Witchhammer
Režie:
Otakar VávraKamera:
Josef IllíkHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Elo Romančík, Vladimír Šmeral, Soňa Valentová, Josef Kemr, Lola Skrbková, Jiřina Štěpničková, Marie Nademlejnská, Miriam Kantorková, Lubor Tokoš (více)Obsahy(1)
Do města Šumperka je povolán Inkvizitor, aby vyšetřil přestupek jedné žebračky. Zkonstruuje proces, jehož metody zaručují doznání všech obžalovaných. Proti spořádaným a ušlechtilým občanům se náhle vynoří moc, která pod rouškou očišťování kraje od čarodějnic sleduje pouze vlastní obohacení, a která neváhá pro tento cíl obětovat desítky životů nevinných lidí a zničit své odpůrce. (Bontonfilm)
(více)Recenze (968)
V mládí poprvé viděný temný film o bezmezné moci inkvizice ve mě zanechal velmi silný dojem. S tím jak mi přibývala léta přibýval i údiv, že film s tak "paralelními" pravdami není v trezoru. Ještě že tak. Pan Šmeral ztvárnil svou odpornou roli tak dokonale, že jsem ho dost dlouho nemusel :) ()
S Rodáky asi nejlepší český film. Hustá atmosféra, skvělé herecké výkony, formálně překvapující a sugestivní hudbou podtržený - těžko lze najít depresivnější film, jenž se přitom nepřestane ani na moment soustředit na podstatu své výpovědi. ()
Velmi temné a depresivní dílo a rozhodně nejlepší film Otakara Vávry. Kemr se Šmeralem jsou nádherně hnusní a zejména Šmeral tu herecky exceluje a předvádí svůj životní výkon. Dílo tak nadčasové a plné metafor (nepřímo připomínající i politické monstrprocesy v 50.letech), že je div, že se nestalo trezorovým filmem.___Vzkaz pro igi B.: Ale když já to viděl za bolševika v kině a nebyl to filmový klub :o) ()
Jedno z nejodpornějších tmářství v celých dějinách lidstva (zdravíme ty, kdož si žádají smlouvy s Vatikánem a podobná zvěrstva) převedené na plátno v celé své ničím nezastřené "kráse". ()
Kvalitní film možná, ale tak nepříjemný, že rád jej nikdy mít nebudu (což vlastně jen potvrzuje jeho výjimečnou kvalitu). 60% Zajímavé komentáře: hirnlego, Lynn, choze, igi B. , sud, Tartarus ()
Neopoírám důležitost sdělení, ani syrovost vyprávění, jen mi to všechno postupem času přišlo velice monotónní a předvídatelné. A zjednodušené, s nenápaditou hudbou a kvapným koncem. Překvapen jsem nebyl, zhnusen snad, maličko. 70%. ()
Nezapomenutelný zážitek z pravděpodobně nejlepšího českého filmu všech dob bude míít asi každý divák. Někdo bude uchvácen totálně hustou a takřka nevydýchatelnou atmosférou, jiný bude zděšen neskutečnou autentičností a drsností příběhu. Mě na něm uchvátilo naprosto všechno. ()
Je to všechno hnus fialovej velebnosti. Jenže samotná Církev si tohle pod čepec nedá, tohle prostě dělala, a rozhodně málokdo jí to nedokáže nepřipomenout. Kladivo na čarodějnice je prý natočen tak dobře, že dokáže přestihnout i samotné knižní vydání, a abych pravdu řekl, tak filmem jsem byl unešen. Bylo to svinstvo, nekoukalo se na to hezky, ale byla to krutá pravda, za kterou se církev schovává, ale marně. Všechno je to přehnané. Svinstvo, kterému se nedá zabránit, aneb za vším hledej Ďábla, který se nakonec skrývá tak zdárně, no asi jako kdybych tvrdil, že pod svícnem je největší tma. Kladivo na čarodějnice není hezký film. Je natočen rozhodně mistrně, ale také se na něj hodně těžce kouká. Není na něm nic, co by zdejší atmosféru dokázalo usměrnit, to všechno se tam děje tak syrově až je to opravdu hnus. Od začátku to není hezké, a minutu co minutu se dějí stále horší a horší věci, a nedá se tomu zastavit. Špatné na tom všem samozřejmě je, že tohle inkvizice všecko působila, a zdálo se mi, že tím vším chtěli dát najevo, jaký svinstvo se tam dělo a že nezůstal nikdo potrestán. Proč by taky, když je to vše v rukou církve, ale co si o tom normální člověk má nakonec pomyslet, a jestli normální neví, tak co na to má říct ortodoxní křesťan... ()
