Chirurgové

"Why do I keep hitting myself with a hammer? Because it feels so good when I stop." PILOT & 1. SÉRIA: Tak som v rámci nadchýnania sa pre štúdium medicíny oprášil Grey's Anatomy a ono to je ešte lepšie, než keď som to zvykol pozerať na estévéčke. V čase, keď som nemal ani ideu, že by som sa vybral podobným smerom, ako hlavní hrdinovia tohto seriálu. Veľkou výhodou je, že si zo seriálu mnohé nepamätám, čo mi umožňuje ísť takmer ako odznovu. Po prvej sérii si človek povie jupíí, to som si ale vybral povolanie. A rodičia sú šťastní, že nebudem musieť ťažko pracovať... Koľká naivnosť. Ale napriek tomu je to krásne. Pilot je skvelý (s názvom "A Hard Day's Night :) ), chvíľu som si myslel, že sa pozerám na House, M.D. (nezvyčajný prípad, "tím" hľadá a vylučuje možné choroby presne ako v Housovi), ale sadlo to dobre. Navyše niekedy v ďalšom priebehu seriálu je spomenutá často prízvukovaná metafora o tom, že ak za sebou počujete dupot, je veľmi malá pravdepodobnosť, že to bude zebra, ale je to najskôr obyčajný kôň (neviem presne ako to bolo v seriály, každý to hovorí inak, ale myšlienka zostáva). Veľmi sa mi páči pomer deja, ktorý sa sústredí na medicínu a toho, ktorý sa sústredí na postavy. Drvivá väčšina sa odohráva v nemocnici, divák zisťuje aké ťažké a namáhavé je byť lekárom a aj napriek tomu toho vieme dosť o jednotlivých postavách (a je ich dosť). Hudbu netreba spomínať - ak hľadáte seriál s najlepšou hudbou, Grey's je jasná voľba. Voice-over hlavnej hrdinky začiatkom a koncom epizód je fajn - dáva náznaky poučení, životných rád a ukazuje ako to v (ne)normálnom živote chodí, ale nijakým spôsobom nemoralizuje. Jediné, čo mi chýbalo, resp. v čo som dúfal, bol dáky zvrat - podľa očakávaní a vlastne aj logických ťahov seriálov prišiel na záver a dokonale navnadil na druhú sériu. Tá prvá na 95% 2. SÉRIA: Tak a oficálne, Grey's Anatomy je paradoxný seriál - je celý o záchrane životov a pritom vystavuje svojich divákov infarktu a emocionálnemu zosypaniu. Taká hromada emócií, akou disponuje druhá séria tohto seriálu nemajú niektoré seriály ani za celú svoju existenciu. Ďalším paradoxom je, že život sála najmä z konečných fáz epizód, v ktorých niekto zomrie. Veľmi sa mi páči, že seriál sa stále drží v nemocnici a vlastne mimo nej sa odohráva nevyhnutné minimum. Ešte viac sa mi páči rozmanitosť jednotlivých častí, nespadá to do určitej schémy ako mnohé iné seriály zamerané na určitú tému, z oboru sa dá spomenúť napr. House, M.D. (neobyčajný prípad, všetci doktori neschopní, pokraj smrti a geniálny House zachraňujúc paciena) a aj keď sa House 95% času drží tejto schémy, je to skvelý seriál. Grey's Anatomy je o to lepšia, že nikdy neviete, čo sa môže stať (ďalej s House, M.D. neporovnávam, pretože Grey's Anatomy nemá napr. takú dominantnú a charismatickú postavu,...). Prežiť/zomrieť môže naozaj každý, bez ohľadu na to, ako vám je daný pacient sympatický. Vždy keď som si myslel, že to zapadne do predvídateľného a bol som si istý, ako daná situácia dopadne, zväčša to tak nebolo. Na druhej strane to vôbec nepôsobí tak, že tvorcovia s postavami robia presný opak, ako očakávate. Dokonalo vyvážené. Stále celkom nechápem, ako sa popri deji, ktorý sa takmer celý odohráva v nemocnici a sústredí sa na medicínu, dokážu tak brilatne vyvíjať jednotlivé postavy a hlavne vzťahy medzi nimi. Nepredstaviteľnú guču v krku som mal už pri šiestej epizóde (!), tí dvaja spojení tyčou ma dostali