Inglourious Basterds
Inglourious Basterds
Nehanební bastardi
Inglourious Basterds
Inglourious Basterds
Inglourious Basterds
Inglourious Basterds
Režie:
Quentin TarantinoScénář:
Quentin TarantinoKamera:
Robert RichardsonHrají:
Brad Pitt, Mélanie Laurent, Christoph Waltz, Eli Roth, Michael Fassbender, Diane Kruger, Daniel Brühl, Til Schweiger, Gedeon Burkhard, Jacky Ido, B. J. Novak (více)Obsahy(4)
Začátek Hanebných panchartů zastihuje Shosannu Dreyfus (Mélanie Laurent) v Němci okupované Francii, kde před jejíma očima nacistický důstojník Hans Landa (Christoph Waltz) vyvraždil její rodinu. Shosanna se štěstím uniká do Paříže a ukrývá se tu pod novou identitou majitelky a provozovatelky biografu. Na jiném místě v Evropě se pod vedením poručíka Aldo Rainea (Brad Pitt) formuje skupina židovských vojáků s cílem nemilosrdně mstít činy nacistů a šířit mezi nimi strach. K Aldově "Panchartům", jak si sami říkají, se přidává i německá herečka a britská tajná agentka Bridget Von Hammersmark (Diane Kruger), jež má za úkol svrhnout vedoucí představitele Třetí říše. A v šeru promítací kabiny zatím Shosanna spřádá vlastní plán odplaty... (Bontonfilm)
(více)Recenze (3 156)
Mať v dvaapolhodinovej tarantinovke iba dve delikátne prepracované a príbehom opradené postavy (Christoph Waltz, Mélanie Laurent), pričom ani jedna z nich nie je z kruhov “Bastardov”, to nejde odpustiť. Samotní “Bastardi” film iba chabo lemujú - ich potenciál začal v traileri a skončil v strižni. Všetky ostatné zložky *Cinema Paradiso*. ()
Pro Tarantinův filmařský styl mám slabost, stejně jako pro jeho leckdy dlouhé, ale vždy úderné (a hlavně vtipné) dialogy. Tradičně nadupaný scénář, skvělý výběr hudby i herců - geniální Christoph Waltz a skvělí Michael Fassbender i Til Schweiger (škoda že nedostali více prostoru). Tarantino nám zkrátka naservíroval další zábavnou filmovou jízdu a to, že je tu jeho rukopis znát takřka v každé scéně, není vůbec na škodu, i když je mi jasné, že výtky ve stylu "už se opakuje", bude mít každý druhý divák. Ale komu by to vadilo, když se u Panchartů člověk královsky pobaví. ()
Pro mě jeden z nejopojnějších filmových zážitků za poslední roky - velmi často jsem se zalykal smíchy až k slzám. Jen mám dojem, že značná část té neuvěřitelně komplexní sítě mnohdy sofistikovaných narážek na dějiny kinematografie (přičemž už zdaleka nejde jen o eklektické pomrkávání, místy to má až godardovské parametry) a kinematografickou praxi zůstane většině diváků naprosto utajena. ____ A Petra Zenkla za jeho terminologickou botu v titulcích (je opravdu VELMI podstatné, že jde o NITRÁTOVÝ filmový materiál!) vytahat za uši, prosím. Děkuji. // UPDATE 2017: Můj několikaminutový videokomentář k filmu můžete vidět zde. ()
Oscar 1 : Herec VR - Christoph Waltz + 7 nominací: Nejlepší film, Režie, Kamera, Střih, Zvuk, Zvukové efekty, Scénář ()
Tarantino má řemeslo v malíku. Umí skvěle vést herce, má cit pro timing, dialogová scéna v jeho podání má větší náboj než všechny Bayovy akční scény s křepčícími robůtky dohromady, ale příběh, který předkládá, nejsem při nejlepší vůli strávit. První kapitola ´Basterdů´ je sice fenomenální. Má v sobě všechno – skvěle graduje, má dusnou atmosféru, napětí z toho, co nevyhnutelně přijde každou vteřinou a má dokonalé entrée nesmírně charismatického hajzla. Zbytek filmu ale v mých očích balancuje na tenké hraně mezi řídkým obdivem a pocity trapnosti, mezi tím, co jsem z logiky věci ochoten ještě akceptovat a co už ne. Vypravěčská nadsázka je sice fajn, ale všechno má své meze, Quentine.... ()
