Trap
Trap
Trap
Trap
Režie:
M. Night ShyamalanScénář:
M. Night ShyamalanKamera:
Sayombhu MukdeepromHudba:
Herdís StefánsdóttirHrají:
Josh Hartnett, Ariel Donoghue, Saleka Shyamalan, Alison Pill, Hayley Mills, Jonathan Langdon, Mark Bacolcol, Marnie McPhail, Kid Cudi, Russ, Marcia Bennett (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Ve filmu se ocitneme na koncertě, na který si vyrazili otec (Josh Hartnett) se svou dcerou. Když se starostlivý táta vydá na toaletu, zjišťuje, že v koncertní hale není něco v pořádku. K místu se začínají sjíždět kordony policistů… Nic ze začátku není tak, jak se zdá. Koncert je údajně policejní kamufláž, která slouží k dopadení nebezpečného vraha... (Vertical Entertainment)
(více)Recenze (212)
Ten film je past. Trailer a premisa avizují něco, čeho se divákovi dostane jen omezeně a pak se nedůvěra místo potlačení už jen vyvolává, psychologie postav i přes možný potenciál povrchně odbude a nedostaví se ani moment, kdy hasič-řezník upustí na podlahu snubní prsten a uvědomí si, proč jej nikdo doposud nedopadl. Nadšení z Hartnetta nesdílím, často přehrával jak kdysi pod padákem s Kate Beckinsale. Stejně tak nesouhlasím s tím kruciálním nápadem specialistky FBI na profilování zločinců. Mezi fotříky, co musí hodiny poslouchat pištění fanatických puberťaček blyštivého konzumního popíku, náhle nemusí být jen jeden s nutkáním vraždit.. ()
Už samotný námět s hlavní postavou - charismatickým a současně znepokojivým vrahounem, snažícím se o únik z veřejné pasti - je v žánru neokoukaný. A Shyamalan pečlivě napsal i zrežíroval jeho hledání cesty ven, i důvěryhodně vyprofiloval jeho psychopatické vnímání a reakce na nečekané stresové situace. A to nejenom v oné pasti, ale i - a to především - mimo ní. Zajímavě obsazený a trefně hrající Josh Hartnett. Absence velké shyamalanovské pointy nevadí, film pracuje s napětím obratně a kličkuje nepředvídatelnými zvraty. Místy to se schopnostmi protagonisty přehání, ale ne natolik, aby ztratil důvěru diváka či byl k smíchu. Potěšili taky odkazy jako Shyamalan v roli pracovníka koncertu, na kterém zpívá jeho skutečná dcera Saleka (kterou by tatínek jistě rád viděl podobně slavnou), či nenápadné logo “The Watchers” na jednom z baráků v pozadí, coby názvu filmu jeho jiné dcery Ishany, uvedeného do kin pár měsíců před tímto filmem. ()
Koncert jakési Ariany Grande bych trochu srazila v pračce, byla to past na mou trpělivost, pak se to ale slušně rozjelo. Josh Hartnett, neviňátko z Pearl Harboru, dozrál ve skvělého herce. Asi tak. Víc není třeba prozrazovat. ()
Kdysi čokoládově nablýskaný kreativec, nyní čím dál tím větší pandžábský sračkomet Milan Noční Šajmalajn k nám tentokráte dotlačil na svém rezivějícím dvoukoláku solidní past na kokoty. Kokoty, kteří nostalgicky vzpomínají na jeho dřívější tvorbu, a naivně doufajíce v návrat k ní se pořád nechávají nachytat, jakmile zaslechnou vrzání jeho cigánského vozíku. Vozíku, okolo milénia plného mědi, olova a jiných pěkně těžkých barevných kovů, avšak poslední dekádu obsahujícího akorát tak pár nuzných klubek pokrouceného železného drátu a sem tam nějaký ten kanálový poklop. Poklop, který by Milan za sebou s takovýmito tendencemi mohl konečně příznačně zaklapnout a přejít na dávky, nebo se začít věnovat například čórování rádií z automobilů Tata. Tata