Flic ou voyou
Cop or Hood
Policajt alebo darebák
Režie:
Georges LautnerScénář:
Jean HermanKamera:
Henri DecaëHudba:
Philippe SardeHrají:
Jean-Paul Belmondo, Georges Géret, Jean-François Balmer, Claude Brosset, Julie Jézéquel, Michel Beaune, Tony Kendall, Catherine Lachens, Juliette Mills (více)Obsahy(1)
Ve filmu Policajt nebo rošťák je Jean-Paul Belmondo přesně takový, jakého ho mají diváci nejraději. Tvrdý, neústupný, trochu samotářský, ale především vždy obklopen krásnými ženami a vždy nad věcí. Do Nice přijíždí inkognito divizní komisař oddělení vnitřního vyšetřování Stan Borowitz, specialista na čistky uvnitř policie. Vše totiž nasvědčuje tomu, že nedávno zavražděný komisař Bertrand byl v úzkém spojení s místní mafií. A není zdaleka sám. Policejní inspektoři Rey a Massard jsou do vraždy přímo zapleteni, je tedy nutné je usvědčit a policii očistit. Borowitz má vlastní netradiční prostředky a postupy a rozhodne se vyvolat válku gangů, která by jako první vydala oba zkorumpované inspektory. Nečekaný příjezd neposlušné dcery Charlotty vše zkomplikuje. (Česká televize)
(více)Recenze (303)
Víte, jaké předpoklady pro výkon povolání by měl mít správný policejní komisař? Neměl by pro něj být problém vjet autem do bytu, podpálit restauraci či vyhodit dům do povětří. Belmondo to taky tak dělal. Standa Gross má o čem přemýšlet. ()
Belmondo samozřejmě není jen komediální herec, ale tohle zvláštní oscilování mezi žánry je nezajímavé a nudné, i s ním v hlavní roli. A poldu, který skoro sám zničí všechny hajzly, hraje snad lépe Alain Delon... ()
S tímhle filmem travím více času než s holkama. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $14,000,000║ ()
Jediný film kde je mi můj oblíbenec nesympatický. A co hůře, je to neskonalá nuda. ()
Belmondo opět předvádí svoji kreaci poldy, který předpisy studuje jen proto, aby věděl, co porušit. V Dobrodruhovi se mi ta poloha dosti hnusila, v Lautnerově filmu (a to má stejné scénáristy) mi je podstatně sympatištější. Stačilo málo - místo pravačky, levačky a bouchačky neváhá vjíždět auťáky do domů, svlékat zločince do naha na veřejných místech, podpalovat bary, převléknout se do smokingu ve stanu, splachovat drogy a ohánět se přitom sarkastickými bonmoty snad ještě zručněji než zbraněmi. Nic nevyšetřuje a film se nám to ani nesnaří namluvit - prostě s uměleckým zápalem, nefalšovanou radostí a grácií originálně terorizuje mafiány z Nice. +++++ Když je třeba, Lautner dokáže i usadit rozvernou náladu filmu a přejít ke zlověstnější, byť ne vyloženě zlověstné poloze, když nechává na scénu vstoupit protivníky-inspektory Raye a Massarda. Pomůže si jazzem (skvěle vybraným), stop-záběry, úsporností pohybů inspektorů a zmizením či omezeném mluveného slova. Funguje mu to. Zvlášť v úvodní sekvenci s neony Printanie, v níž navíc užívá dělený obraz a krátké statické záběry na zavražděná tělaz různých úhlů, postupně se zaměřující na detaily rukou. Umí, když se snaží. +++++ Bohužel však přece jen chybí nosnější fabule, originalita obtěžování se postupem času zmenšuje a únos Borowitzovy-Belmondovy dcery je nejen očekávaný, působí jako monstr klišé a scénaristická bezradnost v jednom. Čímž nechci říct, že by dcera ve filmu vůbec být neměla :) Silné ***. ()
