47 Ronin
47 roninov
47 Ronin
47 Ronin
47 Ronin
Režie:
Carl RinschKamera:
John MathiesonHudba:
Ilan EshkeriHrají:
Keanu Reeves, Hirojuki Sanada, Tadanobu Asano, Kó Šibasaki, Rinko Kikuči, Džin Akaniši, Togo Igawa, Cary-Hiroyuki Tagawa, Neil Fingleton (více)VOD (5)
Obsahy(1)
Rónin je samuraj, který ztratil svého pána a tím i svou čest, a jeho postavení na společenském žebříčku středověkého Japonska tomu odpovídá. Ještě mnohem níž však stojí lidé smíšené rasy, mezi něž patří i nalezenec Kai (Keanu Reeves), zčásti Brit, zčásti Japonec. Díky svým mimořádným schopnostem je vzat na milost skupinou bývalých samurajů, jejichž pán se stal obětí spiknutí, které připravili zákeřný Lord Kira a čarodějka Mizuki. Róninové chtějí Lorda Kiru porazit za každou cenu, jenže trumfy rozhodně nejsou na jejich straně. Dokud nezískají Kaie. I tak ale bude cesta za spravedlivou odplatou trnitá a jen málokdo z nich po ní dojde až do konce, který navíc může mít v souladu s japonskými tradicemi velmi trpkou příchuť. (Cinemart)
(více)Recenze (876)
Čekal jsem 47 Konin a dostal jsem překvapivě solidní přímočarou fantasy, po níž bych moc rád viděl zdejší kohortu absolventů FFUK, sveřepých japanologů a dalších přechytřelých kokotích hlav spáchat harakiri pletací jehlicí, neboť jsem si to kvůli jejich osvíceným zvratkům málem nepustil. Dávám vám tímto příležitost zemřít jako muži a ne se zadusit vlastním egem jako esoteričtí žvaniví tranďáci. Ač plné až po titulky Maků a makaků skvěle zadržujících krev (a to i z useknutých hlav), které našinec od sebe rozezná jen za pomocí špatného a horšího anglického přízvuku, a ten Kínu zase vypadá s katanou jako panna s vibrátorem, má to spád, švih a je to zcela prosté čajových obřadů, haiku, Takešiho hradů a ostatních bambusáckých broskvovin pro otoky. ()
47 roninů je ve vztahu k tradicím film citlivý (což se projevuje i v jeho konci), a zároveň ovlivněný klasickými hollywoodskými principy: (a) individualismem skrze psychologické definování postav, (b) příčinným řetězením vyprávěných událostí, (c) dvěma liniemi akce, z nichž jedna je pracovní a druhá milostná. Právě neustálá oscilace filmu mezi těmito vzorci postupů podle mě utváří dynamiku ozvláštňování, jež jej sice (přeneseně řečeno) staví trochu mimo čas a prostor, ale zároveň ho činí jistou měrou nezaměnitelným a divácky lákavým. Více tady. ()
Překvapivě důsledný hollywoodský spektákl, který nahlíží na tradice japonské kultury možná naivní, současně ale i poměrně uctivou optikou. Fantasty prvky jsou překvapivě užity poměrně střídmě (a rozhodně nepůsobí v příběhu nepatřičně), Keanu Revees je svým subtilním projevem dle mého spíše vědomě podřízený k tomu, že není hlavním hrdinou v pravém slova smyslu, než že by byl herecky matný, lokace se střídají se železnou pravidelností a akce byla minimálně solidní (nelze nicméně přehlédnout násilnou absenci krve, která několikrát nutí střihače k bizardním zásahům). Výsledek mě každopádně příjemně překvapil. Jako historickou kapitolu to nelze brát vážně ani omylem (a nemyslím, že by to byl tvůrčí záměr). Jako fantasy variantu jedné legendy, která chce připomenout některé hodnoty? S tím nemám sebemenší problém. 70% ()
Nádherná samurajská legenda, skoro až pohádka. Bylo tam všechno, souboje, zlo, láska, čáry máry, ale uznávám s ohledem na zvyklosti samurajů, bych s dovolením skutečně samurajeme nebyl. Neumím si představit, že by mě Zeman řekl, abych se zabil a já to udělal. Ona je otázka co je čest a co debilita. ()
Celkom sympatická rozprávočka so stopami anime. Krv zúfalo chýba a dobová japonská mentalita tam nie je ani náhodou (emancipované manželky a dcéry samurajov, haha), ale príbeh má hlavu a pätu, hlavný hrdina (nie Keanu Reeves) prejde nejakú cestu a celé to výborne vyzerá - super kostýmy a dekorácie a veľmi dobré triky. Stráviteľná jednohubka. ()
