Piknik na Hanging Rock

První půlhodina probíhala s velice podmanivým poetickým nádechem uprostřed dechberoucí australské přírody. Spoustu krásných vizuálních záblesků doplňovala nádherná výprava v počátku 20. století a tóny nebeských her na flétnu v pozadí, Weir dokázal najít obrovský kus poezie i v hejně mravenců na zhnilém koláči. Po mrazivém zvratu se atmosféra mění... Může se zdát, že ve filmu se až na pár scén nic výrazného neděje a že celý příběh několikrát uvízl spolu s marným poručíkovým pátráním na mrtvém bodě. Nicméně Weir mi díky svým precizně stylizovaným výjevům a stále víc houstnoucí atmosféře přinesl mrazivý prožitek jako ze skutečně temného horroru, ačkoliv zůstal při tom prost jakýchkoliv lekaček a jiných prvoplánovaně strašidelných scén. Až do poslední chvíle mě držel zasaženého s velkým očekáváním a zneklidněním (co mohl znament symbol rudého mraku? proč má věčně omezovaná Sára v sobě pořád tolik ďábelský pohled...?) a není zřejmě vinou tvůrců, že jsem nedostal na všechny vzniklé otázky odpověď. On je totiž svět někdy také ponechává napospas božímu, nedoknutelnému tajemství, jako zrovna tenkrát na sklonku starých časů v jedné dívčí škole, jejíž studentky si udělaly malý nevinný piknik na Hanging Rock. Mysteriózní drama bez jednoznačné pointy a se závěrem, jenž stejně jako někdy i život náhle zklame nemožností vědět vše, co bychom věděli rádi, může znamenat obrovský tvůrčí risk. Peter Weir jako režisérský jezdec na tomto tenkém ledu nejen díky již zmíněné velkolepé atmosféře znamenitě obstál. Ba co víc, na konci jsem zůstal rád, že se vyvrcholení obešlo bez jakýchkoliv satanistických a jim podobných motivů. // Po Roegově Cestě již druhý australský film 70. let, který mě totálně uhranul. [95%] (01.07.2021)

Filmová magie. A konečně s blu-ray projekcí jsem si tenhle podmanivý zážitek mohl plně vychutnat. V době, kdy se australská kinematografie plně nadechovala a z hlediska mezinárodního uznání byla ještě v plenkách, přišel talentovaný Peter Weir s filmem, který uchvacuje obrazovou krásou, ruku v ruce s nádhernou hudbou (Mozart, Beethoven, Čajkovskij, Bach a neskutečně podmanivý flétnový motiv George Zamfira) a zejména svojí neskutečnou ATMOSFÉROU. Ta někdy dosahuje až hororových prvků a nepotřebuje k tomu bubáky, či podobné hororové propriety. Prostě stačí jedna veliká záhada a atmosférické čarování s obrazem a hudbou. V Austrálii se to má s tímhle filmem podobně jako s Vláčilovou Marketou Lazarovou u nás. Také vyhrává všemožné ankety kritiků o nejlepší australský film všech dob. A myslím, že plným právem. (09.05.2011)

Weirův výlet na pomezí noční můry a erotického snu otevřel dveře novému australskému filmu příběhem z naratologického hlediska podobně neuspokojivým, jakým bylo o 15 let dříve Antonioniho Dobrodružství. Fabule by se dala shrnout do jedné věty. Tři dívky zosobňující platónskou ideu krásy a nevinnosti (čemuž napomáhají jejich bílé šaty stejně jako pastelové tóny barev a svícení připomínající impresionistické obrazy) se v Den svatého Valentýna ztratí ve skaliskách. Podstatná je atmosféra, kterou se Weirovi kolem jejich zmizení, které od prvního záběru na zlověstné skály visí ve vzduchu, daří vytvářet. Pokračování zde. 85% Zajímavé komentáře: Radko, d-fens (14.09.2017)

Petera Weira mám poměrně hodně rád, ale ne jeho rané období (soudě podle Poslední vlny a Pikniku na Hanging Rock). Tahle velice rozvláčná a prázdná story z přelomu 19. a 20. století z prostředí australské pouště mi opravdu nesedla. Počínaje prostředím užvaněného kurníku a konče vytrvalou snahou o mysteriózní atmosféru (občas povedenou, abych jenom nehanil). Ne, pro mne je tohle daleko od definice zajímavého, či jakkoli podnětného filmu. (22.08.2010)

Hudba a obraz vytahuje film výše než mnoho zbytečných minut v ději - neději. (09.02.2019)

Obrazově čarokrásné, hudebně podmanivé a přestože dějově absolutně prázdné, díky Weirově umu, sebejistým držením několika témat (detektivka, horor, láska mezi ženami), atmosféricky neskutečně strhující a emocionálně našlapané dílo, jež dokazuje režisérovu genialitu, která na opačném straně naší planety (prozatím) nemá konkurenci. (26.11.2006)

Fantaskním způsobem zpracované mysteriózní drama podle skutečných událostí. Již tak dostatečně zhoustlou atmosféru tajemna a mystična ještě umocňuje úchvatný ústřední hudební motiv, který dokonale ladí s obrazovou stránkou filmu. Bezesporu nejlepší film Petera Weira. (15.12.2002)

