Balada o pilotovi
A Pilot Tale
Režie:
Ján SebechlebskýKamera:
Tomáš StanekHudba:
Jan MaxiánHrají:
Lucie Žáčková, David Švehlík, Antonie Formanová, Jiří Dvořák, Petra Špalková, Vladimír Javorský, Sebastian Pöthe, Mikuláš Zelenka, Alois Tichý (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Vrátili se domů, do Československa, a věřili, že přijde tolik vytoužený mír. Historie ale rozhodla jinak. Přes dva a půl tisíce pilotů sloužilo v uniformách britského královského letectva. Pro Brity hrdinové, kteří spolurozhodli o výsledku války, u nás po válce souzeni za velezradu... Balada o pilotovi se odehrává na sklonku léta 1945 a na počátku roku 1946, tedy v době plné euforie z nově nabytého míru, kdy se válkou zborcená síť mezilidských vztahů začala znovu utvářet. Zprvu se mělo za to, že vládu přebírá prvorepubliková demokracie, ale osud Československé republiky byl jiný – komunistické síly se pomalu, ale jistě infiltrovaly do všech společenských oblastí. Jejich obětí se stal i příslušník RAF, kapitán Emil Malík, který se se svými kolegy vrátil domů, k rodině do Prahy. Reálným předobrazem kapitána Malíka byl Karel Balík, tchán autora námětu a scenáristy Jiřího Stránského... Před válkou byl Emil Malík slavným pilotem. Na začátku války odešel ze země přes Polsko v domnění, že bude moci bojovat proti Hitlerovi, ale Sověti jej zavřeli do gulagu. Odtamtud vysvobodil československé zajatce generál Píka, jenže Stalin cizí letce na svém území nestrpěl, a tak se piloti dostali lodí kolem světa až do Anglie. Tam Malík spolupracoval s vojenskými spojeneckými špičkami, vezl Beneše do Moskvy za Stalinem k podpisu spojenecké smlouvy, létal s Churchillem i s holandskou královnou Vilemínou... Ústřední linkou Malíkova příběhu je i jeho vztah s manželkou Karlou, na němž se podepsalo šest válečných let. Jako manželka zahraničního vojáka zažila tři roky v koncentračním táboře ve Svatobořicích a o jejich děti se musela postarat její sestra... Balada o pilotovi zaznamenává nejen dramatické akce Malíka a jeho kolegů z RAF, ale i nátlakové akce sovětské NKVD, Lidového komisariátu pro vnitřní záležitosti, který se snažil získat jeho spolupráci za každou cenu... (Česká televize)
(více)Recenze (105)
Jiří Stránský zpracoval opět své osudové téma, tentokrát trošku jinak, ale pořád mě to baví. Prostě piloti a jejich osudy, tak zkoušené komunistickou mocí, se mi neomrzí nikdy, i v tomhle režijně trošku fádním snímku. Ján Sebechlebský si řemeslo na Ordinaci v růžové zahradě a jiných limonádách prostě příliš nevybrousil. 70%. ()
Je hrozná škoda, že ne všechno, v čem má prsty Česká televize, se povede. Tím nechci říct, že by Balada o pilotovi byl špatný film. Jen má obrovský problém s tím, že i přes veškeré technické dovednosti, pěknou kameru a hodně zajímavý příběh, mě nedokázal vpravit do příběhu. Prostě mi bylo úplně jedno, co se na scéně děje. Letci mě v tom jejich důstojnickém klubu nijak nepřesvědčovali o tom, že bych je měl mít rád a vlastně tu nebyl nikdo, kdo by se mi postavou alespoň trošku líbil. Uznávám, že jejich příkoří muselo být děsivé, ale Tmavomodrý svět u mě stále zůstane nedotčený originál, kde se nad jednáním komunistů divák nestačí divit. Zde by divák neznalý ani nepoznal, že nějaký komunista je. Je skvělé, že se takové filmy točí a že v nich má právě Česká televize prsty. Bohužel, ne vždy jsou tak jedinečné, že budeme mít důvod nad nimi neustále přemýšlet a v nadcházejících letech o nich mluvit. ()
