Reklama

Reklama

Stárnoucímu spisovateli Karlu Šejnohovi (Zdeněk Svěrák) už psaní nejde jako dřív. Nedokončené povídky se mu hromadí v hlavě, jejich postavy vylézají na denní světlo a dožadují se, aby autor pokračoval v ději. Všichni něco chtějí. Fotograf Matěj chce získat nedobytnou Vendulu z lékárny, pan Bohumil prosí, aby udělal zázrak, automechanik Bakalář by chtěl být léčitelem. Do toho vstupuje z reálného světa Šejnohova manželka, která si myslí, že už by měl psaní nechat a konečně se věnovat jí. Komedie s prvky magického realismu servíruje univerzální otázky lidského života s nadsázkou a humorem. Scénář filmu Jana Svěráka vznikl na motivy oblíbených povídek Zdeňka Svěráka. (Bioscop)

(více)

Recenze (299)

filmfanouch 

všechny recenze uživatele

Je sice synem slavného otce, rozhodně se ovšem dá říct, že se dokázal vymanit z jeho stínu. Režisér a scenárista Jan Svěrák, syn herce, scenáristy, dramatika a spisovatele Zdeňka Svěráka na sebe dokázal upoutat pozornost už svým absolventským snímkem Ropáci, jeho celovečerní debut Obecná škola si poté rovnou došel pro nominaci na Oscara za nejlepší cizojazyčný film a Svěrákův třetí film Kolja nominaci v té samé kategorii rovnou proměnil. Svěrák ta navázal na úspěch Jiřího Menzela s Ostře sledovanými vlaky a dodnes patří mezi nejuznávanější lokální filmové tvůrce. A i když se většina shoduje, že jeho vrcholné období skončilo někde u Tmavomodrého světa/Vratných láhví, kvalitami dokázali i poslední Svěrákovy filmy strčit do kapsy většinu lokální produkce v daných letech. Jak si poté vlastně stojí Svěrákův 10. celovečerní film? I tentokrát si Jan Svěrák napsal scénář sám, inspirací mu poté bylo právě psaní povídek jeho otce. Svěrák sám dříve avizoval, že by Betlémské světlo mělo být filmem o vyrovnávání se stárnutím a měl by být vizuálně inspirován filmy Wese Andersona. Ne, filmy Wese Andersona nová svěrákovina nepřipomíná ani z patra. Z mého pohledu se jedná ovšem o krapet lepší film než Tři bratři a Po strništi bos a především o film zajímavější. Dobrý film to ve finále přeci jen je a Svěrák tak dokáže vzbudit naději, že má pořád daleko k posledním filmům zmíněného Jiřího Menzela, přeci jen jde ovšem o lehké zklamání. Nejen co se týče samotného námětu, ale i co se týče samotného tvůrce. Být Betlémské světlo celovečerním debutem čerstvě začínajícího tvůrce, jemné poplácání po ramenou a optimismus nad tím, že by před sebou ten daný mladý umělec mohl mít slibnou kariéru, jen by se přitom příště neměl tolik okatě snažit o napodobení svěrákovské poetiky. Jenže pak dojde k tomu uvědomění, že tohle není dílo snaživého padělatele, ale toho oscarového tvůrce, který i díky Akumulátoru 1 či Kuky se vrací dokázal většinou natočit alespoň skutečně výrazná díla. I proto by člověk možná očekával víc, kdy je vizuální stránka sice poctivá, přeci jen ovšem ne tolik zajímavá. A i když má ten proslulý svěrákovský humor pořád tu něžnost, i ten možná vyznívá o poznání slaběji než několikrát minule. Svěrák ve své kariéře ostatně nastavil laťku tak vysoko, že bude těžké se skutečně vrátit na vrchol. Samotný nástřel děje přitom zní zajímavě. Dokáže sympaticky připomenout komedie Oldřicha Lipského, kdy zní skutečně slibně materiál o autorovi, jehož postavy k němu začínají promlouvat a touží po tom, aby jim napsal šťastné konce. Problém je, že se ve finále žádná ze tří povídek nevyjeví jako dvakrát nosná, minimálně tedy jejich vývoj. A jakmile dojde na moment, kdy spisovatel Šejnoha