Memento
Režie:
Christopher NolanScénář:
Christopher NolanKamera:
Wally PfisterHudba:
David JulyanHrají:
Guy Pearce, Carrie-Anne Moss, Joe Pantoliano, Mark Boone Junior, Jorja Fox, Stephen Tobolowsky, Harriet Sansom Harris, Thomas Lennon, Callum Keith Rennie (více)Obsahy(2)
Začne to fotografií a vzkazem na ní: "Zab ho!" A od té chvíle se odvíjí tajemný a drsný příběh Leonarda. Jeho žena byla napadena, zavražděna a on si skoro nic nepamatuje. Jeho krátkodobá paměť je pryč. Leonard se ale musí pomstít. Okamžitě jde po vrahovi. Aby nějak kompenzoval výpadky paměti, všechno si fotí, cvaká spouští na svém Polaroidu jako blázen a podstatná fakta si nechává tetovat na tělo. Story je vyprávěna zvláštním způsobem. Každá důležitá filmová scéna končí tam, kde předchozí začala, a tak musíme být pozorní, abychom ten zvláštní propletenec dějů a potkávajících se postav dobře vnímali. K hlavnímu hrdinovi se přidávají další - ukecaný Teddy a barmanka Natalie. Všichni jsou s vraždou nějak propojeni. Ale pořád se nám do mysli vnucuje klíčová otázka: Je skutečně vrahem John G, jehož jméno má Leonard vytetováno na prsou? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (1 534)
Nejoriginálnější kriminálka co znám. Výborný nápad dovedený skvělou režií do nezapomenutelného výsledku. Vynikající Guy Pearce v hlavní roli. ()
Sám vyskočí z jámy ten, kdo ji chce jinému zaházet! Tak dlouho se chodí s uchem od vody, až naroste džbán! Kdo visí na šibenici, ten krade a skončí jako lhář!.... Tak nějak nebo podobně to bylo. ()
Geniální nápad, který se naštěstí nerozpadl scenáristovi pod rukama. Ještě že se jednou za čas někdo vytasí s takovým originálním scénářem, který vás donutí přemýšlet. ()
90% ()
NFR 2017, Oscar 2 nominace: Střih, Scénář ()
Čirý požitek z toho, vidět po dlouhé době zase něco zcela originálního. Podobný pocit jsem zažil naposledy po shlédnutí Pulp Fiction. Neudělení Oscara za scenář je v tomto případě zločin. ()
Velmi inteligentní film, strašně moc originální a nutící diváka přemýšlet. Navíc je to hodně dobře natočené a odehrané. A na konci (vlastně na začátku) si to nejspíš budete chtít pustit znovu (pokud jste si náhodou nedělali poznámky a nezačli je po skončení číst pozpátku ;-)). ()
Po dlouhé době se mi stalo, že naskočily závěrečné titulky a já jen dál seděl a zíral...a pak jsem si řekl - TO JE GENIÁLNÍ!!!! Ze začátku vám asi bude dělat problémy vyprávěcí technika, ale zážitek, který získáte, rozhodně stojí za tu chvíli zmatků... Představitelé hlavních rolí hrají špičkově, hudební podkres se do filmu výborně hodí a atmosféru jde charakterizovat jedním slovem - nejistota. Od začátku až do finále.... A ještě jeden osobní důvod pro nezapomenutelnost tohohle kousku (podívejte se na moje nejoblíbenější herečky;)) - při předávání MTV Movie Awards si Hilary Swank napsala jméno Christophera Nolana (kterému předávala cenu právě za Memento) na svoje krásné tělo ... a pak dostala roli v Insomnii:) ()
Výhodou tohohle snímku není ani tak propracovaný scénář a dobré herecké výkon, ale především jedna vzácnost, která je v dnešní době prakticky nemožná. Memento je "originální"... ()