na pekne dlho... Ukončenie 25. časti bolo to najlepšie, čo som na poli seriálov za posledný čas videl. Vývin vzťahu Meredith s Georgom. Zdieľanie psa - to ako slúži ako jediné, podvedomé puto medzi Meredith a Derekom. Jediná zámienka, ako byť spolu. To, ako je Meredith zdrvená po strate psa - na jednej strane zoviera diváka samotný fakt, že zomiera miláčik (na čom sú postavené celovečerné citovo-vydieračské filmy), a k tomu (opäť trochu paradoxný) fakt, že to nie je ten pravý dôvod až tak veľkého smútku. Že ide o stratenie toho puta, čo si Meredith uvedomuje. Moment Meredithinho "I love him so much", pričom si veterinár myslí, že sa hovorí o psovi, ale my všetci vrátane Meredith vieme, že o psa nejde, je slovami nepopísateľný. Týmto tempom bude mať tento komentár väčšiu dĺžku ako toaletný papier v plnej forme, ale je mi to fuk. Niekde tie neuveriteľné pocity z tak neuveriteľne dokonalého seriálu vypustiť musím. Druhá séria navyše doplňuje jednu jedinú vec, ktorá chýbala sérii prvej - zvraty aj v priebehu seriálu. A že ich je... Čo viac povedať, prítomná How To Save the Life od The Fray (prvá skladba, ktorú som vedel hrať na klavíri; životná srdcovka), Chasing Cars od Snow Patrol vo finále. Tam sa proste nedala umiestniť lepšia hudba a to platí pre všetky epizódy. Tie piesne sú silné svojim textom samé o sebe, ak ich však vhodne spojíte s daným dejom (čo sa najvhodnejšou možnou cestou deje práve v Grey's Anatomy), prejavia sa u vás, chtiac-nechtiac, tie najsilnejšie emócie. O tom, aká je druhá séria tohto seriálu dokonalá by som vedel písať celý deň - treba to jednoducho vidieť, prežiť. V tomto prípade je hodnotenie trápnych 100% urážkou. 3. SÉRIA: Na tretej sérii sa mi nepáči jedna vec. Možno je to už záležitosť série druhej, ale jej dokonalosťou som bol tak ohromený, že som si to nevšimol. Ide o akési umelé dosadzovanie (konkrétne dvoch) postáv - prvá je Dr. Sloan, veľký fešák a sympaťák aj keď má nevďačnú rolu. Druhou je tá lepšia masérka, naprávačka kostí, s ktorou paktuje George a ktorá mi je až tak veľmi nesympatická, že si ani neviem zapamätať jej meno. Úprimne, dosť mi prekáža a vadí v takom perfektnom seriály, vôbec, ale ani trochu mi tam nesedí a preto ma potešil začiatok nadchádzajúcej série, resp. koniec prvej epizódy tejto série. To umelé na tom mi príde, že zrazu na každom druhom prípade je potrebný plastický chirurg alebo ortopéd, kým dovtedy to fičalo bez najmenšieho náznaku týchto špecializácii. Jednak je to takto viac reálnejšie, ale ako hovorím - tá náhla zmena "z ničoho naplno" mi prišla trocha silená. Ale inak stále TOPka nestrácajúca na kvalite. 95% 4. SÉRIA: ...ma naštvala v tom, že úplne odpísala jednu z mojich najobľúbenejších a herecky najdôveryhodnejších postáv a namiesto nej obsadila herečku, pri ktorej si neviem pomôcť a stále ju vidím na dne studni v Mlčaní jahniat. Trend umelého dosadzovania postáv síce oslabol, ale stále funguje. Celá séria funguje akoby na zotrvačníku, ktorý bol nakopnutý behom pvých dvoch až troch sérii a záchranou je to, že bol nakopnutý až tak dobre, že to stále fičí. Po skončení série sa nedozvedáme dokopy nič nové, z časti sa vraciame niekam do druhej série a z časti sa posúvame ďalej - táto časť ma ale bohužiaľ veľmi nezaujíma. Veľké plus je zakončenie série (jednoducho neprestane udivovať výber hudby: Adele - Hometown Glory) a pre mňa osobne vývoj mojej najobľúbenejšej postavy vôbec - Georga. Štvrtá za 90%. 