Kvalitni Belmondovka, ve ktere je naprosto presne vyvazenej pomer mezi krimi a komedii. Role Belmondovi sedla jako ulita a po vetsinu casu to je spravnej frajer, kterej nema problem cokoliv nebo kohokoliv zneskodnit. K filmu mam jen dve vytky. Mistama tempo filmu poklesne, coz ovsem tolik nevadi, zase jiny skvely sceny to vyvazi. Druha vytka se tyka zaveru, cekal jsem nejaky poradny vyvrcholeni, ale cely mi to prislo az moc tichy. Pohodovej film se skvelym Belmondem. ()
Jasně jeden z nejlepších Belmondových filmů, kde se prolíná kriminálka s komedií. I když musím nechat, že se mi nelíbil tak jako jeho čisté komedie nebo čisté kriminálky. Ale co už, Bebel je jistě jedním z nejlepších herců a tady je to hodně znát. Kdyby ho hrál někdo jinej, tak by to byl jen další průměrnej film. Takhle je to Belmondův film... ()
Jean-Paul Belmondo, jakožto svérazný, neústupný a samotářský policista přijíždí do Nice, aby udělal čistku ve vlastních řadách a vystopoval zkorumpované policisty. Po celý film si Belmondo drží svůj standart a spojení krimi-komedie mu moc sedne. ()
"Jestli máš nějaký poslední přání, jestli se chceš pomodlit, nebo pronýst historickej výrok, tak s sebou hoď. Za patnáct vteřin to bouchne." Vždy bylo mým snem ráno rozpoutat válku gangů, odpoledne zničit zkorumpovaný policajty a po večerech si to rozdávat se svůdnými dámami. Jenže nejsem ani rozenej padouch Antonio Cerutti, ani drsnej divizní komisař Borovitz a navíc ani trochu nevypadám jako svůdné Belmondo a tak o tom mohu jen snít. A to nejlépe se snímkem Policajt nebo rošťák, protože to je jeden z nejlepších mixů akce, dramatu a komedie, který jsem kdy viděl. Takže, "Tlusťochu, zaplať!" nebo bude hořet bar, pára v sauně bude nepříjemně horká, drogy skončí v záchodě a možná někdo přijde i o kalhoty. ()
Možná že kdyby to v televizi nevydávali za komedii, tak bych se bavil více. Takhle mi to přišlo málo legrační i málo napínavé. Upřímně řečeno, bez Belmonda by to byla jen strašná nuda... ()
Lidový bavič Belmondo opět s šarmem sobě vlastním šikanuje zločince, osobně předvádí krkolomné kaskadérské kousky a balí jednu babu za druhou. Těžká pohoda. ()
Když francouzská inkvizice, tak od Standy Borowitze! Dovedete si v roli divizního komisaře pro vnitřní záležitosti prohnilé policie i dámských útrob (myšleno samozřejmě Amorem zasáhnutá srdce) představit někoho jiného než rošťáka Bébela? Já ano, ale za nikým jiným by tak pěkně nevlála bílá šála nonšalance.. Vysvětit ďáblem posedlé místo benzínem namísto svěcené vody je více než pokrokové.. ()
Z těch několika filmů s Belmondem v hlavní roli tento patří mezi ty nadprůměrné. Nepostrádá akci, vtip a krásné ženy. Belmondo je nejspíše nejcharismatičtější francouzský herec věech dob (ano, včetně Gabina a Maraise) a každý film bez něj by byl poloviční. Policajt nebo rošťák může také děkovat scénáristovi, neboť ten také odvedl kus práce, jak po stránce dějové (-Jste připraven? -Já ano, a vy?) tak po stránce dialogů (Časy jsou zlé, Kamile), českému divákovi se navíc dostává perfektního dabingu od Miroslava Moravce, který si v ničem nezadá s vynikajícím Janem Třískou (Krampol je i v nejlepším jen poloviční). Jako český divák tedy dávám za 4*. ()
Časy jsou zlé, Kamile... příjemná oddychovka ()
