Otevřené moře

Důležitá doporučení : 1/ Nikdy nechoďte plavat do otevřeného moře. Zajistěte, aby ho někdo zavřel, nebo ho zavřete sami. 2/ Vždy mějte u sebe neoblíbeného šéfa, tchýni, nebo svého věřitele. V případě potřeby ho pak žralokovi podstrkujte, dokud se dostatečně nenažere. 3/ Pokud vás stejně začne okusovat, smějte se, to ho znejistí. 4/ Uvidíte-li žraloka, zavřete oči - okamžitě zmizí. 45% (01.11.2012)

Škoda, že pan režisér nezkouknul nejdřív Hitchcockův film Záchranný člun, aby viděl, co se dá vytěžit z tématu lidí ztracených na moři. Takhle natočil selanku, kde na nějakou milenecko-manželskou hádku dojde někdy po hodině filmu, žena kupodivu nereaguje hystericky, nikoho z nich nenapadne podle Slunce a hodinek určit azimut a aspoň zkusit plavat k pobřeží, nic. Konec se také dal podat alespoň částečně dramaticky, takto vyšumí zcela do ztracena. (04.04.2005)

V důsledku dosti bizarní pokus o dokumentaristicky pojaté drama. Chris Kentis se snaží evokovat situaci dvou lidí lapených v osidlech širého moře minimalistickými prostředky ruční kamery, ale troufám si říct, že naprostá většina dramatičnosti příběhu prýští ze samotné situace, ne z jejího ztvárnění. Ono v samotném zpracování není moc kde brát, ti dva se zjevně nemají o čem bavit, chvilkové hádky prostřídané zajíkavými vyznáními lásky těžko zvednou diváky ze sedadel, navíc když herecké provedení je vskutku prostřední. Absolutním hřebíčkem do rakve atmosféry jsou vyšinuté prostřihy a detaily na nejrůznější zástupce tropické fauny a flóry, nočního života v letovisku a fušérské doplňující scény z pevniny, které působí dojmem, že si je natočil zvídavý německý turista do rodinného archívu (hned vedle obnažených zadnic plážových krásek). Není se proto co divit, že z potenciálně hodně nadějného dramatu vzniká beztvará patlanina s několika žraloky, prázdným žvatláním dvou herců a podprůměrným provedením. (14.12.2006)

Podle ostatních komentářů soudím, že všichni si už potrpí jen na čirou komerci, což tento film zas tak moc nebyl. Film byl branej jakoby dokumentární formou - připadáte si jako byste tam byli. Z toho houpání už mi šla do očí mořská nemoc. Chvilku jsem si aji říkal, jestli to náhodou nenatáčel ten, co dělal Záhadu Blair Witch. Byl jsem rád, že tam nebyly žádný flashbacky z jejich předchozího života bez moře, jak je to poslední dobou v každým třetím filmu. Není potřeba ani moc krve, stačí dostat hlavní představitele do celkem zapeklité situace a to už dokáže udělat svý. No prostě když smrt, tak rychlou, ne? Po herecké stránce bych řekl celkem fajn, protože z těch rolí by víc nevymáčkl ani Dustin Hoffman nebo Vlasta Chramostová (drkoty zub, chch)... PS: nevím, proč odsuzovat nahotu na začátku - mě to přišlo jako naprosto přirozený záběr do manželské postele. (11.12.2007)

Mám rád filmy, ktoré sú natočené autenticky a aj filmy, v ktorých sú postavy v štádiu, kedy ide riadne do tuhého a prechádzajú si rôznymi psychickými terormi. Keď nájdem film, v ktorom sa tieto dve veci spájajú, som nadšený, avšak snímok "Otvorené more" nie je filmom, z ktorého by som skákal radosťou. Ba naopak, ten film je zlý po takmer všetkých stránkach. Sklamalo ma nielen to, ako sa tu pracuje s atmosférou, ale najmä to, že autenticita je spracovaná veľmi zle a všetka psychológia filmu je absolútne otrasná (akoby nestačilo, že už herci za veľa nestoja). Ako pozitívum beriem to, že aj po troch rokoch si spomínam na určité momenty (to sa mi často nestáva), aj keď popravde neviem, či práve kvôli tomu, že boli nejaké silné a nezabudnuteľné. (26.02.2019)