I Saw the TV Glow
I Saw the TV Glow
I Saw the TV Glow
I Saw the TV Glow
Režie:
Jane SchoenbrunScénář:
Jane SchoenbrunKamera:
Eric YueHrají:
Justice Smith, Brigette Lundy-Paine, Amber Benson, Danielle Deadwyler, Michael C. Maronna, Helena Howard, Danny Tamberelli, Fred Durst, Conner O'MalleyObsahy(1)
Dva teenagery sblíží láska k nadpřirozenému televiznímu pořadu, který je však záhadně zrušen. (tribican)
Recenze (20)
10/10 astmatiků doporučuje (fuj) ()
Úvodní nájezd po krvi lačnících hororových fans je důvodem převládajících velmi nízkých hodnocení, no z dosavadních komentářů je patrné, že moc lidí ani nenavstřebalo, o čem I Saw the TV Glow vůbec je. Taky jsem asi očekával něco přímočařeji žánrového třeba ve stylu Candle Cove, ale musím říct, že alespoň trochu mnou tohle mučivé artové coming-of-age drama o "klukovi", který si nechce přiznat své pravé já, zarezonovat dokázalo. A v těch pár vzácných chvílích, kdy režisérka zabrnká i na hororové struny, to za mne bylo velmi funkční. ()
Monotónní, stagnující a únavná nestrávitelná Art Sračka, kde nejvíc creepy na celém filmu je tlama hlavního hrdiny. Žádný pořádný scénář, žádné zajímavé postavy, žádná hororová scéna, ohyzdný vizuál, tady je špatně prostě úplně vše. Jeden z nejhorších overhyped počinů, co jsem letos viděl. The PInk Opaque- The Tv Show that will steal your time. 2/10. ()
Nie, díky. ()
Videl som len nudné palmové porasty, zvyčajne v priestore nad skalpom. Pri sledovaní hrozí akútny pocit, že sa prehrávanie zaseklo na rýchlosti 0,25x. ()
Uf, tak takto sme sa už dlho so žiadnym filmom neminuli a tie nadšené recenzie na RottenTomatoes fakt nechápem. I Saw the TV Glow je priam definícia do seba zahľadenej indie vyhoneniny, ktorá absolútne nefunguje ako horor, ani ako dráma. Občas sa síce vyskytne náznak nejakej podivnej mystery atmosféry, ale Jane Schoenbrun to celé, podobne ako v jej predošlom nefunkčnom filme, nevie vôbec ukočírovať. Pre mňa je len najmenej zaujímavejšou súčasnou "hororovou" režisérkou, ktorej režíjnu kariéru nemienim ďalej viac sledovať. Neucelené, nezaujímavé, rozhádzané vo svojom rozprávaní, v tom čo chce filmom vlastne povedať, s množstvom odbočiek a tém, ktoré nikam poriadne nevedú iba naťahujú stopáž, ale celé sa to pritom po celý čas tvári strašne dôležito, ako keby Schoenbrun točila ten najkultovejší film za tento rok. 100 minút utrpenia a to inak indie tvorbu preferujem. CELKOVO: 3/10 ()
Soudě podle komentářů zde tento film doplatil na nemoudré přiřazení do žánru "horor". Nenechte se mýlit, on tam ten horor je, nejedná se však o klasický slasherový nebo duchařský horor. Nejblíže k tomu má asi nějaká internetová creepypasta, případně některé scény z Městečka Twin Peaks. A těchto vlivů/přirovnání by se našlo daleko víc (vzpomněl jsem si na Matrix a minimálně ve třech případech i na Buffy, přemožitelka upírů). Zabaleno takto do arthouse filmu to byla dobrá tajemná podívaná, ve které si, když chce, člověk dokáže najít mnoho alegorických významů. Nemění to však nic na faktu, že je to zejména trans alegorie. To sice osobně nemůžu posoudit, ale soudě podle reakcí lidí, kteří jsou tzv. "in the know", je taky dobrá. ()
OPN, M83, Limp Bizkit, Twin Peaks, Adult Swim, Cronenberg, Snail Mail, Pohoda 2023, Analog Horror, deadnaming, VHS Head, Harmony Corine, Conner O'Malley, tinymixtapes.com, Tim and Eric, nostalgia, to be continued... ()