Při vší úctě k delonkám belmondovky - tak si dovoluji lehce zlidovělým výraivem zlidšťovat základní typy moderního, dnes již klasického francouzského kriminálního filmu - ještě o hlavu přečnívají vysoký Delonův standard. Oproti poněkud strnulé "mušketýrské" póze Černého Tulipána vynikají Belmondovy postavy živelným rošťáctvím, jiskrným plebejstvím a naopak si v ničem nezadají s chladností věcně a přesně rozvažujícího a hloubajícího Delonova intelektu. I vztah k ženám - jakkoliv na přelomu třetí a čtvrté čtvrtiny minulého století stejně patriarchálně založený - je u Belmonda lidštější právě o ono božím rozpustilým rošťáctvím proteplené vnímání ženských půvabů. Ženské hrdinky v belmondovských detektivkách - nezřídka komediálně až veseloherně laděných - si nepřipadají ztísněné. Naopak dvorně dvořácká (gentlemanská) uctivost odlehčená belmondovskou veselostí a často i sebeironií vede k tomu, že si tyto ženské hrdinky v jasně patriarchálně vymezených vztazích připadají sučasně svobodné i volné a bezpečné, opěvované, naplněné. V středomořské Nice-Nizze se odehrávající POLICAJT nečiní z tohoto krásného pravidla výjimku - naopak patří k nejzdařilejším dílům pomyslného belmondovského žánru. Romantická tendence, založená na obligátním vítězství jasně vymezeného, takřka "bílého" dobra nad démonicky založeným téměř "černočerným" zlem (v režijním výkladu však pestrost a rozmanitost jihofrancouzského organizovaného zločinu rozhodně není potlačena, spíše lze mluvit o jejím plně realistickém postižení), nepůsobí v tomto případě strnule a nepřesvědčivě. Naopak - stává se účinným katalyzátorem veseloherních a komediálních prvků. Vedle Lautnerovy režie tu stejně spolupůsobí výborný Audiardův a Hermanův scénář právě tak jako až "očkovitá" (v detailech vynikající) kamera Henri Decaë, která účinně spoluprohlubuje zdánlivě zanedbatelný realistický rozměr této nadčasové, vtipem i humorným veselím přetékající francouzské komediální klasické detektivky. ()
Asi nemám Belmonda natoľko zafixovaného v hlave ako ikonu, aby som jeho filmy dokázal porovnávať medzi sebou, a tak mi aj tento prišiel ako veľmi podarený, so slušnou zápletkou a pomerne svižným dejom a pár podarenými hláškami. 75%. ()
Vždycky se mi tenhle film líbil, ale neuměl jsem se na něho asi dobře koukat. Vždycky jej v mých očích od dokonalosti dělila rozpadavost děje na jednotlivé scénky a začátek, který je na komedii dosti drsný a chladný. Jenomže to je vono! Začátek je vynikající, hudba skvělá a o Belmondovi - škoda mluvit. Ten se nedá vychválit. Tenhle film je mu psán na tělo více, než kterýkoli jiný. Záporáci navíc nejsou žádní šašci, ale jde z nich strach (zvláště z Raye). Ač jsem si to kdysi nemyslel, "Policajt nebo rošťák" je vynikající komedie a krimithriller zároveň. A Marie Laforet je ženská par excellance. P.S.: Jean-Paul Belmonda zde nemluví Tříska, jak jsem se dočetl v jednom ze zdejších komentářů, ale Moravec. ()
V úvodní scéně nechá Belmondo, s obřím koltem v ruce, vysvléknout z kalhot trojici zlodějíčků, kterým navíc zničí káru. Následuje jeho příjezd autem až do obýváku jednoho z domů. Poté vymlátí hospodu a nechá vyhodit do povětří hernu. Ihned poté s jeho přičiněním exploduje Mercedes... A takhle to pokračuje po celou dobu filmu, ve kterém Jean-Paul předvede své tradiční kaskadérské (i svůdnické) kousky. Navíc je tu pěkná hudba a taky Michel Galabru. Napsat o této Belmondovce, že je nudná, může jen někdo, kdo koukal na něco jiného. Tohle je klasika. ()
Související novinky
Zemřel Jean-Paul Belmondo