z osobních důvodů dovolí postavám jít si chvíli vlastní cestou, definitivně dochází k nezodpovězeným otázkám toho, jak vlastně pravidla Šejnohy a postav kolem něj fungují a jestli v průběhu nastavená pravidla nepopírají sami sebe. Problém by přitom neměl být v tom, že by Jan Svěrák nebyl schopen vymyslet funkční fiktivní svět. Vzpomeňme právě na Kuky se vrací, kde byl představen svět s nějakými pravidly a zákonitostmi. Jan Svěrák se přitom opět pokouší napodobit u psacího stolu styl svého otce a daří se mu to podstatně lépe než u Po strništi bos. Po stopách svého otce dokáže Svěrák chvílemi přijít s poměrně chytrým i milým humorem, kdy to pořád celé pochopitelně daleko k vrcholným dělům Zdeňka Svěráka a vše navíc kazí fakt, že se některé skutečně vtipné a chytré momenty pořád musí opírat o scénář, který zas tak nefunguje. Dojde ovšem i na slovní hrátky s češtinou či hříčkami a v jistých momentech to skutečně dokáže kráčet ve stopách těch nejzdařilejších scénářů Zdeňka Svěráka. Tři povídky jinak nejnosnější skutečně nejsou: Jedné o léčitelce chybí jakýkoliv konflikt, druhá o rodičích toužící po uzdravení jejich syna trpícího Downovým syndromem zase svůj konflikt vyřeší poměrně snadno, i když se na to musí čekat. Nejzajímavější je tak povídka, kde jsou ústředními postavami fotograf Matěj v podání Vojtěcha Kotka a lékárnice v podání Terezy Ramby. I tady se v průběhu vyjeví otázky ohledně toho, jak vlastně fungují pravidla onoho prolévání reality pana Šejnohy s jeho literárními ´´ dětmi ´´ , celá povídka má ovšem ve finále dost možná nejzajímavější pointu. I když je vlastně též tak trochu přitažená za vlasy. V průběhu se vlastně ovšem Betlémské světlo nejeví jako film o spisovateli, kterého pronásledují jeho výplody, které byli vytvořené dle náhodných lidí z jeho života. Stěžejní je ve finále spíše konflikt ohledně tak trochu komplikovaného vztahu s manželkou, kdy Zdeňku Svěrákovi a Daniele Kolářové i po letech společný čas sluší a padnou k sobě. Po vzoru Vratných láhví navíc představují manželský pár s menším rozkolem, který je ovšem též opět vyřešen snadno a největším problémem jsou tak v průběhu především právě mizení z reality. A jen zamrzí, že v součtu není ono utíkání do fiktivního světa trochu více prozkoumané. Je to přitom pořád očividně poctivá práce, kdy Vladimír Smutný pořád na pozici kameramana nelení, hudba Ondřeje Soukupa je slušná (i když se jisté hudební motivy opakují několikrát až možná příliš) a opět je to poté celé řemeslně zručné, kdy se rozhodně nedá říct, že by Svěrák u svého filmu absentoval snahou či schopnostmi. Nutno též dodat, že kromě Jana a Zdeňka Svěrákových se jako představitel nové generace Svěráků na filmu jako střihač podílel František Svěrák. A samotný střih je poté rozhodně fajn, kdy na první dohled člověk nedohledá nějaké ty kontinuální nesrovnalosti či celkové střihové nedostatky. V součtu tak Betlémské světlo pořád rozhodně není špatnou záležitostí, kdy to ovšem neznamená, že je důvod radovat se z toho, že by se Jan Svěrák vrátil ke své nejlepší formě. Betlémské světlo je jen slušnou záležitostí, která slibný námět dvakrát nevytěžila a dvakrát světoborně se nevypořádala s výsledným příběhem. Herci jsou fajn, řemeslná stránka pořád strčí do kapsy většinu lokální produkce, ty nejlepší časy jsou ovšem očividně nejspíš skutečně pryč. Přesto oproti dvěma posledním filmům Jana Svěráka lehký pokrok a alespoň ta poetika dokáže pořád zabrat. Bývalo ovšem líp.... () (méně) (více)

