Šílený Max: Zběsilá cesta

Velkej náhul. Letní blockbuster, který vznikl nějakou podivnou shodou okolností, zázrakem a omylem zároveň, protože takhle vyostřenou a nekompromisní autorskou vizi za takovýhle balík peněz jsme tu neměli dlouhé roky. Jedna velká honička v psychedelickém světě, kde nic není a vše je redukováno v jednoduchou víru, v honbu za kořistí/nadějí a živočišný boj o přežití, se dočkala luxusního popcornového podání, jehož stylizace je naprosto výjimečná, do detailu doťuknutá a klidně by se mohla stát v určování fashion trendů light ekvivalentem Matrixu. Miller každopádně vyrukoval s audiovizuálně nablýskaným a opravdu vyhroceným akčňákem, jenž jste stoprocentně nikde jinde neviděli a který se sakra často tlačí za hranu představivosti normálního, nefetujícího diváka, jenž nemá doma elektrickou kytaru s plamenometem. Výjimečná podívaná. (15.05.2015)

Po resuscitaci srdce jsem zpátky a mohu napsat své pocity. Mad Max je zběsilý a adrenalinový tak moc, že všechny ostatní filmy vypadají staromódně a neskutečně pomale. Intenzivita, šílenství, extravagantní nápady, špinavost a kulervoucí tempo jsou superlativy, kterými se Mad Max dá jasně vyjádřit. Komplexnější příběh zde nebyl vůbec zapotřebí, film má čím překvapit, vyvolává emoce i nenávist, při akčních scénách nedýcháte a při menším klidu si pouze utřete čelo, napijete se coly a než se nadějete jste opět v napětí,stresu a uhýbáte skvělým 3D efektům. Lepší postapo Road movie zde nebylo roky ( Záměrně nezmiňuji žánr akční, protože Berandal je pouze jeden).98% bez pochyby. 2% ubírám, pač jsem doufal, že film bude daleko větší řezničina, jak slibovali, nestalo se. (16.05.2015)

Třicet let je dlouhá doba a George Miller proto nechal původního Maxe daleko za sebou. Nejen, že Mel Gibson až překvapivě moc chybí, protože Hardymu váhavě brumlavé pasáže vůbec nejdou, ale z dozvuků originální trilogie si Fury Road bere to horší. Tedy obvyklou bizarnost, plochost charakterů a fakt, že jde z větší části zase jen o jedno město a jeho osud. Že se tentokrát jede způsobem velkolepým až do posledního záběru, má za následek audiovizuální lahodu v čele s dech vyrážejícím nájezdem motorek, ale bez alespoň jedné skutečně zajímavé postavy se jedná o masakr, který mi v jiném než prvotně akčním plánu zkrátka nic neříká. (27.05.2015)

Jak sám George Miller říká, Mad Max: Fury Road je spíše „revisit“, nežli sequel v pravém slova smyslu. Stejně tak název filmu celou sérii jako úspěšnou franšízu spíše zaštiťuje a dává na vědomí, že se nebude příliš odchylovat od zákonitostí a vyobrazení původního fikčního světa; že v něm budou vystupovat podobně/stejně smýšlející postavy a že v něm bude Šílený Max. Nemusí jít už v druhé řadě o to, jestli jde o postavu hlavní, což přinejmenším v úvodní části lze celkem úspěšně rozporovat. Právě na to upozorňují některé zahraniční kritiky a recenze a je asi otázkou každého diváka, jak tento aspekt vnímat. Téměř každý ale bude film vnímat jako nekonečnou jízdu „tam a zase zpátky“, kde téměř neustálý pohyb (postav, dopravních prostředků, kamery) je esenciální složkou celého díla. Pohyb je to přímočarý – jede se po jedné, zběsilé cestě tam a zpátky, postavy (pronásledovaní, pronásledovatelé) v rámci dějových odboček celý film neopouštíme, přičemž jednotlivé cíle i motivace známe u většiny postav od samého počátku. [==] V dnešní, digitálem přesycené době působí film jako jedno velké zjevení, alespoň co se technické stránky týče. A i když CGI technologie nechybí, jsou využity velmi citlivě a nenarušují celkový realistický, pachem benzinu a prachu nasycený obraz postapokalyptického (či dystopického chcete-li) světa. A tím se nový Mad Max totiž odlišuje od tematicky (či žánrově) podobně zaměřených filmů. Přesněji tedy uvěřitelností fikčního světa, který nemá pevně ukotvené základy ve světě současném – nejde zpočátku o hrst načrtnutých pravidel a zákonitostí, kdy poté film zaplňuje různá schémata a klišé a naplňuje divácká očekávání o normách klasického vyprávění, přičemž četné nelogičnosti a vágnost konceptu strhávají celkový dojem značně dolů (především v žánru sci-fi by takových příkladů byl nespočet). Mad Max jde v tomto ohledu mnohem dál – nezahlcuje diváka hned zpočátku, ale dávkuje informace o fikčním světě postupně podle toho, čí krajinou nebo oblastí zrovna skupinka uprchlíků projíždí. Ta je pak představena specifickými pravidly jejích obyvatel (dopravními prostředky, vzhledem a vlastně celkovým zevnějškem, zbraněmi či přímo mytologií). Takto prezentovaný fikční svět postupně nabírá naprosto reálných obrysů a vytváří pocit všeobklopujícího organického kolosu, jehož komplexnost do nejmenších detailů promyšlená, i když napoprvé asi nezachytitelná, diváka totálně pohltí. [==] Film, ze kterého by Jeremy Clarkson měl nejdříve velkou radost (mužský svět, burácení motorů, honičky, pach benzinu a nafty na nekonečných planinách), při bližsím pohledu už asi úplně ne (žena jako záchrana společnosti ovládané muži pijícími mateřské mléko). Mad Max: Fury Road přitom není jen manýristická póza stárnoucího režiséra, ale auterská vize tvůrce, který si zaslouží uznání, minimálně za odvahu si takový film prosadit a za tu kytááááru. Ta byla genitální. (17.05.2015)