Dokonalá hra s diváckým očekáváním. Místo dalšího Grindhousu nebo poctě italské exploataci, případně Tuctu špinavců, následuje velmi neakční konverzačka v duchu Hitchcocka a německé válečné kinematografie. Dlouhatánské dialogové výměny skončí vždy nečekaně. ()
Tarantino ve veliké formě a zároveň snad zatím nejvíce nakloněný divákům. Své znalosti filmové historie (a "historie") sice rejža vystavuje na odiv i zde, ale tentokrát nepotřebujete s šíleným děckem z videopůjčovny držet krok, abyste se zatraceně dobře bavili (byť samozřejmě nemáte šanci nasmát se tolik co on sám). Všechny Tarantinovy trademarky jsou zde zkrátka přítomny, a bylo už o tom nabušeno spoustu úhozů a popsáno mnoho papíru, proto jenom vypíchnu, proč se mně osobně zachtělo jít do kina víc než jednou, a proč stále pošilhávám po DVD. Předně jsou tu vynikající postavy, a považte, včetně Diane Kruger a Eli Rotha výtečně zahrané. Samozřejmě umřete smíchy z Brada Pitta, budete se uchechtávat Tilu Schweigerovi, a za srdce (případně jiné orgány) vás bude brát oslnivá Mélanie Laurent, ale stejně zůstanete nejvíc nakřivo z Christopha Waltze, který létá z jedné polohy do druhé rychleji než míček ve finále mistrovství světa ve stolním tenise, a stejně tak dokáže měnit i tempo a způsob svého chování. Noch einmal k francouzské krásce - David Bowie, rudé šaty a mistrovská kamera vám vyrazí dech a budete škemrat o ten správný plakát ještě daleko víc než u Kill Billa (btw tam šlo o tři velmi "bad bad" girls a jednoho boye seřazené před kaplí zády do kamery, muhehe). No a pak je tu ještě ta skupinka malých rolí typu nacistických pohlavárů, která je taky dost vydařená, byť ve zcela jiném duchu než zbytek osazenstva (všichni by mohli obstát v testu reálnosti, ale takoví Adolf s Josefem jsou prostě karikatury). A stejně na něco zapomínám, i když se ještě otřu o opět perfektně vybranou hudbu a v různých odstínech černé barvený humor, protože je tu toho prostě spousta. Aby také ne - dvě a půl hodiny je víc než slušný prostor. A ke cti pana Tarantina je nutno podotknout, že vám to tak opravdu nepřijde, a snesli byste to určitě ještě o něco delší. Takže je jasné, že do toho půjdu a řeknu, že tohle je zatím nejlepší Tarantino. 90% ()
Dvě a půl hodiny cinefilních her a hrátek. Úžasné je, že pravidla valné části z nich pochopí i necinefilové. Apendix: Po dalším zhlédnutí nejen nejlepší Tarantinův film, ale ze všech hraných filmů vzniklých za posledních cca 20 let také ten, jehož sledování jsem si nejvíc užíval. 100% Zajímavé komentáře: Renton, movie, Eddard, FlyBoy, El Loco, Theatis, marvan, keoma26 ()
FUCK A DUCK! Konečně se Vinnetou objevil v nějakým pořádným americkým filmu. ()
Tarantino kupodivu splnil, co nasliboval, a natočil film, který bude mít v jeho filmografii po roce 2000 stejné postavení, jaké má Pulp Fiction v devadesátých letech. Totiž výsadní. Na Basterdech by se dalo pochválit snad všechno - od hereckých výkonů, přes scénář, vybroušené dialogy až po několik režijně absolutně dokonalých scén (celý začátek, závěr v kině, Šošanina příprava na akci...). Inglourious Basterds je pro mě zkrátka zatím nejlepší letošní v kině viděný film, šance na překonání vidím maximálně u Districtu 9, Antichrista anebo Avatara. PS: Poslední větu, která ve filmu zazní, by mohl říct sám Quentin. ()