Veľmi silná téma, k tomu aj samotné prevedenie je až dych vyrážajúce, plus keď si uvedomíme v akom roku snímok vznikol, poetika pridáva len na zdrvujúcejšej hĺbke a opäť potvrdenie že kedysi sme vedeli točiť veľké filmové diela. /100%/ ()
Těšil jsem se na slavný film, který je možná nadhodnocen (co se týče filmové kvality), ale rozhodně musel vzniknout jako výpověď o zrůdnostech, v které možná někteří lidé nevěří nebo o nich dokonce nevědí. Avšak znalého věcí(jak to chodilo, praktiky...apod) film ho nedokáže překvapit. Mě osobně tím dost zklamal, protože i přes působivé postavy, atmosféru a "nepříjemné" praktiky tu nebylo nic, co by mě jakkoliv překvapilo nebo zarazilo. Asi jsem nikdy neměl dobré smýšlení o režimu a/nebo církvi a to ani z historického hlediska, takže mě film lehce "minul" ve svém poselství, které jsem měl "přečtené předem". ()
Nejlepší film Otakara Vávry. Šílená atmosféra, hororovější scény, než zde scény mučení, jsem snad nikde jinde neviděl. Realističnost je tady někdy až k nepřežití. Pro komunisty dobrý důvod film rychle po premiéře v roce 1970 stáhnout - tehdejší procesy měly dost velkou podobnost s tím, co prováděli komunističtí Bobligové v padesátých letech. ()
Jedno z vrcholných filmových děl československé kinematografie z dílny nestora a kontroverzní osobnosti české režijní školy Otakara Vávry, režiséra procházejícího napříč panujícími režimy a mnohdy točícího své filmy na objednávku právě panující ideologie. Filmová adaptace historického románu Václava Kaplického (odkazující svým názvem ale přímo ke středověkému manuálu - rukověti - knize Kladivo na čarodějnice - Malleus maleficarum) pohříchu k ideologicky motivovaným filmům nepatří (i když bychom tu mohli lehce identifikovat celkem jasný politický podtext co nejvíce očernit církev) - anebo možná naopak, je to onen příslovečný politický opus magnum... Svobodná atmosféra konce 60. let, zrušení cenzury a závan naprosté tvůrčí svobody dovolily Vávrovi natočit filmovou alegorii, v níž na příběhu nábožensky motivovaných procesů z úsvitu novověku (středověk už byl dobrá dvě staletí pasé) coby typizovaných inkvizičních procesů dopodrobna vykreslil model a schematismus fungování mašinérie politických procesů, které se u nás odehrávaly v 50. letech minulého století (a které kulminovaly v evropském měřítku v sovětském Rusku v letech třicátých). Sám Vávra k tomu řekl: ,,Po procesu se Slánským jsem chtěl natočit film, kde by bylo vidět, jak je možné člověka zmanipulovat, až prosí o svou smrt." Film autentický až na samou mez snesitelnosti (nejde tu přitom o nějakou historickou přesnost, jde o autenticitu podobenství...), expresivní ve svém výrazivu (úžasně působivé prostřihy na detail hovořících úst Václava Lohniského coby fanatického mnicha - glosátora...), šťastně použitý černobílý filmový materiál ještě více zdůrazňující vyznění a podtrhující archaický (a nadčasový) rozměr filmu, skvělé herecké výkony, popisnost a až naturalistický rozměr scén zobrazujících aplikování práva útrpného, neotřelé a osobité formální prvky (detaily na obličeje, významově