Annabelle 2: Zrození zla

Sandberg je borec. I když příběh jako takový nic nového nepřináší, talentovaný žánrový tvůrce ždíme z jednotlivých scén tu nejpoctivější dávku strachu, jakou jsme mohli v žánru Jamese Wana kdy zažít, hraje si s nervózními kamerovými úhly, bezchybně propojuje náhlé střihy s nervydrásajícím zvukem a přináší zajímavé nápady, které nedovolují strkat Annabelle do stínu slavnější příbuzné značky The Conjuring. Naopak - díky drásavějšímu tempu, chvílemi až překvapivé brutalitě a charakteru zla, které nepřestává ani na moment děsit a fyzicky se zjevuje jen minimálně, považuji tenhle horůrek za dosud nejlepší část vznikajícího duchařského vesmíru. P.S. Napodruhé efekt bohužel hodně zeslábl a projevila se narativní prázdnota stylisticky dominujícího díla, které umí bavit jen jednotlivými atrakcemi na úkor udržení souvislé zvědavosti a napětí. Příště prosím nekompromisně a bez dětí.. (10.08.2017)

Sandberg děsit umí. Je vidět že má hodně nasledovanou Wanovu práci a tak se divák dokáže dlouho konstatně bát. Souhlasím s názorem, že Annabelle 2 je oproti slabé jedničce zábavou minimálně o dvě úrovně výše. Bohužel dějově se žádná extra hitparáda nekoná, máme zde vyděšení dívenky, kterou ovšem pro mě zcela záhadně, to že v době straší nijak vzlášť s nikým neřeší. No mě potkat taková lekačka jako je tady scéna pod schodama, tak beru kramle a už mě v tom domě nikdo nikdy neuvidí. 65% (23.10.2017)

Škoda, že tvůrci nezvolili o poznání výstižnější název: Pat & Mat: Annabelle 2, protože v takovém případě by každý hororový laik získal o (ne)kvalitách snímku poměrně jasnou představu ještě před osudnou návštěvou kinosálu. Pat Sandberg a Mat Dauberman. Jeden se proslavil jako režisér repetitivních kraťasů nevalné kvality. Druhý vešel ve známost jako scénárista Krvežíznivé opice (68. nejhorší film na csfd.cz) a dalších dvou černě hodnocených hororů. Inu, dvojka k pohledání. Jakožto zdejší hororový expert se na každém filmu snažím nalézt alespoň malé pozitivum, ale Annabelle 2 zkrátka žádné nenabízí. Snad jen skutečnost, že se nejspíše jedná o Sandbergovu hororovou derniéru. Pan režisér totiž k velké úlevě všech hororových diváků vymění královský filmový žánr za prostoduchý komiksový svět. Rozumná volba, jelikož tam se jeho tvůrčí bezradnost velmi lehce ztratí. Annabelle 2 se bohužel nemůže pochlubit ani prostými atmosferickými základy. Mnoho scén (I want your soul) dokonce působí vyloženě komicky, přestože se zcela jistě nejednalo o Sandbergův autorský záměr. Daubermanův lobotomický scénář pak přichází s gejzírem žánrových klišé, kdy se nad do očí bijící hloupostí postav neustále pozastavoval i asi desetiletý chlapec sedící v řadě přímo za mnou. Odpad. (10.08.2017)

První Annabelle jsem neviděl. Ke dvojce mě přesvědčily docela slušné recenze. A je pravda, že tvůrci místy nabídnou solidní momenty, nějaký ten nápad a vykřesají sympatickou atmosféru. Ale skutečně jen místy. Celkově jde o rutinu, která se postupně omezuje na samovolné bouchání dveří, zhasínání světla nebo vřískot dívek. Řádová sestra a právě skupinka osiřelých děvčat se dostává do velkého domu/sirotčince manželů, kteří před lety tragicky přišly o dceru. V jednom z pokojů je přitom uzamčená mnohým dobře známá panenka a my se postupně dozvíme, že s jejich dcerkou je to krapet jinak. Jenže tvůrci si pouze odškrtávají položku po položce, určitě jim nepomáhá poměrně předvídatelný scénář, mnoho scén je delších, než by mělo být, a v druhé polovině jsem se už docela často díval na hodinky. A často jsem s několikavteřinovým předstihem věděl, odkud bubák vyskočí. A to zrovna není dobrá hororová vizitka. Zapomenu rychle. Takže k jedničce se vracet nebudu a o chystanou trojku zrovna tak nestojím. (09.06.2019)

