Before Midnight
Pred polnocou
Before Midnight
Before Midnight
Režie:
Richard LinklaterKamera:
Christos VoudourisHudba:
Graham ReynoldsHrají:
Julie Delpy, Ethan Hawke, Athina Rachel Tsangari, Panos Koronis, Ariane Labed, Walter Lassally, John Sloss, Seamus Davey-Fitzpatrick, Xenia Kalogeropoulou (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Jesse a Céline mají dvojčata Ellu a Ninu a končí jim prázdniny na jižním Peloponésu, kde s nimi byl i Jesseho syn z rozvedeného manželství Hank. Chlapec právě odletěl a dvojici po rozlučkové hostině s tamními přáteli čeká romantický večer v místním hotelu. Ten se však po slibném začátku změní v nelítostně upřímnou diskusi a bilanci, v níž hlavní slovo má výřečná Céline. Oba mají své kostlivce ve skříni, oba mají obavy z budoucnosti a oba se potýkají s realitou všedního dne... (Česká televize)
(více)Recenze (461)
Oscar 1 nominace: Scénář - A ()
Viaggio in Grecia. Stejný pocit nadbytečnosti jsem měl z třetího Kmotra, který na první pohled rovněž vznikl hlavně kvůli tomu, aby se znovu shledali staří kamarádi (reální, nikoli fiktivní). Před soumrakem bylo řečeno podstatné, zbytek patřil úvahám zastřeným kouzlem nevyřčeného. Třetí díl opouští koncept předchozích dvou. Ústřední pár tentokrát netlačí čas. Nemají obavy z budoucnosti, ve větší míře než dříve jsou pronásledováni minulostí. Dialog nevedou jenom oni dva, přidávají se další postavy, mezi kterými jsou nepravděpodobně zastoupeny všechny generace a minimálně tři odlišné světonázory. Snaha o komplexnější definici lásky v 21. století (nucené jsou zejména opakované narážky na moderní komunikační technologie) rozptyluje pozornost, soustředěnou dříve výhradně na portrét jednoho vztahu napříč časem. Skutečnost, že pro ně romantická situace (hotel) byla uměle vytvořena, si sice partneři uvědomují a sarkasticky ji reflektují, ale přesto jsou oběťmi filmových klišé (předchozí partner je "znehodnocen" alkoholismem, milostný akt je přerušen zvoněním mobilu a pokud se někdo obnažuje nikoli jenom v přeneseném smyslu, pak pouze žena). ___ Dialogy jako stěžejní stavební prvek s oblibou používal již Eric Rohmer, který si ale při dokreslování charakteru postav vypomáhal náladou okolního prostředí. U Linklatera se v předchozích dvou filmech nedal prostor, v němž byly hovory vedeny, označit za rozšíření vnitřního světa postav. S Před půlnocí přichází drobný upgrade. Prázdninová nálada zvoleného prostředí jako kdyby předurčovala méně uspěchaný tón filmu a Řecko, země, kde se zrodila tragédie, jako kdyby zároveň – společně s odkazy na Médeu a Rosselliniho Cestu po Itálii, vrcholící slavnou scénou s antickými sochami – předznamenávalo posun k vážnějším problémům. Díky nadhledu a sebereflexivním schopnostem partnerů ale film i přes výraznější cynismus a větší krutost v citovém obnažování, dává vzpomenout na příjemnou lehkost předchozích setkání a antická tragédie se naštěstí nekoná (ačkoli učiněné osudové chyby a nepřekonatelné rozdíly mezi pohlavími některé její rysy nesou). ___ Z nahořklejšího tónu je znát, že režisér i s herci chtěli své hrdiny dostat do určité pozice, postavit je před určité problémy, které by tón „Before“ série posunuly těsně před práh totální vztahové de(kon)strukce à la Kdo se bojí Virginie Woolfové? S ohledem na to byl oslaben prvek náhody, vlastní