Kľúč svätého Petra
Režie:
Karel JanákScénář:
Petr HudskýKamera:
Martin ŠáchaHudba:
David SolařHrají:
Filip Březina, Berenika Kohoutová, Mark Kristián Hochman, Sára Korbelová, Sabina Remundová, David Novotný, Lukáš Příkazký, Petr Nárožný, Ivan Romančík st. (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Okrást svatého Petra není jen tak. Zvlášť, když chcete přijít do nebe! Do krádeže klíče svatého Petra jsou zapleteni tři lidé: zloděj Vilém, podvodnice Emílie a Tobiáš, který je v tom ale úplně nevinně. Při přetahování o uloupené věci skončí všichni tři v zámeckém rybníku u vodníka jako dušičky. Když se ocitnou před nebeskou bránou, svatý Petr je pošle zpátky na zem, aby ve stanovené lhůtě našli jeho klíč, jinak přijdou do pekla. Pátrání je zavede na zámek, kde je čeká kromě krásné princezny a dobrotivého krále setkání se zrádnými kancléři a jejich proradnými plány. Výpravnou koprodukční pohádku podle scénáře Petra Hudského natočil Karel Janák v krásném prostředí Zvíkova, na zámku Sychrov a ve Slavonicích. (Česká televize)
(více)Recenze (313)
Já souhlasím tady s kolegy, že to bylo z hlediska postav (král, rádci, vodník, zápletka ) v podstatě obšlehlé z mnoha dalších pohádek, to ano. S castingem jsem bojoval celou dobu nechci být nějak extremně kriticky, ale prostě moc výrazný herecký projevy tam nebyli a charisma svým postavám nedodal asi vůbec nikdo. Ovšem na druhou stranu to bylo hezky natočený a od druhé půle jsem se docela chytal v tom, že jsem si docela přál ať vše dopadne jak má, jinýma slovama - bavilo mě to. ()
Klasický pohádkový Štědrý večer s klasickou pohádkou Karla Janáka. Neurazí, ale nenadchne. V tomto případě hlavně proto, že herci tu tak nějak jsou. Nijak výrazně nevyčnívají. Teda až na Lukáše Příkazského, který jak kdyby na natáčení dorazil čerstvě z Woodstocku a Davida Novotného, který naopak svým zjevením, ale i chováním, předvádí klasického fanouška fotbalové Sparty z tvrdého jádra. Přitom je hrozná škoda, že herci nemají vtipnější a zábavnější dialogy. Udělalo by to hodně. Po technické stránce se totiž pohádce nedá nic vytknout. Docela hezky se na ni koukalo, ale stejně ve výsledku pro absenci silnější scény zapadne. ()
Karel Janák to pomalu dotáhl k titulu ,,popravčí českých štědrovečerních pohádek" a natočil další unylou a mdlou - přesně podle mustru své nechvalně známé pohádkové manufaktury. Překvapující je snad jen to, že z výrobního pásu sjela letos právě na Štědrý večer pohádka vysloveně antikřesťanská - lepší než věčný život za nebeskou branou na nebesích zní letos volba smrtelného života pozemského - to byl od dramaturgů České televize asi nějaký podvratný smysl pro černý humor, nebo jak si to lze vysvětlit? :-) ()
3* ode mě dostane česká pohádka už jen za to, že u ní nedávim cukroví. (2,5*) ()
"Všechno naše poctivě ukradené zlato je pryč." Kancléř mě bavil. Hned bych mu dal princeznu. Ale on by asi radši majetek, takže princezna bude Vodníkova. Ten byl totiž taky celkem fajn. Nicméně nebude. Tohle je pohádka, ve který nudný dobro vyhraje. To byla taková tutovka, že na to Tipsport ani nevypsal sázkovej kurz. ()