Přítelkyni lákala ta japonská mytologie. Mně z traileru také docela zaujala. Pak ale přišli zdejší kritici a bodohoniči a ukázali, že 47 Roninů stojí za hovno. Hle jsem si řekl, že buď se plete databáze a nebo se pletu já a na film jsem se vydal. Samozřejmě se slušnou skepsí. Nakonec jsem ale přišel na to, že se pletou rádoby vznešení odborníci, protože jsem se v kině dočkal víceméně slušného historického fantasy s japonskou mytologií. Mám dost i za to, že Keanu Reeves dbal na to, aby plno japonských samurajských myšlenek prošlo sítem pravdy a tak tu není zase tolik výmyslů, na kolik byste od Hollywoodu mohli očekávat. Zároveň ale musíte počítat s tím, že je to fantasy. Každopádně ve své podstatě je to dle mého soudu dobře natočený film. Má všechno, co dobrý film má mít. Má akci, napětí, kvalitní režii, kameru, ale i herecké výkony. Vlastně všechno je tu poctivé tak, jak byste od zdejšího hodnocení rozhodně nečekali. Proto můžu říct jediné a to, ať kino za účelem tohoto filmu rozhodně navštívíte, protože si to zaslouží. Byl jsem skeptik, ale dlouho se mi nestalo, abych se takhle mýlil. 47 Roninů je velice povedený a zajímavý film. Bejt to natočené Japonci o Japoncích, zřejmě to skončí v černých číslech. Nikdo by to totiž nepochopil. Tady ten Hollywood vnímám jako určité plus pro širší veřejnost. Otázka je, jestli i tak to dokáže ocenit. ()
║Rozpočet $175miliónov║Tržby USA $38,362,475║Tržby Celosvetovo $151,783,839▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $9,188,268║ Tržby za predaj DVD v USA $7,456,759║ pozerateľné ale príbeh nedá nič na vrch, akcia újde a trikovo dobré ale v podstate všetko ide len v priemerných šľapajách, za ten ohromný rozpočet to je málo /60%/ ()
,,TENTO LIST BUDE PAMÁTKOU NA NAŠI ODVAHU. ABY SE SVĚT DOZVĚDĚL, KDO JSME BYLI A CO JSME VYKONALI. DNES V NOCI ZÍSKÁME ZPĚT NAŠI ČEST A POMSTÍME NAŠEHO PÁNA.“… /// List možná…, ale film? Samurajové i Šógun si to brebentí po anglicky (vole děláš, jako kdybys uměl japonsky!), sice japonsky umím akorát pozdravit, ale stejně jako TADY jsem lehce konsternován. Historickou věrnost nechť souděj jiní, páč já, já se chcu bavit. A vyprávění je to zajímavý. Mysteriózní historická fantasy, vobčas souboj, čáry máry…, bohužel furt to ne a ne nabrat vyšší vobrátky. Vypráví, vobčas se vleče, když boj, tak krátkej a úplně ze všeho nejvíc by mě zajímalo, kterýho čuráka napadla 2hodinová stopáž. To pokračování třech kil je proti tomu přehlídkou scénáristickejch myšlenek a filmovejch nápadů. Nechybí romantika mezi vločkama sněhu, rozkvetlá sakura… A přitom by to nemuselo bejt tak špatný, kdyby to nebylo tak nudný. Samurajská pohádka, která se mění v ukolébavku. To si snad těch 47 týpků ani nezasloužilo! P.S:Přesto myslím, že ty 3* by byly spravedlivější…, ale to můžem probrat během čajovýho vobřadu. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Kodex Bushido. 2.) Dělám do hromadnejch sebevražd. 3.) Thx za titule ,,petkaKOV“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ ne ()
// Distribútor: Universal // Počet premietajúcich kín v USA: 2,690 // Otvárací Víkend v USA: $9,910,310 // ()
EyeCandy jak svině. Film o česti, oddanosti, obětování a zakázané lásce. Velmi se mi zamlouval transport do téhle překrásné, exotické a magické říše. Herecké obsazení je celkem slušné, vizuální efekty špičkové, tempo je velmi dynamické a akce velmi obstojná, zamrzí jen absence gore, jinak bych tenhle flick ohodnotil pětihvězdou bez rozmýšlení. Skvělá zábava po dlouhé době. 80% ()