když jsem si poprvé přečetla popis k tomuhle filmu, vzpomněla jsem si na creepypastu candle cove. ta je o tom, že několik dětí sleduje podivnou show a poté se v dospělosti pídí po tom, jestli jí viděli i ostatní. nakonec se ale ukáže, že všichni sledovali jen zrnění televize - žádná show neexistovala. no.. tohle jsme v tomto veledílu neviděli. začátek mě ještě zajímal, pak se to změnilo v sračku, která nedávala smysl. od jane schoenbrun se mi jakžtakž líbil její předchozí film "we're all going to the world's fair", kde scénář dával smysl, bylo to zajímavý a taky mě to i vyděsilo. při psaní tohohle scénáře to asi přehnala s kokainem nebo co. dívala jsem se, jestli tomu někdo dal odpad, ale bohužel budu první. tak třeba někdo si kvůli mému odpadu ušetří hodinu a čtyřicet minut jejich drahocenýho času. EDIT: aha, takže jsem to nepochopila, protože nejsem trans. no nevadí. ()
v Netflusu asi probíhá kontest o vytvoření největšího produkčního odpadu roku. Upřímně si myslím že taková věc skutečně existuje, vzhledem k úrovním releasů za poslední roky. ()
Cože? Artová, surrealistická, žánrově víceméně nezařaditelná alegorie pro trans experience, prezentovaná prostě jako mysteriózní horor, má na csfd 50%? Jsem šokován! 9/10 ()
| A24 | Veľa nápadov som viac-menej pochopil, zvuk, kamera a soundtrack absolútne super, miestami fakt šťavnatá réžia, ale takýto nič neriešiaci záver som fakt nečakal. Aj celkovo mi prišlo, že to nadhodené témy z prvej polovice stopáže nevie ukočírovať v druhej, fakt som cítil istú neistotu scenáristu, ktorému hlava funguje na plné obrátky a je z toho nadšený a na konci sa ukáže, že je to aj jeho najväčšia nevýhoda. Viac TU. | Hodnotenie: 6/10 | ()
Nepamätám si kedy naposledy vo mne takto uviazol film. Nezafungovalo to tak, ako by som od podobnej témy čakal. Pritom ide o zaujímavý koncept vnútornej zovretosti, vplyvu média a okolia, úniku z reality, alebo potemnenosti dospievania; stratený však v nejasnom smerovaní a nabaľovaní nesúdržne rušiacich scén. Na druhý pokus výraznejšie lepšie, táto podivnosť však mohla vo výsledku zanechať oveľa konzistentnejší dojem. Takto veľmi nie. Škoda. 55% ()
Když to začíná trackem od Broken Social Scene (jeden z tracků, který jsou lepší naživo, za všechny třeba tahle https://www.youtube.com/watch?v=6eZpjIb_mSM a tahle https://www.youtube.com/watch?v=Ty_LAi0dleU) tak to nemůže být špatný :-). Veze se to na vlně 90s neon retra, ujetější části vypadají jako z klipu Oneohtrix Point Never. Jinak prostě takovej A24 artovej náladovej skoro-horror, kterej se snaží celkem originální mytologii míchat témata jako transgender, nerdi žijící více ve světě svých oblíbených seriálů než v realitě atd. No, zatím je to celý takový varchlatý a moc to nedrží pohromadě, ale každopádně velký potenciál do budoucna. Pro některé současné teenagery by to každopádně mohl být silný osudový film. ()
Zdejší komunita I Saw the TV Glow nejspíš nepochopila. Ono se popravdě nejedná vůbec o horor v pravém slova smyslu, kde by na vás stříkala z obrazovky krev a na každém rohu čekal maskovaný zabiják či jumpscare. Jde o silně metaforický snímek s pěkným vizuálem odkazujícím na devadesátky a TV shows. Kombinuje tak prvky právě těchto TV shows, postojů režisérky a naší reality do směsice poněkud surrealistické roviny, kde nám nezbývá nic jiného než se zorientovat, co který prvek znamená. Styl filmu mi připomněl I'm Thinking of Ending Things, u kterého se celková zvláštnost, metafory a podivné kombinace prvků vyplatily. Bohužel zde dochází k tomu, že režisérka není dostatečně zručná, aby nám své myšlenky podala zajímavou, interaktivní formou a stává se, že snímek místy nudí, působí lehce neuchopeně a vy si uvědomujete, o kolik lepší to mohlo být. Dusné a nepříjemné atmosféry tu není tolik, co bychom čekali, a to je i částečně způsobené navazováním scén, které se zdá být celkem vachrlaté. Určitě nejlepší sekvencí je celé planetárium, kde se film bezprostředně zaměřuje na své sdělení, které je hravé, metaforické a vypjaté. Poté však film tápe, až nakonec dospěje konce, který se mi spíše líbil, než nelíbil. Koneckonců mi je celkové sdělení snímku jasné, ale chyběla mi nějaká pevnější a strukturovanější kostra příběhu. Vyhodnocení: Alespoň na soundtrack měli vskutku čich ()
