinka, protože film odsýpá rychle a konec by potřeboval být víc rozležený. Takže, takže, po příběhové stránce se jedná o skvělý film, který by potřeboval víc času a dopřát divákovi, co chce (závěrečnou bitvu místo urychleného masakru). Někdo by mi mohl oponovat s tím, že v jedničce také nebyli Atreidové připraveni čili je tohle takové vybalancování. Jenže tam to bylo překvápko, tady k tomu celý film směřoval, k epickému zakončení, kde se utkají dvě strany, a on přišel zkratkovitý masakr. Ale kdybych film měl brát jako standart sci-fi, tak jásám blahem. Filmu na jednu stranu chválím, že dokáže vypravěčsky překvapit, na tu druhou by však v tomto případě potřeboval splnit divákovy tužby. Dále tu máme výpravu, která si jasně zabookovala Oscara. To samé platí i o maskách. Celková výprava je prostě jedním slovem nádherná, rozmanitá a nemá chybu. Zimmerova hudba tu je opět dechberoucí, možná i lepší než v jedničce, a jestli Zimmer toho Oscara za tohle nedostane, tak ať se propadnu do země, protože tady po celou dobu nemáme slabé místo, dokáže emotivní momenty mistrně vyzvednou, epické momenty královsky podtrhnou čili ano, Zimmer toho Oscara má pravděpodobně v kapse. Dále tu mám chválu ke kameře, která téměř nemá chybu a kamera od Greiga Frazera, člověka, který dělal kameru k novému Batmanovi, Rogue One, Stvořiteli či první Duně, tak mluví samo za sebe. U první Duny (2021) jsem lehce vytýkal cgi, které jako celek bylo naprosto dechberoucí a Oscara si zasloužilo. Tak tady už to je doladěné k dokonalosti a nemám nic, co bych kritizoval. Vše vypadá nádherně a megalomansky. Zapomněl jsem na zvuk, který také má Oscara zarezervovaného. Herecké výkony se tu u některých výrazně zlepšily jako například u Chalameta, který se v Paula výrazně proměnil a nemám u něj moc, co vytknout. Dále tu máme skvělou Zendayu, Ferguson, Brolina, Butlera, Skasgarda, Walkera či Bardema, který je tou zábavnou složkou filmu a humor u něj funguje na jedničku. Z hereckých výkonů bych se nedivil kdyby tu nominace padla, protože to jsou profesionálové a hrát umějí, což tu s přehledem ukazují, ale vlastně si ani nemyslím, že by ji někdo dostal. Druhá Duna má chyby, ale vše je pořádná filmařina, která zabaluje jeden z nejepičtějších filmů, ze kterého jde cítit ta obrovská nesmírná důležitost. Chci víc, chci víc a je jen otázka času, kdy dostaneme pokračování. Villeneueve ,,vytvořil" vesmír, který si zamilujete. Celkově se jedná o něco obrovského, něco, z čeho ta důležitost a velkolepost srší. Jedná se o jedno z nejlepších sci-fi za poslední léta a rve mi to srdce, ale těch pět hvězd tomu zatím nedám, i když něco takto velkolepého, epického, důležitého a dechberoucího jsem hodně dlouho neviděl. Známka: 8,5/10 () (méně) (více)