5. SÉRIA: Tak piata séria ma odrovnala. Totálne. To je všetko, čo viem o nej povedať bez SPOILERu, takže ďalej len s ním. Už sú to dve celé série a mne ešte stále chýba doktor Burke - pre mňa to bola asi najlepšie napísaná postava a s ňou akoby odišla aj časť seriálu. Ten nový djud z Iraku je síce fajn, ale na Prestona proste nemá. Navyše odišla aj deva z Jahniat a aj keď mi moc nesedela, vždy lepšie je mať aspoň nejaké kardio ako žiadne kardio... "Číf" za celú piatu sériu prehodí dve linky o tom, že nemá hlavu kardiochirurgie ale inak nedáva shit, párkrát dobehne nejaká autistka a tým je to vybavené. Na to, že spočiatku to tvorilo dá sa povedať polovicu seriálu (kardio vs. neuro) a malo to takú skvelú postavu ako Burka, je to veľká škoda. Uvidíme čo s tým ďalej. Vyvíja sa to však prirodzene, pribudlo oveľa viac špecializácií (Dr. Sloana som si dosť obľúbil, zvykol som si na nováčikov na čele s Lexie, na hlavu ortopédie som si zvykol a už mi vôbec nevadí). Beží to už na zabehnutom režime a ja som sa dokonale adaptoval. Celá séria je emočne na rovnakej úrovni ako séria druhá, od približne polovici som pri každej časti buď skončil so slzou v oku, alebo som zabúdal, ako dýchať. Pri časti, kde má voice-over Alex som sa pristihol, že mi slza po líci steká trikrát (nie tri slzy, ale tri rôzne momenty) ! Iné seriály v piatej sérii vysielania melú z posledného prípadne vykrádajú svoje skoršie (lepšie) časy, Grey's Anatomy sa stále prirodzene vyvíja, stále niekam smeruje, stále sa v ňom niečo deje a stále je to až neuveritelne dobrý seriál držiaci si svoju kvalitu. Žiadny iný seriál alebo film u mňa nevyvolal toľko emócií ako práve Grey's Anatomy - to už viem povedať po piatich sériách. Toto prvenstvo mu pravdepodobne dlho nikto nevezme a aj preto je Grey's Anatomy jeden z mojich najobľúbenejších seriálov. Bližší mi je o to viac, že sa chystám robiť to isté, čo hlavní aktéri. Kým celá séria ma pomaličky lámala, záver ma rozrazil na najdrobnejšie kúsky. Na totálku. Nikdy som si pri seriály (filme) nehovoril: "Ži...ži... prosím, ži!" (Izzie)... a čo povedať o Georgovi? Jednoducho MUSÍM vidieť ďalšie časti... 100% 6. SÉRIA: Poznámka na úvod pre čitateľa, ktorý zablúdil: Nasleduje rada veľkých SPOILERov.____ George bol pre mňa srdcom seriálu (bol glue :) ) a kým v piatej sérií malo ťažkú chorobu (T.R. Knight to vystihol presne - už počas celej piatej série sa cítil ako do počtu a ono to tak naozaj bolo). Už absencia v piatej sérií ma pekne štvala, ale bolo to vždy lepšie, pretože v šiestej to srdce prestalo biť úplne... Vyradenie najobľúbenejšej postavy, spôsob akým to urobili, spätné spomienky na predošlé série, čo ste si s ním všetko prežili a ako ste si podobný - ja som mal naozaj pocit, že zomrel môj dobrý kamarát a reálne som to rozdýchaval 3 dni. Nikdy mi nebolo tak ľúto kvôli zážitku z filmu/seriálu. Predtým som oplakával Burka (obrazne, Georga som oplakával s reálnymi slzami), to som ešte nevedel, čo sa stalo v zákulisí práve s predstaviteľom Georga a Burke. Že je idiot a vyhodí tak vlastnú postavu zo seriálu - fajn, ale aby spôsobil odchod ďalšieho herca, to je trochu moc... Na druhej strane sa mi páčil postoj Patricka Dempseyho, ktorý dokázal, že je v skutočnosti rovnaký sympaťák ako v seriály. Odhliadnuc od faktu, že George je preč, maximálne ma naštvalo správanie sa ostatných postáv. Christine je viac ľúto, že nemôže operovať ako to, že zomrel jeden z nich. Všetci ostatní