The House of Lost Souls
Režie:
Jiří HanibalKamera:
Josef VanišHudba:
Evžen IllínHrají:
Jiří Adamíra, Miroslav Zounar, Jana Štěpánková, Alexandra Myšková, Jiřina Jirásková, Vladimír Menšík, Jan Jánský, Josef Bláha, Ota Sklenčka (více)Obsahy(1)
Za zdmi blázince je jiný svět, ale motivy pro vraždu jsou tam možná stejné jako kdekoliv jinde... V lese v Jeseníkách je nalezen zastřelený chovanec nedaleké psychiatrické léčebny Franz Moose. Smrt, na které zdánlivě nikdo nemohl mít zájem, vyšetřují kapitán Havel (J. Adamíra) a poručík Mareš (M. Zounar). Brzy se ukáže, že pachatelem musel být někdo z ústavu, odkud Moose v noci před smrtí utekl. Podezření padá na doktora Koláře (R. Brzobohatý), který nemá na osudnou hodinu alibi, ale také na primáře Holého (J. Bláha), jenž tají svůj vztah s pohlednou mladou úřednicí Rýdlovou (J. Štěpánková). Kriminalisté jen pomalu rozkrývají síť drobných indicií, z nichž kterákoliv by mohla být klíčovým vodítkem k řešení. Moose například maloval obrazy s motivem květin, které rostou právě na louce, kde později zemřel. Při každém ze svých útěků přitom z léčebny směřoval právě tam. Otázka je, co a kde tento bývalý nacistický důstojník ukrýval, a kdo kromě něj o tom věděl… (Česká televize)
(více)Recenze (64)
Nemám rád tyhle podrazy na diváka, kdy se těšíte na tíživou detektivku z prostředí psychiatrické léčebny a nakonec se díváte na snímek o pátrání po nacistickém zločinci, který má v blázinci ty nejnepravděpodobnější komplice. ()
Ponurá atmosferická kriminálka z útrob šedavých 60. let minulého století, jejíž největší devízou je plejáda výborných dobových herců, Achillovou patou pak obsazení a herecké výkony ,,neherců" (především chovanců ústavu) a režijní práce nevýrazného režiséra Jiřího Hanibala. Atmosféra psychiatrické léčebny je ale celkem autentická a výsledný dojem posiluje percepci filmu, který je až překvapivě komorní. Celá produkce a třeba kvalita filmového materiálu vypadá spíše, jakoby šlo o nějaký televizní projekt, než o regulérní celovečerní film určený pro kina. Subjektivně jsem měl také pocit, že se tenhle snímek v realizaci o pár let zpozdil, neboť bez znalosti faktografie jsem ho intuitivně řadil do kontextu filmové tvorby počátku, a ne konce 60. let... Složka detektivky ale naštěstí funguje a coby divák jsem byl v napětí až do finále v Hotelu Praha, což je velký klad. Kvality konkurenčních ,,kalašovek" (vyjma prvního Strachu) Dům ztracených duší ovšem zdaleka nedosahuje... Resumé: *** a půl hvězdičky ()
Velmi pochmurná kriminálka, která postrádá jakoukoli akci. Děj se posouvá dopředu velmi pozvolna a jen a pouze prostřednictvím dialogů. A celé se to tak zvláštně vleče, že člověk cítí tu stojatou stísňující atmosféru psychiatrické léčebny té doby. A právě kvůli budování atmosféry to stojí za vidění. ()
Já nějak těm filmům od Kanibala nemůžu přijít na chuť. Tohle je sice asi nejlepší film, co jsem od něho viděl, ale stejně je to takový pomalý, zbytečně moc ukecaný a chvílema skoro uspávací. Tady to asi zachránila hodně silná herecká sestava v čele s Adamírou v roli vyšetřovatele. Celkem ujde i taková ponurá atmosféra a dobrý je i to, že jsem až do konce netušil, kdo je vrahem. Celkově ale jenom lehce nadprůměrná detektivka, kterejch se tady v 60. letech natočily mraky. Kdybych si měl vybrat, radši bych se podíval na něco s majorem Kalašem. ()