opisující psychické pochody hrdinů...), nádherná kamera Josefa Illíka, autentické lokace zámku ve Velkých Losinách, kde se natáčelo a kde se skutečně inscenované procesy odehrály... To všechno v sobě spojuje Vávrův strhující film, který se díky výše zmíněnému nedlouho po svém natočení stal ne přímo trezorovým (jako třeba obdobně znepokojující Kachyňovo Ucho), ale pro režim velmi nebezpečným filmem - filmem analyzujícím zhoubnost totalitní moci. Usvědčující Signum diabolicum lze totiž nalézt na komkoliv...stačí jen ukázat... Podobné filmy: Goyovy přízraky, Jméno růže ()
Já osobně nedokážu mlčet tam, kde je jakkoliv útočeno na církev, a to třeba i po právu. Tady ale nechápu, v čem by film měl být proticírkevní nebo dokonce protináboženský! Hlavní hrdina kněz, který se setká se státní zvůlí (a že se tady jednalo o státní instituci, ví každý, kdo měl z dějepisu na základce alespoň čtyřku), postava, která projde přerodem k "dobrému" další kněz, všichni věřící - až na hlavního záporáka, který jediný se považuje za něco víc, něco nahoře. Paralela s komunistickými procesy je neskutečně hrozivá - "ano, přiznávám se, poníženě děkuju, počkejte, ať to řeknu všechno správně". Podívejte se na Costa-Gavrasovo Doznání, a budete mít jasno. Takové nebezpečí nám hrozí, když se k moci dostane nedostudovaný právník toužící po penězích - no, v případech komunistických mocipánů šlo leckdy i o nedoučené krejčí, ale lidstvo holt postupem času neskutečně blbne. Kupa odkazů by se dala najít i na obecně existencionalistické pojetí osudu člověka ve společnosti nebo i v životě - např. kafkovská spravedlnost a právo. Gemini:Ty se nejdřív nauč česky, než začneš pindat! (Ledaže bys zdravil jenom ty ženy.) ()
No ono je to tak trochu mistrovské dílo. Maximálně působivé a velice sugestivně natočené. Velká režisérská vychytávka je občasný monolog jakéhosi šíleného maníka co popisuje chování čarodějnic hláškama typu "líbají ďáblovi levou nohu a řiť." Herecké výkony good (představitel kata mi hrozně připomínal Charlese Bronsona) a scénář bezvadný. Zvlášť ten vysoce pesimistický konec no prostě lahůdka. Sledování scén s procesy mě docela ničilo a naprosto si nedovedu představit jak strašné to muselo doopravdy být. Hlášky jako "nyní přistoupíme k tortuře," nebo "hledejte signum diabolicum" mi zůstanou v paměti asi hodně dlouho. Naprosto výtečný a nadčasový film. ()
Po 10 minutách jsem to musel vypnout ...... Co to bylo ? ...... Zlatý, můj nejoblíbenější český film, Spalovač mrtvol ! Dal bych alespoň ty tři hvězdy, ale proto, jak je to šílené nadhodnocené, nemůžu jinak ! Omlouvám se - takhle na mě zapůsobilo a už to nechci nikdy v životě vidět ! ()
Dokonalá mrazivost vytvořená přesvědčováním a zastrašováním a herecké výkony, na které nezapomenete. Nesmrtelná a nadčasová záležitost. ()
"Raději nepouštějtě inkvizitora do našich domů." - "Do domů ne. Ale sem... sem se už dostal." Strašný, príšerný, desivý a obludný film o tom, že najhorších vecí sú schopní primitívi s mocou presvedčení o tom, že si ich ako svoj nástroj vybral Boh. Pôsobivá, mimoriadne nepríjemná a znepokojivá atmosféra. Extratemné časy, v ktorých bolo až šialene jednoduché skončiť na hranici. Sú doby, v ktorých by som fakt nechcel žiť. Čertovo kolo sa roztočilo. Ale nepoháňali ho čerti. O Petrových kameňoch sa mi bude snívať. Vadila mi snáď len hudba; na taký vážny film ju ladili do komediálna, aspoň mne to tak pripadalo. ()