sú akoby sa nič nestalo, len Iz a Mer trocha smútia... Od začiatku som si postupne jednotlivé postavy obľúbil v poradí: George > Meredith > Izzie > Alex > Christina, pričom za Izzie je pomyselná čiara, ktorá hovorí, že zvyšok dvakrát nemusím.A čo sa stane? George zomrie a Izzie z dielu na diel zmizne a zvyšok ostáva... Dovalia sa vrcholne nesympatický ľudia z druhej nemocnice a pre mňa je to už jednoducho veľké množstvo nesympatie - veď na mojej strane zostala len Mer a Derek, prípadne Lexie a Sloan... Proste s odchodom Georga a Izzie pre mňa zomrela časť seriálu, ktorá sa už nevráti a nikdy to už nebude také, ako predtým. A čo k samotnej sérií? Je fajn, hlavne zakončenie je dobré a napínavé (na druhej strane všetko vyrieši, nič nenecháva v napätí na sériu nasledujúcu...), ale je to už iný seriál. A chýba mi George... 90% 7. SÉRIA: - Beží na zabehnutom a ustálenom živote našich hrdinov v Seattle, no nijakým spôsobom nespadá do stereotypu a tým pádom ani nenudí. Je pri tom ale jedno ALE, a to, že v snahe nespadnúť do oného stereotypu a zachovať si tvár v zmysle "stále sa niečo deje", viaceré situácie nevyznievajú dvakrát prirodzene. Navyše nám to nejako nenápadne kopíruje House, M.D. :) Najskôr nápad so streľbou v nemocnici, neskôr natáčanie pre TV, nakoniec muzikálovo (?) ladená epizóda... Na siedmej sérii sa mi ale hlavne nepáčila jedna vec - Christina - ako postavu ju nemám rád vôbec, je len dobrý chirurg - a začiatkom série sa jej po traume každý snaží pomôcť. Ona namiesto toho aby bola vďačná je stále "ehm, whatever, I don't know", takže je pre mňa totálne nepoužiteľná, vadí, prekáža, zavadzá na každom kroku a bil by som ju s palicou v každej sekunde, čo je na obrazovke... K tomu mi stále chýba George (snaha nahradenie jeho postavy Kepnerovou je očividná a neskutočne trápna, slovom na facku) a aj Iz... Jasné, seriál sa posunul, vyvinul,.. ale pre mňa to už kvalitu prvých 5. sérií mať pravdepodobne nebude. 90% (21.07.2014) (méně) (více)

1. – 5. série – 100% - Byla to tehdy střela naslepo. S doktorskými seriály jsem si netykal, první díl pouštěl velmi opatrně – jenže Meredith s Derekem mi ukázali, jak mě může nějaký seriál na počkání rozložit tak, že mi budou vlastní starosti na hodně dlouho naprosto jedno. A to byl všechno jen pouhopouhý opatrný začátek. Postupem času přibyly vtipné i originální postavy a neočekávané epizodické i dlouhodobé zápletky nadnesly Chirurgy daleko nad libovolného souputníka. Právě prvních pět let s až absurdně přesně vybranou hereckou sestavou se sice v pár obdobích (začátek třetí sezóny, urychlený konec čtvrté kvůli stavce) mělo pár chyb, ale originalitou a do té doby nevídaným napětím v pacientských, vztahových i personálních rovinách zbořilo nejen předávání cen a žebříčky sledovanosti, ale i televizní scénu jako takovou. Já sám jsem svého času nedokázal přestat zapínat další a další díl a přestávky mezi sezónami byly ukrutně dlouhé. A bylo jedno, jestli zrovna měla Meredith monolog, Lexie neodolatelně zamrkala očima nebo se Alex přel s Georgem. Tohle bylo úvodní období a ať po něm přišly jakékoli změny, zůstane v historii zapsané zlatým písmem.  