Ruut 

všechny recenze uživatele

U lenivý, uslintaný, olezlý a na volnoběh běžící film dua Svěrák + Svěrák je furt lepší než 90% české kinematografie po roce 2010. Jen má Betlémské světlo tu smůlu, že šikovněji to pánové dali už před 15ti lety ve Vratných lahvích. ()

Goldbeater 

všechny recenze uživatele

Dramaturgicky nezvládnutá, k uzoufání nevtipná a bolestivě trapná „komedie“ - to je sousloví, u kterého bych ještě před nějakým časem netušil, že ho někdy budu spojovat s duem Svěrák & Svěrák. I když po Třech bratrech asi jo. Když se v letním kině na letošní LFŠ někdo deset minut před koncem zvedl a zařval na celé náměstí plné lidí slova „To je ale píčovina!“, nestačilo jen pokývat souhlasně hlavou, ale rovnou zatleskat. [LFŠ 2022] ()

Vančura 

všechny recenze uživatele

Tohle bylo fakt strašný... Tu scenáristickou hrůzu si osobně vysvětluji tím, že Svěrák senior je spisovatel z hodně staré školy, a je to z toho strašně znát - osobně by mi bylo z takového filmu trapno už někdy před 10 lety, natož dnes. Ale co už, nakonec jsem si řekl, že podobně jako měl Menzel svoje Donšajny, může mít i Svěrák Betlémské světlo jako nelichotivý poslední pomníček, u něhož panuje vzácná shoda, že nic horšího nenatočil. Aneb tohle je asi ten typ filmu, u něhož platí, že nemůžeš-li o něm říct nic pozitivního, je lepší mlčet. ()

Reklama

kingik 

všechny recenze uživatele

Osvědčená tvůrčí značka Svěrák & Svěrák opět připravila vyhledávaný komfort pro všechny divácké kategorie. Nejedná se sice v žádném případě o scenáristické ani jiné spasení českého filmu, ovšem Svěráci se duchem vrátili k Vratným lahvím. Jsem si jist, že při své tvůrčí práci na tenhle svůj úspěšný film pomysleli a chtěli na něj nějakým způsobem navázat. V tomto filmu lze nalézt hned několik styčných bodů: velmi podobná až totožná herecká sestava ve vedlejších rolích (Budař, Vetchý, Táborský, Macháček) a hlavně opětně Daniela Kolářová po boku Zdeňka Svěráka a jejich neustálé hašteření a špičkování. Příběh je vlastně celkem jednoduchý. Postarší spisovatel Šejnoha, který píše další ze svých povídkových knih, zažívá se svými fiktivními románovými postavami, kterými se inspiroval ze svého okolí, opravdové peripetie. Vedle toho bojuje se svojí tvůrčí krizí, zlobí ho zdraví a z rovnováhy ho vyvádí i jeho hašteřivá manželka, se kterou je evidentně už jen ze zvyku. Zdeněk Svěrák film zřetelně táhne a jeho postava je osobnostní dobrák, co každou chvíli chce diváka dojmout i rozesmát. Je třeba počítat s tím, že fiktivní postavy mají své vlastní "uvažování", takže se spisovateli v různých situacích a na různých místech zjevují a stěžují si na své nedostatky, kterými je on sám coby autor obdařil. Nejzajímavější i nejvtipnější z fiktivního leporela postav je dvojice Vojtěch Kotek, frajerský fotograf, a Tereza Ramba, nedobytná lékárnice, a jejich náhlé milostné vzplanutí. Dalšími zástupci z jiných povídek je rodina Vladimíra Javorského, úzkostlivého otce, který prosí spisovatele o zázrak pro svého retardovaného syna. Úplně nejslabší a zcela nezajímavá je linie s automechanikem (Ondřej Vetchý), co používá svérázné léčitelské metody. A docela zvláštně a originálně působí sny hlavního hrdiny o jeho skonu, na jehož poslední cestě na onen svět ho dovedně vyprovází dvojice svérázných pohřebáků v podání Miroslava Táborského a Jana Budaře. Neustálé manželské soupeření Svěráka s Kolářovou silně připomene vtipné manželské zápolení z Vratných lahví. Přišlo mně, že sice bylo o poznání méně vtipné, ovšem stále velmi filmově funkční. Magický realismus, na nějž Svěráci tentokrát hodně sází, je v českém filmu poměrně ojedinělá záležitost. Takovýto tvůrčí prvek se jim daří zvládat s nadsázkou i nadhledem. Diváci mají opět možnost zažít zručně natočenou a tak trochu netradiční filmovou pohodu. 7/10 ()