Pohádka celá o předstírání a napodobování. Filip Březina a Lukáš Příkazský v rámci děje předstírají nápadníky, ale již mimo samotný děj Sabina Remundová předstírá v roli dvorní dámy svou matku, Petr Nárožný po devadesáté osmé předstírá, že je senilní král (přičemž znovu vzbuzuje otázku, kdy asi tak takoví králové počnou potomka), David Novotný napodobuje všechny, kdo před ním hráli zištné a pokoutné rádce/ministry/kancléře/správce, Sára Korbelová předstírá, že je hezká princezna a tvůrci pomocí "svatopetrského" motivu napodobují Anděla páně a vůbec že stvořili zábavnou pohádku pro štědrý večer, u které se vám neklíží oči. Varovným signálem je opět orámování Třemi oříšky a králem, který jednou Byl, k tomu kroku česká televize sáhne vždycky, když je výsledný produkt ještě horší než obvykle. Osobně bych to pouštěl pacientům ústavu pro léčbu insomnie, protože spánek je to jediné, co mi to celou dobu přinášelo. Vidím, o co se tvůrci pokouší, ale zoufale jim to nejde. Všechno už tu bylo mnohokrát a lépe. Dialogy jsou chabé, postavy jsou zase neživotné splácaniny několika atributů, kterými konkrétní role (princeznu, krále, kancléře, vodníka) obdařili jinde, aniž by k nim dodali aspoň špetku opravdovosti, "vtipné scény" postrádají vtip a tvůrci asi ani nevidí rozdíl mezi filmy, ze kterých čerpají a ve kterých to fungovalo a tím, co sami stvořili. Ale asi nám chtěli taktně připoměnout, za co příští rok ČT utratí zvýšené koncesionářské poplatky. ()
Když vévoda von Hastermann po posledním úkolu vyleze z vody a nikomu nepřijde divné, že je suchý, je to jasné. Nárožného král není jediný, kdo v tomhle království trpí demencí! Vodníci a podvodníci usilují o princeznu a spásu a k tomu jim dopomáhej svatý Petr, který sice umí efekty plamenů, ale jinak je to naivní ňouma, co si nakonec ohne nebeské zákony podle potřeb pojídačů bramborového salátu. Oceňuji absenci písní na sílu a četné využití exteriérů, ale jinak je nabídnuto příběhové i dialogové pusto, do kterého jsou nemilosrdně vtaženy postavy. Ty kladné, nebo tvárné k nápravě jsou nevýrazné a Zach Galifianakis s Janžurkou nafouknutou pumpičkou ani nedostanou šanci. Karel Janák už přes dekádu přichází se štědrovečerní frustrační kompozicí.. ()
Více zklamání než nadějí a spíše podprůměr než průměr. Jedno plus tu je: občas, velmi občas je tu matný záblesk kvality. Opravdu jen občasný záblesk. ()
Tohle nám s maminkou ani nestálo za komentář, jen za několikeré pokrčení ramen a obočí. *~ ()
Jednoduchá pohádka. Ničím výjimečná, ničím zásadně problematická. Mezi Janákovými pohádkami rozhodně ta přijatelnější. Už dávno neplatí, že by podobné projekty měly ambice na pobavení celé rodiny, ale dětský divák určitě zvládne jednoduché poselství, logicky navazující situace, dvojici vychytralých záporáků a mírně emancipovanou princeznu společně s charakterním vodníkem. A dospělák může přemýšlet nad smyslem nebeské brány v dnešní době. ()