A bude se chválit a hodně chválit. Tomuhle totiž říkám poctivá filmařina. Nejsem sice žádnej odborník, abych dokázal definovat důvod svého tvrzení, ale z tohohle je cítit úcta a obdiv ke kinematografii až na Mars a Tarantule ji totálně užasným způsobem zakomponoval do Hanebných panchartů a za to má u mě velký lízatko. QT je naprosto geniální ve své stylové nečitelnosti. Ani u jedný scény jsem předem naprosto netušil jak dopadne, navíc QT do poslední chvíle nechává ve hře hned několik možných variant a to se to pak kouká, když je na co. Opravdu letos jsem si v kině ještě žádný film neužil víc jako tenhle. Bavil jsem se, bál jsem se o životy mých oblíbených postav, nemohl jsem se dočkat až se dovím tohleto, a tamhleto, s nadšením jsem poslouhal ty proklatě dobrý dialogy a třeba při záběrech na starý kino, kde se ručně mění písmenka názvů filmů, jsem ze samýho nadšení slastně přivíral oči. Paráda, tohle prostě byla PANÍ jízda a to ještě není všechno. Ještě musím zmínit herce i když nevím, jak to mám udělat, všichni tam totiž byli skvělý, nezapomenutelný, originální, zábavný, emotivní, wau to už je úplná grůpnláska. Já na to snad půjdu ještě jednou a ještě jednou a ještě jednou a nebo ještě líp . Já se v tom kinosále zamknu i s promítačem. ()
Nein, nein, nein, nein... miestami yes. Nekompaktný a nevyrovnaný (niekde kruto strihať, niekde naopak výrazne pridávať) dôkaz faktu, že Tarantino vie síce napísať solídne dialógy a určite vie, ako vygradovať scénu a natočiť výbornú prestrelku, ale rozhodne nemá šajnu o tom, ako vystavať naozajstný príbeh a uhniesť zaujímavé postavy (trestuhodne odfláknutá Shosanna je najlepšou postavou filmu a to je dosť tragické poznanie). Namiesto toho teda aspoň vykráda, umiestňuje dej do filmársko-kinárskeho prostreda a hádže odkazy, ktoré sa dajú naštudovať za dva večery, pričom "filmoví vedci" v publiku mu to žerú aj s navijakom a akosi nevidia, že film ako celok vlastne nemá hlavu ani pätu. Niežeby som sa nebavil. Prvé dve kapitoly s úbohou variáciou na Sergia a budovaním mýtu o "židovskom zabijakovi", z ktorého sa za zvukov Ennia vykľuje pičifúz Roth, sú síce na smiech, ale potom ide kvalita výrazne hore. Vrcholom filmu je rozhodne epizóda v pivničnej krčme - brilantná filmárčina. Takisto Pittovi by som za to, ako sa tvári pri lekcii taliančiny od Landu, dal Oscara. No a Waltzovi Oscara priať nemusím, dostane ho aj bez toho - minimálne nomináciu. Tak či onak, veľmi rozporuplný a roztrieštený zážitok. Kecy o filme roka a najlepšej tarantinovke považujem za nepodarený vtip... ()
Film filmaře, který miluje filmy. Tarantinova syntéza béčkové estetiky došla (prozatím) nejzazšího stádia formou válečného opusu, kde je místo pro citace, vlastní ego i závěrečnou kapitolu dějepisné revize, která kdyby si celou dobu nedělala legraci z těch předchozích, těžko by došla pochopení. Příjemné překvapení vlastních očekávání. ()
Quentin Tarantino si to natočil podle sebe. Ze začátku je to hodně dobrý, ale časem je to nesmysl, co natočil člověk, který má rád filmy. Také je to znát. Pár scén je tam totiž neskutečně ujetých a dost divných, když si uvědomím, na jaký film, z jaké doby, a o čem, koukám. Jedna z výhod ale jsou herecké výkony. Hlavně Brad Pitt a Til Schweiger. Ale i přes ty fantastické herecké výkony je ve filmu až moc uměle navozená atmosféra. Například když sleduju desetiminutovou scénu, kdy napětí by se dalo krájet. Napětí ve smyslu, že Tarantino je přehnaný fanoušek filmů, ví se to o něm, také točí filmy pro fanoušky, obsahující to, co u filmů on má nejradši, tedy napětí, umělé napětí. A že tam těhlech scén je hrozně moc. Krom toho tyhle scény jsou podpořeny westernovou muzikou a to vypadá fakt hrozně. Kombinace Pulp Fiction, westernů a druhé světové války. Zase mě to nebavilo, ale vidět jsem to chtěl. Mohlo to být zajímavé. Bylo jednoduchý sledovat, jak Amík točí, ne válečný, ale akční film, který si dělá prdel z války. Pro diváky, Američany, kteří to žerou především, to vypomáhá vysvětlivkama a dělá si z toho něco, co to nebylo a nikdy nebude. Je vidět, že sám válku nikdy nezažil. A jestli jo, tak by v tý válce hrál asi takovou roli jako Til Schweiger v tomhle filmu, minimálně. ()
