Režie:
Ondřej TrojanScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Asen ŠopovHudba:
Petr OstrouchovHrají:
Aňa Geislerová, György Cserhalmi, Jaroslava Adamová, Miroslav Donutil, Jaroslav Dušek, Iva Bittová, Ivan Trojan, Jan Hrušínský, Anna Věrtelářová (více)Obsahy(2)
Příběh o lásce a také osudovém setkání dvou odlišných povah je zasazen do období 2. světové války. Hlavní hrdinka, nedostudovaná lékařka (A. Geislerová), je nucena kvůli ilegální činnosti svého přítele opustit město a skrýt se před okupanty ve vysokohorské vsi. Tam nalézá útočiště v chalupě zemitého Jozy (G. Cserhalmi) a po počáteční nedůvěře se mezi nimi vytváří upřímný, později milostný vztah. Eliška poznává i tvrdý život lidí v tomto Bohem zapomenutém místě, kde lidé dokáží být milí i krutí stejně jako příroda kolem nich. Zažívá tu vesnické rituály, setkání s partyzány a ruskými vojáky i konec hrozné války… Film, který je připomínkou květnových událostí roku 1945, vznikl podle stejnojmenného povídkového souboru Květy Legátové a podle scénáře Petra Jarchovského, režii měl Ondřej Trojan. (Česká televize)
(více)Recenze (578)
Želary si 4* zaslúžia. Minimálne za hercov. Ale aj tak ma mrzí, že jediný Jan Svěrák dokáže české filmy zaobalovať do krásnej filmovej poetiky. Že nech sa v nich deje čokoľvek, je potešenie na ne hladieť. Práve táto hrejivosť chladným a príliš televízne vizerajúcim Želarom chýba. ()
Velmi dobře natočené drama, se silným (depresivním) příběhem, výtečnou atmosférou a výbornými hereckými výkony. Kratší stopáž by však filmu neuškodila. ()
Po letech mě Želary iritovaly asi stejně, jako mě v době premiéry bavily - tj. docela dost. ()
Oscar 1 nominace: Cizojazyčný film, Český Lev 2 : Herečka HR - Anna Geislerová, Zvuk + 9 nominací: Nejlepší film, Režie, Herec HR- György Cserhalmi, Herečka VR - Jaroslava Adamová, Kamera, Výprava, Střih, Hudba, Scénář ()
Že bych byla nějak zvlášť uchvácená, to se říct nedá. Děj je neuvěřitelně předvidatelný a zbytečně překombinovaný, kdyby se tvůrci víc soustředili na pár věci a nesnažili se do filmu nacpat co nejvíc, asi by to scénáři a příběhu hodně prospělo. Na druhou stranu musím přiznat, že na české poměry jde po technické a výpravné stránce o hodně nadprůměrný počin, i hudba se mi výjimečně líbila (i když poměrně silně vykrádá Nymana - hlavně jeho orchestr z Piana). ()
To je ale zase skanzen! ()
Želary jsou obrovské české filmové dílko. Rozmáchlá až ohromující výpravná stránka, příroda a lidské příběhy z konce světa, na kterém není obživa a starost o rodinu žádnou procházkou růžovou zahradou. Vedlejší role si nezaslouží nic menšího než velké uznání a jsou jednoznačným kladem Želar, jenže je tu ono známé "ale". Když už připustím, že mě rudovlasá divoženka Anna svým hereckým výkonem přesvědčila o reálnosti přerodu "městského dítěte" v životem zk(o)ušenou horalku hluboce milující toho svého drsňáka s dobrým srdcem, pořád nemůžu přejít ten konec, který je jako z Angeliky. Nemyslím ono konečně uším a očím široké veřejnosti přednesené "slovo o pluku Igorově" - to je třeba ocenit, i když ne jako novum nebo nedejbože bourání nějakých tabu. Jde mi o osud té pro film stěžejní lásky...to pardon, ale co je moc, to je moc. Ve srovnání s tím co předcházelo je to sice část malá, ale nemůžu s čistým svědomím jít přes sebe samého a přes 70%. ()
Příliš rozvleklé a lemplovsky zrežírované. 60% Zajímavé komentáře: Marigold, sepp, Honzzaq, Faidra, Bobek15 ()
No...asi jsem čekal víc. Budu si muset přečíst předlohu, jelikož mi tam spousta věcí asi dost unikla. Na scénáři jsem ovšem ocenil, že po načrtnutí něčeho stačila třebas jedna věta a vše vám bylo jasnější. Aňa se podle mě hodní kamkoliv :-) Taky bych neřekl, že to byla idyla, vzhledem k povahám lidí a drsnosti kraje. Je to nadčasový příběh, krásně natočené obrázky, ale, jak už jsem psal, něco mi chybělo a asi se to nedá přesně popsat. Ovšem ty "plné obrátky" na konci si zaslouží také ohodnocení. Po přečtení knihy Jozova Hanule chci jen napsat, že je to silný, opravdu SILNÝ příběh, ale k filmovému zpracování větších námitek nemám. ()