MikeCool 

všechny recenze uživatele

Veškeré ohlasy, které jsem četl ohledně Betlémského světla od Jana Svěráka, mě nakonec do kina nedonutily. Teď toho trošičku lituji, protože mě se to prostě líbilo. Není to úplně komedie, jako spíše taková sonda, respektive náhled do duše stárnoucího spisovatele a to celé zabalené v poetickém kabátku a krásně odvedenou filmařinou (zejména kamera byla v některých scénách perfektní). ()

silentname 

všechny recenze uživatele

Je mi ťažké súdiť ako budú ľudia vnímať "Betlémské Světlo". Je to veľmi zvláštny film a myslím si, že možno to je skutočne naposledy, kedy môžeme vidieť na veľkom plátne Zdeňka Svěráka. A ja som za jeho prínos filmovému svetu stále veľmi vďačný. A tento film opäť vnímam veľmi pozitívne. Aj keď (ako som povedal) si myslím, že pre väčšinu to bude asi celkom slušný zmätok a sklamanie. Ako sa tu už aj stihlo trošku odzrkadliť. A aj ja musím uznať, že napríklad 15 rokov staré "Vratné Lahve" na mňa pôsobili oveľa silnejšie. No treba uznať pár vecí. Stále ide o veľmi vtipný film. Sedel som v kine a smial sa skoro počas celého času. Úvodných asi 5 minút je podľa mňa úplne dokonalých. Fór na fóre, ktoré fungujú a vedia pobaviť. To musím tvorcom pogratulovať. Tá celá scénka je úžasná. Vôbec, kedykoľvek sa vrátime k Táborskému a Budařovi, ide o absolútne zlato. Zdeněk v tomto filme asi neponúka niečo, čo by sme už nevideli, no jeho konverzácie so všetkými postavami a ako tam predstavuje ich mentora ma vždy vie pobaviť. Ramba s Kotkom sú tradične spolu dobrí a vtipní. Plus ako si Ramba vždy prefukuje ofinu bolo... čím viackrát som to videl, tým viac som sa smial. Daniela Kolářová hrá opäť Svěrákovi manželku a pôsobí  to trošku opäť ako deja vu. Ale na druhú stranu ja tento ich "Love-hate relationship" skutočne žeriem. Pôsobia skutočne ako manželia, ktorí spolu prežili možno aj 50 rokov. A hoci sa ľúbia, tak si už aj lezú neskutočne na nervy. A ako niekto, kto trávil ako dieťa čas u svojich starých rodičov mi je jasné, že také presne manželstvo aj je. Je to plné momentov. Vo výsledku nemôžem dať filmu negatívnu známku, lebo splnil v podstate všetko čo som chcel. Pobavil ma, neľutujem čas čo som tu strávil a dal mi možnosť opäť vidieť Zdeňka na veľkom plátne. Ak by sa to niekedy ešte podarilo znovu, budem veľmi rád, ale myslím si, že ten jeho odchod do rakvy je skutočne jeho posledné zbohom. Hodnotenie: A- ()

eileen 

všechny recenze uživatele

Tak po tomto díle, které jsem se odhodlala shlédnout až po více než roce po premiéře, jelikož jsem se prostě bála, opravdu nechápu Jana Svěráka, proč měl problém u Vratných lahví se scénářem. Neříkám, že jsem se asi 3x nezasmála, ale výsledek pro mě celkový dooost špatný. Nuda, zmatek a křeč, nezajímavé postavy. Už nikdy si toto nezopakuji. ()