Po úvodních titulcích a Illínových depresivních tónech máte chuť vzít pásek od županu a jít si to hodit, ale postupně se to ponuro rozežene a sledujeme kriminální příběh, kde si nikdo nemůže být jistý tím, co se děje. Koneckonců, jsme v blázinci.. K logikou jen tak polaskanému rozuzlení to nakonec dovedou z filmů a literatury odkoukané postupy Adamírova kapitána. Nejdřív se mezi blahoslavenými chudými duchem vyptává jak Kalaš, potom si všechny podezřele pozve do jedné místnosti po vzoru Poirota, ale to jen za tím účelem, aby nalíčil past ve stylu Maigreta. Ta sklapla, ale mám z toho pocit, že kdyby iniciativnímu praporčíkovi VB v podání Menšíka nechali trochu více volnosti, vše vyřeší mnohem dřív.. ()
I mně připadá celá věc obsahově a věcně nedotažená. ()
I keď sa v prvom rade jedná o vyšetrovanie vraždy, z atmosféry psychiatrického oddelenia sa dalo vyťažiť viac. Strašne som si prial tú psycho atmosféru, no tá sa napriek malým náznakom akosi nedostavila. Každopádne, nie len vďaka námetu a rozuzleniu jedna z lepších krimi. ()
Solidní kriminálka se skvěle ponurou atmosférou, výborným obsazením a zajímavým dějem, který až na závěrečných (zbytečně natažených, protože tou dobou je už každému vše jasné) deset minut vlastně nelze předvídat. Hudba Evžena Illína je sice nadmíru podivná, ale k atmosféře psychiatrické léčebny sedí dobře. ()
Rozhodně by tomu neškodilo více napínavosti. Avšak nad tímhle depresivním kouskem nezlomím hůl. Z hereckých výkonů mě zaujala pouze Alexandra Myšková v postavě řeholnice Filiberty. A nejen to. Postavu vytvořila s jakousi něhou, pravdivě a hodně přesvědčivě. ()
Viděla jsem to uprostřed noci přímo v jedné z cel želivského domu ztracených duší, ale domnívám se, že i jinde by atmosféra dalece předčila všechno ostatní. Děj mi připadal trochu nepřehledný. Po několika hodinách už bych nedokázala říct, kdo byl na oddělení, když zmizel Moose, přestože to nezvykle žoviální Adamíra opakoval pořád dokola. ()
Řada snímků 60. let je pochmurných a temných (vyjma komedií), jisté syrovosti pak přidává i černobílá kamera ve spojení s místy kakofonickou hudbou a zde i vokálem E. Olmerové. A když si připočtete prostředí blázince v kulisách bývalého kláštera, kde na každém kroku hlodá zub času a místní pacienti vzbuzují soucit i odpor, pak dokonáno jest. Tedy není to temné jako Schulhoffovy kriminálky či snímky typu Kočár do Vídně, Ucho, Smuteční slavnost a další, ale tísnivá atmosféra tu je. Snímek ovšem stojí především na hereckých výkonech, kdy si divák může naplno vychutnat výbornou starou (tehdy mladou) hereckou gardu. A nezůstane jen u jedné mrtvoly... 3,5* ()
Klasická česká krimi se skvělým obsazením. Neurazí, ale mně stačí. A ta atmosféra, pan Hanibal mne svými detektivkami vždy potěšil..! Skvělý organizátor zločinů.. ()
Možná to bylo tou patinou, nevím. Ale sedlo mi to moc. Restaurátoři uznávají tu ušlechtilou a tento film ji bezpochyby má. První čeho si všimnete je skvělé herectví všech zúčastněných v čele s nepřekonatelným Jiřím Adamírou. U něj stačí už jen když mluví a charisma z něj doslova tryská. Dalším přínosem filmu byla zvolená lokace blázince v jakémsi barokním klášteře či zámečku. Taková využití za socialismu těchto prázdných budov po znárodnění bylo běžným zvykem. Docela jsem se divil jeho zachovalosti navzdory tehdejší památkové nepéči. Zřízení uzavřených oddělení či ozdravoven bylo pro tyto památky ještě relativně dobré. Topilo se tam, někdo opravoval střechy a čistil okapy. Jiné se staly mnohdy skladem hospodářské techniky blízkých JZD apod. Já sám jsem coby dítko trávil ozdravný průduškový pobyt v zámku Kamenice nad Lipou. Ze zajímavostí jsem se dozvěděl, že jde v tomto filmu o Źelivský kláštěr. Děj je docela dobře vystavěn a alespoň já do poslední chvilky netušil, kdo za tím vším stojí. A přiznávám, že konec jsem nečekal. Proto přihazuji hvězdu navíc.. Ke všemu to mělo v ději i letmý odkaz na válečná léta a to se mi líbilo. Leckomu se asi při sledování vybaví druhý díl seroše Hozíka Zemanů - Vyznavači ohně a celkem oprávněně. Já byl spokojen a liju 4 litry benzínu do nádrže. * * * * ()