Velmi závažné a důležité téma zdůrazněné závěrečným posttitulkovým vstupem pana Stránského osobně coby autora námětu, pohříchu byl tento vstup mnohem sugestivnější, než celý film před ním... (skutečný příběh je mnohem silnější, než jeho filmové zpracování, což lze připsat coby deficit tomuto projektu) Osobně bych upřednostnil méně vztahové tématiky (rozpad vztahu válečným odloučením a předchozími nevěrami pochopitelný, ale nemusela se tomu věnovat polovina filmu) a více dramatického prvku a napětí, stejně jako geopolitického kontextu. Každopádně díky České televizi, že takovéhle projekty realizuje, na tyhle tragické události týkající se naší poválečné historie bychom neměli zapomínat...jde o součást naší kolektivní paměti... ()
Posledních pět minut je včetně závěrečné scény s deskou a telefonem výborných, škoda jen, že se naléhavost tématu utopila ve fádním podání rodinného dramatu a přesvícených záběrech. Apropo, dvě ze tří zásad rozsévačů rudého moru by měly platit i v našem současném postoji směrem k němu. Nezapomenout. Neodpustit. Na trpělivost už dávno není místo.. ()
Je to vůbec poprvé, co se přibližuje takhle robustně odvrácená tvář Třetí republiky. Nadprůměrný scénář doplňuje skvělé herecké obsazení, výrazné prokreslení poválečné každodennosti a skvěle jsou zachyceny i první kroky sovětizace. Mimořádně zajímavé je asi vůbec první dramatické zachycení komunistického zločince Bedřicha Fricka Reicina. Pochmurný, tragický příběh ovšem klade na televizního diváka. Není to ani řachanda, ani akční podívaná. Je to tragédie velkého lidského života a výrazné skupiny národních hrdinů, legionářů druhého odboje. A v každém případě mimořádně podnětné umělecké dílo. ()
Pokud se jako scénarista objeví Jiří Stránský, je jasné, že to nebude žádná bžunda. Zde se povedlo nastínit komplikovanost vztahu po odloučení. ()
Chladné, odtažité, ale přesvědčivé.. ()
Kdyby nějaká fabrika chtěla začít vyrábět limonádu s filmovou příchutí, mohla by se inspirovat třeba tady... Naléhavost tématu byla jako kufr, co se během letu ztratí. ()
Zmařený potenciál... Škoda. Kdo mně zná, ví že už od mala jsem blázen do letadel i těch, kteří v nich hlavně v RAF a USAAF létali za války. A ví také jak strašně nesnáším komanče nejen za to co jim po jejich návratu do vlasti provedli. Proto také vítám každý takový počin, který tuto dobu připomíná i s jejími zločiny a nespravedlností. Padesátá léta byla nejodpornější období našich dějin a jak už jsem to někde psal, byla dle mého názoru horší i než léta válečná. Tak nějak mi připadá přirozenější, když naše vlastence a výkvět národa týral a leckdy i popravoval nacistický okupant, než v padesátých letech zfanatizovaný český bolševik dirigovaný z Moskvy. Začátek filmu zaujal. Přílet našich letců Liberátory a pak pochod před jedním z nich v markingu Coastal Command naší 311. perutě dával tušit, že filmařům radil někdo kdo znal a měl jsem z toho radost. To potvrdily i Spity poslednějších verzí se čtyřlistými vrtulemi tak jak se na konec války slušelo... Už tehdy kvůli Rusům našim dovolili z Anglie návrat až v létě. Do té doby často plnili další úkoly jako třeba shozy potravin, nebo shozy mnoha tun pum do oceánu. I při těchto již nebojových letech docházelo k nehodám a tak byť po válce se pár našich návratu zkrátka nedočkalo jen díky této prodlevě.. Návraty těch co přežili 6 let krutých bojů a to často už Polska a Francie nebyly snadné. Leckdo doma čekat nevydržel, leckoho umořil koncentrák, někdy se staří rodiče nedožili. I ti co měli štěstí a shledali se těžko navazovali kontakty včetně těch intimních po tak dlouhé době. Národ je však vítal jako hrdiny, modré battledressy na ulicích oprávněně budily rozruch a někdy budily skutečně i negativní emoce, protože nejhorší