Když se váš život stane point-and-click adventurou a vy se zas a znovu ocitáte na neznámých místech, kde se s pomocí předmětů, které máte u sebe a okolo sebe snažíte zjistit, co dělat… Jediným „úložištěm dat“ je pro Leonarda jeho vlastní tělo (nikoliv mysl), na které si nechává tetovat důležité informace (extenzí jeho těla pak představuje polaroid, kterým si fotí osoby vstupující do jeho života a který tudíž nahrazuje jeho vizuální paměť). Jeho identita se zakládá pouze na tom, co si zapsal a co může být interpretováno v rozporu s původním významem, což je dnes, v době, kdy své životy necháváme řídit chytrými telefony, možná ještě relevantnější téma než na přelomu tisíciletí. Vyjádření nejistoty ve vztahu „self“ k sobě samému i k vnějšímu světu tvoří pouze jednu z inspirativních rovin Nolanovy ambiciózní aktualizace noirových konvencí pro (post)moderní éru (dobře mu k tomu posloužily formálně neotřelé snímky evropské modernistické kinematografie). Cílem režiséra bylo dostat nás do pozice člověka bez krátkodobé paměti. Vyprávěcí hledisko je po celý film fixováno na Leonarda. Vidíme a slyšíme pouze to, co vidí a slyší on. Hrdina si nepamatuje, co se stalo před pár minutami a kvůli nechronologickému vyprávění to nevíme ani my. Celkový obrázek si ovšem můžeme složit snáz než Leonard, neboť známe budoucnost. K následkům událostí postupně přiřazujeme jejich příčiny a dění si v hlavě snažíme uspořádat v chronologickém pořádku, což je o něco náročnější myšlenkový proces, vyžadující uplatnění odlišného schématu než v případě vyprávění běžícího klasicky z bodu A do bodu B. Práci nám na druhou stranu usnadňuje linearita filmu (čímž se Memento liší od Sledování se scénami v přeházeném pořadí). Jednotlivé scény v barevné i černobílé příběhové linii na sebe navazují. První akorát běží pozpátku a druhá klasicky (a třebaže se tváří jako objektivnější záznam reality, obsahuje ne tak docela spolehlivé flashbacky), takže se ve finále, nápadně připomínajícím začátek a upozorňujícím tím na bezvýchodnou zacyklenost Leonardovy situace, protnout. Obě linie se zároveň v mnohém doplňují a pomáhají nám poměrně brzy pochopit protagonistovu situaci i jeho cíl. Kdyby Memento běželo chronologicky, přijde o podstatnou část svého tajemství, rozplétání záhady bude mnohem menší výzvou a témata vzpomínání, zapomínání a plynutí času nebudou „vtělená“ přímo do struktury filmu. Složitost vyprávění jinými slovy není samoúčelná, nýbrž směrodatná. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, ScarPoul, Martinius, Hannah1971, Maghasius ()
Taky mě napadlo, že ta úchvatná forma má jen "zalepit" ten obsah, který není jaksi z nejsložitějších. Ale není to právě to, co chceme? Aby takové jednoduché věci byly takto ozvláštněny? A nechceme toho někdy trošku moc? Mě to tedy takto stačilo. Bohatě. Řekl bych - skoro dokonalé ;-) ()
Tento naprosto originální thriller mi přinesl opravdu unikátní zážitek. Silnější mozkové cvičení si nepamatuju. Jeden z mála filmů, u něhož nemůže snad nikdo usnout. A ačkoli jsem z něj byl pořádně unavenej, jít spát bych po něm nemohl. On nutí přemýšlet i po skončení. A co nevidět si ho musím pustit znova. Bravurní. ()
Vypravěčská paráda, kde je obrácená forma narace prostředkem, nikoliv účelem. Nolan ve své první zámořské štaci dává k dobru své oblíbené propriety (muž po ztrátě manželky stále nosí na ruce snubní prsten) a dráždí jednoduchou a úspornou filmařinou, kde hrají prim postavy a děj, jehož sledování je pro diváka náročným sportem, kde i chvilková nepozornost bere body. Fascinuje mě, jak i přes vědomí „dobrého“ konce Nolan skládá působivě dílky skládačky k sobě, přičemž reverzní forma vytváří napětí ještě silněji, než tradiční chronologie. Chce se mi říct, že kdo by to byl řekl, že tentýž člověk jednou natočí nejosobitější komiksovou trilogii a bude si moci dovolit točit velkolepé sci-fi bez používání zelených pláten, ale… zpětně mi to připadá jako promyšlená cesta cílevědomého filmaře, stejně jako tenhle film. ()