předchozí dvojici filmů, do nichž se vážná témata vkrádala zcela nenuceně. Všednější rámování ubralo povídání Celine a Jesseho na jedinečnosti. Pravda, dialogy, opět vhodně prokládané významotvorným mlčením, jsou stále nebývale autentické a po okraj napěchované poznanými životními pravdami, celková struktura vyprávění je ale pečlivěji promyšlená a tím zbavená nádechu spontánnosti. ___ Přestože jsem filmu úplně nevěřil, ve většině vyřčeného bych mu dal za pravdu. Slyšet v americkém filmu dialogy přelévající se s takovou nenuceností mezi komickým, sentimentálním a cynickým, je malý zázrak (právě na přirozeností oněch „přechodů“ jasně vysvítá, že Delpyová je lepší herečkou než víceméně pořád do stejné ležérní polohy hozený Hawke). Před půlnocí je neocenitelnou pokladnicí užitečných rad pro méně zkušené partnery, a hořkých pravd pro ty, kdo si ve vztazích již prošli svým. Číkoli hodnocení tudíž bude stejně jako u Před úsvitem a Před soumrakem silně ovlivněné jeho osobními vztahovými zkušenostmi. Připouštím, že pokud tentokrát hodnotím ze všech tří filmů nejníže, pak možná proto, že jsem k plnému docenění takhle zralého pohledu na mezilidské soužití ještě nedozrál. Apendix: Film jsem s odstupem času zhlédnul podruhé a uznávám, že „změna paradigmatu" od chození k odcházení je dost zásadní, aby ospravedlnila lehkou proměnu stylu a rozšíření počtu mluvících postav. Oceňuji zejména, s jakou nenuceností jsme na nekompromisní závěrečné zvážnění připravováni. Nejde jenom o tématu konverzací, do kterých se opakovaně vkrádá pomíjivost času, ale také třeba o jména postav (Ariadne, Achilles), odkazující ke starým, zaniklým a (nejen v Řecku) přesto stále živým světům. Tato dvojpólovost odpovídá tomu, jak Linklater a jeho dva herci chápou soužití dvou bytostí. Přes veškerou střízlivost v nahlížení na vztahové peripetie se vší jejich pomíjivosti zcela nezatracují romantickou víru ve věčnou lásku. Minimálně v tomhle ohledu má náskok několika desetiletí před většinou amerických romantických příběhů, které nás pouze falešně a bez náznaku skepticismu utěšují. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, ScarPoul, Tatizz () (méně) (více)
Nikam nespěchající dlouhé záběry, takhle dlouho jsem na hlavní hrdiny přes přední sklo auta ve filmu snad ještě nekoukal. Totéž se opakovalo s venkovním posezním s přáteli u jídla, kdy člověk opravdu dostávýá chuť na nějaký ten kvalitní řecký salátek s dobrým ročníkem ve skleničce. Záměrně jsem však vynechal to hlavní na celým filmu a tím jsou dialogy, protože o takhle poctivý dialogy ze kterých jde sám život člověk ve filmu hned tak nezakopne, tak vydařená kombinace intimních, zábavných, ale i romantických slov opravdu stojí za pozornost. Myslím sim, že film vyžaduje od diváka krapet tý partnerský praxe, ale na oplátku nabízí velmi kvalitní zážitek, protože mám dojem, že mnoho mužů i žen si při tomhle bijáčku hrábne do svých vlastních životů. ()