Australská oldschoolová ulítlá záležitost, která se snaží být slušňácky korektní tou viktoriánskou érou, ale přitom nenápadně a decentně zlobí. (24.02.2018)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $232,201║Tržby Celosvetovo $4,700,000║ (25.01.2010)

První polovina, která je perfektní ve všech směrech, mě namlsala jako už dlouho nic, ale co se to k čertu dělo v té druhé? Měl jsem pocit, že se řeší všechno kromě toho, co mě zajímá. Kam až se lze ve skalách dostat? Kde všude policie pátrala? Co dělali chlapci po "nálezu"? Jaké byly teorie vyšetřovatelů? Vážně jsem naivně nečekal, že mi Weir hned začne servírovat nějaká vysvětlení na stříbrném podnose, ale problémy nesympatické ředitelky s tichou holkou ze sirotčince a k tomu jedna indicie každých deset minut jako bonus? Pro mě dost nezajímavé a nezachránila to ani ta tuna symboliky. Nakonec tedy slabší čtyři, ale hlavně za ty neuvěřitelně pohlcující scény ve skalách. (24.08.2008)

Zatímco první část je nádherně mysteriózně znepokojivá, melancholická a s krásně zasněnou kamerou, tak ve druhé se to převáží do úplně jiné polohy; stále kvalitní, ale přeci jen ne až tak úplně. Přesto i tak Peter Weir již v těchto svých začátcích oplýval talentem jako málokdo a je to zde pořádně vidět. (13.05.2005)

V úvodu, kde se dívky jen hihňají a ve zpomalených záběrech recitují poezii jsem myslel, že chcípnu nudnou. Ve vzduchu byla cítit jakási tajemná atmosféra, tak jsem vydržel. Po zmizení se to trochu rozjede a film mne začal bavit. Bohužel dále se už NIC nestane a my se vlastně NIC nedozvíme. Vizuálně je to moc hezké a hudba je podmanivá, toť bohužel vše. Fakt divný film. (04.10.2015)

Tento film připomíná spíš sabat čarodějnic z Macbetha nebo houf nějakých šedých přízraků než skutečný film. Znáte aféru zvanou Cottingleyské víly? Peter Weir zrealizoval cosi obdobného. Přesvědčivou poctu. (10.09.2008)

(4,5*) (13.01.2009)

Film vydechující takovým tím zastřeným, melancholicky poetickým feelingem, jenže na jeho popředí se toho příliš neděje, nepřijde žádné mrazení z mysteriózna, nic výjimečného. Spoustě z vás zřejmě imponovala atmosféra, v mém případě se nic takového nestalo a tím pádem se mě to vůbec nijak netknulo. Přišlo mi to obsahově prázdné a stejně upjaté, jako samo prostředí onoho internátu (a je mi celkem jedno, zda to byl účel či nikoliv). (04.04.2011)

První půlka je téměř bez chyby. Divák je namlsán krásnou kamerou, erotična, jež se vznáší ve vzduchu a nejistotou, ve které si Weir libuje. Druhá půle jako kdyby najednou tvůrci zapomněli, o čem to mělo být. Pointa se jaksi vytratila. Ale i tak ten čas uběhl strašně rychle. (03.12.2009)

Naprosto jedinečná magicky poetická záležitost, které jsem se léta nevím proč vyhýbal. Musím dohnat další weirovské resty. (03.03.2024)

Atmosféra rozhodně, ale poněkud bezobsažná. Peter Weir se tu každopádně představuje jako režisér, od kterého se dají očekávat velké věci. Milovníky spirituality a nadvlády přírody nad člověkem ale čekají hody! (05.01.2012)

Málokterý režisér má tak dokonalou schopnost pomocí kamery a zvuku navodit takový duch místa a doby, jako Peter Weir. Kompozice některých záběrů a užití světla v tomto filmu silně připomíná masterpiece Stanleyho Kubricka Barry Lyndon. Když dívky začínaly svou tajemnou pouť na skálu, měl jsem strach se pohnout, abych tu jako porcelán křehkou atmosféru neporušil. Holky při výpravě působí dost smyslně, při přeskakování potoků, nastavování tváře větru. Atmosféře a napětí napomáhá, jak je u Weira obvyklé, i vynikající práce se zvukovou stránkou se zvýrazněním hlasů ptáků, šumění listí a hudba s flétnovým motivem. Škoda, že po zmizení dívek napětí trochu upadá, ale zase sledujeme zajímavě zachycené vztahy na dívčím internátu. Silnou scénou je, když se ostatní holky v tělocvičně vrhnou na jedinou přeživší, jako by za něco mohla. rozhodně výborný film nesoucí jasné prvky Weirova rukopisu. (14.07.2007)

Rozvleklé lyrické mystérium se záchvěvy znepokojivé atmosféry vyprávějící o zmizení tří pseudofilozofujících dívčin a jejich guvernantky na tajemné skále. Škoda, že v druhé polovině scénář utíká od nastolené záhady, jak jen může. Ale něco do sebe to má. (26.01.2019)