I Saw the TV Glow
I Saw the TV Glow
I Saw the TV Glow
I Saw the TV Glow
Režie:
Jane SchoenbrunScénář:
Jane SchoenbrunKamera:
Eric YueHrají:
Justice Smith, Brigette Lundy-Paine, Amber Benson, Danielle Deadwyler, Michael C. Maronna, Helena Howard, Danny Tamberelli, Fred Durst, Marilyn Bandiero (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Dva teenagery sblíží láska k nadpřirozenému televiznímu pořadu, který je však záhadně zrušen. (tribican)
Recenze (32)
Soudě podle komentářů zde tento film doplatil na nemoudré přiřazení do žánru "horor". Nenechte se mýlit, on tam ten horor je, nejedná se však o klasický slasherový nebo duchařský horor. Nejblíže k tomu má asi nějaká internetová creepypasta, případně některé scény z Městečka Twin Peaks. A těchto vlivů/přirovnání by se našlo daleko víc (vzpomněl jsem si na Matrix a minimálně ve třech případech i na Buffy, přemožitelka upírů). Zabaleno takto do arthouse filmu to byla dobrá tajemná podívaná, ve které si, když chce, člověk dokáže najít mnoho alegorických významů. Nemění to však nic na faktu, že je to zejména trans alegorie. To sice osobně nemůžu posoudit, ale soudě podle reakcí lidí, kteří jsou tzv. "in the know", je taky dobrá. ()
Úvodní nájezd po krvi lačnících hororových fans je důvodem převládajících velmi nízkých hodnocení, no z dosavadních komentářů je patrné, že moc lidí ani nenavstřebalo, o čem I Saw the TV Glow vůbec je. Taky jsem asi očekával něco přímočařeji žánrového třeba ve stylu Candle Cove, ale musím říct, že alespoň trochu mnou tohle mučivé artové coming-of-age drama o "klukovi", který si nechce přiznat své pravé já, zarezonovat dokázalo. A v těch pár vzácných chvílích, kdy režisérka zabrnká i na hororové struny, to za mne bylo velmi funkční. ()
Monotónní, stagnující a únavná nestrávitelná Art Sračka, kde nejvíc creepy na celém filmu je tlama hlavního hrdiny. Žádný pořádný scénář, žádné zajímavé postavy, žádná hororová scéna, ohyzdný vizuál, tady je špatně prostě úplně vše. Jeden z nejhorších overhyped počinů, co jsem letos viděl. The PInk Opaque- The Tv Show that will steal your time. 2/10. ()
Nie, díky. ()
Na film I Saw the TV Glow jsem byl celkem zvědavej ale nakonec přišlo zklamání. Sice se mi líbil vizuál a i pár nápadů bylo fajn ale celková myšlenka filmu jde prostě mimo mě. Tohle gender/nebinární experimentování přenechám jiným. 2hvězdy ()
Videl som len nudné palmové porasty, zvyčajne v priestore nad skalpom. Pri sledovaní hrozí akútny pocit, že sa prehrávanie zaseklo na rýchlosti 0,25x. ()
Uf, tak takto sme sa už dlho so žiadnym filmom neminuli a tie nadšené recenzie na RottenTomatoes fakt nechápem. I Saw the TV Glow je priam definícia do seba zahľadenej indie vyhoneniny, ktorá absolútne nefunguje ako horor, ani ako dráma. Občas sa síce vyskytne náznak nejakej podivnej mystery atmosféry, ale Jane Schoenbrun to celé, podobne ako v jej predošlom nefunkčnom filme, nevie vôbec ukočírovať. Pre mňa je len najmenej zaujímavejšou súčasnou "hororovou" režisérkou, ktorej režíjnu kariéru nemienim ďalej viac sledovať. Neucelené, nezaujímavé, rozhádzané vo svojom rozprávaní, v tom čo chce filmom vlastne povedať, s množstvom odbočiek a tém, ktoré nikam poriadne nevedú iba naťahujú stopáž, ale celé sa to pritom po celý čas tvári strašne dôležito, ako keby Schoenbrun točila ten najkultovejší film za tento rok. 100 minút utrpenia a to inak indie tvorbu preferujem. CELKOVO: 3/10 ()