Julie Delpy a Ethan Hawke mi s jejich romancí skočili do života náhle. Vlastně v momentě, kdy se spolu sešli podruhé, prý náhodou a opět v Paříži. Ano, první jejich setkání jsem i po shlédnutí tohoto filmu ještě neměl čest vidět. Na druhou stranu si myslím, že v rámci intimní diskuze jsem se dostal hodně daleko a tak vnímám dost z toho, co v tomto filmu proběhne. Bohužel to u mě už není na pět hvězd. Možná si i myslím, že ženská tenhle díl ocení víc, jak chlap. To, co pro ženskou v tomto filmu je výhrou, je pro muže výzvou. A to mluvím o vztahu. A tady to Julie předvede hned několikrát. Začátek filmu se jeví naprosto božsky, především nekonečná scéna v autě, pak proběhne další parádní scéna u řeckého oběda no a nakonec to všechno zazdí ta noc v hotelu. Nevím proč, nechci být mužský feminista, ale pokaždé je problém v chlapovi. Proč? Každopádně Řecko nemohlo být víc sexy než v tomto filmu. Jsem rád, že i pár Američanů, respektive tvůrců tohoto filmu, pochopilo, že Evropa dokáže být boží. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $5,077,291║Tržby Celosvetovo $8,139,133║ Ide už o tretí romantický počin v réžii Richard-a Linklater-a, kde exceluje dvojica hercov Ethan Hawke a Julie Delpy, tento krát sa dej presúva do kúzelného Grécka. Pre tých čo majú radi miestami vyhrotenú atmosféru, ladné, vyčítavé či rýpavé dialógy pri mileneckých hádkach, všetko končiace v príjemnom sentimente, sú v tomto prípade na správnej filmovej ceste. /videl v kine: 55%/ (videl na festivale Art Film Fest 2013) ()
Na začátku se pokusím o vlastně zbytečné a oddělím jednotlivé díly od sebe. Před úsvitem byla krásně naivní romantická komedie o dvou mladých plných ideálů, kteří náhodně zahořeli (blouznili), Před soumrakem příběh dvou zralejších dospělých, kteří někam vykročili, ale vzpomínky je táhnou k něčemu, co možná měli udělat (ale neudělali), Před půlnocí příběh dvou lidí, kteří pro vzpomínku změnili svoje životy a udělali to, co si na začátku slíbili nikdy nedopustit. Následkem toho je třetí film nutně nejotevřenější, nejintimnější (existuje tu jen málo tajností a prostoru k předstírání "jsem někým jiným"), nejbolestnější (vrací se v něm mnoho témat, které byly v předchozích zastaveních námětem vtípků, akorát teď už se jim směje o poznání hůř) a zároveň nejvýrazněji sarkastický až cynický. Je to konverzační rozbor všední rutiny, která sem tam ještě odhalí zbytky "intelektuálního sex-appealu", který Jesse a Celine pociťovali, především je to však civilní ponor do banality, únavy a strachu být sám. Před půlnocí překypuje ironií, vnitřní i kontextuální (obsazení nonkonformní pozorovatelky rozkladu tradiční rodiny Athiny Rachel Tsangari do role hubaté řecké ženušky), obsahuje zřejmě nejlépe vystavěný dialog v celé trilogii (scéna v autě), z velké části postrádá papírové šustění předchůdce, který trochu pracně "navazoval". Hladkost hraničící s rutinou (ale tou nejjímavější), kýčovité prostředí řecké idylky neustále srážené drobnými konflikty, obavami i tušením toho, že na konci Před půlnocí už nebude místo pro sen a romantickou zasněnost. Přesto je závěrečná scéna křehce hravá, plná kontrastů naděje, rezignace i humoru, který rozvíjí vztah jedné z nejpozoruhodnějších filmových dvojic poeticky i neúprosně střízlivě zároveň. Linklaterova minimalistická režie opět triumfuje a sází na organicky plynoucí čas občas předělený cézurami smutku / okouzlení, scénář je ještě o něco vybroušenější, vypointovanější a nabitý břitkým vtipem, byť u několika málo scén se opět dostavuje váhání, zda ta malá perlička na dně stojí za velkou hromadu slov. Nechce se mi to dělit, ale když, tak Půlnoc je mi emocionálně i myšlenkově nejblíž. So, Jesse and Celine, later... v další dekádě. ()