je to ovšem příkladný, neboť mi připadá, že tuto žluklou čiknkormu uplácal z plesnivého jogurtu a štěkajícího kuřete jen proto, aby mohl ve výrazné roli dostat před kameru svou totálně prkennou bezbradou dceru jménem Saleka, jež by neprotekčně k normálnímu filmu jinak nepřičichla ani zdaleka. Zdaleka nejhorším pamrdem tohoto tentokrát bezzvratového, avšak zvratkového díla ale není procpání děsivé Džesyki Farzekašové do téměř hlavní role, nýbrž ten účelový festival zvláštnoškolské debility při vyústění všeho do hajzlu v poslední třetině. Třetině, která řekněme jinak snaživě průměrné Hadí oči s překvapivě solidně hrajícím Džošem, jehož jsem vždy považoval za koženého paňácu, vystrnadí za zvuků furtdokolového přitroublého homopopu do hadí prdele rychleji než městský úřad neplatiče na holoperiférii. Zejména myslomrd „máma ví, a přesto pošle fuckana na koncert“ je hoden několikanásobného absolventa sedmi tříd zvláštní školy. Mylane, Mylane, fuckt už bis mněl vážně přemíšlet o rekfalyfykacy! ()
Na plytký popík pro náctileté holčičky od Saleky Shyamalan mě teda fakt neužije, ale koho jsem si naprosto užíval, byl fan-tas-tický Josh Hartnett. Každý jeho pohled, každý záchvěv jeho mimického svalu byl naprosto vypovídající momentální situaci, ve které se nacházel. Skvělý výkon. A M. Night opět dokazuje, v čem celou jeho kariéru byl nejsilnější. A totiž přijít s naprosto originálním, neokoukaným konceptem, který se mu vždy střídavě dařilo dotáhnout do konce. A to platí i tady. První půle o hledání exitu z obklíčení je skvělou scenáristickou hříčkou, bohužel po zvratu v půli a zapojení Lady Raven do děje to pro mě přestalo být zajímavé. Jednak kvůli haprující logice a také proto, že Shymalanova dcerka nemá prostě herecké schopnosti, aby tohle uhrála. Ale když to vezmu kolem a kolem, tak poslední dva Shyovy filmy se mi, po příšerném ´Skleněném´, kdy už jsem nad Shyamalanem zlomil hůl, vlastně nad očekávání docela líbily. Není to návrat na výsluní, spíše takové lehké ozvěny jeho skvělých začátků. ()
Zajímavý výchozí námět a Hartnett hraje opravdu úžasně (jeho hezounkovské začátky jsou dávno pryč). Je blbé, že film je ke konci dost překombinovaný a nevyužívá při vyprávění víc důvody a psychologii hlavní postavy, i když náznak tu je. Uděluju nerozhodných 70%. ()
Ok, coming out: jsem zakuklený auteurista, protože PAST je další Shyamalanův výborný film, který na rozdíl od toho předchozího - NĚKDO KLEPE NA DVEŘE - není ani třeba mírně nadhodnocovat kvůli tomu, že žijeme v normativně homofobní společnosti. Pokud upoutávka vytvářela zdání, že až na nahrazení protagonisty antagonistou půjde o přímočarý thriller situovaný jako ty pozdně osmdesátkové/devadesátkové do jedné lokace, tak výsledek je další Shyamalanova silně koncepční záležitost. Koncept je tentokrát založen na strukturních hrátkách odvislých od toho, kdo zrovna s kým hraje hru na kočku a myš, přičemž lovená myš je antagonista a kočka se několikrát proměňuje - a s přibývající stopáží se role prohazují.