Slarque 

všechny recenze uživatele

Jan Svěrák scenárista si tentokrát naběhl a pospojovat tři úplně rozdílné povídky svého otce do smysluplného tvaru nedokázal. Sice začíná nadějně, ale bohužel úvodní scéna z filmu značně vybočuje, a navázat se na ni moc nedaří. Jan Svěrák režisér a kvalitní herecké osazenstvo ale film udrží nad vodou, takže jsem se nezačal vyloženě nudit. Druhá silná scéna je až těsně před závěrečnými titulky. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Svěrák, který už tolik nehladí, ale spíš škrábe. A také žertuje se smrtí. Protože ví, že líp už bylo. Prolínání reálných okamžiků s fikčním světem jeho nehotových, načrtnutých postav přináší zase nový, originální způsob, jak nahlédnout do autorova tvůrčího, neřkuli intimního života. Betlémské světlo je vlastně taková tragikomická zpověď starého muže. Starého, nikoli senilního. Protože Svěrák má stále co nabídnout. ()

Arsenal83 

všechny recenze uživatele

Zdeněk má už pokročilý vek. Čiperný je, ale nápady dochádzajú. Vtip vyslovene chýbal, často to skĺzlo na úroveň trápnosti, no a Tereza vidno, že má po pôrode, tak si musí pred kamerami niečo dokazovať. Pritom slušná herečka, čo nemusí. ()

dopitak 

všechny recenze uživatele

Nejslabší Svěrák/Svěrák, a to jsem viděl i Kukyho! Zachraňuje to jedině přítomnost Zdeňka a několika oblíbených herců (Vetchý, Javorský). Scenáristicky strašně slabé, neuchopitelné a netočitelné. Nápad s postavami by byl v pořádku, ale nikam to nesměřuje, nic to nechce a nevyžaduje a tak celé dobro spočívá jen v tom, jak je fajn vidět Svěráka staršího stále aktivního. ()

marhoul 

všechny recenze uživatele

Nostalgické, nonšalantní, něžné, osobní. Mladší diváky film, bohužel, neosloví, mě přesto potěšil. Má reakce je silně ovlivněna náklonností k panu Zdeňku Svěrákovi a jeho tvorbě. Řekla bych, že se jedná o jakousi verzi Odcházení a zároveň doufám, že se dočkám ještě dílka dalšího. Krásná kamera, hezky obsazeno, kvalitně zahráno, mnoho decentních odkazů k filmům minulým, v mém případě došlo i na dojetí. Opravdu chceme zázrak? Pěkné. ()

Chrustyn 

všechny recenze uživatele

Svěráci opět jinak a bohužel tak, jak je nikdo nechce. Film na pomezí reality a fikce sledující duševní i tělesnou krizi chlípného spisovatele, kterého obtěžují jeho knižní postavy. Režijně originální a hravé, ale takové, takové senilní. Ale Svěrákovic devadesátkovou tvorbu opravdu zbožňuju. ()

Marze 

všechny recenze uživatele

Oproti dilum syna s otcem Sverakovymi je to neobvykle. Jan motivy povidek otce spojil do scenare, jez vyvolava pocit pohadkove mystyky, ale chybela mi Sverakova poetika potouchleho stylu. Nic moc dohromady nepasuje. Sverak spisovatele Svejnohu hraje jako sve alter ego. Chybi emoce i napad. Humor je trochu detinsky. Film se rozpada do ruznych nalad. A moc tu nefunguji postavy. ()