To porekadlo je dobre zname: Prvy krat, to moze byt nahoda. Druhykrat, to je uz pozoruhodna zhoda okolnosti. Tretikrat, to je uz trend... . Na jeho vlne konverzacnej romantiky, ktora v priamej umere s civilnostou je aj uprimna, nemam problem sa zviest aj nabuduce, takze dovidenia zas o dalsiu dekadu Jesse a Celine. Do tej doby tu budeme mat velmi silnu trilogiu, ktora je mozno este lepsia v celku ako v svojich jednotlivych castiach. (EFM 2013) ()
Z romantiky se stal očistec mluvících hlav. Přepálené konverzační orgie. Nejutlachanější film pětiletky... ()
,,KDYBYCHOM NEMĚLI HOLKY A VŠECHNY TY STAROSTI KOLEM, BYLY BYCHOM POŘÁD SPOLU?…“ /// ÚVOD:Pro všechny stojící na počátku manželství, nebo pro ty, jenž si myslej, že fláknout dveřma je řešení... PART 1: Ethan se předkecá na letišti se synem, aby pak pokračoval s manželkou cestou na statek, kde trávěj dovču. Holky vzadu spěj. Kecaj vo všem: děti, syn, bejvalka… PART 2: Statek. Ethan kecák s chlapama a paní s ženskýma. Vo všem, ale spíš o sobě, vo práci. Holky už jsou vzhůru. Pak večeře, je jich 8 a povídaj. Vo všem – přiznávám, že pár myšlenek (příběhů) mě zaujalo. PART 3: Cesta na hotel. Oni dva – sami. Povídaj o něčem jiným než o dětech a povinnostech. Jdou a mluví a mluví A PAK(!) – sednou a mlčky sledujou západ slunce. To je krása. TO TICHO! PART 4: Hotel. Kozy ven, ale manželská romantika už není co bejvávala. Není to věkem. Je to těma rokama vztahu. Asi bych vo tom něco mohl vědět. Takže je potřeba – správně! – si vo tom PROMLUVIT. ZÁVĚR: Snaha o zachycení podstaty manželství nebo vztahu po x letech? Snaha o zdokumentování opravdovýho života dvou lidí? Asi. Čekali jste něco jinýho? Jak dlouho jste spolu? Dám 3*, protože se se vším dá souhlasit. Ale jinak – NUDA! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Páč vím, jak to začalo. (no, já to nevěděl a taky žiju…) 2.) Myslím, že nejvíc štěstí mi přinesou přátelé a práce. 3.) Mám málo svýho rodinnýho života (hlavně hovory s manželkou mi chyběj). 4.) Thx za titule ,,unchained“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne ()
Občas se to stane, vlastně jednou za devět let... přijde chvíle, kdy zapomenete, že se díváte na film. Ale kdyby byl můj život filmový scénář, psal by ho Richard Linklater. Jak dalekou cestu jsme ušli od cizinců ve vlaku do Vídně. A jako by to bylo včera. Stalo se Vám někdy, že by Vám jedno letmé náhodné setkání převrátilo život? Více v recenzi na FS. P. S. Možná jsme tohle varování potřebovali, tohle je totiž něco, co hrozí všem osudovým setkáním a spřízněným duším. ()
Kdo někdy miloval, ten tyhle obavy zná. Onen strach ze samoty a zároveň z tíhy dřívějších rozhodnutí, ze síly náhody a relativity času. Protože romantická setkání jsou krásná, samovolná věc a velkolepá srdcervoucí shledání jsou věc nezapomenutelná. Ale láska po letech je věc, která se na náhodu uhrát nedá. Richard Linklater se znovu vynořil s filmem, který měl nepřeberné množství možností, jak selhat, jak nedostát svým předchůdcům a jak rozmělnit kouzlo toho, co se zdálo definitivní. A stejně jako v Paříži mi vytřel zrak tím, že se dá navázat o devět let později a přitom na tom samém místě. Něco možná v životě dříve nebo později musí uvadnout a něco bohužel zesílit. A i přes to, že Půlnoc rve srdce tím nejintimnějším a nejzrádnějším způsobem, to tihle dva upovídaní cestovatelé mají zase za plný počet. Jejich osmnáctiletá odysea pak v žánru romantického dramatu nemá obdoby. A šestý smysl mi říká, že rok 2022 by nás mohl potěšit ještě jednou. ()