Za války se tedy odehrávali příběhy silne a dramatické .Natáčení na Slovensku byla velmi dobrá volba. ()
Tady se názory na tenhle historicky velkokapacitní film ženou od těch nejvyšších po ty nejnižší a já se nestačím divit. Želary nejsou špatný film, rozhodně se od průměrné české tvorby hodně vyjímají, ale proč to je všechno takové? to nedokážu pochopit. Já se teda dost dobře u filmu přiměřeně nudil, chvilku jo, pak zas ne, ale zase je to furt dost vážné téma na druhou stranu, no a furt tam jsou ti nejlepší herci, které v Česku můžeme vidět, že ty čtyři hvězdičky si to beztak zaslouží ať chci nebo ne. Jen bych o tom teda pro příště rozhodně nechtěl slyšet. Já nevím proč ale už mám zaryto, že u českých filmů se radši zasměju, než abych sledoval tak vážné tváře... ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $330,033║Tržby Celosvetovo $1,546,130║ /40%/ ()
Nádherný film o konfliktu a následném splynutí dvou rozdílných světů. Někde jsem slyšel slova o "americkém" kýči. Je smutné, že považujeme výjevy z každodenního života horalů za kýč. Legátová není kýč a stejně tak není kýčovitý Trojan. Tenhle film pro mě byl strhujícím sledem výjevů z obyčejného života obyčejných lidí, které spojují výtečné výkony Geislerové, Cserhalmiho a hlavně živočišné Ivy Bittové. Nemohl jsem od toho odtrhnout oči a nemohl jsem se zbavit pocitu, že sleduju skutečné události, nikoli kamerou přežvýknutou stylizaci. Závěr mi však takřka zkazil požitek, po tom krásně tekoucím pásmu událostí je náhle vypointování celého příběhu až příliš násilné a schematické. Trojan se měl raději držet Legátové a ne narušit časovou jednolitost nádherného příběhu skokem do budoucnosti. ()
Po dlouhé době skvělý český film. Kromě krásné kamery (nedovedu si představit špatnou kameru v tak nádherném prostředí) a velmi pěkné hudby (na české poměry) jsou hlavním trumfem filmu herecké výkony. Nejlepší je Cserhalmi, ale slušné výkony podávají všichni. I ta Geislerová, kterou jsem dosud moc nemusel, mi tu sedí. Moc se mi líbil závěr, tato lekce z dějepisu asi některé překvapí. Základní dějová linie - vztah Hany a Jozy je doplňována příběhy dalších hrdinů z Želar a všechny tyto příběhy (a postavy) mi přišly zajímavé - nejzajímavější postavou filmu je pro mě malý Lipka. ()
Nádherný pohnutý příběh pod rouškou velkého středoevropského filmu, čímž nemám na mysli jen onu středoevropskou koprodukci, ale fakt, jak propojený byl tehdy prostor bývalé habsburské monarchie a o co více se ještě slil pod nárazy vln událostí druhé světové války... Už ve fázi literární předlohy zdůrazněn antiválečný rozměr - válka je cosi destruktivního, ničivého, voják, lhostejno zda okupant či osvoboditel, přináší do vesnice jen zmar a do běžného života horalů nepatří, je cizorodým, destruktivním prvkem... Dualita dvou naprosto cizorodých světů, západu a východu, českého města a zapadlé východní horské vesnice, světů dvou odlišných životních stylů, nekompatibilních životních hodnot, je propojena útěkem hlavní postavy - utajeného vypravěče příběhu - od poněkud lehkovážně pojímané hry na konspirační odboj ke skutečně hlubokému poznání jiného civilizačního rámce, od pohodlného života městské smetánky k boji o přežití. Zprvu závratná kulturní propast mezi Jozou a Eliškou/Hanulí, mezi městem a vesnicí, se postupem událostí a vlivem nutnosti pomalu zaváží a mezi zprvu tak nesourodými lidmi vzniká pouto, jehož prohlubování a upevňování je jednou z nejpoetičtějších částí vyprávění. Baladické ladění je další nesporně cennou devizou knihy/filmu a režiséru Trojanovi se celkem šťastně podařilo přenést onen rozměr i do své filmové adaptace baladickych povídek Květy Legátové. Tragické vyústění je tedy očekávanou součástí pohnutého příběhu... Rušivým elementem je pouze fakt, že film je výrazně epický, přičemž ostatní složky jsou spíše upozaděny, při každé další projekci tedy divák znalý vývoje příběhu trochu ztrácí na intezitě diváckého prožitku oproti prvotnímu setkání s touto látkou... ()