I Saw the TV Glow má veľký potenciál a mohol byť skvelým filmom, keby realizácia nezaostávala za očakávaním. Nebinárna režisérka Jane Schoenbrun má zaujímavú víziu príbehu a v celom filme je niekoľko skvelých tém. Všetky zaujímavé témy však nie sú dostatočne rozpracované a keď film náhle skončí zdá sa že to neviedlo k ničomu, čo by stálo za to. Toto je film o nájdení svojho pravého ja a o tom, kým skutočnosti vo svojom vnútri ste. No všetko sa stráca v zamotanom príbehu. Sú tu záblesky skutočne skvelého filmu, všetko je to pekne natočené. Niektoré scény vynikajú spôsobom akým sú natočené a spracované a tieto momenty pomáhajú pozdvihnúť film z podpriemernej úrovne. Bohužiaľ týchto momentov nie je dosť na to aby všetko držalo pokope. Celkovo vzaté je to skôr premárnená príležitosť. ()
Píšu recenzi jen abych vyvážil to příšerný hodnocení tohohle filmu. Nemyslím si, že nálepka horor k tomuhle filmu sedí. Lidi, kteří mu vytýkají, že to nebylo dostatečně děsivý, jsou jen pravděpodobně ovlivněný očekáváním hororu. Pro mě to ale vlastně horor byl, i když ne ten typický A24 horor, kteří někteří možná očekávali. Nazval bych to komfortním hororem. Takový horor, ve kterém naleznu svůj vlastní strach a i když je nepříjemný, soucítím s ním a díky tomu v tom naleznu komfort. Horor o plynutí času a života a o tom, co je reálné a co není, jak jsou naše vzpomínky časem zkreslené a nemůžeme se spolehnout na vlastní mysl. Moment takový, jaký je v tento okamžik už nikdy nebude existovat, protože naše mysl ho přetvoří. Jak se můžeme spolehnout na cokoliv? Tenhle film mě donutil přemýšlet nad spoustou otázek. Zároveň jsem si opravdu užil vizuální i hudební a zvukové zpracování, film je zaplavený barevnou děsivou nostalgií. Mohl jít víc do hororu typu creepypasty candle cove, ale autorka se očividně rozhodla jít jiným směrem. A když tento směr akceptujete a ponoříte se do něj bez očekávání 100% hororu, je to skvělý zážitek. ()
4/10 | Typický zástupce indie/artové produkce, jehož tvůrci nemají tak úplně jasno v tom, co vlastně hodlají publiku sdělit a i to málo, co sdělují jasně, ve výsledku nestojí moc za řeč. Nefunguje to ani jako coming of age drama o hledání vlastní identity (případně genderu), ani jako komorní vztahovka o setkání dvou ztracených existencí, ani jako psychologická sonda o postupném propadu hlavního hrdiny do šílenství, ani jako mysteriózní thriller o prolínání nudné reality s bizarní fikcí v podobě brakového televizního pořadu a konečně ani jako fantaskní retro horor o boji partičky adolescentů s nezastavitelným všemocným zlem po vzoru It nebo Stranger Things. | A nefunguje to proto, že Schoenbrun v průběhu celého filmu jen nahazuje další a další více nebo méně potenciálně zajímavá témata, aniž by některému z nich věnovala větší prostor a dokázala jej nějakým zábavným způsobem rozvést. A navíc tak činí v ospalém tempu prostřednictvím abstraktního děje, ve kterém se divák dočká spousty nejrůznějších wtf scén, nic neřešících časových skoků a neurčitého konce, z něhož si kdokoliv může vyvodit cokoliv. Pár jakž takž zajímavých nápadů (infografika v obraze, prolamování zdi skrze promluvy herců přímo k divákovi) by se tady sice našlo, ale nedokážou přebít nevalný dojem ze zmateného zbytku filmu, který je místy úmorný a místy vyloženě nudný. | PeZet ()