6. – 7. série – 100% - Uplakané a dramaticky nebývale silné období, kdy třeba finále šesté sezóny zůstává tím nejvygradovanějším dvojdílem vůbec. Pocuchané nervy pak mám i z linek nemocničních, ekonomických i mezilidských a v kombinaci s nečekanými odchody herců / postav pak tyhle dva roky považuji za dost možná komplexně nejdramatičtější. Nováčci získávají pevné místo v týmu, stálí hrdinové dělají nejen ve vztahovém ohňostroji chyby, za které by se nemusel stydět ani teenager v nejprudším hormonálním rozpuku a třeba prvotřídní muzikálový díl mi ukázal, že i přes několikrát dosažený kvalitativní vrchol je stále kam stoupat a čím se těšit. Because it's time to start healing. 8. série - 90% - Konec jedné éry. Lékařský program se chýlí ke konci, otevírají se nové možnosti a staré problémy je třeba uzavřít. Nebo ne? To, že shodou náhod nebylo jasné jak to, kdo bude v nemocnici pracovat i dál, tak to, kdo z herců prodlouží smlouvu, byla nechtěná paralela k nervóznímu fanouškovskému čekání. Kromě občasného oddychnutí v podobě baseballu nebo dámské jízdy se stále pokračuje v posmutnělém, životem zklamaném vyprávění, kde je každá radost vykoupena tragickou tečkou či pesimistickou vyhlídkou. Nevadí mi to, naopak, Grey's i po takové době bez problémů patří k tomu absolutně nejlepšímu, co jsem kdy viděl. Jen si čím dál častěji (a s odstupem i pochopitelně a nevyhnutelně marně) přeju, aby seriál skončil co nejkrásnějším a včasným happyendem. Snad protože některé problémy známe a světlejší vyhlídky potřebujeme úplně všichni. 9. – 10. série - 90% - Čím silnější je strach, že se nezaměnitelná atmosféra nemocničních chodeb rozmělní ve vysokém počtu sezón, tím větší radost mám, že se tak dosud nestalo. Noví stážisté mi sice k srdci určitě nepřirostli všichni (zatímco Jo je úžasná, Shane otravuje, ať zrovna leze do zadku komukoli), ale jde o staré známé v nových polohách (Cristina snad nikdy nebyla takhle zajímavá), o další srdceryvné odchody a hlavně o tu nezničitelnou sílu jít dál. I po dekádě propletených lásek, případů, osudů a zvratů se tahle parta motá v příbězích neuvěřitelně zralých a uvědomělých, ale neznamená to, že by v tomhle věku nedokázali udělat pořádnou botu. Nejlepší přátelé se bohužel mohou rozhádat do krve, klid ve vztazích hlavních postav aby divák pohledal, a v profesní rovině teče do bot až překvapivě často. Když mi po několika dokonale nasázených otevřených koncích v epizodě Get Up, Stand Up tlouklo srdce zběsilou rychlostí ještě tak půl hodiny, pochopil jsem, že jestli někdy tuhle show přestanu mít rád, bude se mnou něco špatně. Nehledě na to, že některá loučení pořád působí jako poslední podání ruky někomu skutečně blízkému. 11. série - 90% - Říká se, že všechno zlé je k něčemu dobré a další nemocniční rok mi to dal pocítit ve velkém. Když jsem sledoval bolestnou linku Jacksona a April, myslel jsem, že se jednalo o emocionální vrchol sezóny, ale nemohl jsem být dál od pravdy. Nemá cenu varovat před spoilery, protože už pár hodin po odvysílání se kritické novince nedalo na internetu ubránit. Já ale na(ne)štěstí epizodu How to Save a Life viděl prakticky hned po odvysílání a pravděpodobně nejbolestnější seriálové zklamání jsem si tak prožil o to intenzivněji. A o dva měsíce později ta informace pořád bolí stejně palčivě. Derek je mrtvý, Patrick Dempsey odchází a MerDer, jakožto můj nejoblíbenější seriálový pár v životě, jsou minulostí. Měli svůj happyend, svoje drama, post-it, krizi, odloučení, děti. Ale tohle všechno měli o dost kratší dobu, než jsem věřil. A zatímco pár minut poté jsem chtěl celý seriál zatratit, o pár hodin později už jen snížit hodnocení a o týden později - nic takového. Z krutého zvratu pokračuje silná linka, další překvapivé události a v závěrečném díle k mému překvapení snad i náznak smíření. Nejen ze strany Meredith a Amelie, ale i z mojí. A pokud mi seriál tímhle způsobem sebere nejoblíbenější postavu a přesto si mě udrží na svojí straně, tak vážně patří mezi ty nejlepší. I přesto, že právě tady skončila éra mého dost možná nejoblíbenějšího seriálu vůbec. 