__________ Realismu, uvěřitelnosti, jasného ohraničení (nálad, žánrů...) a podobných věcí milné konzervativní publikum bude akorát muset přistoupit na to, že tentokrát je to tzv. full-De Palma. Jestli herci hrající mentálně handicapované nemají najet do full-retard modu, aby byli oceněni, jak zazněla rada v TROPICKÉ BOUŘI, tak Shyamalan zde nejenom frčí ve full-De Palma modu. Jak se u seriálů užívá pojmu Jump the Shark, když po svém zdánlivém vyčerpání začnou vršit bizarnosti pro získání divácké pozornosti, tak u PASTI platí Jump the De Palma. Trapné popularizační přirovnání prostřednictvím drog jsem užil už (před?)minule, ale představte si FANTOMA RÁJE, DVOJNÍKA, KAINOVU VÝCHOVOU a HADÍ OČI na kokainu, ketaminu, cracku a speedu, a to někdy zároveň. Už pro tu stylitickou ekvilibristiku je to ohňostroj... nikoliv marnosti, nýbrž nápadů: kombinace širokoúhlých objektivů a teleobjektivů s vycentrovanými detailními záběry; subjektivizace prostřednictvím split-dioptr shotů a proměn nasvícení i vypadávání postav ze záběru anebo jejich neobvyklé oříznutí odpovídající směřování pozornosti antagonisty; užití koncertní písňové hudby ke komentování dění anebo rozpoložení postavy; zmnožování ploch (včetně mobilů a nasvícení scény jimi) a vnitrozáběrová montáž obecně... a jak je zvykem, promyšlené nakládání s barvou (zde je klíčem mocenské a rodinné uspořádání). Podobně se zmnožují a míchají žánry, protože thriller se značně černým a obecně nadsazeným humorem se zhruba hodinu odehrává na pozadí koncertu, přičemž celé je to kritika i oslava moci fandomu, satira života zdánlivě ideální americké středostavovské rodiny a nutnosti hrát různé společenské role, takže něco mezi MUŽEM, KTERÝ VĚDĚL PŘÍLIŠ MNOHO (koncertní pasáž), PSYCHEM (v až výsměšně nadsazené podobně), MLČENÍ JEHŇÁTEK (profilace a postupně jako silné se ukazující ženské postavy)... a AMERICKÝM PSYCHEM (satirická rovina). De Palma je mrtev (ok, už netočí, producenti jsou kikoti), ať žije Shyamalan! ()
„VAŠE DCERA NA DNEŠEK NIKDY NEZAPOMENE…“ Co trumfne účast na pódiu s popovým idolem? Bejt hvězdou večerních zpráv… Shy to hezky rozehraje – a vlastně to baví víc, než jsem čekal. Silně si pohrává s logikou a bude záležet, jak moc mu to budete žrát a nepitvat. Čím víc to dokážete, tím větší zážitek dostanete. Bonusem pak je, že jsme svědky vzniku kulturního klanu „Shyamalan Familly“. /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Námětem k příběhu posloužil mmj. film „Purpurový déšť“ s (tehdejším) králem popu Princem. 2.) Shyamalan měl představu, že natočí „Mlčení jehňátek“ na koncertě Taylor Swift. Scénář napsal za necelýho půl roku. 3.) Thx za titule „Petr Zenkl“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** ()
Kupodivu mne film bavil. Zřejmě díky skvělému hereckému výkonu Joshe Hartnetta. 👍👍👍 ()
Trailery na Trap byly parádní a lákalo se na 2 comebacky. Shyamalana i Hartnetta a povedlo se to bohužel tak na půl. Na Shyamalana je film na můj vkus až moc basic, vše je docela jasně nalajnované, není tu dostatek překvapení a hlavně chybí typický Shyamalanovský zvrat, což je zklamání asi největší. Celý ten koncept s vrahem na koncertě je docela cool,Saleka Shyamalan hezky vypadá i zpívá, jen se tu imho pořádně nic neděje a vše zajímavé bylo už v traileru. Není to ani tak napínavé, inteligentní a úderné jak se na první pohled zdálo. Celkově vzato tedy not bad, Hartnett si psychopata dává slušně a úplně to naštěstí nenudí, jen znova si film určitě nepustím a Stream by film slušel více. Škoda, že nedošlo i na nějaký vraždy a mind fuck twist. 55% ()