47 roninov je enormne divný film. Začiatok nie je zlý. Potom nastane armageddon. Dotáčky sú na filme poznať. Predpokladám, že pôvodne Reeves nebol až tak uprednostňovaný na úkor ostatných samurajov. Nechýbajú čudesnosti (minimálny priestor pre výrazné postavy z plagátov: gigantický samuraj, potetovaný kostlivec v prístave, Reevesov „otec“), nepochopiteľný mix žánrov (od historického eposu cez precítenú medziľudskú drámu až po vyložene tupo spracované rozprávkové motívy), nejasnosti ohľadom toho, akého diváka tvorcovia chceli osloviť (v jednej chvíli má byť hlboko oslovený rituálnou samovraždou hrdého muža, v inej sa má smiať komickému obéznemu samurajovi píliaceho strom), chaos v počtoch (47? To ťažko, väčšinou ich je na scéne 15), ťažkopádne zvraty (šialene komplikovane vymyslené dôvody a spôsoby, ako niekoho prinútiť k harakiri alebo ako sa dostať k zopár desiatkam mečov), zúfalá snaha strhnúť pozornosť aspoň počítačovými trikmi (viacero postáv je úplne zbytočne a nezmyselne vytvorených počítačmi, pritom by stačili masky) a nelogické správanie (Reeves v úvode na love v lese vidí čudne sa správajúcu bielu líšku s dvojfarebnými očami. Neskôr uvidí konkubínu s rovnakými. Pomerne logicky dôjde k záveru, že je to čarodejnica a teda predstavuje nebezpečenstvo pre jeho pána. Uteká s informáciou k vodcovi samurajov. Ten situáciu uzavrie tým, že Reeves trepe blbosti. Podotýkam, že dej sa odohráva v univerze, v ktorom čarodejnice relatívne bežne existujú.). ()
Tak tohle me docela zklamalo, cekal jsem totiz podle ukazek akcni fantasy becko, coz tenhle film rozhodne neni. Jedna se o zpracovani jakysi japonsky legendy, takze prvni pulku filmu se vlastne nic moc nedeje, jen sledujeme pomery v stredovekym japonsku a do toho se mota trochu zbytecna postava Reevese. Kdyz konecne 47 roninu vyrazi, zacne bejt film docela akcni i zabavnej, dojde na nejakej ten souboj a zacne to bejt i krapet fantasy. Coz je paradoxne dalsi problem, protoze k ty prvni polovine se to moc nehodi. Tvurci se meli rozhodnout, jesli chtej zpracovat co mozna nejrealnejc legendu a nebo natocit cistokrevny fantasy, fantasy by me potesilo vic, precejen Rinsch neni Zwick a Reeves neni Cruise, jenze ve vysledku tu je podivna smeska, s par fajn soubojema, prumernejma trikama a zbytecnou delkou. ()
Můj zcela nejoblíbenější filmový subžánr (japonskésamurajské řežby) dostal v dnešní době, kdy se tyto filmy již moc netočí, dalšího bratříčka. Film mne velice mile překvapil, příliš jsem od něj neočekával. Zasazení do fantasy světa kouzel, magie a až "pohádkové" atmosféry zpočátku trochu vadí,ale později jsem si zvykl a bylo to příjemné. Můj obrovský japonský oblíbenec, kterého jsem poprvé viděl porcovat ninje za socialismu ve filmu Šógunovy ninjové (1980) Hirojuki "Henry" Sanada, mistr řady bojových umění a boje s mečem kendo, se dokáže stále ohánět mečem rychle jako za mlada a k tomu mu sekunduje nevýrazný, ale ani ničím nevadící Keanu Reeves. Tihle dva si film evidentně "rozdělili" na pasáže,kde vždy jeden vystupuje do popředí a pak zase ten druhý. Atmosféra úžasná, hudba také. Co mi ale vadilo, tak příšerné digitální efekty, které jsou opravdu špatné a připomínají nějakou videohru. Tak moc mi to vadilo, že tomu nemohu dát proto plný počet .. Ale jinak řežba od začátku do konce, film byl "odkrven" pro možnost přístupnosti mladším divákům, holt těm 70.kovým řezničinám, kde krev stříkala téměř na diváka v kinosále je pryč ... Ale jinak prostě za mne super!! ()