Nebýt úletů typu dovětku "po letech" či laciných scén s krásným oduševněle koukajícím psem, tak to mohlo být vynikající. Takto je to bohužel jen nadprůměrně kvalitní po všech stránkách. Větší problém mám pouze se stopáží. Je tu mnoho zbytečných scén a naopak dost zásadních absentuje. Vzhledem k počtu postav v ději, zůstává zákonitě chování některých nevysvětleno. To se pochopit sice i dá, ale když to samé platí i o hlavních postavách, tak to již je poněkud zarážející. ()
Pár much by se našlo - tenhle styl moderní české kinematografii ale celkem sedí a nebudu se tolik zlobit, jestli jí ještě nějakou dobu vydrží. Možná by neškodilo nasazovat více neokoukaných váří. Nic proti Jaroslavu Duškovi, ale začíná ho být poněkud příliš. Na druhou stranu sázka na jistotu v podobě rozkošné roličky Jana Třísky vyšla na jedničku a jeho svérázný horal byl možná i nejrázovitější a nejsympatičtější figurkou celého filmu. Na snímku je poznat, že čerpá ze silné předlohy a její potenciál nebyl rozhodně promarněn - neříkám, že by to nešlo ještě o něco lépe. ()
Skvělý filmový zážitek, na české poměry skoro brilantní. Konečně zase film, kde mi nevadila Aňa Geislerová a něco se tam aspoň dělo. ()
„Dojdu pro doktora.“ – „I na kněze je pozdě.“ Komplikovaný, svojrázny, mozoľnatý a tvrdohlavý film. Pri jeho pozeraní budete mať pocit, že mohol byť lepší. Budú vám prekážať do prázdna šumiace zbytočnosti. To, že sa hrdinku niekoľkokrát pokúsia znásilniť, mi pripadalo len ako samoúčelný dôvod pre ukázanie nahého tela. nepomáhajú tomu ani skratkovité charaktery rázovitých obyvateľov horskej dediny ; v partizánskom závere to vyzerá takmer tak, že sme si mali vytvoriť vzťah k Janovi Třískovi, ktorý tu však bol ani nie desať minút (zo 142). Slávne tváre sú takisto samoúčelné a navyše aj rušivé. Nevraviac o ďalších veciach (striedajú sa všetky ročné obdobie, no deti akosi nerastú). To všetko narúša atmosféru a celistvosť filmu. Napriek tomu ma Želary (i vďaka dôležitým posledným sekundám o tom, SPOILER ako to vyzerá, keď sa po rokoch vrátime na miesta, na ktorých sme vyrastali a ktoré sme odvtedy ani raz nenavštívili SPOILER) zaujali, pobavili, strhli, dojali, rozhodili... a i trocha znudili. K tomu úchvatná príroda (a kamera). ()
Související novinky
Jan Tříska (1936 - 2017)
Po nešťastném pádu z Karlova mostu zemřel ve věku osmdesáti let herec Jan Tříska, celoživotní oblíbený představitel shakespearovských rolí. Jeho touha stát se tanečníkem vzala za své, když mladého… (více)
Jaroslava Adamová 1925 - 2012
V sobotních ranních hodinách zemřela v Praze ve věku 87 let herečka Jaroslava Adamová. Začínala jako statistka v Národním divadle a divadle Větrník už za studií na konzervatoři, kde absolvovala v… (více)
Der Film 4 a jeho zajímaví hosté
Letošní ročník festivalu německy mluvených filmů Der Film 4, který se koná v pražských kinech Světozor a Aero ve dnech 1. - 7. 10. 2009 a brněnském kině Art ve dnech 8. - 11. 10. 2009, představí svým… (více)
Švankmajer letos na Oscary nedosáhne
Americká filmová akademie už oznámila užší výběr pro nominace na Oscara v kategorii Nejlepší cizojazyčný film. Z šedesáti tří filmů vybrala devět titulů, které se ještě poperou o místo v nominační… (více)