Obsah mě tak moc nalákal, že jsem na nic nečekal a okamžitě si to pustil, protože takový námět (v neotřelém podání) je přesně tím, co jsem vždycky chtěl vidět, ale skoro nikde na nic v takovém duchu nenarazil. Při sledování se ale ukázalo, že primárně jde o něco úplně jiného, než se zdá a bohužel to je také to, co celý film pošle v závěru do kytek, aspoň pro mě. Schoenbrun se tu vyrovnává s vlastní nebinaritou a chce strašně poukázat na to, že si člověk má přiznat, kým je, pokud to v sobě tak cítí. Budiž. Bohužel ta cesta k vlastnímu sebepoznání vůbec nefunguje, jelikož ji zápletka o jednom seriálu a jeho podivném utnutí ani neumožňuje začít, takže je zobrazena v složitě podaných banalitách, které mají divákům stačit. Mě tam chybí nějaký psychologický profil a vůbec nějaké charakteristiky postav, protože ústřední duo jen povrchně ztělesňuje jejich sexuality, ale dál film nejde. Hlavní hrdina Owen tu pak sice má četné voiceovery (což nebylo zrovna nejlepší rozhodnutí, prozrazovat informace o jeho životě v takto vizuálně výrazném filmu), ale ty jsou jen strohými informacemi s časovými údaji jak z Wikipedie, než aby o něm řekli něco skutečně podstatného. Závěrečná scéna se sice dá vykládat všelijak, ale nejvíc z ní leze právě tohle. Přitom dlouhou dobu to vypadá, že půjde o to, jak nás v dospívání ovlivňují určité vzory (klidně i z fikčních světů), jak se je podvědomě snažíme napodobovat a "být jimi" a co se může stát, když v onom světě žijeme víc než v tom skutečném. Paradoxní je, že tohle by tam zapadlo naprosto dokonale a já bych z toho byl nadšený... kdyby nepřišla poslední scéna, která mi tuhle intepretaci boří. Vlastně je i navíc, zbytečně složitě podaný doslov toho, čeho se dá z předchozích informací jasně dovtípit ve chvíli, kdy Owen nese domů krabici. Přitom řemeslně je to většinu času skvělé a na mě ta pomalost a skvěle barevně vytříbený vizuál opravdu fungovala a naprosto pohltila, nějak takhle bych si představoval zfilmovanou internetovou creepypastu, protože přesně takové znepokojivé dojmy jsem z nich kdysi míval a přitom pořádně nevěděl, proč. Odkazuje to taky na analog horory, liminální prostory, dokonce dojde i na estetiku ztracených epizod, protože závěr The Pink Opaque je přesným zobrazením z toho, co mě kdysi na creepypastách o "prokletých" epizodách děsilo, způsobovalo noční můry (ano, opravdu) a přesto jsem chtěl víc a víc... Úplně jsem si zamiloval scénu, kdy se Owen dívá na The Pink Opaque v dospělosti a vidí, že ten seriál rozhodně nebyl nijak temný ani strašidelný, vlastně strašně stupidní. Doslova mi to připomnělo, když jsem si ztracené epizodách četl teď a skoro všechny mi přišly natolik nedůvěryhodné, že jsem absolutně nechápal, co mě na nich mohlo vůbec děsit. Jen mě teda mrzí, že Schoenbrun neukázala, jak vypadalo skutečné finále The Pink Opaque, protože by to bylo snad ještě zábavnější než skutečná tvář epizody se zmrzlinovou příšerou. I ten zvrat s vysvětlením Maddyina zmizení mě silně zaujal, žel z něj vylezlo něco, co se na to opravdu