Zcela nepochybně ojedinělý a zajímavý tvůrčí počin, jenž se ovšem v mém případě asi poněkud minul účinkem. Rozhodně nechci tohle dílko nějak zatracovat, ale prostě mi ten děj přišel naprosto fádní a nijak překvapivý, přičemž JEDINÉ, čím snad mohl film zaujmout, bylo opačné pořadí scén, takže se začalo vpodstatě od konce. Ale tohle (byť trošku jinak zpracované a hlavně puštěné kompletně pozpátku) jsme viděli už v českém Happy-endu, kde to aspoň tvůrci dovedli do absurdna. Tady se člověku znesnadňuje úloha tím, že scéna běží normálně, ale další scéna nenavazuje na děj, nýbrž mu předchází. Divák tak musí být stále "ve střehu" a pamatovat si, čím vlastně předešlá scéna začala, aby pochopil souvislosti. To by mi ale ani tak nevadilo, jako již zmíněný fakt, že je to (podle mne) opravdu to jediné, co lze na filmu vyzdvihnout. ()
Tajemně, nepochopitelně a drsně se vyvíjí průměrný příběh tohoto filmu, který neskutečně obohacuje hlavní postava hrající Guy Pearce. Ten si každý druhý den po určité nehodě nevybaví nic, jen zjišťuje co má na sobě vytetovaného, co kde zanechaného, aby se pomstil za smrt své ženy. Zvláštní nápad, a ještě zvláštnější zpracování dokazuje jen jedno, že myšlení je ve filmech občas dost potřeba, přitom je to všechno tak neskutečně jednoduché, člověk se připravuje na všechno možné, jak mu dá příběh filmu zabrat a přitom je to všechno tak jednoduché. I když jak se to veme, stačí to všechno sledovat, protože každý nový den všechno začíná od znova, jako bílá nepopsaná stránka papíru, a pak že je to všechno nemožné. ---Dobře, co teda teď dělám? Aha, honím tohohle chlápka. Ne... on honí mě. ()
║Rozpočet $9miliónov║Tržby USA $25,544,867║Tržby Celosvetovo $39,723,096║ Neskutočný film, originálny a dokonalý!!! Film Memento bolo moje prvé originálne DVDčko v mojej zbierke, vtedy som ho kúpil len vďaka výbornému chválospevu čo sa okolo neho šíril. Moje prvé pozretie v roku 2004, ešte bolo dosť nechápajúce, dosť som sa vo filme strácal, čomu sa vôbec nečudujem, lebo príbehové podanie a režisérsky štýl Christophera Nolana bol absolútne prielomový a aby sa dal pochopiť takýto druh filmu treba si riadne ponamáhať myseľ a hlavne si nájsť k nemu vzťah. Dnes(2008) takýto počin vnímam úplne ináč a nedokážem sa už z neho dostatočne nabažiť. Śtylizácia príbehu je doslova neuveriteľná, popri tom výborne fungujú v príbehu známy herci ako "famózny"Guy Pearce, Carrie Anne Moss či Joe Pantoliano, dodávajú príbehu dostatočnú citovú a psychologickú hĺbku aká sa moc často nevidí. Film a jeho postup pretočený v opačnom slede má záver rovnako dôležito silný ako samotný začiatok. Nolan nám doslova ponúka príbeh v príbehu, niečo podobné ako sme boli svedkami u jeho budúceho kolegu Christiana Bale vo filme Mechanik (100%). "Bravúrna kompozícia obrazu a príbehu!" /100%/ ()
Strhující esej pro skalní teoretiky filmové naratologie? Především brilantní film se vším, co nesmí kvalitnímu thrilleru chybět. Výkony Guye Pearce, Carrie-Anne Moss i Joe Pantoliana jsou precizní, prožité, skvěle padnoucí k postavám. Hlavní hvězdou je ale Jonathan Nolan, který dává lekci ve scénáristice i v režírování. Tah přiblížit diváka k perspektivě hlavní postavy (tedy k perspektivě rychlého zapomínání uplynulého děje) vyprávěním od konce je výtečný, ale skutečnou lahůdkou je jeho ztvárnění. Nolan si se stavbou Mementa neskutečně vyhrál, rozesel po fikčním světě malé indicie, které si divák v počáteční dezorientaci může jen sotva uvědomit, a proto má dobrý důvod se k filmu vracet. Závěr (vlastně začátek) je sice velice matoucí, ale přesně odpovídá triku subjektivního vidění skrze oči hlavní postavy. Relativita vpomínek i "pravdy" minulého ztvárněná par excellence. Ale to nejzábavnější na Mementu je právě detektivní rovina, kterou si divák musí rekonstruovat tak pracně, až se mu z obracení proudu vyprávění dělají puchýře a na čele vyrážejí krůpěje potu. Pro ty puchýře a pro ten pot si Memento zaslouží pět hvězdiček a přízvisko jednoho z nejzajímavějších filmů posledních let. ()