dvě bombardovýní zažila Praha na jaře roku 1945. To, že se jednalo o americké nálery a ne britské místní pochopitelně nevěděli. Letec jako letec, bombarďák jako bombarďák. Film pak celkem zajímavě začne ukazovat ten krátký čas před rokem 1947, kdy už většina těch co neutekla byla pozatýkána, propuštěna od letectva a kdy už bolševik tvrdě ukázal, kdo tu teď bude pánem. Ve filmu mi trochu vadilo jak onen ruský záporák byl zkrátka všude a u všeho... To sorry, ale ten jeho poslední výstup na letišti.. to už byla hrůza. Jinak film celkem ušel, Švehlík měl charisma, Dvořák standardně také a Žáčková (známá hlavně z reklamy jednoho operátora) jak mi zprvu neseděla, tak jsem si na ni nějak zvykl. Co mně zvedlo ze židle bylo, když syn Malíka si létá na Štědrý den s kovovým letadélkem a dělá s ním výkruty... Malík si ho vezme na klín a povídá, že to je bombarďák, Wellington a že by s tím takovéhle výkruty dělat nešly... a následuje vyprávění jak je nad Maltou ostřelovala ponorka... Jenže syn měl v ruce Mosquito a s tím samozřejmě dělat výkruty šlo, protože to byla sakra obratná stíhačka... Tohle bylo nějakému poradci filmařů na pohlavek! Celkově jsem filmu docela zklamán. Doslov pana Stránského byl zajímavý, ale bohužel film skončil fakt divně. Co mi v hlavě zní jsou ony tři zásady NKVD: Jsme trpěliví, nezapomínáme a neodpouštíme... Ano, na tohle bychom neměli ani dnes zapomínat i když NKVD se dnes už jmenuje jinak. Každopádně ČT celkem překvapila. Dávám tedy za tři sklenky whisky v letecké klubovně. Každopádně pokud to někoho zaujalo, doporučuji raději než toto dosud nepřekonaný TV film z roku 1991 - Hřbitov pro cizince. * * * () (méně) (více)
Od žlučovitého Stránského se nedá čekat nic jiného než negativní film plný zloby. Zde výjimečně místy prosvítá slunce a snaží se mimo politické agitky i o odkrytí poměrně komplikovaných vztahů mezi mužem, který odešel do války, a jeho ženou, která se za to ocitla v koncentračním táboře. Stránský zklamává tam, kde vždy, zajímavě rozehrané psychologické prvky přebíjí politikou. Herecky mě Balada o pilotovi nijak nepřekvapila, od Švehlíka jsem dobrý výkon neočekávala. Dvořáka bylo k mému žalu málo. A tak stále bezkonkurenčně nejlepším filmem na toto téma zůstává podle Hubače Dudkem natočený Hřbitov pro cizince. Jenže tím srovnám nesrovnatelné, skvělého scenáristu s tím, jenž si kariéru založil na tom, že byl komunistickým muklem. ()
Odepisovaný režisér Ján Sebechlebský konečně může pojíst namazaný chleba, který si za svoji odvedenou práci zasloužil. Za tvůrčí zločiny v podobě Ordinace v růžové pindě by si sice zasloužil být po zbytek kariéry jen o chlebu a vodě, ovšem za zajímavý profil hrdinného válečného pilota obšourníka má rozhodně nárok na chutný dlabanec. David Švehlík má v posteli Lucii Žáčkovou, o kus dál se pohybuje Gabriela Marcinková a přesto to s ním nic nedělá, nicméně na pilotním seznamu má pár (anonymních) nestoudných zářezů v podobě milostných avantýr, v zádech má sovětskou rozvědku a v závěru trošku zhebne. Spád událostí je pomalejší, asi dvacet nadbytečných minut bych z filmu vystřihl, rozhodně však nechybí náběh na kontroverzi. A talová lesbická hospodyně se také počítá. Jedná se o televizní film a je tedy nutné počítat s tím, že výpravná stránka je skromnější, závěrečná triková pasáž s leteckou havárií je na samé hranici nechtěné směšnosti, ovšem režisér prokázal, že náročnější látku zvládá obstojně i neotřele. Pochopitelně jeden jeho schopný film vlaštovku na pyji neochočí, takže to chce vydržet a neupínat se k povrchním komerčním blábolům. Tenhle režijní směr pilotoval relativně bez větších turbulencí. 7/10 ()