K první Annabelle jsem byl mírnější než většina ostatních diváků. Za a) jsem prostě fanoušek démonického vesmíru Jamese Wana a za b) i přes slabší prostřední část filmu byla poslední půl hodina infarktový námrd a od scény ve sklepě se to už nezastavilo. Takže jsem se na dvojku nejen těšil, ale po obsazení Sandberga na režisérskou sesli jsem byl dokonce nadšený. Ono vůbec hodnocení hororů tady je dost podivné, příjemná Annabelle má smutných 51%, dokonalé Lights Out pouhých 67% a takový unylý, zdlouhavý a nudný Conjuring 2 nesmyslných 78%. Nic, přejdeme ke zrození Annabelle. Nevím jestli to je kinem plných čuráků nemístně do atmosferického ticha šustících s pytlíky laciných čipsů a vyjebaných kund požírajících a chřoupajících předražené kukuřičné nachos s hnusně smrdící salsou, kdy sem si místy připadal jak v dobytčáku plným prasat a ne v kino sále, nebo bandou černých bezzubých monster které dostali na pracáku sociální dávky a po vybrakování KFC šli ukojit své touhy do kina (z téhle doby a lidí je mi opravdu zle), sem si ale film moc neužil i když sem se snažil soustředit čistě na děj a ne na tu spodinu lidstva která si dnes říká návštěvník kina. Začátek byl poněkud zdlouhavý a než se začne strašit trvá to na můj vkus dost dlouho. Atmosféra tu asi je, ale ocením jí určitě víc doma, než ve vydejchanym sále plným prasat. Hojně zde chválená hudba mi nějak unikala, Wallfisch není Bishara a velký význam jeho hudbě nepřikládám. Zato Sandberg je vizuální génius, který má dokonalé kamerové záběry zrežírované s naprostou elegancí. Jeho strašení od nástupu démona na scénu je skvělé, navíc hlavního bastarda je poměrně hodně vidět a na to sem čekal hodně dlouho. Záběry démona z poza panenky prostě nemají chybu a odkazy při kterých se dočkáme spousty Easter Eggů jsou boží. Kdo dává pozor najde Valaka. Zatímco v jedničce fungoval začátek a konec, ve dvojce funguje spíš jen prostřední část filmu, kdy se nejvíc straší, lekaček a děsivých nočních scén je tuna a ze Sandbergovi režie jde cítit hororová radost. Finále je typický Wanůw finální twist, kdy už jde atmoška trošku stranou a i když napojení na jedničku je skvělé, po finále ve mě zůstala prázdnota a pocit nenaplnění i když mi osazenstvo v sále naplnilo tělo hněvem, studem a odporem mírou vrchovatou. Je to paradox, některé horory jsou prostě v kině dobré (Lights Out, Conjuring) některým zase víc sedí klid domova při víkendové propršené noci (Insidious, Annabelle) a já pevně věřím, že si doma při další projekci Creation tu poctivou čtvrtou hvězdu vystraší a potvrdí, jelikož teď jsem tak na půl cesty mezi třema a čtyřma. Že se mi celou noc zdálo o té zkurvené, černé svini (o tom démonu, né o té dvěstěkilové moreně s mega porcí popcornu o tři sedadla od bratra) tak zůstanu zatím na 75% a 4*. Polo radost, polo zklamání. Sandberg potřebuje svůj scénář. (13.08.2017)