// Nádhera. Víc k tomu neřeknu, protože vyspělostí jsem zatím stále někde ve Vídni, ale já sem jednou dojdu... jednou se sem dostanu. ()
Ač mě první díl nijak zvlášť neoslovil, již druhý v mých očích přinesl něco diametrálně odlišného - nejen od dílu prvního, ale i od ostatních podobně laděných romantických filmů. Před soumrakem byla nádherně vyspělá a neskutečně sympatická konverzačka, Před půlnocí není ve slovních přestřelkách tak hektická, dopřeje si i trochu odpočinku u stolu s dalšími lidmi, kteří mají na téma "vztahy" rozhodně co říct. Témata a myšlenky z předchozího dílu vrcholí, jsou intenzivnější, upřímnější a tíživější. Film jakoby psal život sám, samozřejmě nejde o obyčejný život, nýbrž o kompromis mezi zajímavými životními okolnostmi, běžnými problémy a jejich nevšední artikulací. Divák má tak pocit, že sleduje něco, co může sám prožít, ale přitom je fascinován, jak zajímavým a dynamnickým způsobem je dění možné prožít. Postavy barvitě pojmenovávají šeď obyčejného života, chtějí prosadit svá stanoviska, která jsou pro nás naprosto pochopitelná a nakonec přicházejí na dospělé kompromisy. Je to chytré, lidské, úžasné. PS: Ano, i já mám pocit, že jeden úryvek vyprávěl něco málo z mého života... 9/10 ()
Krásný film, jaké dneska nevznikají, i když by paradoxně mohly docela snadno. Minimalistické, chytré, určitě maličko strojené, ale ne víc, než vyplývá z námětu "dvou lidí (a tentokrát pár přihrávačů navíc), co spolu dvě hodiny v kuse mluví o svých problémech". Skvěle doplňující druhý díl, rozšiřující ho, nabízející zase o něco ošuntělejší verzi romantiky a zase o něco vzdálenější a bezradnější pokus navrátit se k té jediné vídeňské noci. Přitom mám pocit, že by to mohlo fungovat i samostatně. Nejvíc na celé sérii obdivuju, že zvládá nesklouzávat k očividným pokusům o sofistikovanost a univerzální odpovědi, zůstává to v podstatě jednoduchou vztahovkou, které nemám potřebu vytýkat věci, jež se nabízejí (jisté tezovitosti a plánovanosti se prostě vyhnout nejde). Celá trilogie je, jako kdyby se hrdinové Woodyho Allena zbavili snobských komplexů a prostě žili život. Nemyslím si, že trojka rozbíjí koncept časové uzavřenosti, jak si tady čtu - i dvojka ono uzavření jen naznačila a nakonec k němu stejně nedošla. Na jednu stranu doufám, že za dalších deset let přijde čtvrtý díl. Jen se bojím, že už moc k probrání nezbývá. Už trojka bojuje s tím, že ve dvojce se na zestárnutí hrdinů tolik stavělo (nutno dodat bojuje úspěšně), takže těžko říct, jestli ještě je kam postupovat. Spíš ne. 4 a 1/2 ()
Měl jsem nějaký nutkání to vidět a "překvapivě" se film opět skládal z rozhovorů o ničem. Oběma předchozím dílům jsem dal 2 hvězdy a dám je i v tomto případě. Ale "něco" v těch filmech asi je, když jsem zkouknul všechny 3 díly. A vsadil bych krk na to, že za nějakejch 8 let tady bude ještě další pokračování, který bude opět o ničem, ale já se na to zase podívám, jestli se toho dožiju... ()
Čekala jsem čtyři roky, abych se na tenhle film podívala, protože jsem se bála, že mu nebudu rozumět. Nyní si myslím, že možná budu muset počkat dalších dvacet čtyři let. ()