Ubohý pokus o recyklaci Posledního samuraje s prvky infantilního fantasy pro imbecilní nerdy. Diletant Rinsch dokázal i ze Sanady udělat parodii na samuraje a Reeves byl se svým kamenným ksichtem a prkenným hereckým projevem castingový omyl nejhrubšího zrna. Film se snaží hrát na vybájenou japonskou strunu, na odměřenost, buSHITo kodex, děsnou vážnost a čest, ale zároveň tam japonští herci (úplně všichni) celou stopáž žvatlají lámanou angličtinou a jsou nuceni do hollywoodských vtípků o tlustých prdelích, což prokládají klišoidním americkým patosem. Scénář je naprosto debilní a připomíná českou pohádku (zlosyn unese princeznu na temný hrad a s pomocí rybo-draka, čarodějnice a hradní děvky v jedné osobě jí ne a ne vydat hlavnímu hrdinovi - Američanovi). Rinsch se nepokrytě snažil okopírovat Zwicka, vzal si od něj to nejlepší, vytřel si s tím prdel a přidal pár mizerně vypadajících CGI efektů za 200 mega. Se zapnutým mozkem se to nedá dokoukat s vážnou tváří, zvláště ne tehdy, kdy rejža udělá z bájných 47 roninů 47 ninjů a deset minut potom zařadí zdlouhavou patnáctiminutovou scénu s rituální seppuku, oslavující návrat statusu samuraje. 40% ()
Šťourání mečem ve vlastních střevech nepatří mezi mé oblíbené činnosti ve volném čase. Asi jsem příliš málo Japonec na to, abych z tohoto světa odešel se ctí. Nicméně mám rád svištění katan i boj za spravedlivou pomstu, takže jsem si tento snímek celkem užil, ale s konceptem "buď zemřeme nebo zemřeme" mám jisté problémy. Takže až mi nějaký vládce světa laskavě dovolí, abych ukončil svůj život se ctí, tak ho s "Díky" na rtech pověsím za koule na lustr a pofrčím si užít nějakou tu hnusnou a odpornou neřest, kvůli které nezískám vstupenku do samurajského nebe. Co bych tam taky dělal, když mě vždycky více zajímaly pekelné čertice. ()
Japonská kultura po americku - japonci mluví anglicky, vysvětlují pojmy jako "ronin" a "seppuku", důležité symboly se doslovně opakují a celková absence nápadů se zbytečně nahrazuje nadpřirozenými prvky. Megalomanský rozpočet není příliš znát, akčních scén není mnoho a přitom děj je k uzoufání přímočarý... Přesto musím podotknout, že film vyloženě nenudí a v žádném slova smyslu se na něj nedívá špatně... Oddechovka. 5/10 ()
Ultimativní zoufalost. Přísahám bohu, že během první hodiny se v tom filmu nestane ale vůbec nic. A když se v druhé sem tam něco dít začne, přejete si, aby to zůstalo u toho ničeho. Po RIPD nejzprasenější blockbuster roku, kde je zároveň všechno a zároveň vymeteno. Keanuova upřímná snaha je především smutně směšná a vše ostatní už je jen smutné. ()
Velkolepá efektová maškaráda, která na první pohled zaujme nádhernými kostýmy, lokacemi i zajímavým hereckým obsazením. Osobně mě ovšem 47 Ronin hodně zklamal a to nejen díky lámané angličtině, která mě prostě k filmu o Japonsku nesedí, ale hlavně díky snaze vyvolat hollywoodskou velkolepost na úkor zachycení atmosféry starého Japonska a kodexu cti samuraje. Za tou vší americkou efektovou pozlátkou se skrývá pouze zmatený průměrný fantasy příběh, který se inspiroval ve slavném stejnojmenném Japonském filmu - viz komentář Tsuki ()
Vizuální ikebana, emoční chudokrevnost (absence explicitní krve naopak přidává na stylovosti), samurajové nacházející čest a upřímnost až samuraji nejsou(?), mezitřídní lovestory za účelem navýšení zajímavosti (tržeb) a pobledlý Reeves schovávající se pod slunečníkem značky Sanada.. Zklamání, při kterém úzkoprsý japanolog hlavou bušidó zdi, Rinsch trpce poznává, že pro producentské samuraje je jen pouhým míšencem a divák, milující kulturu země sakurového květu, zažívá jen prchavé pozdvižení. Blockbuster, který se snaží být vším (výpravnou fantasy, milostným příběhem, popisem legendy, uctívačem tradic), ale ve finále mu od každého něco schází. Ze závěrečného seppuku se tak stává spíše harakiri.. ()
Související novinky
47 róninů se dočká cyberpunkového pokračování
Přáli jste si vidět pokračování jednoho z největších propadáků roku 2013? Pak máte štěstí, akční fantasy 47 róninů se totiž dočká sequelu, a ne jen tak nějakého. Dvojka se bude odehrávat 300 let v… (více)
Keanu Reeves jako drsný ruský kmotr?