12. – 13. série - 90% - Meredith definitivně panuje na trůně nejlepších ženských seriálových hrdinek všech dob a trochu překvapivě se k ní natrvalo přidává i April, podivuhodný to úkaz, který z otravného přívažku dozrál do pozice duše důležitých zvratů. Někdo naopak svůj dřívější potenciál nenaplňuje, ať už je to čím dál nepříjemnější (a mnou přitom kdysi tolik obdivovaný) diblík Jo nebo bohužel i Arizona, která zrcadlově k April klesá z pozice jedné z hlavních tahounek až na místo, kde ji nemůžu vystát. Je ale škoda, že vzhledem k tomu, že je hlavních postav čím dál více a poprvé možná až příliš. Zatímco málo prostoru pro Amelii a Jo se dá vzhledem k těhotenství představitelek pochopit, Andrew má snad méně replik, než přihrávači ve vedlejších rolích a nejvíc podobné postupné zmizení ze scény zamrzí právě u nejzajímavější April. Je to i období kvalitativních protikladů, kdy fenomenální epizoda The Room Where It Happens do jisté míry zachraňuje podzimní část třinácté sezóny a naopak první jarní epizoda You Can Look (But You'd Better Not Touch) je nejhorším dílem seriálu vůbec. Pak už se naštěstí míří raketově nahoru a od držení palce Meredith a Nathanovi či April a Jacksonovi, přes nezapomenutelné znechucení u scén s červy, až po explozi (nejen) emocí jsem zase zpátky v nejlepším seriálu současnosti. 14. série - 90% - Start to byl téměř nerozdýchatelný. Milostné trojúhelníky, dokončování dlouhodobých linek nebo nečekaná porce humoru - Krista Vernoff zkrátka svůj staronový post hlavního tvůrce opanovala s bravurou a nebýt jednoho aspektu, měla by na kontě nejlepší sezónu minimálně za pět let. Nemůžu ale rozdýchat fakt, že na rozdíl od většiny divácké obce nechce pokračovat v poutu Jacksona a April a kromě toho, že nechá Jacksona v pochybném i kontroverzním vztahu s Maggie, narýsuje April dálnici směrem k odchodu. Všechno ostatní (aféra Avery, vše kolem Jo, výjimečně i vše kolem Owena) hltám, ale tuhle hořkou pilulku polykám ztěžka. 15. série - 90% - Sezóna lásky přináší jak pokračování osvěženého konceptu, kdy se Krista Vernoff překonává v nadhazování nápadů i překvapení, tak bohužel i pokračování v linkách, které moji pozornost drží jen díky dlouhodobé oblibě (Jackson + Maggie nebo trojúhelník Teddy/Owen/Amelia). Nejvíc potěší hemžení kolem Meredith, prostor si poctivě zabírající Koracick nebo speciální epizody, naopak křížení se Station 19 považuji za upřímně nešťastné a nejvíc je při nich vidět nedostačující herecký ansámbl hasičského spin-offu. I po zvýšeném počtu dílů ale zůstávám v naprostém nadšení a nadále platí, že se na žádný seriál netěším takhle otevřeně. Dynamika vztahů funguje i po takové době geniálně, ale poprvé od odchodu Patricka Dempseyho mám pocit, že zůstala velká mezera, konkrétně po Sarah Drew. April neměla vždy zrovna vděčné linky, obzvlášť ke konci svého působení, ale několikrát jsem se přistihl, že by mi nic neudělalo takovou radost jako její (byť krátkodobý) návrat. 