při pohledu na zdejší komentáře se opět ptám, proč vůbec pořád existuje ČSFD a jestli na ní jsou i nezapšklé osoby. Boo-hoo, si pusťte nějakou mainstream krvákovku z recyklovaného scénáře a je to. Horor není jenom jedna věc. ()
Obsah mě tak moc nalákal, že jsem na nic nečekal a okamžitě si to pustil, protože takový námět (v neotřelém podání) je přesně tím, co jsem vždycky chtěl vidět, ale skoro nikde na nic v takovém duchu nenarazil. Při sledování se ale ukázalo, že primárně jde o něco úplně jiného, než se zdá a bohužel to je také to, co celý film pošle v závěru do kytek, aspoň pro mě. Schoenbrun se tu vyrovnává s vlastní nebinaritou a chce strašně poukázat na to, že si člověk má přiznat, kým je, pokud to v sobě tak cítí. Budiž. Bohužel ta cesta k vlastnímu sebepoznání vůbec nefunguje, jelikož ji zápletka o jednom seriálu a jeho podivném utnutí ani neumožňuje začít, takže je zobrazena v složitě podaných banalitách, které mají divákům stačit. Mě tam chybí nějaký psychologický profil a vůbec nějaké charakteristiky postav, protože ústřední duo jen povrchně ztělesňuje jejich sexuality, ale dál film nejde. Hlavní hrdina Owen tu pak sice má četné voiceovery (což nebylo zrovna nejlepší rozhodnutí, prozrazovat informace o jeho životě v takto vizuálně výrazném filmu), ale ty jsou jen strohými informacemi s časovými údaji jak z Wikipedie, než aby o něm řekli něco skutečně podstatného. Závěrečná scéna se sice dá vykládat všelijak, ale nejvíc z ní leze právě tohle. Přitom dlouhou dobu to vypadá, že půjde o to, jak nás v dospívání ovlivňují určité vzory (klidně i z fikčních světů), jak se je podvědomě snažíme napodobovat a "být jimi" a co se může stát, když v onom světě žijeme víc než v tom skutečném. Paradoxní je, že tohle by tam zapadlo naprosto dokonale a já bych z toho byl nadšený... kdyby nepřišla poslední scéna, která mi tuhle intepretaci boří. Vlastně je i navíc, zbytečně složitě podaný doslov toho, čeho se dá z předchozích informací jasně dovtípit ve chvíli, kdy Owen nese domů krabici. Přitom řemeslně je to většinu času skvělé a na mě ta pomalost a skvěle barevně vytříbený vizuál opravdu fungovala a naprosto pohltila, nějak takhle bych si představoval zfilmovanou internetovou creepypastu, protože přesně takové znepokojivé dojmy jsem z nich kdysi míval a přitom pořádně nevěděl, proč. Odkazuje to taky na analog horory, liminální prostory, dokonce dojde i na estetiku ztracených epizod, protože závěr The Pink Opaque je přesným zobrazením z toho, co mě kdysi na creepypastách o "prokletých" epizodách děsilo, způsobovalo noční můry (ano, opravdu) a přesto jsem chtěl víc a víc... Úplně jsem si zamiloval scénu, kdy se Owen dívá na The Pink Opaque v dospělosti a vidí, že ten seriál rozhodně nebyl nijak temný ani strašidelný, vlastně strašně stupidní. Doslova mi to připomnělo, když jsem si ztracené epizodách četl teď a skoro všechny mi přišly natolik nedůvěryhodné, že jsem absolutně nechápal, co mě na nich mohlo vůbec děsit. Jen mě teda mrzí, že Schoenbrun neukázala, jak vypadalo skutečné finále The Pink Opaque, protože by to bylo snad ještě zábavnější než skutečná tvář epizody se zmrzlinovou příšerou. I ten zvrat s vysvětlením Maddyina zmizení mě silně zaujal, žel z něj vylezlo něco, co se na to opravdu nehodilo. Schoenbrun se tomu snaží ze všech sil dát pevný smysl ke svému stěžejnímu tématu, ale když nefungují jednotlivé dílky, tak to do sebe nikdy pasovat nebude. Je to jak zfixlovat skutečné puzzle odstřihnutím či přilepením spojujících částí. Je to škoda, potenciál byl velký a mohl to být film, na který čekám celý život, ale skutečný výsledek je jen další (a v tomhle smyslu nijak výraznou) variací na téma, které se v současnosti objevuje v neuvěřitelném množství filmů a seriálu - a v části z nich i komplexněji. 3* () (méně) (více)