Režijně nadprůměrná temně depresivní kriminálka má zajímavý scénář a vzhledem k obsazení pochopitelně skvělé herecké výkony. Před jejím zhlédnutím jsem se domnívala, že zpěv Evy Olmerové by mě bavil kdykoliv a kdekoliv. Ano, ale to by nesměla broukat do kakofonie zvuků, které Illín vydává za hudbu, leč beru to tak, že i mistr tesař se někdy utne. ()
Nadprumerna, pro dobu sveho vzniku ukazkova detektivka. Velmi komorni, ponura a se skvelimi herci. ()
Působivý, ponurý film, kterému svědčí nejen výběr hereckých představitelů (Adamíra, Bláha, Brzobohatý, Jirásková, Štěpánková, Myšková), ale především prostředí, v němž se příběh odehrává. Hříchy minulosti v podobě nevyjasněných špinavých machinací, jichž se dopouštěli jak příslušníci nacistického režimu, tak jejich horliví přisluhovači, byly a jsou součástí naší historie, přestože z ryze kriminalistického hlediska je tento spor poněkud diskutabilní. Nicméně atmosféra je v případě Hanibalova filmu správně psycho. ()
Škoda, že to nenatočil Jiří Svoboda nebo Juraj Herz, mohl to být psychologický horor par excellence. Takhle je to jen nadprůměrná detektivka s ozvláštňujícím prvkem psychiatrického ústavu v pohraničí. Prvkem přesto velmi dobře využitým jak zvukově (ticho na chodbách, až příliš silná odezva kroků, okolím pohlcované hlasy, klapnutí dveří), tak obrazově (chodby v noci, jejich opuštěnost, protiklad velkoleposti sálů a obrazů oproti malosti člověka). Dokonce se to ani nenaváží do věřících a do řádových sester, naopak se je snaží pochopit, což mne příjemně překvapilo. Dalším plusem jsou herci, hrají dokonale všichni, včetně bláznů, a přispívají k uvěřitelnosti příběhu. Škoda jen, že se na konci nedohrála linie s doktorkou v podání Jiřiny Jiráskové a určitá nevraživost mezi ní a vyšetřovatelem v podání Adamíry. Úvodní a závěrečná hudba hodně vyděsí, ale vlastně se sem hodí, když jsme v blázinci. ()
Kriminální drama z prostředí psychiatrické léčebny výrazně táhnou nahoru herci, dvojice vyšetřovatelů Jiří Adamíra a Miroslav Zounar velmi sympatická, lékaři Jiřina Jirásková a Radek Brzobohatý báječní, oběma bílý plášť padne a sluší, nelze přehlédnout řádovou sestru, kterou skvěle ztvárnila Alexandra Myšková, no a příběh zavražděného pacienta, malíře, nemocného člověka a taky válečného zločince mě vtáhnul a nepustil.. Jedinou výhradu mám k hudební složce snímku, tohle poslouchat delší čas, zřejmě by mě do té léčebny odvezli taky.. ()
Film bol natočený podľa literárnej predlohy Pavla Hejcmana Dom za dúhovou stenou. Dejovou osou je vyšetrovanie vraždy bývalého vojnového zločinca Franza Moosea, ktorý za 2. svetovej vojny vykrádal na príkaz nadriadených vzácne obrazy z rôznych európskych galérii, ktoré ukrýval na rôznych miestach, niektoré dokonca aj na území Československa. A jeho pravidelné vychádzky na rovnaké miesta v okolí psychiatrickej liečebne, kde bol umiestnený inšpirovali páchateľa nie len k jeho sledovaniu ale nakoniec aj k vražde. Páchateľ sa v strachu z odhalenia dopúšťa aj ďalších nezmyselných vrážd. Otázka pre kriminalistov je čo a kde tento bývalý nacistický dôstojník ukrýval a kto okrem neho o tom vedel. Ide o jednu z tých slabších detektívok vytvorených v 60. tych rokoch. ()
Skvěle zpracovaný detektivní příběh s dokonale ponurou atmosférou, která je plná napětí. Proč je ale závěr useklý jako psí ocas? Konec provázely naše překvapené nechápavé pohledy, škoda. Vyprávění Petra Schulhoffa je přeci jen o stupeň výš. ()
Reklama