nehodilo. Schoenbrun se tomu snaží ze všech sil dát pevný smysl ke svému stěžejnímu tématu, ale když nefungují jednotlivé dílky, tak to do sebe nikdy pasovat nebude. Je to jak zfixlovat skutečné puzzle odstřihnutím či přilepením spojujících částí. Je to škoda, potenciál byl velký a mohl to být film, na který čekám celý život, ale skutečný výsledek je jen další (a v tomhle smyslu nijak výraznou) variací na téma, které se v současnosti objevuje v neuvěřitelném množství filmů a seriálu - a v části z nich i komplexněji. 3* () (méně) (více)
Odvazna neonova post-romanticka spirala do sveta neurodiverzity.. <3 ()
Film z produkcie - A24 - a to hovorí za všetko! Totálny magorizmus! Film je zlepený z 3 foriem: postavy, ktoré hrajú "film", postavy, ktoré premlúvajú na kameru a postavy v akomsi paralelnom vesmíre-to mi pripomínálo skôr trafené japano-show. Nestráviteľné, ale vidím, že podaktorí artoví členovia si na tom riadne vyhonili. Film právom zapadne do časového análu. ()
OPN, M83, Limp Bizkit, Twin Peaks, Adult Swim, Cronenberg, Snail Mail, Pohoda 2023, Analog Horror, deadnaming, VHS Head, Harmony Corine, Conner O'Malley, tinymixtapes.com, Tim and Eric, nostalgia, to be continued... ()
když jsem si poprvé přečetla popis k tomuhle filmu, vzpomněla jsem si na creepypastu candle cove. ta je o tom, že několik dětí sleduje podivnou show a poté se v dospělosti pídí po tom, jestli jí viděli i ostatní. nakonec se ale ukáže, že všichni sledovali jen zrnění televize - žádná show neexistovala. no.. tohle jsme v tomto veledílu neviděli. začátek mě ještě zajímal, pak se to změnilo v sračku, která nedávala smysl. od jane schoenbrun se mi jakžtakž líbil její předchozí film "we're all going to the world's fair", kde scénář dával smysl, bylo to zajímavý a taky mě to i vyděsilo. při psaní tohohle scénáře to asi přehnala s kokainem nebo co. dívala jsem se, jestli tomu někdo dal odpad, ale bohužel budu první. tak třeba někdo si kvůli mému odpadu ušetří hodinu a čtyřicet minut jejich drahocenýho času. EDIT: aha, takže jsem to nepochopila, protože nejsem trans. no nevadí. ()
v Netflusu asi probíhá kontest o vytvoření největšího produkčního odpadu roku. Upřímně si myslím že taková věc skutečně existuje, vzhledem k úrovním releasů za poslední roky. ()
| A24 | Veľa nápadov som viac-menej pochopil, zvuk, kamera a soundtrack absolútne super, miestami fakt šťavnatá réžia, ale takýto nič neriešiaci záver som fakt nečakal. Aj celkovo mi prišlo, že to nadhodené témy z prvej polovice stopáže nevie ukočírovať v druhej, fakt som cítil istú neistotu scenáristu, ktorému hlava funguje na plné obrátky a je z toho nadšený a na konci sa ukáže, že je to aj jeho najväčšia nevýhoda. Viac TU. | Hodnotenie: 6/10 | ()
Cože? Artová, surrealistická, žánrově víceméně nezařaditelná alegorie pro trans experience, prezentovaná prostě jako mysteriózní horor, má na csfd 50%? Jsem šokován! 9/10 ()
Nepamätám si kedy naposledy vo mne takto uviazol film. Nezafungovalo to tak, ako by som od podobnej témy čakal. Pritom ide o zaujímavý koncept vnútornej zovretosti, vplyvu média a okolia, úniku z reality, alebo potemnenosti dospievania; stratený však v nejasnom smerovaní a nabaľovaní nesúdržne rušiacich scén. Na druhý pokus výraznejšie lepšie, táto podivnosť však mohla vo výsledku zanechať oveľa konzistentnejší dojem. Takto veľmi nie. Škoda. 55% ()