16. série - 80% - O nejslabší sezónu celého seriálu se jedná trochu smolně, protože co se mohlo tvůrcům rozpadnout pod rukama, to se také (ne vždy jejich přičiněním) rozpadlo. Dají již několikátý happyend jednomu z ústředních párů, aby z něj museli jen o chvíli později krutě couvat kvůli nečekanému odchodu představitele legendární postavy. Dopředu ohlášené mini crossovery se Station 19 nemají za následek oživení tématu, ale jen časté prozrazení čerstvých zvratů z vedlejšího seriálu. A největší pozornosti se dostane toxickým pnutím, o kterých jsem psal již u předchozí řady. Na několika místech se tak jedná o slušný karambol, který zachraňují buď pevné stálice (Amelia, Jo), příkladně vyhrocená poslední třetina, kdy jsem se cítil jako v nejsilnějších letech nebo příjemné zjištění, že i postavy služebně mladší mohou být tím aspektem, co mě pořád drží přikovaného (Linc, Koracick, Andrew). Snad je neuvěřitelná porce tvůrčí smůly vybraná na roky dopředu. 17. série - 90% - Nádherná souhra srdcervoucích příběhů (aktuálnějších než kdy dřív), nečekaných odchodů postav i silné nostalgie po dávno ztracených charakterech. Covid season dokázala něco nepředstavitelného. Spojila pro seriál již několik let charakteristickou výchovnou stránku s naléhavostí i nadhledem a ve výsledku mi připomínala ty nejstarší sezóny snad nejvíc za minimálně deset let. Návrat na vrchol si užili Jesse Williams, Greg Germann i všichni hvězdní navrátilci a já téměř nemám slov. Paradoxně právě teď, když se opravdu daří vyprávět s bravurou i samozřejmostí, mám neodbytný pocit, že je správný čas myslet na rozloučení. Změn a odchodů je na jednu řadu snad až moc (a ani jedno se netýká Owena) a po téměř dvou dekádách poprvé cítím, že jsem připraven tuhle nemocnici nechat jít. 18. série - 100% - Kdyby úplně poslední scéna seriálu končila právě takhle, nemohl bych být spokojenější. Není to konec Grey's Anatomy, ale je to konec jedné neuvěřitelně dlouhé a vyrovnané éry, která přinesla hromadu nezapomenutelných charakterů, zdrcujících srdcerváčů a i když si to cyničtější část populace dlouhé roky odmítala přiznat, tak nenávratně změnila zámořskou a s trochou přehánění i světovou televizní scénu. Meredith Grey a její blízcí byli a naštěstí stále jsou neopakovatelným fenoménem, který i po takové době dokázal reflektovat aktuální dění, nutit diváka fandit oblíbencům a zároveň ho často rozesmát. Žádná linka nebyla navíc, z charakterů překáželi jen obvyklí podezřelí a i nadužívané křížení se sesterskou Stanicí tentokrát fungovalo o třídu lépe. Takže žasnu, už pořádně dlouhou chvíli žasnu. Tohle totiž byla nejlepší sezóna snad za celou dekádu dozadu a to už je jev, který jsem nikdy nezažil. Ať nás ještě čeká epizod kolik chce a jakých chce, tohle bylo čiré štěstí. 19. – 20. série – 85% - Grey’s Anatomy: Med School. Právě tady snad začíná konec. Tušil jsem, že půjde o úplný restart, bál jsem se ho, ale docela dlouho jsem zůstával maximálně spokojený. Byli to přesně ti Chirurgové, na které nedám dopustit s linkami, u kterých nedýchám. I ta laciná berlička, kdy se šijí silně povědomé dějové zatáčky na nové postavy, které navíc nejsou právě nepodobné těm, kterým jsme fandili před spoustou sezón, nakonec nevadí, protože se nespravuje něco, co krásně funguje. Úplné nadšení mi ale vydrželo jen necelou sezónu, později se překlopilo do opatrné spokojenosti, kdy sympatické postavy buď mění vlivem změn na tvůrčí stoličce svůj charakter (Lucas), nebo mizí z děje úplně (Levi). Hra na jistotu ničemu nevadí, to jen návrat k nezapomenutelnosti byl zbytečně krátký. (15.06.2008) (méně) (více)