Po ostatních kriticích budu milosrdná. Princezna je herecky nevýrazná, jenže ona je v podstatě jen trofej, takže hezká, milá. Stačí. Vodník je sympaťák, stačí. Podvodnice Kohoutová na své poměry hraje skvěle, na poměry skutečných hereček plus mínus hraje. Naštěstí nezpívá (pokud se neozve v songu závěrečných titulků, ale ty jsem neviděla). Zloděj je fajn, zaměnitelný s kýmkoliv, loutnista Tobiáš je sympatický, taky vcelku stačí. Prokletím talentované Sabiny Remundove je její podoba (pominu-li 60kg +) s její matkou, včetně podobného hlasu. To po srovnání přímo křičí. Svatý Petr je boží. Exteriéry města i zámku jsou skvostné. Bavila jsem se. Ty tři sklenky merlotu tomu možná pomohly, ale bavila jsem se, při hodnocení házím tři promile s ovocným podtónem. Dceři se princezna líbila ze všech postav nejvíc. Panové, vůbec tomu nerozumíte! Princezny jsou v pohádkách pro malé holčičky. ()
70%, moc pěkná výprava a kamera. Že je námět vykradený? Nejsem si jist, že vůbec lze natočit/napsat natolik originální přibeh, který by v nekterych momentech nepřišel povědomý. Obsazení povedené, nejslabší mi přišla princezna, ale úplně zla nebyla. Navíc bylo v minulosti natočeno tolik "pohádek" /např. Řachanda, Slíbená princezna atd./, které byly tak špatné, že tato je v porovnání s nimi balzám. ()
Bývaly doby, kdy naši a posléze už i já coby rodič jsme večeři na Štědrý den a Ježíška časově plánovali tak, abychom stihli tu novou pohádku se kterou se vždy ČT na ten večer vytasila. Mnohdy na ni mocně upozorňovala už v upoutávkách a tak se člověk občas i těšil. Jenže něco se někde změnilo. Zprvu jsem myslel, že je to tím, že jsem zestárl. Ale vida, že ani droboť pro něž byly tyto pohádky určeny to nebaví, mám takový intenzivní pocit, že je někde něco špatně. Jasně, je to jako u PC her. Všechno už tu bylo. Klasické pohádky znají děti nazpaměť, tak co natočit nějakou moderní... Jenže nevím, nějak to není ono. Občas se podaří nějaké opravdu skvělá věc typu Anděl Páně, nebo i Princezna ze mlejna, ale jinak je to spíše hrůza hrůz. ČT evidentně nechybí prachy, ač musí koncesionářské poplatky zvedat a tak se u těchto pohádek výrazně zvedla výprava. kde jsou ty časy, kdy Honza stojící na místě dělala, že chodí a za ním se točil na pásu nakreslený les. Kdepak, dnes jsou pohádky natáčeny v těch nejkrásnějších lokacích naší krásné země a na těch nejhezčích zámcích. Kostýmově také nic nekulhá, jen ten scénář a herecké výkony občas výrazně drhnou za vizuálem. V této pohádce to nebyl takový průser, ale nijak extra nenadchla. kdo byl skvělý byl vodník hraný Lukášem Příkazkým. Ten fakt bavil. Princezna pořad mžourala oči jakoby měla permanentní zánět spojivek a ta trojka nestála moc za řeč. Dabovaný Sv. Petr také trochu tloukl do očí. Jako kdyby člověk koukal na německou pohádku. Nicméně mezi slepými jednooký králem, když už jsme v tom pohádkovém žargonu a tak dávám za 2 klíče. * * * ()
Letos hvězdičkově nadělovat nebudu, protože jsem to nedokoukal. Od začátku mě to ničím nechytlo, vše jak vyšťavený kadáver. Jediné, na co bych rád upozornil, jsou "ťunťoviny" - těch jsou naše tak zvané vánoční pohádky plné. Já nevím, kdy to Janákovi a spol. dojde, ale ťunťoviny nedělají humor ani pohodu. Prostě ze sebe pár jinak nepochybně schopných herců dělá ťunťata, aby se při sledování bavila těžko početně definovatelná divácká skupina, jejíž útroby se změnily na rybozpracovatelský maloprovoz. Jinak pohádka za mě úplně o ničem, zbytečná jak vánoční papír - jednou použiješ, pak šupky hupky do kamen. ()