// Z půlky koncert Taylor Swift, z půlky typický Shyamalan a jeho cringe dialogy, nekončící série zvratů nebo absentující logika. Josh Hartnett si roli sériového vraha vychutnává a film mu dává zasloužený prostor zářit, scénář ale bojuje s druhou polovinou víc než by bylo záhodno a do toho neví, kdy má skončit. Není to tak špatné, jako některé režisérovy předešlé filmy, ale návrat do formy se bohužel taky nekoná. 6/10 ()
Uznám, že po stránce logiky to není nijak neprůstřelný a vše po koncertu působilo mírně off, ale divácky vzato to byl ideální kino-popkorn, co mě nečekaně upoutal od začátku do konce. Josh Hartnett je ta hlavní deviza (nenapadá mě zde lepší možný obsazení), spolu se sympaticky divnou atmosférou. ()
Minulost je past, co si Shyamalan nastražil, když v ní žil. Prvními filmy si na sebe upletl bič, a každý jeho další film je s nimi srovnáván, a lidi jsou naštvaní, když točí to samé, i když zkusí něco jiného. Tento film má fakt zadřilou premisu a první půlka je výborná. Já o ději nevěděl skoro nic, takže jsem zpočátku nechápal divné chování postav, a když se to záhy vysvětlilo, byl jsem nadšený. Bohužel v druhé půlce se to úplně rozsypalo, Shyamalan ve snaze natahovat napětí vrší jednu za vlasy přitaženou situaci za druhou, mladá holka riskuje život, aby zachránila úplně cizího člověka, kterého viděla pár vteřin na videu, několik vedlejších postav vymyslí rafinované improvizované plány na chycení geniálního vraha, které překvapivě zafungují, ale vrah je Houdini, co uteče z obklíčeného domu, pak z obklíčeného auta, a Houdini scéna těsně před titulky je snad už parodie. Škoda, i přes zdařilou první půlku čtyři dát nemůžu:( ()
Námět skvělý a první hodina na koncertě napínavá, černohumorná, zábavná a s náběhem na thrillerovou klasiku v podžánru "omezený prostor" a la Hadí oči. Člověk úplně zapomíná, že celou dobu sleduje záporáka, který by mu měl být odporný, a ne kladného hrdinu. Ale jak to opustí koncertní halu, scenáristicky to jde rychle do kytek a to zoufalství se navíc absurdně natahuje, až ke krajně neuspokojivému konci. Místo aby scénář v druhé polovině pořádně využil filmovou dceru, vytáhne do popředí dceru režiséra (zpěvačku ve filmu) a... no nic, nebudu spojlerovat, ale dalo by se na tom vyučovat, jak vypadá nezvládnutý třetí akt, a už si nevzpomínám, kdy mi slibně rozjetý film v závěru takhle zhořkl. Taky jsem čekal, že ten koncert bude mnohem intezívnější zážitek, jak to Shyamalan hypeoval, ale prd. Sympaticky ztaťkovatělý Hartnett střídající neškodnou, chladnokrevnou a křečovitě vysmátou polohu každopádně výborný a celkově opatrně doporučuju. (70%) ()
Je to děravé jako cedník, ale škodolibě zábavné. Myslím si, že je celkem přežitek čekat od Shyamalana šokující pointy. Kdo s nimi v jeho filmech už nějaký ten pátek nepočítá, si Trap užije o dost víc. ()
Rozkošný námět, neokoukaný a líbivý, navíc s extrémně sympatickým Hartnettem v roli pohodářského táty na koncertě dceřiny nejoblíbenější zpěvačky. Škoda těch několika haluzackých náhod, které vytrhávají z napínavé hry na kočku a na myš. Přesto velmi uspokojivý Shy, který se tentokrat hlavně bavil a propagoval pěveckou kariéru své dcerky. Prostě skvělej táta. ()