Stanislaus 

všechny recenze uživatele

Betlémské světlo je na poli české komedie vskutku povšimnutíhodným a do jisté míry originálním kouskem, z něhož mám po projekci smíšené pocity. Na jednu stranu oceňuji námět a scénář plný humorných replik, na druhou stranu mi při sledování místy něco neštymovalo. Překvapilo mě, kolik se ve filmu objevilo (někdy jen na chvíli) známých tváří, nicméně celý film stál především na dvojici Svěrák-Kolářová, kterým se opět skvěle povedlo ztvárnit manželský pár, tentokrát v pokročilejším věku. Zbytek herců byl asi tak jako jejich postavy - rozpracovaný a nedotažený. Rovněž mě poněkud rušilo to okaté "pánbíčkování" - vím, jak se film jmenuje, ale méně je někdy více. Betlémské světlo vyloženě neurazí, ani ne(u)nudí, ale ani neohromí - takový decentní plamínek, který měl potenciál více zazářit. ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Ani nevím, jak začít. Přijde mi to odbyté, po všech stránkách. Není to vtipné, není to ani ironické, ani se to nebere s nadhledem jako Vratné lahve, spíše je to takové uvzdychané, celé to plave po povrchu, ale neskutečně, navíc je to natočené jak televizní film, výprava skoro nulová. Pamatuju si z toho jen dvě věci - ve druhé půli filmu snad neustále nahou Terezu Rambu a pak vtip, kdy sedí Svěrák ráno na záchodě a z rádia se ozve "Začněte den s ranním... / sraním". Naštvalo mě, že věřící rodinka na konci vzhlíží k nebi k hlasu Svěráka jako k Bohu, to si mohl Svěrák skutečně odpustit, ačkoliv chápu, autor je nad svými postavami něco jako bůh. On tady pan Svěrák vůbec hodně koketuje s mystikou, vírou, ale asi podobně, jako když já bych psal o vesničce, kterou jsem zahlédl z okna rychlíku a zaujala mne třeba došková střecha. Celé to prolínání jednoho snu a autorovi se neustále se zjevujících postav je po čase otravné, navíc ani jeden příběh vlastně odnikud nikam nejde, není vypointován, nic, zkrátka jen tak odezní. A tak jsem si z filmu odnesl jen, že pan Svěrák asi rád řídí auto a kochá se Prahou, musí užívat léky, se ženou si moc nerozumí a bojí se ve svém věku přirozeně smrti, jako asi každý. Vadilo mi také, jak film skáče mezi groteskou, vážnějšími zamyšleními a pokusy o parodii, avšak naprosto neústrojně, bez ladu a skladu. Hlavní postava spisovatele je chvilku seriozní, pak se při výkladu v zámku chová jako vyložený idiot, a ne intelektuál, a takhle to jde ode zdi ke zdi celý film. ()

Pítrs85 

všechny recenze uživatele

"Vy ne, vy už jděte do prdele." Jasně, není to nejlepší Svěrák, ale den po projekci kina se ve mně film rozležel a musím říct, že mě to vlastně hrozně bavilo. Zdeněk Svěrák už nemusí nikomu nic dokazovat, v pětaosmdesáti si chce očividně už jenom hrát a bavit se, čímž baví i mě. Už samotný námět je docela originální, nebo aspoň v našich luzích a hájích. Navíc všechny ty povídky, podle kterých je film natočený, mám moc rád a tady je duo Svěrákovic pěkně pospojovalo do jednoho příběhu. Zkrátka a dobře jsem za takovéto milé malé filmečky rád, v dnešní době dvojnásob. (Herecké obsazení skvělé, i ten Kotek tu vysíral jen maličko). ()

SOLOM. 

všechny recenze uživatele

Svěrák mladší ani starší nejsou špatnými režiséry – u toho druhého platí ani herec, autor textů – písniček – nicméně jsem od nich i já viděl lepší a záživnější filmy. Tohle mě popravdě zas až tolik nebavilo, jak bych si přál. Objeví se tu celá řada známých herců a hereček – počátku mě to i bavilo, je tu i několik vtipných hlášek – situací, dokonce i nějaká ta nahota, ovšem postupem času to přestalo mít onu jiskru. Z pohledu jejich tvorby to vidím na průměrnou záležitost a vůbec se nedivím, že tu spousta lidí hodnotila ještě méně. I já jsem dost na rozpacích 40-50% a vidět znovu už to opravdu nepotřebuju. ()

Reklama

Reklama