TV/// Obsazení 8/10 Děj 8/10 Hudba 7/10 Výprava 7/10/// PLUS: pěkná skoro "akční" pohádka s dobře rozvrženým dobrem, zlem a polepšenou špatností, herci ve svých rolích vyrovnaní, Petr Nárožný po delší době potěší, postavy a jejich vývoj mě zaujal MÍNUS: obě ženské herečky byly mírně zaměnitelné, S výpravou a prostředky se dobře pracovalo, ale, je zde tušení, že kdyby byl větší rozpočet, bylo by to ještě lepší, triky a prostředími se šetří/// Shrnutí: Ze začátku jsem se sice musel do pohádky trochu dostávat, ale jakmile jsem jí přišel na chuť, tak jsem byl zaujatý a příběh i postavy si užíval. Vše je řemeslně dobře natočeno, herecky zvládnuto bez nějakého přehrávání. Spokojenost./// Celkem 77%/// ()
„U nebeských vrátek, svatý Petr prudí, udržuje zmatek, hříchy špatně soudí.“ À propos, já chci taky zlatou rybku! Přál bych si desetihvězdičkovou stupnici, abych Klíči mohl dát 50%, neb 3 hvězdy by byly moc. A další přání? Káď zlatých rybek, samozřejmě. Nelíbili se mi hekající Nárožný, zablešený hafan, ani panoptikum pitvořících se postaviček. V hlavních rolích svinský zloděj, hubatá poběhlice a potulný zpěvák, sice krásný jako Ivánek z Mrazíka, bohužel podobně inteligentní. SLABOMYSLNÉ OKÉNKO: [][] Vítězem soutěže o troubu roku je... vodník, který si zve holku domů. Ꙭ Asi předpokládá, že princezna má žábry. No jo, ale kde? Že by někde pod sukní? A jsou to vůbec žábry? Ꙭ Druhé místo obsadil svatý Petr aka Gandalf krátkovousý, mírně zmatený, který si neviděl do huby: „Tobiási, proč jsi mi neřekl, že jsi nevinný?“ a který sekal ortely „spasení“ a „zatracení“ jak Baťa cvičky. Ꙭ Zvláštní cenu poroty získává Tobiás za scénu před nebeskou branou. Svatý Petr hřímal: „Kde je můj klíč?!“ a Tobiás zaboha nemohl pochopit, o čem je řeč. Přitom ten klíč při honičce držel v ruce. Krasavec ducha mdlého je ovšem ideální partie pro vzdělanou princeznu, neb dva chytří v jedné rodině, to by nedělalo dobrotu. [][] Průměrná pohádka na jedno namočení, jen ponořit, vynořit a pryč. ()
Nestoudně odfláknutá rutina v podobě štědrovečerní pohádky, kterou prostě není třeba vidět podruhé, natož vícekrát...vrcholem všeho je svatý Petr se zažloutlým knírem...casting z Ulice bych přehlédl, kdyby Sára Korbelová měla co hrát, potenciál rozhodně má. Pan režisér by se na to už měl vy...chtěl jsem vlastně jen napsat, už stačilo, pane Janáku... ()
A pak že Zdeněk Troška odešel na odpočinek! Houby, točí dál, jen pod pseudonymem Karel Janák. ()
Karel Janák splnil další svoji režijní pohádkovou normu. Tvůrčí únava se už ale jistou měrou podepsala na výsledku. Přitom má jeho pohádkový opus jistý potenciál, který režisér ale nevydoloval. Ústřední hrdinové se stanou kořistí místního vodníka a přebývají jako duše v jeho hrníčcích. Ačkoliv všichni tři naráz utonou, což zní přinejmenším divně, rozlučka s jejich pozemským životem má proběhnout u brány sv. Petra. Tomu byl ale klíč zcizen a krádež mají mít na svědomí naši hrdinové. Trest je nemine. Klíč musí najít, jinak je stihnou posmrtná muka. V této fázi si pohádka drží svůj originální ráz. Jenže následuje překotný a někdy až málo dramaturgicky organizovaný sled událostí, kdy vedle