Až v závěrečné části trilogie jsme si s Linklaterem opravdu sedli. Jeho hrdinové definitivně dospěli a při všech svých nedostatcích už dokáží vystupovat jako zralí rodiče a partneři. Už to není tak sebestředné, protože manželský pár doplňují jejich děti, známí a přátelé. Věkově, starostmi i pocity jsou mi blízcí, jejich problémům a chování rozumím. Řekl bych, že Linklater během dlouhých přestávek mezi snímky vyspěl i jako filmař. Celkový dojem: 80 %. ()
„To je zvláštní. Všimla jsem si toho až teď. Už vůbec nemáš rezavý fousy. Byla to jedna z věcí, kvůli kterým jsem se do tebe zamilovala.“ - „Nezmizely, jen zbělely.“ A nejen ony, ale i celý vztah... Třetí díl se oproti těm dvěma dost změnil. Jejich převážně příjemná, magická atmosféra je zde už jen formou dozvuků, jakkoliv silných. Konverzačka je to stále výborná, ale místy pořádně hořká. Pokud v předešlých setkáních byly (zdánlivě) banální dialogy plné souznění, jiskření, a jen občas zklamání, zde z těch dávných pocitů příliš nezbylo (nechybí, jen je jich míň, a časem zrovna nepřibývají, naopak, dřívější lehké neshody tu vykrystalizují v nefalšované střety názorů). I fakt, že předchozí díly se mohly odehrát takřka v jakékoliv době, se tu stírá, neb důraz na aktuální mužský (a hlavně) ženský svět dělá film současným, ovšem nejsem si jist, zda i nadčasovým (možná napoví budoucí projekce, pokud se k nim ovšem dostanu, a nezůstanu u příjemnějšího, nadějnějšího 1. a 2. dílu). Konec opět povedený, ale zatím to víc jak na silné 4* nevidím. ()
|| Scenár: Richard Linklater, Julie Delpy, Ethan Hawke / Predloha: Charaktery od Richard Linklater a Kim Krizan | Hudba: Graham Reynolds | Distribúcia: Sony Pictures Classisc | Štúdio: Castle Rock Entertainment | Rozpočet: 3 miliónov $ | Tržby: 20,737,030 $ || Presne ten tip filmu, čo ma vie buď očariť, alebo naštvať. Tento ma nasral. Milión informácií, ktoré nevedú nikam, milión postáv, ktoré dej nepotrebuje. Samoúčelné otvorené konverzácie o sexe sú nechutné a úplne zbytočné. Zo začiatku to vyzeralo nádejne, tak som tomu dal šancu. Teraz už viem, že to bola strata času. Pre mňa trefa vedľa. Pre niekoho možno zábava. 30% | Blu-Ray, THX, EN DTS | ()
Související novinky
Natočí Linklater pokračování trilogie Před?
Málokterý režisér využívá plynutí času do takové míry, jako Richard Linklater. Jeho snímek Chlapectví se točil 12 let, romantická trilogie Před úsvitem, Před soumrakem a Před půlnocí zase vznikala s… (více)
Oscarové nominace 2014
Dnes odpoledne vyhlásila Akademie filmového umění a věd (AMPAS) ústy své prezidentky Cheryl Boone Isaacs a herce Chrise Hemswortha nominace na Oscary pro letošní rok. O prvenství v počtu nominací … (více)
Nej filmy roku 2013 dle ČSFD.cz
Seznam nejlepších filmů roku 2013 dle ČSFD.cz si můžete nechat zobrazit ve specifičtějším výběru Žebříčků, a to i zvlášť pro jednotlivé žánry. V celkovém žebříčku divácké líbivosti vedou s úžasnými… (více)
