Smrtící nenávist 2

Je to mierne nadpriemerný horor, ktorý je nepriamym pokračovaním vydarenej americkej jednotky. Má iba priemerný príbeh o rôznych skupinách ľudí, ktorí sa dostanú do problémov s dvojicou duchov, syna a jej mamy, ktorá umrela s pocitom silnej nenávisti. Spracovanie je ale celkom slušné, každého, kto už má s akýmkoľvek dielom z týchto sérií nejakú skúsenosť tu už nemá vôbec čo prekvapiť, tvorcovia mohli prísť aspoň s nejakým nápadom, ktorý by to aspoň trochu ozvláštnil, ale aj tak sa na to stále celkom dobre pozerá, film sa venuje trom rôznym skupinám, sestre hlavnej hrdinky z predchádzajúceho dielu, ktorá sa spolu s novým priateľom snaží prísť na to, čo sa vlastne stalo, trom spolužiačkám, ktoré navštívia prekliaty dom, čo nebol najlepší nápad a jednej rodinke v paneláku, ktorí začnú pociťovať negatívny vplyv kvôli tajomnému susedovi, pričom tieto posledné dve skupinky sú celkom slušne prepojené. O napätí tu už nemôže byť ani reči a ani atmosféra nie je moc výrazná, aj keď jej občasné náznaky sa tu predsa len nájdu, ale aspoň stále potešia niektoré celkom dobre podané hororové scény, ako napríklad opäť s pozeraním videokazety. Herecké obsadenie je skôr sklamaním, postáv je tu plno, ale sú to hlavne takí typickí americkí teenageri, potešili ma iba Sarah Michelle Gellar a Edison Chen, ale nemajú až tak moc priestoru. Réžia nie je zlá, ale Takashi Shimizu už po toľkých dieloch na to evidentne nemá dostatok energie a technická stránka je bez problémov. Aj Smrtiaca nenávisť je stále bez problémov pozerateľný film, ale už len predsa z mojej strany prevláda silný pocit zbytočnosti. 58% (07.08.2007)

Aubrey (Amber Tamblyn) se vydává do Tokia zjistit, co se přihodilo její sestře Karen (Sarah Michelle Gellar). Tři mladé dívky, Allison, Miuki a Vanessa se vydávají do starého domu v Tokiu, o kterém kolují zvěsti, že kdo jej navštíví, brzy zemře. Trish se konečně stěhuje ke svému novému příteli a jeho dvou dětem. Tyto na první pohled nezávislé příběhy spojuje jediné, smrtelná kletba, která jak je jednou probuzena, nedá nikomu šanci přežít ... Mno nevím - celé téma Grudge mi prostě nějak nesedlo, a ač uznávám Takashiho kvality co se týče dávkování atmosféry (fakt jsem se několikrát docela hezky lekl), celkově mi celý film (stejně jako jeho předchůdce) přišel hodně zmatený. Mám rád, když jsou daná pravidla - kdy a jak se duch může objevit - což se ale v této sérii neděje - tady se může objevit kdykoliv, kdekoliv - aby jej viděla jedna postižená osoba a nikdo jiný (viz. Vanessa v telefonní budce). Z příběhových linií se mi asi nejvíc líbilo to pátrání Aubrey po tom, co se stalo její sestře - asi bych do toho ty druhé dvě nemíchal... (03.04.2012)

Po letech jsem se dostal k jedinému dílu série, který jsem ještě neviděl (když nepočítám už 3x nedokoukaný blábol Sadako vs. Kaiako který dokoukám asi za 20 let) a byla by to i možná škoda. Hned první scéna s pánvičkou je totálně boží a hlavně prvních 40 minut atmosféra šlape, včetně lekaček a já věřil, že to je celé zase nějaké nedoceněné, bohužel to strašným způsobem ztrácí dech až to skoro umře za živa. Hlavní hrdinka je otravná a necharismatická šmudla, děj bohužel strašně předvídatelný a konec neskutečně neukočírovaný. Začne to jako áčkový horor od Jamese Wana, změní se to v levnější dvd béčko od Flanagana a končí to jako příšerná céčková slátanina od Shaena Van Dyka pro Asylum. Takový sešup to je a to to mělo tak našlápnuto. Potkalo to stejný osud jako druhý americký Kruh, škoda, protože začátek byl opravdu moc dobrý a Teresa Palmer ve sprše je ehm..jak to říct slušně...kurefsky ňufíčkovatelná.50%. (01.05.2017)

Takashi Shimizu nenadchl, ani neurazil. Stvořil řemeslně dobře udělaný fajn horrůrek, který s Ju-On veterány nijak neotřese, ale v záplavě remaků asijských filmů patří k těm podařeným. Ke cti mu lze přičíst, že oproti jedničce není přeplácaný scénami s Kayako, snaží se budovat "po asijsku" plíživou atmosféru a budí větší pocit kompaktnosti. Též američtí herci se polepšili a vesměs podali aspoň průměrné výkony (svébytnou kapitolou je Sarah Michelle Gellar, jejíž obsazení jsem už u prvního dílu vnímal jako silný zásah vedle). Jako slabinu dvojky vidím fakt, že lekačky nemají údernost japonských originálů a některé z nich se až nepříjemně opakují. Shimizu už zkrátka z příběhu o smrtící kletbě (The Grudge 2 je celkově šesté zpracování) vytřískal snad všechen děsivý potenciál a v nových dílech vykrádá sám sebe. Jelikož tu jde o remake, výhradně určený americkému publiku, japonskými Ju-Ony pramálo zasaženému, lze nad tím přivřít oči. Stejně jako jednička The Grudge 2 nejvíce variuje scény z prvního televizního a celovečerního japonského dílu. Suma sumárum: sice to opět moc nevyděsí, ale pro fandy duchařin je to dobře stravitelné. (20.11.2006)

Šimizuova druhá vykrádačka sama sebe, určená západnímu obecenstvu, není v ničem zásadně horší, než její o dva roky starší předchůdkyně a bavila mě většinou víc, než japonské originály. Obsahuje i několik hodně pěkných momentů a v jednom z nich (hned zkraje) hraje i hodně pěkná a moje hodně oblíbená Jennifer Beals. Dokonce i blbka Buffy se mi v nemocniční košili a pološílená zdála celkem přitažlivá. Ale snad za to může silně nesympatické holčičí duo Tamblyn & Kebbel, snad i přeci jen notně obehraný leitmotiv, v průběhu filmu jsem často pokukoval po časomíře i po mobilu. Objektivně možná čtyři, ale subjektivně průměr. (02.08.2020)