Myslel jsem si, že už neuvidím nic originálního a kvalitního, že Hollywood už jen vykrádá, točí remake, prequely, sequely a spojuje hrdiny pro "větší " úspěch (Freedie VS Jason). Po tomhle filmu si myslím, že Christopher Nolan je bůh a jen doufám, že bude dál točit, co nejzajímavější filmy. Dnes je velký problém vidět noví film, který je inteligentní, chytlavý, paranoidní a po kterém si nebudete vůbec jisti ničím, kromě toho, že šlo o jedinečnou záležitost. Guy Pearce, C-A Moss, Joe Pantoliano a další předvádějí výborné výkony. Všichni lžou nebo mluví pravdu? Jednou jsem slyšel názor, že Guy Pearce neumí hrát. Kdo si to myslí i po tomhle filmu? ()
! nestaci rozhodne zhlednuti jedno jehoz, konce od vypraveny thriller pojaty Originalne ()
Související novinky
43. Letní filmová škola začíná 28. července
Největší prostor bude věnován švédské kinematografii, na kterou se zaměří blok Fokus. Ze Švédska přijedou také významní hosté: svou retrospektivu na LFŠ uvede Tarik Saleh, k němu se přidá i jeden z… (více)
Nolan lanaří Deppa do sci-fi
Pořád není úplně jasné, jaký bude další režijní počin Christophera Nolana. Film Transcendence, o kterém je řeč, bude totiž „jenom“ produkovat (jak jinak, spolu se svou manželkou Emmou Thomas). Režii… (více)
Spielberg a Nolan zaručená spolupráce
Není žádnou novinkou, že Steven Spielberg se už několik let intenzivně zajímá o nejnovější vědecké objevy ohledně teorie relativity a červích děr, jimiž se prý dá cestovat nejen do paralelních… (více)
Jméno Christopher Nolan je sice vyzdvihováno do nebes, krapet nefér se ovšem přitom všem zapomíná na jeho bratra Jonathana Nolana. Právě vyvrcholení jejich spolupráce (Interstellar) je mnohými vnímáno jako konec vrcholné období tvorby Christophera Nolana, kdy se často objevují názory, že posledním třem filmům Nolana (Dunkerk, Tenet, Oppenheimer) chyběla tvůrčí opora v podobě absentujícího bratra. Byl to právě Jonathan, který s Christopherem stál za Interstellarem, Dokonalým trikem, trilogií o Temném rytíři, ale především Mementem. Pokud člověk nepočítá Nolanovo nezávislé a 70 minut dlouhé Sledování, právě Memento se v roce 2000 stalo Nolanovým velkým režijním debutem, kdy sám Nolan zavzpomínal, že zpočátku nikdo o film nestal. Šlo sice o film s úspěšnou šňůrou po festivalech a leckdo docenil Nolanův talent, pro například takový Miramax šlo o neatraktivní film, který je příliš matoucí na to, aby zvládl přilákat divácké publikum. Tehdy nezávislá produkční společnost Newmarket Films si tak nakonec film riskantně distrubovala sama, výsledkem byl film s tak výraznou poptávkou, že se v kinech při nákladech mezi 5-9 milionů dolarů podařilo utržit milionů hned 40. Film by ovšem nikdy nevznikl bez Jonathana Nolana. Memento je totiž inspirováno povídkou od Jonathana s názvem Memento Moni. Jonathan přišel s nápadem, Christopher svého bratra popostrčil, aby příběh napsal, nakonec došlo k rozhodnutí, že se rovnou natočí film. Film, který se nutně neshoduje se zápletkou povídky vydané až rok po uvedení filmu, pracuje ovšem s anterográdní amnézií. Memento sleduje vyloženého tragického antihrdinu. Film poté pracuje se dvěma různými přístupy k narativu, které se navzájem