║Rozpočet $70miliónov║Tržby USA $120,831,050║Tržby Celosvetovo $320,389,438▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $33,054,103 //počet predaných kusov 1,774,279║ Tržby za predaj DVD v USA $68,786,305 //počet predaných kusov 3,590,054 ║ Do detailu vyšperkovaná dialógová "do krvava prepečená" pochúťka a la Tarantino! Film som zhltol ako malinu, bez toho aby som si uvedomil ako rýchlo môže 150minút ubehnúť. Herecký ambasábel naprosto zatieňuje skoro neznámy Christoph Waltz, ten je fakt excelentný, až mi bolo ľúto že mu bastardi na záver ubližujú. Všetko tu pekne šľape ako hodinky a jedna prešpikovaná scéna strieda druhú, remeselne prvotriedna práca čo otriasa históriou doteraz okukanej 2svetovej vojny... Jediný rušivý bol vo filme Eli Roth(veď ho už nechaj Tarantino niekde plahočiť a nerob mu pestúnku, zbytočne sa s ním zahadzuje). /videl v kine: 95%/ (videl na festivale Cinematik 2009) ()
To nejlepší a (bohužel) nejhorší z Tarantina v úmorném dvouapůlhodinovém balení. Místy vizuálně i dialogově svěží, jindy ovšem přepálené panoptikum karikatur, které v jejich pobíhání po šachovnici spasí jen umění loutkářů (Christoph Waltz geniální, Pitt průměrný až úsměvný, Daniel Brühl nebo Eli Roth tragičtí...). V opájení nad nekonečnými dialogy shoří jakákoliv šance na rozvoj postav, snad jen ten Hans Landa a Shosanna mají šanci na vlastní příběh, zejména díky velkorysému prostoru, který jim (na úkor všeho a všech) Tarantino věnuje. Skvělé finále a zručné vykrádačky naznačují, stejně jako u Auta zabiják, že Tarantino to pořád ještě má v ruce. Obávám se ale, že hlava ho opět zradila. Přesto jemné sympatie, byť za až příliš konkrétní a krátké úseky. ()
Předchozími filmy se Tarantino klaněl všemu možnému, tímhle se poklonil především sám sobě. A vůbec ne zle! Kontroverzní filmař sice nezapře svoje trademarky, ale Pancharti vyznívají tak nějak usedleji, rozumněji a uměřeněji než jeho otravné žánrové onanie v minulosti. Mám-li vybrat postavu, které jsou podobní nejvíce, byl byto bezesporu Aldo Raine (Brad Pitt). Hanebníci disponují šarmem, cynismem, přímočarostí a vyprávějí rozvleklým jižanským akcentem. Dialogy a jednotlivé situace se neuvěřitelně táhnou, ale zároveň perfektně vytvářejí napětí mezi postavami, které každá další replika může rozetnout v prudkou a krátkou přestřelku. Pancharti nejsou kupodivu snímkem akčním, spíše konverzačním. Co vytknout? Že na neskutečné ploše neudělají nic víc, než odříkají banální partyzánskou historku, předestřou komiksově chytlavé postavy a pokloní se podvratné moci filmu. Srovnám-li to s předchozími Tarantinovými filmy, je to hotový epos... Pro mě osobně zřejmě nejlepší snímek krále filmového pulpu. ()
