Insidious: Červené dveře

Vzťah otca so synom a odhaľovanie toho, čo sa im v minulosti stalo, je gro filmu. Je preto veľmi pravdepodobné, že si film užijú skôr diváci, ktorých bude ich zápasenie baviť a radi si zaspomínajú aj na staré časti. Nostalgia vie skrátka spraviť svoje. Osobne som v tomto ohľade s filmom nemal žiaden problém, a preto mu môžem udeliť sedem bodov z desiatich. Ak ťa vývoj vzťahu hrdinov a neustále rýpanie v minulosti nechytia, môže sa ľahko stať, že odídeš z kina sklamaný (vtedy si z desiatkovej stupncie odrátaj pokojne aj dva body). V opačnom prípade si užiješ jednoduchú hororovú popcornovú zábavu so starými hrdinami presunutú do vysokoškolského prostredia. Keď sa prehryzieš pomalším úvodom a nebudeš očakávať nič viac než tradičný jump scare s niekoľkými naozaj vydarenými, vizuálne odpudivými scénami, pokojne si na víkend rezervuj lístky. Viac v recenzii. (06.07.2023)

Patrick Wilson poprvé i na režijní židli v pokračování jedné ze sérií, která ho udělala. Bohužel Dobrý horor není jen o tmavých scénách a hlasitých lekačkách a bohužel Insidious: Red Door, není o ničem jiném. Nijak zajímavý, nudný a lacině strašící horor, který by neuspěl ani před 15 lety, natož nyní, když se hororový žánr přeci jen posouvá dál. 30% (29.08.2023)

[20%] Je to pro mě zklamání, ale utěšuji se, že je dobře, že jsem se na poslední chvíli rozhodl na to nejít do kina. První dva díly Insidios od Jamese Wana byly naprosto skvělé, to samé můžu říct o Conjuring. Třetí a čtvrtý Insidious – to už bylo výrazně slabší, ale furt to nebyla taková slabota jako toto. Dějově to jakoby má navazovat na druhý díl. Jenže mě to tak nudilo, tak to bylo nezáživné, že mě i ten Wilson přišel místy otravný. A to už vůbec nemluvím o jeho synovi, který zde působil jak podivín z ústavu. Nějaké ty lekačky? Žádná mě nevyděsila a to tajemno, propojení do nitra těch přízraků, to zde bylo rovněž uspávací, včetně hudby. Takže víc to asi okecávat nebudu, je to jedna velká zbytečnost. Neříkám, že je zde něco nelogického, držel jsem Patrickovi pěstě, aby se mu jeho režijní debut povedl, ale bohužel … Ono celkově dnešní duchařské horory upadají – je to prostě o tom samém. A to jsem je kdysi hltal všema deseti viz výše zmíněný Wan, který tehdy tyhle moderní horory zahájil a sem tam se ostatním povedlo navázat v jeho stylu. (17.08.2023)

Poněkud vyčichlé pokračování kdysi vcelku vydařených duchařin. Wilson je pořád sympaťák, Byrne je pořád osudová kráska, ale co je to platné, když jejich nejstarší syn je nekňubovitý ocas, jeho spolubydlící na koleji teatrálně žoviální trapačka a celý film je především právě o těchhle dvou klaunech. Stupeň horrorovosti je pak jen lehce nad bodem absolutní nuly, zápletka nezajímavá, děj nudný (z poloviny se řeší obligátní "vztahy"), takže se z téhle očekávanosti stala při jejím sledování otravnost a já ji zklamaně dokoukal jen z nostalgie a jakési falešné divácké povinnosti. (01.08.2023)

„MÁM POCIT, ŽE SE K MĚČEMU BLÍŽÍM. NEBO SE NĚCO BLÍŽÍ KE MNĚ…“ Nejhorší je, že po ¾ hodině zjišťuju, že mě to vůbec nebaví! Snažej se vyprávět příběh, kterej je spíš než strašidelnej, votravnej. A zajímavejch je tak posledních 15 minut. /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Jedná se o režijní debut Patricka Wilsona. 2.) Jde o přímé pokračování filmu INSIDOUS: CHAPTER 2. (a pátý díl této franšízy).  3.) Thx za titule "Piorun". ///                         PŘÍBĚH  ***  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (11.08.2023)