Nějak se mu ten comeback nedaří. Jeho režijní debut Man of Tai Chi moc slávy ani peněz nepobral a obludně předražená samurajská fantasy 47 Ronin (rozpočet údajně přesáhl 200 milionů dolarů) vypadá na… (více)
Samurajský velkofilm 47 Ronin – možný propadák?
Zdá se, že si studio Universal nákladnou akční fantasy 47 Ronin pověsilo na krk obrovský balvan. Film Carla Erika Rinche s Keanu Reevesem v hlavní roli měl mít původně premiéru letos v listopadu.… (více)
Keanu Reeves jako zlý kungfista
O projektu Man Of Tai Chi jste už u nás četli. Keanu Reeves si pro svůj režijní debut vybral klasické téma: příběh o mladíkovi, kterého jeho bojové schopnosti přivedou do světa „úžasných možností a… (více)
V roku 2013 zažila japonská, resp. ázijská tematika v hollywoodskych blockbusteroch svoju renesanciu. Najprv sa v Pacific Rim (3,5*) pri Hong Kongu mlátili obrovskí roboti s japonskými kaiju monštrami pod dohľadom del Tora, neskôr balil Wolverine (3*) v Tokiu miestne krásky mafiánov pod voyeurským dohľadom Mangolda, až sa v závere roka prišlo pomstiť aj 47 roninov na čele s debutujúcim Carlom Rinschom. Na 47 Ronin je oproti predošlým dvom menovaným v prvom rade prekvapivé, že sa aspoň z časti vymyká zabehnutým štandardnom hollywoodskej tvorby a napodiv v ňom hrá práve japonská kultúra významnú úlohu. Je v ňom totiž zapracovaných plno samurajských myšlienok. Možno bude pre Európana, tobôž Američana ťažšie pochopiteľný, pretože vsádza na tradičné japonské motívy ako oddanosť svojmu pánovi, čestnosť boja, kódex cti, hrdé sebaobetovanie za spáchané činy a pod., avšak ani v jednom momentne nepôsobí prehnane pateticky alebo samuúčelne, práve naopak. Samotný príbeh má hlavu a pätu. Tieto myšlienky sa pomerne šikovne podarilo zapracovať do deja a predať aj „bežnému“ divákovi. Ako vierohodnú historickú kapitolu film nie je možné brať ani omylom (preto pôsobí záverečný titulkový epilóg dosť nepatrične, až trápne), ale je vidieť, že základnú myšlienku si film ctí. Samozrejme, niekoľkomiliónová hollywoodska prednáška z japonskej histórie by sa producentom nevyplatila a tak sa podobne ako všetky novodobé Snehulienky alebo Červené Čiapočky a iné devy, japonská legenda variuje do epickej fantasy ságy. Pridané fantasy postavy (drak, monštrá) sú však užívané pomerne striedmo a napodiv vo filme nijako nerušia, tak ako sa to javilo v traileru (k samotnému traileru však trocha neskôr). Rozmanité, magické prostredia sa striedajú každú chvíľu (veľkolepý palác, jaskyňa starých mníchov, tajomný les atď.), vyniknú aj nádherne pestrofarebné kostými a celkový vizuálny pôžitok je famózny. Rinsch má výrazné estetické cítenie a zosúladením farieb s obrazom, vďaka veľmi slušnej a prehľadnej kamere, sa môže pokojne rovnať aj s inými vizuálnymi majstrami ako napríklad Tarsem Singh. Samotný trailer však lákal na akciou nabité fantasy, a strihači by si v tomto prípade od producentov zaslúžili pochvalu, že sa im zo 47 Ronin podarilo zostrihať takto veľkolepý trailer. Od samotných divákov by si zaslúžili tak akurát jednu po papuli, pretože takéto zámerne klamanie, aj keď to nie je