Mám chuť napsat, že IB jsou nejlepší Tarantinův film. Bohužel sebelépe natočený a napsaný pancharti nedokáží překonat mé opojné pocity/dojmy/emoce ze stylově nabušeného Kill Billa. Pancharti jsou opravdu skvělá, neakční, podívaná založená na postavách s neskutečnými dialogy, za které si QT zaslouží neskutečný potlesk a to především v dnešní době, kdy jsou dialogy často jen omáčkou okolo efektů... Krom toho Tarantino dostává z každého herce maximum a u některých se tomu těžko věří (Diane Kruger promine mé nadávky po Troyi a naopak Mélanie Laurent, Christoph Waltz s Pittem jsou neskuteční). Rozdělení do kapitol není špatné, i když možná trochu zbytečné (a název sem QT dal asi jen pro fanoušky, kterým kdysi něco jako IB slíbil:)) jinak tu pancharti příliš nejsou...). Celkově na mě nejlépe působila úchvatná první kapitola, která až do scény v baru představovala výrazný vrchol celého filmu. Potěšilo však také závěr, v kterém se konečně všichni normálně smýšlející dočkali... Přesto to na 5* prostě není. Film ve mě totiž vůbec nic nezanechal a přestože mě bavil, prakticky celých 153 minut, nemám důvod se na něj nejen dívat znovu, ale nějak výrazně na něj vzpomínat. Technicky úžasná záležitost v krásném prostředí s nutnou dávkou nadhledu a scénářem na Oscara, ale to je tak všechno... Třešnička na dortu mi chybí. ()
Scénář: Quentin Tarantino .. Oh, yes, yes, yes, yes, yes! __ S čistou hlavou bez skalpu a klidným srdcem mohu vesele konstatovat, že jsem zase nadmíru spokojený. Již velmi dávno jsem se oprostil od původně naslibovaných velkolepých podob projektu (Schwarzenegger + Willis + Stallone) či postupně nastiňovaných nejrůznějších bizarních podob snímku .. a jeho finální verzi jsem si prostě užil!! Jde totiž o Tarantina, tak jak ho mám rád. Pryč jsou znuděné rozpaky nad grindhouse úkrokem Death Proof a tím pramenící snížená důvěra. Mistr pulp filmařiny je zpět a opět si dělá co chce a jak chce. ___ Excelentní hudbou (Morriconeho osobité kousky plné napětí jsou neméně kvalitní jako ostatní zvolené písně) a kamerou (osvědčený Robert Richardson je zpět) počínaje, jdoucí přes castingově dokonale vybrané herce, kde bezesporu ční trio Christoph Waltz (teufel), Brad Pitt (dio), Mélanie Laurent (ange) a gradující výbornými dialogovými výměnami s pointami nečekanými, vše podtržené zručnou režií s nezaměnitelným stylem. Přímočaře, radikálně, cynicky, vtipně, bez servítek, ohledů na historická fakta i očekávání mnoha diváků. Pokulhává pouze skromná výprava a nedotaženost nebo vůbec nerozpracování mnoha kliček, některých vedlejších postav (jejich představovaček) apod. Klidně bych v tomhle světě vydržel o další hodinu déle (materiálu Tarantino jistě o dost víc natočil, byť určitě nerealizoval ty desítky dalších nápadů a stovky stran dialogů, co za ty roky do šuplíku značeného štítkem "Inglorious Bastards" napsal..). ___ Kdyby se Leoneho nedodělaného válečného projektu Leningrad nechytl už Giuseppe Tornatore, přál bych si, aby to byl zrovna Tarantino. Jenže pozdě. Proto si Quentina prosím o poctivý western, který už v několika podobách - ale pořád bez westernových kulis - točil i nyní. __ BlackBox Projekce. ()
Související novinky
Guy Ritchie chystá válečný thriller
Režisér Podfu(c)ku či Gentlemanů Guy Ritchie si zdá se vyhlídl svůj příští projekt. Britský filmař se čerstvě upsal režii snímku Ministry of Ungentlemanly Warfare pro studio Paramount. Kromě režie se… (více)
Jeremy Irons ve filmu o Mnichovské dohodě
Netflix obsadil první herce do chystané adaptace knihy Mnichov, jež není nijak spjatá se stejnojmenným filmem Stevena Spielberga z roku 2005. V novém snímku, který vychází z bestselleru spisovatele… (více)
Star Trek 4 našel režiséra
…a není jím Quentin Tarantino. Na eRkovou verzi Star Treku od režiséra Pulp Fiction nebo Hanebných panchartů si nejspíš budeme muset ještě nějakou dobu počkat, mezitím ale studio Paramount najalo… (více)
Tarantinův Hollywood ještě delší?