Zdejší komunita I Saw the TV Glow nejspíš nepochopila. Ono se popravdě nejedná vůbec o horor v pravém slova smyslu, kde by na vás stříkala z obrazovky krev a na každém rohu čekal maskovaný zabiják či jumpscare. Jde o silně metaforický snímek s pěkným vizuálem odkazujícím na devadesátky a TV shows. Kombinuje tak prvky právě těchto TV shows, postojů režisérky a naší reality do směsice poněkud surrealistické roviny, kde nám nezbývá nic jiného než se zorientovat, co který prvek znamená. Styl filmu mi připomněl I'm Thinking of Ending Things, u kterého se celková zvláštnost, metafory a podivné kombinace prvků vyplatily. Bohužel zde dochází k tomu, že režisérka není dostatečně zručná, aby nám své myšlenky podala zajímavou, interaktivní formou a stává se, že snímek místy nudí, působí lehce neuchopeně a vy si uvědomujete, o kolik lepší to mohlo být. Dusné a nepříjemné atmosféry tu není tolik, co bychom čekali, a to je i částečně způsobené navazováním scén, které se zdá být celkem vachrlaté. Určitě nejlepší sekvencí je celé planetárium, kde se film bezprostředně zaměřuje na své sdělení, které je hravé, metaforické a vypjaté. Poté však film tápe, až nakonec dospěje konce, který se mi spíše líbil, než nelíbil. Koneckonců mi je celkové sdělení snímku jasné, ale chyběla mi nějaká pevnější a strukturovanější kostra příběhu. Vyhodnocení: Alespoň na soundtrack měli vskutku čich ()
Když to začíná trackem od Broken Social Scene (jeden z tracků, který jsou lepší naživo, za všechny třeba tahle https://www.youtube.com/watch?v=6eZpjIb_mSM a tahle https://www.youtube.com/watch?v=Ty_LAi0dleU) tak to nemůže být špatný :-). Veze se to na vlně 90s neon retra, ujetější části vypadají jako z klipu Oneohtrix Point Never. Jinak prostě takovej A24 artovej náladovej skoro-horror, kterej se snaží celkem originální mytologii míchat témata jako transgender, nerdi žijící více ve světě svých oblíbených seriálů než v realitě atd. No, zatím je to celý takový varchlatý a moc to nedrží pohromadě, ale každopádně velký potenciál do budoucna. Pro některé současné teenagery by to každopádně mohl být silný osudový film. ()
Dlouho jsem přemýšlel jestli 6 nebo 7 z deseti. Nakonec jsem všechno prodiskutoval s kamarádem a docvakla mi linka o vyrůstání z věcí, které měl člověk rád v dětství - motiv, který jsem úplně přehlédl. Ani to ale nestačilo na to, aby mě to přesvědčilo jít ještě o bod výše. Film má svoje silné momenty, spíš než jako horor pasuje do škatulky nepříjemného experimentálního dramatu, a zvládá to dobře. Expozice je ale strašně dlouhá na to, že toho moc důležitého neříká, protože o konkrétní postavy vůbec nejde. To mě prostě mrzí, stejně jako konec, který mě ani trochu neuspokojil - vizuálně ještě jakž takž, ale co se příběhu týče, zůstal jsem rozpolcený. Přitom si myslím, že kdyby se režisérka trochu víc položila do toho anologovo-nadpřirozeného hororu, užil bych si to mnohem víc. Za zhlédnutí to ale určitě stojí, nenechte se odradit zdejšími komentáři. Jen nedoporučuju čekat horor a naopak si počkejte až budete mít trochu přemýšlivou a analytickou náladu ()
Reklama