Ďalší dôkaz toho, že narodiť sa okolo roku 1900, to by nikto od sudičiek nechcel. Jedna vojna, druhá vojna, fašisti aj komunisti, nikomu ste sa nezavďačili a hlavne lavírovať v tak častých zmenách politického systému bolo veľmi náročné. A malý, aj keď taký komornejší, dôkaz toho, že s tou sovietizáciou sa začalo oveľa skôr než v roku 1948. O všetkom sa rozhodlo dávno na Jalte. ()
Přiznávám, že jsem si myslel, že české piloty RAF zlikvidovali až komunisté u moci, ale tenhle příběh ukazuje, že to začalo podstatně dříve. Silný příběh z přelomu let 1945/46 bohužel nedostal zcela odpovídající podobu. Jsou tu dobří herci, pár slušně natočených leteckých scén, ale i zbytečné odbočky a slepé uličky. Převažuje tedy pocit, že tady bylo zaděláno na víc, a zbyl jen další film na téma „Rusové jsou zlí“. (P.S.: Vědí dnešní mladší diváci vůbec, co to byla NKVD?) ()
Nakonec docela jo. Líbilo se mi, jakej byl Emil kanec. Ta jeho panička nic moc, vůbec se jeho zálibě v letušce Šárce nedivím. Musím se smát když vidím Antonii, takhle nějak si představuju ošklivé káčátko. Tak si počkejme :) ()
Přestože to bylo něco jako milostné/ rodinné drama, jedná se o citlivě a důstojně natočené poválečné téma československých pilotů, kteří za války sloužili v RAF. Mně se film líbil. ()
Komorní drama s dobovou politikou a vztahovým soubojem. Švehlík je prototypem přitažlivého hrdiny na důležitém místě. Má odcizení s ženou. Uniformy jsou na hercích šik. Film si plyne nenásilnou samozřejmostí počínaje volbou navrátilce mezi sexem a svíčkovou. Je to vlastně taková sled výjevů s úspornou akcí. Slabší jsou šablonovité postavy na straně zla. Finále je účinné. ()
Filmu bych vyčetla jen jeho poněkud těžkopádný rozjezd, minimálně od poloviny už to byl ale silný příběh, který má spád, grády a myšlenku. Vůbec mi nevadila ta kritizovaná vztahová linie. Naopak krásně ukazovala, že návrat z války neznamenal jen "hurá, máme zpátky tatínka". Vracejí se k sobě částečně odcizení lidé, kteří si za těch pár let něčím prošli a musí se znovu učit spolu žít. ()
Na tuzemské poměry skutečně skvěle natočený televizní film. Jeho největší chybou je to, že se neinformovaný divák v tom příběhu bude nutně dosti ztrácet. Vysvětlit tehdejší složitou situaci je ale asi nad možnosti hraného filmu. Pomohlo by snad jedině vkládání vysvětlujících mezititulků. Možná je ale nepřehlednost děje signifikantní. Přesně takhle zmateně a se spoustou šumů totiž vnímali tehdejší situaci i běžní lidé, tedy pokud se k nim nějaké zprávy o Reicinovi, NKVD a obecně o tom, jak se Rusové postupně v Československu stále více chápou moci, vůbec donesly. Většina si nevšimla ničeho. Byla nadšena "návratem svobody" a bodře tleskala SSSR i "soudruhu Stalinovi". Žádné "osvobození". Jedna krutá totalita jen vystřídala druhou... Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: sportovec, Radek99 ()
Proč musí v České televizi natočit každý historický námět natočit jako telenovelu stylem První republiky? Milostné vztahy a nakonec chviličku nějaké drama, které musí správně současně politicky poukázat na to, jací byli a jsou ti Rusové hajzlové. Přitom reálně šlo o nehodu kvůli špatnému počasí a špatné navigaci. Btw, zvláštní, že o německé okupaci ČT podobné filmy netočí. ()