putujících hrdinů musí divák také strpět ženitby chtivého vodníka, co si dělá zálusk na princeznu. A na scénu vpochoduje i duo hamižných rádců, které zneužije k vlastnímu prospěchu mocnosti klíče. Originalita vezme vbrzku za své. Filip Březina, Berenika Kohoutová a Mark Kristián Hochman dostali od režiséra za úkol působit sympaticky. Jejich postavy nejsou nikterak zapamatovatelné, což stihlo i zbytek hereckého obsazení. Naprosto otravný je vodník Lukáše Příkazkého, co dlouho brojí sňatkové úklady, jenže náhle od nich upustí. Veškerá závěrečná vyústění drobných zápletek působí uspěchaně a tudíž nenápaditě. Ke vší smůle tento tv počin navíc vyvolává neodbytný dojem nízkého rozpočtu. Triky jsou mizerné, ztvárnění podvodní říše je na mnohem horší úrovni než v Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách. Jádro této pohádky je ale vesměs povedené. Příliš nepromyšlených režijních a scenáristických tahů vedlo k zadupání slibného potenciálu. 5/10 ()
Působivost a obliba lidových pohádek spočívá v tom, že tyto reflektují určité obsahy kolektivního nevědomí. Když se taková pohádka citlivě filmově zpracuje, bývá výsledek velmi dobrý. Ani tehdy, vyprodukuje-li se nějaká parafráze pohádkového tématu nebo dokonce umělá pohádka, nemusí to být špatné, jestliže jsou tvůrci obeznámeni s mechanikou a dynamikou kolektivního nevědomí. Když se však bez hlubšího porozumění vytvoří myšlenkově nekonzistentní slepenec různých pohádkových motivů, může to být umělecké fiasko, což je právě případ tohoto filmu. V podstatě to tady už vyjádřili jiní uživatelé: Bozvav, UhLee, melica, Radek99, flanker.27, sportovec, salahadin, mchnk, Snorlax, MightyHal, gekon, ghatos, gonga, Devadesát Dva, spiritus, mira007, Twat a mnozí další. Je toho hodně, co by se tomuto filmovému dílu dalo vytknout, ale já se zaměřím pouze na postavu vodníka. V lidovém podání nebývá vodník příliš pozitivní bytostí. Topí lidi, občas s nimi sice dokáže vyjít, ale je snadné ho naštvat, kromě toho se pojí s jakýmsi druhem ponuré erotiky – viz známou Erbenovu baladu. Zde je však vodník vysloveně kladnou a morálně silnou postavou, což se ukazuje hlavně v závěru filmu, když vodník v rozporu se svou přirozeností princeznu neutopí. Připojuji záznam tematicky korespondujícího snu, v němž figuruje postava vodníka, jež má k příslušnému archetypu podstatně blíže. - - - Sen o vodníkovi (v noci ze 7. na 8. září 2017) - - - Jsem spolu s Jitkou a dalšími posluchači na přednášce o magii. Všichni přednášející jsou profesoři a přednáška vypadá tak, jak je obvyklé, když přednášejí akademikové. Člověk se dozví různé historické zajímavosti a občas i nějaké cenné informace, k nimž by se jinak nedostal, protože nemá přístup k pramenům, ba ani příslušné prameny nezná nebo by si je pro neznalost jazyků nedokázal přečíst. Jako poslední se chopí slova jeden akademik poněkud excentrického zjevu. Je to asi padesátiletý muž spíše menší, ale podsadité postavy, má šedé vlasy, které mu sahají až skoro k ramenům, a jeho nepříliš sympatickému obličeji dominují nápadně široká ústa. Je to jediný přírodovědec mezi kolegy z humanitních oborů. Řekne, že teorie jsme už slyšeli dost, takže je na čase přistoupit k praxi. Chtěl by někdo z posluchačů zkusit vyvolat undiny? Protože ostatní se k ničemu nemají, přihlásím se já s Jitkou. Evokace elementálů máme poměrně slušně zmáknuté. „Budete pracovat ve dvou?