doplňují. Černobílé sekvence zobrazují chronologický průběh událostí, barevné sekvence poté zobrazují děj filmu pozpátku a jdou tak ruku v ruce s mentálním stavem protagonisty. Už u Mementa se tak projevují Nolanovi hrátky s časoprostorem, častou sázkou na nelineární strukturu a ještě častější hru s divákem na kočku a na myš. Nolan možná nenatočil experimentární film na úrovni Happy Endu Oldřicha Lipského, přesto natočil zásadní film. Příběh o smutku, zármutku, morálních hranicích i životním poslání. Jakmile Memento do sebe v závěru zapadne, nabízí vlastně několik volných možností k intepretaci. Nejdůležitější ovšem je, že Christopher Nolan vybral z předlohy svého bratra nejsilnější kusy, následně poté natočil film, který je i dle odborníků jedním z nejvěrohodnějších zpracování příběhu o někom, kdo trpí touto formou amnézie. Šlo o film, který se mohl snadno rozpadnout pod rukama, Nolan ovšem tehdy vůbec poprvé zvládl předvést, že dokáže s ambiciózními koncepty pracovat takovým způsobem, který zajistí, že se výsledek nerozpadne pod rukama. Divák na samotném počátku tápe v podstatě stejně jako Leonard. Dvě narativní roviny sice pomalu cupitají k tomu, aby byl na konci jeden soudržný narativ, zároveň se ovšem sem tam vyskytuje klam v podobě nepřesvědčivého vypravěče, který diváka snadno svádí k falešným stopám. Memento je zcela jistě film, který divákovi udělá v hlavě paseku především při prvním zhlédnutí. Nejedná se ovšem o film s detektivním nádechem, který by po prvním zhlédnutí přišel o vše, co ho dělá zajímavým. Právě naopak Memento díky svému závěru láká k dalším zhlédnutím, případným novým interpretacím a postupným zjišťováním ohledně toho, že tu někdo s divákem skutečně hraje chytrou hru. Tyhle filmy jsou i dávno po svých propálených a mnohokrát zažitých vyvrcholeních lebedou. Stejně jako většina Nolanových filmů obsahuje Memento existencionální nádech, kdy v kontextu zbytku Nolanovi kinematografie mají k Mementu zřejmě nejblíže Interstellar nebo nedávný Oppenheimer. Ponoření se do filmu pomáhá i přesvědčivý a až mrazivý výkon Guye Pearce, který zde dost možná předvádí svůj životní výkon. Především proto, že se perspektiva na Leonarda v průběhu děje mění a Pearce zvládá představit různé polohy svého antihrdiny. I díky tomu je Memento filmem, který musí mít lineární tvar podobný puzzle nebo dominu. Memento bylo počátkem spolupráce Nolana s kameramanem Wallym Pfisterem, které trvalo až do Temný rytíř povstal a bylo ukončeno až přehnanými Pfisterovými režijními ambicemi u sci-fi Transcendence. Už u Mementa ovšem zvládl Pfisterův vizuál strhnout a být základem plodné spolupráce. Pfisterova kamerova zvládá působit v černobílých i barevných pasážích, nemusí přitom vadit, že se Pfister tehdy jako kameraman ještě rozehříval a čekala ho ještě dlouhá cesta k Oscaru za kameru k Nolanově Počátku. Solidní základy přeci jen byly položené už tady. Memento je unikátní případ filmu, který v podstatě sází pouze na jeden výtečný nápad. A právě ten samotný nakonec bohatě stačí. Místo tuctového mysteriózního thrilleru tak vznikl výjimečná narativní psychologická kriminálka, která byla velkým skokem pro jednoho z nejzásadnějších filmařů tohoto století. Na Memento se vedle všech těch velkých Nolanových filmů často zapomíná, je to ovšem chyba. Právě Memento totiž položilo základy pro všechny Nolanova Batmana, jeho ambiciózní sci-fi i historická dramata. I po letech jde o zásadní filmový milník, který není nutné řadit mezi ty nejlepší Nolanovy filmy. Rozhodně ovšem Memento patří mezi ty nejzásadnější.... () (méně) (více)