Přichází smutné zprávy z Francie. Svět filmu dnes přišel o jednu z velkých hereckých ikon, ve věku 88 let totiž v Paříži zemřel oblíbený francouzský herec a producent, charismatický Jean-Paul… (více)
Francouzský kriminální snímek Policajt nebo rošťák z roku 1979 jsem viděl poprvé někdy během studia na střední škole, neboť komunistický režim neměl naštěstí problém s vysíláním filmů ze země galského kohouta, na rozdíl od těch amerických, které se k nám dostaly třeba až za několik let. Už tehdy mi v paměti utkvěla scéna, když charizmatický, šarmantní, elegantní a akční policejní divizní komisař Stanislas Borowitz (Jean-Paul Belmondo) vjel svým úžasným vozem do domu. Stejným způsobem jsem vzpomínal také na to, jak se pak hlavní hrdina vrahům pomstil. Když jsem si doma pustil po 34 letech tuto drsnou kriminálku abych si osvěžil paměť, napsal zasvěcený komentář a správně film ohodnotil, postupně jsem si začal uvědomovat i další scénky, ale to mi nijak nevadilo a shlédnutí jsem si řádně užil. Na začátku filmu byl ve francouzském Nice zavražděn policejní komisař Bertrand a k vyšetřování případu je vyslán divizní komisař Borowitz, kterému se rychle podařilo odhalit, že za zločinem stojí místní podsvětí, které je provázáno s úplatnými inspektory tamější policie, Rayem (Tony Kendall) a Massardem (Jean-Francois Balmer). Borowitz byl specialista na interní čistky uvnitř policie a v tomto případě se rozhodl postupovat tak, že vyvolal válku dvou gangů, působících ve městě. Díky své falešné identitě se mu zpočátku podařilo zmást vůdce obou skupin, jimiž byli Theodore Musard (Georges Góret) a Achille Volfoni (Claude Brosset), dva největší mafiáni v Nice, později je však byla jeho pravá totožnost odhalena. Krátce nato do Nice neočekávaně přijela ze studijního pobytu v Anglii Borowitzova dcera Charlotta (Jeulie Jézéguel) a začala s ním společně bydlet u spisovatelky Edmonde Puget-Rostandové (Marie Laforét), jeho příležitostné známosti. Později se obě zločinecké skupiny spojily a unesly Charlottu ve snaze vydírat Borowitze. Díky strachu inspektora Massarda, který raději odstranil své nové kumpány a snažil se tak zalíbit Borowitzovi, plán nevyšel. Po osvobození Charlotty se Borowitz rozhodl rychlým a elegantním tahem zbavit posledních příslušníků obou skupin. A tak skončila velmi příjemná a zábavná kriminální komedie, v nichž nejvíce dominovaly nekonvenční metody Belmonda, kterými dostal své protivníky do úzkých. Vše zvládal s noblesní elegancí a posměvačným humorem a přitom nezanedbával ani něžné pohlaví. Nemohu také zapomenout na skvělou honičku, při které komisař řídil autíčko autoškoly s vtipným instruktorem (Philippe Castelli) a pochopitelně vyčníval také čestný komisař Grimaud (Michel Galabru), který se držel zuby nehty oficiálních postupů. Na rozdíl od bláznivých komedií, v nichž se Belmondo objevoval, byl Policajt nebo rošťák dokonalým mixem kriminálky a komedie. Dřív jsem si to neuvědomoval, neboť jsem považoval mého oblíbence Belmonda za francouzského komika, nicméně jsem si musel přiznat, že i jako drsný inspektor či policista, své role zvládal skvěle. Byl prostě hodný své pověsti charismatického a velkého francouzského herce, který se prý rád koupal v pivu. S kvalitou snímku Policajt nebo rošťák jsem tedy byl spokojen a tomu odpovídá i mé hodnocení. Suma sumárum, snímek Policajt nebo rošťák ode mne získal pět rošťáckých hvězd *****. () (méně) (více)