“ podiví se profesor, „no proč ne,“ a vyzve nás i ostatní účastníky, abychom vyšli ven před budovu. Tam nám ukáže, kam se máme posadit, a popíše jednoduchý, ale úžasně mazaný volací rituál, při němž se používá zvláštně tvarovaná mušle. Ptám se, jaké mám použít formule. „Volejte je svými vlastními slovy nebo klidně i jinými formulemi, pokud nějaké znáte,“ řekne profesor. Rozložíme propriety, posadíme se na stoličky a já začnu z úcty k tradici odříkávat modlitbu undin podle Eliphase Léviho, kterou umím zpaměti v latinském znění. Zaregistruji, že profesorovi nějak podivně škubne v obličeji. Asi ho překvapilo, že má před sebou profesionála. Formule ještě ani není u konce, když se začnou objevovat nymfy. Tak dokonalého zjevu jsem nikdy předtím nedocílil. Koukám, jak se éterické bytůstky pěkně producírují, a pošeptám Jitce, že bychom mohli zkusit zavolat místo nich vodníka za použití stejného obřadu. Náhodou mám v kapse parádně nabitý egyptský vešebt, jehož pomocí by se dal vodník přinutit k poslušnosti a k vykonání různých služeb. Odvolám undiny a chystám se pokračovat v práci. Profesor však prohlásí, že praktická ukázka s ní i celá přednáška končí. Sám popadne mušli a rychle zmizí v budově. Posluchači se začnou rozcházet. „No to snad ne!“ zvolá Jitka, „přece toho teď nenecháme!“ Vběhnu za profesorem do budovy a požádám jej o zapůjčení mušle. On odmítne s tím, že celá akce už skončila. Pokouším se ho přemluvit. V obličeji mu bleskne teď už nefalšovaný vztek. „Pojď se mnou,“ zavelí – najednou mi tyká – a zavede mě ke stolu, na němž leží kulatý nerezový tác s vyšším okrajem, na jakém se dřív roznášelo pivo. V tácu v troše vody leží asi tucet zvláštních předmětů o velikosti mohutné mužské pěsti. Mají přibližně kulovitý tvar s jakousi vystouplou hrankou. Jsou béžové barvy a vypadají jako by byly zhotovené z umělé hmoty. „Tady si vezmi škebli,“ ušklíbne se. Opatrně sáhnu na jeden z předmětů. Je na omak slizký a docela lepkavý. Nějak nemám chuť vzít tu věc do ruky. Najednou se to celé na hraně otevře a škeble, nebo co to je, mi chňapne po ruce čelistmi plnými ostrých zoubků. Naštěstí stačím včas ucuknout. Konečně mi dojde, s kým vlastně mluvím. Ten chlápek je inkarnovaný vodní elementál, zkrátka vodník, jenž disponuje velkou částí svých původních schopností. „Tak už mě neotravuj,“ dí hastrman, „a tu ruku si umyj, protože po tomhle slizu naskakují puchýře. Toxiny některých mlžů... no nic, raději už běž.“ Vyjdu ven. „Tak co? Nějak to nedopadlo, že?“ ptá se Jitka. Stručně jí vylíčím, co se dělo. „Ten rituál bude fungovat i bez mušle, když máme vešebt,“ prohlásí Jitka. „Ta mušle byla stejně jenom power object. Tak začni.“ Sotva otevřu ústa, spustí se z nebe biblický liják. „Výborně,“ poznamená Jitka, „nech si opršet tu kontaminovanou ruku a potom do ní vezmi vešebt. Vodník se ještě bude divit. Anebo víš co? Já tohle kolo odoperuji sama. Ten elementál mě totiž docela naštval a ráda bych mu trochu domluvila.“ () (méně) (více)