Okolo nového snímku Quentina Tarantina (Pulp Fiction) je po premiéře na festivalu v Cannes dost rušno. Většina recenzentů film chválí, našli se ale i tací, které neoslnil režisérův přístup k ženským… (více)
Pokud jde o samotná divácká očekávání, u Hanebných panchartů se opakuje to samé, čeho jsme byli svědky u Shyamalanovy Vesnice, která byla divákům prezentována jako další napínavý thriller/horor od mistra napětí a o to větší bylo rozčarování, když diváci konečně usedli v přítmí kinosálů a místo toho se jim dostalo něčeho jiného – nezvyklé romance. Diváci ten film pak strhali, neboť čekali něco úplně jiného…což byl ale problém propagace, nikoliv samotného autora. I u Panchartů se našli tací, kteří po akčně laděných trailerech a stylizovaných plakátech skřípali zuby, když novou „tarantinovku“ konečně uviděli, neboť se jim místo slibovaného akčního inferna z Druhé světové války dostalo pomalého a převážně konverzačního snímku. Film je tak oproti očekáváním blíž spíše Pulp Fiction a Gaunerům místo akčních snímků Kill Bill a Auta zabiják. Zatímco v Kill Bill a Auto zabiják Tarantino přímo citoval jednotlivé snímky a na jejich znalosti stavěl velkou část diváckého prožitku, v Pulp Fiction a Gaunerech se svých oblíbených vzorů dotýkal spíše na úrovni dialogů postav a kinematografii (obecněji i popkulturu – viz. úvodní dialog o Like a Virgin) začlenil do svého fiktivního světa jakožto sbírku faktů, nikoliv prvek, který by ovlivňoval samotný styl filmu. A po této cestě převážně směřují i Hanební pancharti, které by se dalo zjednodušeně označit za „pohled na válečný konflikt skrze kinematografii“. Tarantino dokazuje, že je velmi sečtělý, pokud jde o dějiny kinematografie, nejen co se týče jeho oblíbených béčkových snímků, často zmiňuje Georga Wilhelma Pabsta (např. Ulička, kde není radosti), který by se dal považovat za mezinárodního režiséra (působil ve Švýcarsku, v Německu, v Itálii a nějakou dobu i v Československu) a právě i Tarantino pojal Pancharty z hlediska stylu, odkazů i faktografie jako mezinárodní film, který je paradoxně ze všeho nejméně americký. Příběh je pevně spjat s tehdejší německou kinematografií – celá zápletka se točí okolo nového Goebellesova propagandistického snímku oslavujícího nacistického válečného hrdinu, ve dvou dialogových scénách se postavy baví o Pabstově horském snímku Der Weiße Hölle vom Piz Palü s Leni Riefenstahlovou v hlavní roli, a jeden britský důstojník na sebe prozradí, že před válkou býval filmovým kritikem a literátem, který se specializoval právě na Pabsta (toho Pabsta tam je opravdu hodně, jeho jméno figuruje i v jedné hře, kterou hrají nacisté v hospodě). Dále se někteří pancharti infiltrují mezi nacistickou smetánku v převleku za italské filmaře, což je scéna, která se doslova rochní ve specifickém italském hlasovém projevu. Itálie je zde zastoupena i prostřednictvím hudebního doprovodu z pera samotného Ennia Morriconeho – jedná se klasicky o skladby převzaté z jiných filmů, mezi nimiž samozřejmě nechybějí italské spaghetti westerny. Kromě toho, že je ve filmu ukázána utlačovaná Francie, které z hlediska kulturního za Druhé světové války opravdu trpěla, vizuál mi v nespočtu scén připomínal francouzský realismus. Do filmu je začleněno i jakési instruktážní video o hořlavosti nitrátového filmu (pokud znáte vlastnosti filmového materiálu, může vám jeden ze záběrů na množství filmových cívek připadat opravdu hrozivý), kamera až fetišisticky zabírá manipulaci s promítačkou a celé finále se odehrává v