Keďže komentujem po Ondrovi (Big Bear) je zbytočné sa púšťať do rovnakých tém. Ja by som sa viac venoval nadporučíkovi Karelovi Balíkovi a vôbec všeobecne RAF. V roku 2013 vyšla novela Balada o pilotovi od Jiřího Stránského, ktorá bola priam predurčená k sfilmovaniu. Balada nám opisuje život pilota RAF nadporučíka Karela Balíka, ktorý v auguste 1938 utiekol pre nacistami do Poľska kde sa 4.9.1939 sformovala československá letecká jednotka na letisku Gora Pulawská pri Pulawe. Keď Červená armáda, 17.9.1939 v súlade s paktom Molotov - Ribbentrop, vtrhla do Poľska zajali aj našich letcov. Nasledoval pobyt v zdržiavacom tábore v Orankách odkiaľ boli na zásah plukovníka Piky v júni 1940 prepustení. V novembri 1940 bol prijatý do RAF, ale nebol nasadzovaný do bojových operácii pôsobil, ako šéfpilot transportnej letky. Prepravoval najvýznamnejších politikov (Churchilla, Jana Masaryka, Edvarda Beneša). Po návratu do vlasti sa nechal od 8.1.1946 demobilizovať a nastúpil ako kapitán u Československých aeroloniek, tu si prevzal požičané lietadlo od Air France dňa 12.2.1946 AAC.1 Toucan (francúzska verzia lietadla Ju 52/3) a 4.3.1946 kapitán Balík s nim uskutočnil prvý let na pravidelnej linke Praha - Štrasburg - Paríž. Z Paríža lietadlo odštartovalo 5.3.1946 krátko po obede, po medzipristátí v Štrasburgu pokračovalo do Prahy. V Prahe ale bolo mizerné počasie, základňa oblačnosti bola na 80m a lietadlo začalo pristávať pomocou prístrojov, prvé 3 pokusy Balíka boli neúspešné a pri štvrtom pilot ohlásil "vidím svetla, sadám" a pristávací manéver skončil katastrofou. Lietadlo narazilo do vyvýšenému násypu cesty Praha - Kladno odtrhlo podvozok a dopadlo do prázdnej požiarnej nádrže. Z horiaceho stroja sa zachránil kapitán Balík, 2. pilot Šerhant a 3 cestujúci, ostatní 10 zhoreli v lietadle. Kapitán Balík zomrel ešte v ten deň v nemocnici na následky zranení. Vyšetrovanie ukázalo, že Balík považoval svetla okolo výkopu za svetla pristávacej dráhy. Tak a teraz sa blížime k záveru, prečo tak nízke hodnotenie tohto výborného filmu? Prvá a veľmi zásadná je nasadenie nepremyslenej stratégia scenáristu týkajúcej sa sovietskej NKVD (tá definitívne zanikla v marci 1946), ktorú vo filme predstavuje plukovník Rožejev a jeho priamy zásah na letisku pri pristaní zasahuje až do absurdity. Chápem, že Československo sa oslobodením dostalo pod vlnu vplyvu Sovietskeho zväzu, ale nejaké čistky zo strany komunistov v období rokov 1945 až 1946 je holý nezmysel. Situácia sa začala meniť až po voľbách v roku 1946. V RAF v dobe 2. svetovej vojny slúžilo 2,5 tisíc Československých vojakov, 530 ich zahynulo, 50 padlo do zajatia. Domov v auguste sa vrátilo 1359 letcov RAF, 250 sa ihneď rozhodlo pre život v zahraničí (Veľká Británia, Francúzsko, Kanada, USA, Argentína aj v Alžírsku). V prvých dvoch rokoch (1945 až 1947) obsadili piloti RAF všetky veliteľské funkcie a stali sa chrbticou československého letectva. Prečo prišli domov neskôr , až 3 mesiace po podpísaní kapitulácie Nemecka? Hlavný dôvod bol v kapacitách britského Transport Command, ktoré bolo v tom období plne vyťažené (to som komentoval aj u 303. poľskej stíhacej peruti), vina bola aj v novej vláde konkrétne u Fierlingera (predseda novej pražskej vlády, to nebol komunista). A ako to býva u mňa zvykom na záver jednu perličku. Nedá mi, aby som tu trocha nepriblížil postoj Británie k našim vojakom . Ide o najsmutnejšiu kapitolu západného frontu. Veľká Británia účtovala vláde Československa každú pušku, každú uniformu, každé ponožky, batoh, skrátka museli sme zaplatiť Anglicku zlatom všetku výzbroj i výstroj československých vojakov, hoci ako trebárs letci zachraňovali Veľkú Britániu . A čo je aj zarážajúce, že sme museli zlatom platiť aj za tých vojakov, ktorí za Britániu padli. Táto kapitola nesie názov „zomri, ale najskôr zaplať“. A tak sme Británii zaplatili 26 ton zlata za to, že naši vojaci bojovali za ich vlasť. () (méně) (více)