prvý, ani posledný krát, som už dlho nevidel. Faktom totiž je, že 47 Roninov vyplňujú prevažne dialógové scény v impozantných exteriéroch, ktoré sú len výnimočne doplnené o krátku akčnú scénu. To by síce vo všeobecnosti nebol najmenší problém, keby sa počas rozhovorov riešilo niečo podstatné. Samotné dialógy nepôsobia ani v prinajmenšom hlúpo, ale omieľajú po celý čas jedno a to isté. Zo začiatku je zaujímavé počúvať udatné reči japonských bojovníkov, ale keď sa ani po hodine o ničom nehovorí a len dookola omieľa to samé bez výrazného posunu v deji, tak už to je otrava. Postavy totiž nie sú výrazne zaujímavé. Keanu Reeves síce nepôsobí ako „jediný biely medzi samými žltými“ ako päsť na oko tak ako som čakal a jeho rola utláčaného miešanca dokonca budí aj sympatie, ale po celý čas je zrejmé, že jeho postava tu je nadbytočná, len preto aby film nebol plný len Japoncov a mohol sa predať do celé sveta, a keby jeho Kai neexistoval vôbec by to film nezasiahlo. S tým súvisí aj dosť zbytočná dejová odbočka s riešením jeho tajomnej minulosti, ktorá nikam nevedie, nie je poriadne rozpracovaná a dohromady sa o jeho postave ani nič nedozvieme. Ostatných hrdinov by tam podľa názvu malo byť ešte ďalších štyridsaťšesť, ale do popredia sa dostávajú maximálne dvaja a namiesto toho vyniknú viac záporáci. Čo je však rozumné riešenie, nakoľko plnohodnotných štyridsaťsedem postáv by žiaden film neuniesol a Rinko Kikuchi v úlohe záporáckej čarodejnice je dostatočne pútavý charakter, aby sa jej film venoval viac ako každého roninovi zvlášť. Dokonca sa práve v súvislosti s Rinko dá odpustiť aj pár logických chýb – je to fantasy, takže sa v rámci filmu nikto nepozastavuje nad tým, že sa na japonskom dvore veselo čaruje, aj keď táto nevšímavosť vedľajších postáv je niekedy až do očí bijúca. Ani tak sa však tie nadrozmerné dve hodiny nepodarilo plnohodnotne využiť. Samotný úvod v paláci je až nadmieru dlhý, vlečie sa a pokiaľ nepočítam povinný akčný úvod v lese s akousi CGI obludou, tak prvých 50! minút sa vo filme dohromady nič nestane (a aj ak stane, tak na to stačilo 10 minút). Z tejto letargie vytrhne len občasná akcia, ktorá však vyplňuje minimum stopáže. Súboje sú síce zvládnuté solídne, ale ubehnú po 2 minútach. Občas sú celkom svižné, napríklad záverečné dobíjanie hradu, ale chýba im akýkoľvek nápad alebo aspoň ozvláštnenie. Navyše prídu zvyčajne priveľmi neskoro, keď už je divák otupený predošlými zdĺhavými minútami a tak výsledný pôžitok z filmu ani nijako nevylepšujú. Nejde si pri nich nevšimnúť absenciu akejkoľvek krvi. Síce budem v ďalšom komentári opakovať, že nepotrebujem v každom filme vidieť explicitné súboje (napríklad séria X-Men si s tým vie výborne poradiť), ale v 47 Ronin pôsobia niektoré scény trochu nepatrične, keď sa v nich usekávajú hlavy ako plastovým figurínam bez kvapky červenej. Čo zároveň núti strihačov do násilných strihových zásahov, len aby film splnil rating PG-13. Carl Rinsch po výbornom krátkometrážnom snímku The Gift dostal svoju prvú vysoko rozpočtovú zákazku, samotnou réžiou toho výrazne nepokazil a oceňujem hlavne