Z môjho blogu ___ Richard Linklater je späť. Po zopár nevýrazných filmoch sa po dlhých deviatich rokoch vrátil na miesto, ktoré dôverne pozná a ponúkol divákom možnosť nájsť odpoveď na to, ako to s Jessem a Celine, hrdinmi jeho dvoch milostných príbehov, vlastne dopadlo. Jeho nový film „Pred polnocou“ (Before Midnight) je dielo na jednu stranu značne rozpačité, no na tú druhú stranu, z historického hľadiska, výrazné a významné. ___ Začalo to ako nevinný výlet vo Viedni, pokračovalo ako (ne)plánované stretnutie v Paríži a svoje (možné) zakončenie to má v Grécku. Osemnásť rokov, tri príbehy, dva páry a jedna realita. Jesse (Ethan Hawke) a Celine (Julie Delpy) dospeli, majú deti, no v nich samotných je túžba byť a zostať mladými. Hrať na gitaru, neprepásť chvíle so synom a zároveň nájsť si čas aj jeden na druhého. Pred polnocou má oveľa bližšie k trpkým sondám od Ingmara Bergmana než k „artovej“ romanci z prvého dielu. Je to viac triezva dráma, než frivolná komédia. Je to boj so skutočnosťou. A neochotou ju prijať. ___ Od tretieho dielu nečakajte žiadne závratné zmeny. Linklater opätovne (za výraznej scenáristickej pomoci oboch hlavných hereckých aktérov) servíruje konverzačnú smršť, v ktorej sa striedajú najrôznejšie témy. Úsmevné chvíle striedajú trpké precitnutia, úprimné ľúbostné city doposiaľ nevyslovené pocity vyplývajúce z otázok o životnom smerovaní. O tom, či práve tento stav, tento životný status, má byť zachovaný, či je ten najsprávnejší a ak nie je, tak aký je správnejší. V tom sa nesie celý „nový“ Linklater. Už to nie je o spoznávaní (prvý diel), o prežívaní minulých chvíľ (druhý diel), ale o, v niektorých smeroch, existenciálnych otázkach a problémoch z toho vyplývajúcich. ___ Katalyzátorom celého dielu je Jesseho syn, ktorého má Jesse s bývalou manželkou. Nemožnosť tráviť čas s ním a akási, zo sociálneho hľadiska, nevyhnutnosť tráviť ho s novou rodinou pomaly rozvracia jeho psychiku. Už dávno to nie je ten bezstarostný mladík, bláznivý romantik, či dospievajúci tínedžer objavujúci samého seba. Jesse sa objavuje, hľadá cestu k synovi, ktorá mu umožní však zachovať súčasné status quo, ktoré má so Celine. Túžba nepremeškať dôležité okamihy v živote syna a zároveň túžba byť so Céline, trvalo poznamenávajú vzťahy, ktoré má s ľuďmi naokolo. Jeho synovi lepšie rozumie paradoxne macocha Celine, a jeho súčasná priateľka (Celine) sa mu začína vzdialovať. V naoko šťastnom mužovi, ktorý má všetko, to vrie a on, racionálne uvažujúci muž, nevie nájsť východisko z tejto krízy. V podobne náročnej situácii sa však nachádza aj Celine, z ktorej starostlivosť o rodinné šťastie, stvorilo submisívnu ženu, ktorou ona sama byť nechce. Ženu, ktorá zabúda sama na seba, ktorá sa prestáva vyvíjať. Žije vnútorne chladný život „hanekeovských“ hrdinov, o ktorého správnosti nie je sama presvedčená. Jesse, ktorý by mal byť prirodzene jej oporou, jej ňou vo veľa prípadoch nie je a dvojica tak žije v oddelených svetoch, v ktorých si, podobne ako hrdinovia Flaubertovej Madame Bovary, vzájomne nerozumejú. ___ Autorská trojica Delpy, Hawke, Linklater opätovne vytvorila bravúrny scenár, v ktorom slová nabývajú v syntagmatickej rovine nových a nových významov. Len skutoční majstri slova dokážu skrz tých niekoľkých pár foném vytvoriť niečo viac než len to obyčajné slovo. Len zopár filmárov dokáže prostredníctvom záberu vyjadriť tak veľa. Úvodná scéna na letisku sa tak pre všímavejšieho diváka mení na odraz slov vo vedomí Jesseho, ktorá slovné vyjadrenie paradoxne nepotrebuje. Celý ten, obrazne povedané svetelný lúč, nie je ničím iným, než odrazom tragédie jedného muža túžiaceho existovať v dvoch svetoch, čo samozrejme nie je možné. Je intímnou výpoveďou o mužovi, ktorý