Naprostej masakr, takovou jizdu sem necekal. Spolu se Spalovacem mrtvol nejlepsi z cernobilych ceskych filmu a soucasne jeden z nejlepsich ceskych filmu. I kdyz ve filmu jde jen o muceni "carodejnic" a zadnej poradnej pribeh to nema (jde precejen o zfilmovani zaznamu od soudu), je to proste nadhera. Film ma naprosto vynikajici atmosferu a vetsina filmu je hezky drsna, i kdyz mi to misty prislo spis jak hodne cerna komedie ("priznej se!","nenene","mucte ji", "ok, ok, priznavam vsechno"). Kdyz ale vezmu v uvahu, ze to je docela dost autenticky tak to je teda hustota. Herecky vykony byly taky paradni, hlavne inkvizitor byl spravnej parchant. A takova tresnicka na dortu je zaverecna veta, ze se inkvizitor dozil v blahobytu vysokeho veku. Proste genialni film. ()
Ani nemůžu říct, že jsem ten film viděl celý, protože při některých scénách mučení jsem odvracel zrak. A to se mi u českých filmů - většinou malebných a laskavých - nestává běžně. Mimořádný a trvalý zážitek. 100% ()
Související novinky
České lázně ve filmu
Česká města se v průběhu let stala kulisou pro mnoho filmových tvůrců. Zrakům lokačních z českých i zahraničních filmů neunikla ani lázeňská města. A zájem o ně mezi filmaři stále je. Na výlety po… (více)
Kánon filmu 2011
V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)
Otakar Vávra: 1911 - 2011
Ve věku 100 let zemřel včera nejstarší žijící český režisér Otakar Vávra. Režisér před nedávnem podstoupil operaci zlomeniny krčku, kterou si přivodil krátce po jarních oslavách svého významného… (více)
Strašlivý film, film strašlivý nejenom pro svůj obsah, ale proto, že popisuje skutečné historické události. Film Kladivo na čarodjnice natočil trochu kontrovérzní režisér Otakar Vávra v roce 1969 na základě románu Václava Kaplického, scénař napsal společně s Ester Krumbachovou sám, film tvoří společně asi s Markétou Lazarovou a Spalovačem mrtvol vrchol české filmové vlny 60. let. Od samotného režiséra se jedná o nejkvalitnější snímek - společně s Krakatitem ze čtyřicátých let. A byť by Otakar Vávra v jiných svých dílech natočil ideové pasnímky, pak tímto filmem to v mých očích vysoce nahradil. Film popisuje hostorické procesy s čarodějnicemi, které proběhly za vlády císaře Leopolda na sklonku 17. století na Šumpersku a ve Velkých Losinách. Tvůrcům jakoby nešlo o to, aby byl divácky líbivý, ale o až dokumentaristickou a surovou analýzu politických procesů. Údajně sám Vávra chtěl natočit výpověď o tom, jak člověk může u soudu na sebe vypovídat ty největší lži a nesmysly, jak může nevinný člověk žádat o trest smrti pro sebe a ještě za tento rozsudek poníženě děkovat jako za to největší milosrdenství. Podobenství s padesátými léty tu je zcela zjevné. Do filmu obsadil i jednu z obětí politickcýh procesů padesátých let, paní Jiřinu Štěpničkovou. Vedle ní excelují: pro mně osobně neznámá dvojice Vladimír Šmeral v úloze inkvizičního soudce Bobliga a Elo Romavčíck v úloze děkana Lautnera, pak ve filmu můžeme vidět i herecká esa: skvělého Josefa Kemra, Václava Lohnického, Eduarda Cupáka, Čestmíra Řandu, v malých rolích také Martina Růžka jako biskupa a Josefa Bláhu jako odvolačního soudce. V roli Sattlera jsem osobně nepoznal Lubora Tokoše - přeci jenom tohoto herce mám zafixovaného jako bělovlasého a bělovousého dědečka z filmu "Nefňukej veverko." Dále roli faráře Königa si zahrál Jiří Holý - zlý král z pohádky Zlatovláska. Hereckou kariéru zde zahajovala Jaroslava Obermajerová