jeho cit pre vizuál, ale nedá sa neubrániť dojmu, že keby podobný obludný rozpočet (200 mil.) dostal do rúk iný, skúsenejší režisér mohlo to dopadnúť o dosť lepšie. Na Rinscha nie je síce možné zvaliť jednoznačne vinu a aj na jeho ďalší projekt budem zvedavý, ale pravdou je, že pomerne pútavú látku nedokázal pretaviť do obzvlášť záživného filmu. Zrežíroval len pomerne rutinný, zo štandardov nijako nevybočujúci priemer, ktorý sa líši oproti konkurencii akurát zasadením na japonskej mytológie, a to je dosť málo. 47 Ronin tak nie je vyslovene zlý film, od toho má popravde veľmi ďaleko. Len je veľmi obyčajný, chýba mu spád a potrebná dynamika. Skončil niekde na pol cesty medzi klasickým veľkolepým hollywoodskym blockbusterom a občas otrocky a hlavne zbytočne vernou historickou prednáškou z Japonska ozvláštnenou miestami o fantasy prvky. A je otázne, či to je chýba režiséra alebo neustálych konfliktov s producentmi, ktoré sprevádzali natáčanie. Film totiž vyzerá presne podľa toho, či ho točil sám režisér alebo mu do toho zasahovalo štúdio, ktoré chcelo mať ďalší „Lord-of-the-Rings-wannabe“ hit. A od toho sa úmerne navršoval aj ten premrštený rozpočet, kedy bolo už dávno jasné, že 47 Ronin prepadákom bude. Otázkou len bolo ako veľkým. Vo výsledku to však divákovi môže byť jedno, pretože ten do toho neinvestoval ani cent a finálny produkt uzrel svetlo sveta v takej podobe ako uzrel. Snaží sa zavďačiť úplne každému, deťom, divákov bažiacim po ďalšej veľkolepej fantasy akcii, samotným Japoncom, zarytým japanofilom, historikom, aj tým čo hľadajú romantiku, drámu. Výsledok je napokon ten, že plnohodnotne neuspokojí ani jednu skupinu. Keanu Reeves môže byť sympaťák aký chce a ako dlhoročný budhista si opäť vybral látku, ktorá mu je blízka (a to môžeme byť radi, že to nedopadlo tak strašne ako v Man of Tai Chi), ale jeho účasť filmu nič neprináša. Vznikla len jedna celkom sympatická rozprávočka, resp. skôr uspávanka na dobrú noc, ktorá síce poslúži ako neškodná jednohubka a ani nijako neurazí, ale kvôli jej sterilnosti sa k nej vracať už nebudete. A tak ako už naznačuje názov udeľujem 47 zo 100 roninov, čiže CELKOVO: 2,5* (5/10), ale kvôli mojej už niekoľkoročnej oddanosti k japonskej kultúre zaokrúhlim bez výčitiek smerom nahor! PS: a to, že Japonci hovoria po celý čas anglicky je od niektorých užívateľoch úplne zbytočná výčitka. Deje sa to v každom filme a je potrebné prijať fakt, že niekoľko stámiliónové americké produkcie nikdy nebudú točené v inej reči ako v angličtine (tak ako by ani Slováci/Češi neivestovali milióny len na to, aby natočili film kompletne v maďarčine). V tom prípade by muselo byť 47 Roninov na 99% otitulkovaných a v kinách by prepadlo ešte viac. Tu ide jednoducho o biznis. Kto chce počuť japončinu, ten nech si pustí japonských roninov zo 60. rokoch. Tí pojednávajú o danej udalosti v rámci reálnych možností. Ja, práve naopak, v tomto prípade musím všetkých japonských hercov pochváliť, že ich angličtina neznie ako ang'R'ičtina, ale rozprávajú viac ako slušne, zrozumiteľne, bez výrazne silného prízvuku. () (méně) (více)