Saw X

Minulý týden jsem v rámci své teoretické přípravy absolvoval chronologickou projekci celé Saw nonalogie, nyní již dekalogie, v důsledku čehož jsem si mimo jiné povšiml značně kontrastního přístupu jednotlivých tvůrců. Kevin Greutert (na rozdíl od Wana) nevnímá bestiální násilí a jeho explicitní obraznost jako výrazový prostředek, nýbrž jako určující princip filmu Saw X, takže asi ani nepřekvapí, že tato prvoplánová krvavá exhibice postrádá jakýkoliv emoční přesah. Jedná se o snímek plně podřízený zavedeným schématům, přičemž většina posunů v ději je zde zoufale předvídatelná. Místy se dokonce zdá, že ústřední postavy nahlédly do scénáře a mohou tedy s absolutní precizností predikovat všechny budoucí reakce antagonistů, což poškozuje vnitřní logiku příběhu a implikuje nedostatek kreativity autorů. Jakožto zdejší hororový expert tak snímku Saw X uděluji pouze jednu silnější hvězdu a ruku v ruce s tím věřím, že jde o onen pověstný hřebíček do rakve této vyčpělé franšízy. (30.09.2023)

Jubilejní desátý Saw s návratem Tobina Bella v hlavní roli dokázal vzbudit i jistá, nezanedbatelná očekávání, nicméně v konečném důsledku, jediné, čím se oproti předchozím dílům vymyká, je přehnaně dlouhá stopáž. Více než dvacetiminutová příprava zrady/křivdy, nebo jak to nazvat, je v béčkové vyvražďovačce opravdu zbytečná a hlavně únavná. Samotné "pasti" nebo chcete-li způsoby trestu už pak po desátké také nelze vymyslet kdovíjak osvěžujícím způsobem. Vše jsme již viděli, vše jsme již zažili, nutno podotknout, že v lepších barvách. Bát se rozhodně nebudete a napětí ve vás může vybudovat tak akorát všudypřítomný hysterický řev všech aktivních postav, anebo dvě hodiny pečlivě budovaná potřeba močit. 5/10 (04.12.2023)

Za dvojkou až čtyřkou i jakousi snahou o svěží reboot (2021) vyčpělé hororové série stál režisér Darren Lynn Bousman. Společně s uječeným Chrisem Rockem to od kritiků i diváků naposledy solidně schytal. Producenti ale nehodlají o stále potenciálně výdělečnou látku přijít, o „nakopnutí“ se tak pokouší střihač řady dílů (i režisér dvou pokračování) Kevin Greutert. A z velké části se mu to i daří. Franšíza nejprve divákovi nutí jakési tklivé drama o umírání a záblesku naděje v podobě experimentálního lékařského zákroku. Jenže důvěřivého Johna Kramera není radno naštvat, tudíž to bude tým „odborníků“ hodně bolet. Jednička těžila z toho, že divák předem nic neví. Mixovala režijní invenci, nervní atmosféru a násilí. Další díly byly lacinější a lacinější. Bylo vidět, jak moc se na nich spěchalo, jak moc šlo zejména o zlaťáky z pokladen kin. To sice zůstává, nicméně první velké plus: ikonický Tobin Bell, druhé menší plus: snaha dodat mu lidskou stránku, třetí střední plus: gore scény a brutální pasti. To okolo je tradičně prázdné, samotný úvod (Kramer a jeho rakovina) zbytečně dlouhý, samotné mučení hříšníků s postupem času už utahanější. Trikaři a maskéři se znovu výborně vyřádili, finální vysvětlovačku si ale tvůrci mohli odpustit. Jedenáctý díl má nicméně cestu pečlivě umetenou. (25.10.2023)

Rozhodně lepší, než jsem při oznámení dalšího Saw čekal (nejlepší od šestého dílu), ale zároveň ne tak dobré, abych chápal překvapivě vysoká hodnocení napříč filmovými databázemi. Desítka těží z toho, že hlavní Jigsawův protivník je neskutečná svině, a že film tedy lehce vybočuje z dosavadní šablony, když z Kramera a jeho pomocníků dělá protagonisty. Líp by ale podle mne fungovalo, kdyby tenhle přístup přišel hned po prvním originálním díle. Teď už je příliš pozdě, zvlášť když víme, co všechno se dělo (a bude dít), a že "X" je vlastně neplánovaná vycpávka vyrobená z nouze poté, co tvůrci přílši brzo odpravili záporáka a zahnali tak sérii do slepé uličky, v níž se postupně beznadějně propadala hlubš a hloubš. (23.10.2023)

Sérii Saw mám hodně rád, zejména v první dekádě tohoto století, v době jejího největšího hypu, jsem ji doslova žral. S odstupem času musím říct, že mě to trochu pustilo a mám už radši jiné věci, ale pořád mě to baví, takže se nestydím označit Saw za svou srdcovku. Na desátý přírůstek jsem byl zvědavý, ale hrozil jsem se dvouhodinové stopáže – po zhlédnutí mohu konstatovat, že s délkou filmu nemám žádný problém a v rámci narativu je opodstatněná. Saw X předchozí dění nijak nerozvíjí, naopak se pořádně zaměřuje na Johna Kramera – představuje nám ho do větší hloubky, podrobně rozpitvává jeho psychologický profil a dokonce nám v plné parádě předvede i jeho lidskost a zranitelnost. V první části se děj nikam nežene, dává si na čas, aby vybudoval silné podhoubí pro pozdější dění. Jde samozřejmě o Saw film, takže se to v určitý moment zlomí a je nám v nahuštěném sledu nabídnuto to, co všichni od této série očekáváme a vyžadujeme – a nutno podotknout, že některé pasti jsou extrémně intenzivní, takže po krvi a řezničině lačnící diváci si nepochybně přijdou na své. Jednu konkrétní past, zaměřující se na mozek (vzpomněl jsem si u toho na legendární scénu z Hannibala), bych postavil na úroveň toho nejlepšího, co kdy série vyplodila – několik opravdu extrémně intenzivních minut, které mi slušně pocuchaly nervy. Fanoušci série musí být zákonitě spokojeni, tohle snad ani lépe dopadnout nemohlo. Pokud by mělo jít o poslední díl s Tobinem Bellem, tak jde o vydařenou labutí píseň. BTW: Ze všech deseti kousků skládačky považuji jediné Jigsaw za sranec, což je u takto plodné série zázrak. (28.09.2023)