kině. Samozřejmě nesmí chybět ani Tarantinovo oblíbené přejímání jmen od různých filmových postav a osobností – v tomto případě jde především o samotné filmové postavy jelikož je celý film více ukotven v realitě, než ve filmových fikčních světech, jak tomu bylo například v již zmíněném Kill Bill. O těchto jménech bylo napsáno již dost, jako vlastní postřeh bych jen rád doplnil odkaz na Yvette Mimieux ve falešném jméně hlavní postavy Shosanny, což je stejně jako samotná postava pohledná blondýnka, která hrála například ve Stroji času z 60. let…a všichni moc dobře víme, jakou má pan režisér slabost pro atraktivní blondýnky. Hanebný pancharti ale neskrývají své kvality jen v tom, jak pracují s dějinami kinematografie. Tarantino je převážně skvělý scénárista, který dokáže vytvořit vypilované a košaté dialogy a v tomto filmu jsou dialogy zatraceně vybroušené, velmi košaté a takřka všudypřítomné. Většina napětí je budována právě prostřednictvím těchto dlouhých dialogů, čehož je důkazem hlavně celá úvodní kapitola, která je spolu se scénou z hospody a úplným finále jedním z vrcholů celého filmu. Dialogy mohou být sice napsány sebelépe, vždy je ale může potopit nepřesvědčivý herecký přednes. Díky bohu za Tarantinův proslulý čuch na herce, díky němuž si můžeme vychutnat jednoho z nejlepších záporáků v podání Christophera Waltze (právem oceněn v Cannes), okouzlující a talentovanou Melánii Laureát, otravného Daniela Brühla, zábavnou karikaturu akčního hrdiny Brada Pitta (se zábavným přízvukem a neskutečnou podobou s Marlonem Brandem v převleku za „Taliána“), Tila Schweigera jako chladnokrevného zabijáka (zasloužil by si samostatný film), překvapivě dobrou Diane Kruger, démonickou figurku Hitlera Martina Wuttkeho, netypického Mike Myerse a i ten proklínaný Eli Roth hraje celkem obstojně a je to celkem sympaťák, pokud netočí ty svoje shity. Docela nálož i bez původně plánovaného Schwarzeneggera, Willise a Stalloneho, nemyslíte? Film je lahůdkou i vizuálně, každá scéna je snímána pevnou rukou a Tarantino dokazuje, že je jeho režijní vedení film od filmu vypilovanější a filmovou řeč ovládá vskutku precizně, což naplno vyzní v těch málo akčních scénách, které se v Panchartech vyskytují. Akce je opravdu málo, ale jakmile na ni dojde, zarazí vám dech a vy vydechnete až s posledním cákancem krve…což mě přivádí k brutalitě, jejíž míra je sice velká (baseballová pálka vs. hlava, skalpování, atd.), přesto je tentokrát pojata značně realističtěji a není tak stylizovaná jako v Kill Bill – místo gejzírů krve stříkajících po amputacích katanou se dočkáte spíše něčeho na způsob rozstřelené kebule chudáka Marvina přes celé zadní sklo v Pulp Fiction. Co ještě dodat? Snad jen, že film má dvě a půl hodiny, přesto mě dokázal královsky bavit po celou stopáž, utekl mi zatraceně rychle a jsem si jistý, že bych skousl ještě tak hodinu navíc, neboť se mi v tomto film milujícím (a historicky trochu více pokrouceném) světě zatraceně líbilo. Tarantino na veřejnosti sice působí jako idiot (přiznejme si to), ale filmy umí točit a hlavně psát jako málokdo a přes jeho nesporný egoismus tentokrát oslavoval spíše samotnou kinematografii než jen sám sebe a své filmové zkušenosti a natočil krásnou oslavu filmu (spolu se Scorseseho Letcem, Jacksonovým King Kongem, Spielbergovým čtvrtým Indiana Jonesem a Fischerovým Podivuhodným případem Benjamina Buttona). Pro mne jsou Hanebný Pancharti Tarantinovým nejvyspělejším a zároveň i nejlepším filmem…a ano, viděl jsem Pulp Fiction. 100% () (méně) (více)