prežíva vnútornú hlbokú krízu, z ktorej sa nevie sám dostať. ___ Vrcholnou scénou v celom príbehu je naoko nespozorovateľná pasáž spoločného obedu dospelých, kde sa divákovi zrkadlia názory troch Jesseov a Celine. Keď boli mladí (stelesňovaní dvomi mladými milencami), starší (Jesse a Celine) a starí (slová staršej pani). V tejto scéne sa bergmanovsky zrkadlia všetky fázy vývinu vzťahu, od búrlivého milovania, cez trpkú súčasnosť, až cez bezútešnosť nostalgie. Linklater oprávnenosť onakého života v jednotlivých fázach nijako nehodnotí, len prostredníctvom slov prednáša o tom, aký tento život nie. Spoločným menovateľom, nech sa to zdá akokoľvek triviálne, zostáva jediné, láska. ___ Kým veľa pasáži vo filme je emočne veľmi silných, aj majster menom Linklater (spoločne s Delpy a Hawke) si tentoraz vybrali slabšie chvíle. Tie sa dajú zhrnúť do troch pojmov: stopáž, irónia a nahota. Bezmála dvojhodinová stopáž (bez asi desiatich minút) je na škodu, keďže naliehavosť výpovede, o ktorú sa Linklater v prvom rade snaží (teda o odpovede na otázky spomenuté vyššie) sa trochu stráca. Z artovej romanci na jedno posedenie sa stáva trochu dlhší „obed“, v ktorom je miestami až príliš veľa chutí. Lokácie sa striedajú, avšak dej sa nijako nevyvíja. Pred polnocou má (v porovnaní s prvým a druhým dielom) príliš veľa hluchých miest. Druhým problémom je až príliš veľa ironických obscénností vo filme. Film je plný ironických sexuálnych narážok, príliš veľa obscénností, ktorými sú toľko typické brakové tínedžerské filmy. Je potešujúce v(i)edieť, že slovo sex má svoju vnútornú vášeň aj v partnerskom živote milencov po 40-tke, len, keď vo filme o sex ani tak nejde, tak prečo je ho tam toľko? Stanley Kubrick v Eyes Wide Shut „učil“, že všetko je o sexe, snaží sa nám niečo podobné ukázať aj Linklater? Alebo je to len výpoveď o tom, že ani bravúrny sex po 40-tke neušetrí ľudí od nevyhnutných existenciálnych otázok? S pojmom sex súvisí aj ďalší (nie priamo problém, skôr nejednoznačnosť) moment a tým je nahota. Už dlho som nemal pocit, že nahota (ako ju vidíme vo filme Pred polnocou) je tak samoúčelná. Snaha o vierohodnosť mileneckej predohry sa tak mení na smršť záberov, ktoré pôsobia, s prihliadnutím k celku, rušivo. ___ Linklater sa v treťom dieli príbehov o Jesse a Celine vybral dvomi cestami, podobne ako hlavní hrdinovia však presne nevie, čo chce. Na jednu stranu je treba výrazne oceniť jeho „bergmanovské“ cítenie (žiadny súčasný režisér nerozumie tak dobre partnerským vzťahom ako on), ktorým hrdo nesie odkaz veľkého švédskeho majstra Ingmara Bergmana, no na druhej strane robí zo svojho posledného filmu až príliš mainstreamové dielo, v ktorom je cítiť, že sám neverí svojim obrazom. Haneke, Sokurov, Tarr, tí sú kompozične od neho na míle vzdialení. Linklater sa namiesto „artu“, ktorého sa držal v jedničke a dvojke, vrhá do neprebádaných vôd, v ktorých však on a ani jeho hrdinovia zatiaľ plávať príliš nevedia. Film o osobnostnej a partnerskej kríze sa vplyvom najrôznejších rušivých elementov (ironické sexuálne narážky, nahota) od diváka vzdiaľuje. Paradoxne je to však bez tak jeden z najlepších filmov s podobnou tématikou za poriadne dlhú dobu. ___ Čítajte viac: http://cifersky.blog.sme.sk/c/332943/Richard-Linklater-Pred-polnocou-2013.html#ixzz2YqqkaSfy () (méně) (více)