známá například z Majora Zemana. Bývalého inkvizačního soudce Huttera si výborně střihnul pro mne jinak neznámý Rudolf Krátký. A v rolích stařenek, prvních odsouzených čarodějnic excelovali již zmíněná Jiřina Štěpničková, Lola Skrbková, Marie Nademlejnská jako statečná Davidka a Miriam Kantorková jako lázeňská Tobiášová. V diskuzi na webu signaly.cz byl vysloven názor, že tento film je pouhá "proticírkevní propaganda." Osobně tento názopr nesdílím. Neboť překvapivě je v tomto filmu církev vykreslena ve velice dobrém světle. Vidíme zde jasné odmítnutí toho, že by za inkvizičnímu soudy proti čarodějnicím stála náboženská horlivost. Naopak, Böbligovi pohnutky jsou vykresleny velice přesně: Jedná se o snahu vyšvihnout se z chudoby a za každou cenu se dopracovat k majetku. Dále film jasně vykresluje i sexuální motivy Böbliga, jeho fascinací sadismem, nechutností, necudností a vtipy a povídačkamu toho nejhrubšího zrna. Ano, procesy sice spustí náboženská horlivost kněze hraného Edou Cupákem, ale i tento kněz velice záhy pozná svůj hrubý omyl a opět z hlubokého přesvědčení se snaží procesy zastavit. Taktéž ostatní církevní osoby jsou zde nositeli pokroku: Děkan Lautner, farář König, bývalý inkviziční soudce Hutter. Tuto linku filmu nesmíme přehlédnout. Páter Vojtěch sice selhává, ale toto selhání je zde vykresleno jako osobní selhání jedince a né instituce. Dokonce ani biskup hraný Martinem Růžkem zde není popsán pouze černě. Při audienci dopřává Lautnerovi sluchu a povzbuzuje jej, aby vyslovil své pravdivé mínění o Böbligovi, Lautner však zde nenachází odvahu Böbliga obvinit přímo. Obvinění sepsané Böbligem proti Lautnerovi nechává nejprve přezkoumat nezávislým právníkem a až pak přistupuje k zatčení Lautnera. Inkviziční tribunál pak nechává doplnit lidmi, kterým pevně důvěřuje a na soukromě rozmluvě na ně tlačí, aby vyslovili svůj upřímný názor. Že tito lidé také v konečném důsledku selžou není jeho vina. Objektivně hodnoceno nemáme biskupovi co vytknout, jestliže nevytrhujeme jeho osobnost z jeho doby. Navíc procesy probíhají na panství světském, ne církevním, i v tomto filmu tedy hlavní zodpovědnost za ně nese světská moc zosobněná paní hraběnkou a bezcitným soudcem apelačního - odvolacího soudu, kterého hraje pan Joserf Bláha. Film se nevyhne srovnání s jiným Vávrovým velkofilmem: Jan Hus. A z tohoto srovnání vychází zcela vítězně. Vávrova režiserská práce na Kladivu se mi zdá umělecky hodnotnější, řemeslně zručnější a svým sdělením hlubší než u Jana Husa. Ve filmu o Husovi pozorujeme románové postavy, v Kladivu se však díváme na živé lidi v celé jejich nahotě: S jejich hrdinstvím, ale i slabošstvím. V Husovi některé scény "spontánního jednání davu" nesou pečeť až moc pečlivého plánování rozporné právě k oné hrané spontánnosti. Přímo vidíme, jak jednotliví herci ví kdy a co mají říci, až to zcela zruší celou představu oné spontánosti. v Kladivu takovéto scény nenajdeme. Možná proto, že v Husovi se hodně umělě až násilně prosazuje Lid jakožto hlavní hrdina a hybatel děje, Kladivo však je o jednotlivých hrdinech, o jednotlivých osobností, které právě dohromady jako skládačka lid tvoří. Kladivo na mne zanechává hluboký dojem. Plusy minusy: + Vizuální stránka, scénář, režie + Vynikající Josef Kemr a Václav Lohnický ve vedlejších rolích, velice dobře hraje i hlavní dvojice Šmeral s Romanovčíkem - člověk se trochu ztrácí ve vedlejších postavách. 9.5/10 () (méně) (více)