K tematizaci 2. světové války (nejen) ve filmu se stavím skepticky, jednoduše proto, že je to vzhledem k povaze historické události TÉMA psané kapitálkami. Bohužel existuje mnoho různých důvodů, proč musíme tuto válku považovat za stěžejní událost našich dějin, která ovlivnila naprosto VŠE (psáno kapitálkami). Má skepse pak vychází z toho, že se tato výrazná část našich dějin stává jakousi mršinou, na které se řádně nasytí kdejaký umělecký sup. Vzniká nadprodukce tvorby, které se kolem Války točí, až to člověku může připadat úsměvné (všichni ti kouzelníci, porodní sestry, tatéři, krejčí, dívky, sestry, houslisti, sabotéři, děti, děvčata, fotografové, účetní, rusovlásky, lékárnici, Romeové a Juliové, světci, doktoři, švadleny, kápové, soudci a hrdinové z Osvětimi) - jenže vyvolat byť jen minimální úsměv na tváří jednak není etické a jednak to jde proti očividnému faktu, že část těchto děl (předpokládám) je skutečně kvalitních (nebo perfektních, typicky La vità è bella, Jojo Rabbit), zpracovává látku s úctou a podává určité svědectví, z níž by si i někteří současníci mohli poučit, alespoň kvůli faktu, že válka je v dnešní postmoderní době prehistorický přežitek. Je ovšem vhodné přiznat, že právě trvající síla tohoto TÉMATU jen ulehčuje tvůrcům tvorbu skutečně silného díla, e. g., divadelní adaptaci Hany od Aleny Mornštajnové jsem prožil přikován do sedadla, nejsem si však jistý, zda je to umem autorky, nebo tím, co zpracovává; Spielbergův Schindlerův seznam je samozřejmě kvalitní dílo, ale snad taky spíš tím, že zpracovává kvalitní látku. Podobnou skepsi jsem měl i před sledováním Želarů, neboť to pro mě měl být jen další tuzemský film, který hojí historickou bolístku. A snad na mě skutečně silné TÉMA zapůsobilo, protože momentálně cítím, že jsem byl skeptický zbytečně. Filmová adaptace Jozovy Hanule a povídkového souboru Želary totiž není jen svědectví nějaké dávné války, ale i přes premiéru před více než dvaceti lety střízlivě zasahuje do historie a zároveň přesahuje do současnosti. Příběh a pohnutky jeho postav jsou sice motivovány molochem nacistického Německa a okupovaného protektorátu, nicméně vypráví vlastní děj o nutnosti městské dívky ukrýt se v drsném horském kraji a naučit se fungovat na venkově, o nuceném manželském svazku pro poskytnutí bezpečí, o prostém životě na samotě, o tom, že jsou muži prasáci, o jednom muži, který svou ženu, která byla ke sňatku s ním donucena, respektuje a takto bych si mohl vymýšlet až do konce rusko-ukrajinské války. Tímto se film též vyhýbá parafrázím Adorna, neboť ačkoliv to write poetry (or as I would add, any kind of art) after Auschwitz is barbaric, protože se tématu Osvětimi (a obecně války) de facto vyhýbá a jen se jich dotýká. Kromě vypsaného však oceňuji zasazení do (snad i idealistického) přírodního prostředí, prostého venkova, který funguje mimo velká města a o nějž se velká politika jen lehce odráží. Dílo pak působí, že si na nic nehraje, jakkoliv lze samozřejmě spekulovat o nářeční či idealistické stylizaci - ostatně minimálně Joza samotný je takový moravský ušlechtilý divoch. Já sám jsem zastáncem toho, že bychom měli jít zpátky do lesů a pokud na deset nabubřelých teen komedií o lidech existuje dílo o přírodě, tak sem s tím. Ty komedie (= strawman pro konzumní jednoduché záležitosti) jsou samozřejmě koukatelnější, snad i proto, že efektivně pomáhají zapomínat na to, že žijeme na planetě Zemi; nicméně lepší než zapomínat je připomínat si, jakkoliv je to připomínání často těžké (ostatně proto se považuji za jednoho z mála obhájců Matky Země od Knuta Hamsuna - těžce čitelného a nudného románu o týpkovi, který si v přírodě staví usedlost, ne proto, že by byl až tak kvalitní, ale prostě proto, že nám připomíná, kde žijeme). To samé dle mého názoru dělají i Želary a předpokládám, že jejich knižní předlohy zrovna tak. Neříkám, že tam jiná témata nejsou, a že tam nadšenci nemohou hledat historické souvislosti s Druhou světovou válkou, ale já jsem člověk prostých potřeb a považuji za své svaté právo hledat si v uměleckém díle to, co skutečně chci. () (méně) (více)