Řekněte mi, že ten Shyamalan nemá po ruce někoho, kdo by otevřel jeho scénář a řekl: "Ty vole! Vždyť tohle sakra nedává smysl!" Vážně, ten chlap si podkopává nohy sám. Prakticky celá aréna je perfektní (vyjma toho, že když někomu bouchne olej do obličeje, nikdo si nepustí ani záznam z kamery). Ale pak se zase začne vymýšlet. Přitom by občas stačilo přidat větu navíc nebo něco málo odebrat... Říká se, že si člověk nemá stěžovat, pokud nemá lepší řešení. Jenže já bych jich měl spoustu. A to je ten největší problém. ()
Vůbec bych se nedivil, kdybych do vyhledávače zadal dvě klíčová slova – nápad a logika – a vyskočil by mi portrét mistra dějových zvrat(k)ů M. Night Shyamalana. Samozřejmě ta „logika“ je s pořádnou ironií, spíš se nabízí „logika si zašla na dlouhý výlet“. Ale nejprve to pozitivní. Po hodně dialogovém a překvapivě vizuálně mdlém klepání na dveře (Knock at the Cabin) přináší indický ostrov nápadů další neokoukaný námět, kdy první polovina je řemeslně skvělá, nápaditá a svěží. Pracuje s napětím, stejně jako jeho hrdina obratně kličkuje, zdobí jej rychlý úsudek a schopnost improvizace, a zrovna taky krapet dumá, jak se dostat z téhle šlamastyky. Jasně, trailery ukázaly mnohé, ale my víme, že toho je nakonec víc. Josh Hartnett vezme dvanáctiletou dceru do napěchované koncertní haly a mezi křepčícími dívkami přemýšlí, jak se dostat přes ozbrojené členy zásahovky, protože se někde stala chyba a policie pracuje s informací, že se na koncertě pohybuje nechvalně proslulý sériový vrah. Jenže pak to přijde. Čert vem třeba to, že Hartnett neustále prochází chodbami koncertní haly, které jsou furt plné fandů, kteří mají ale přece hltat svůj zpívající popový idol, chyby totiž seká Shyamalan daleko závažnější. Vyhodil bych úplný úlet (asi chtěl potěšit hrdinnou dcerku Saleku) v podobě limuzíny mířící z koncertu a všeho, co následuje (i s další cestou limuzínou) a nechal finále o méně zvratech, ale s uvěřitelnějším završením. Zůstalo by příjemné napětí, sympatická dynamika a velmi dobrý Hartnett. Příště bych Shyamalanovi zkrátka tu příliš velkou svobodu zase trochu osekal. ()
Na niečo tak extrémne jeblé a primitívne zároveň, už tak ľahko tento rok nenarazíte (asi). Je pre mňa vyslovene záhadou, čo všetko dokáže človek obdarený “mozgom” stolerovať len preto, aby niečomu takémuto, spravil (NE)formálnu reklamu. Čo vo svojom komentári píše “spasiteľ”, je buď úmyselná snaha o urážku diváka ako takého, alebo naopak, samého seba. Vyberte si sami, no tomu čo písmenkami “splodil”, ani on sám nemôže veriť. Ja proste absolútne neverím, že to myslí vážne. Skutočne vážne, lebo toto je v prvom rade (bez akejkoľvek srandy!!!) ďaleko viac komédia než thriller, pri ktorej si nikto nedal ani len štipku námahy aby niečo dávalo zmysel. Normálne ma napadlo, či toto nie je nejaký hromadný IQ test pre väčšie masy ľudí, koľko sprostoty dokáže postupne vstrebať a následne ju ešte aj akceptovať či stolerovať. Toto nie že nemá žiadnu logiku či stret s realitou, veď to pôsobí doslova a do písmena ako nejaký experiment, ktorý sa hrubo nevydaril. Úplná ostuda, Ja som skutočne už dávno nevidel niečo tak scenáristicky primitívne, čo sa snaží brať vážne, no vo výsledku je len akousi "stand-up" nevydarenou komédiou, pri ktorej sa človek síce smeje, no prezentáciou humoru tu ani z ďaleka nie je. Ostuda .. ()
Nikdy jsem si vlastně nevšimnul, že Josh Hartnett je po všech čertech dobrý herec. Službu, kterou pro něj provedl M. Night Shyamalan provedl, zřejmě oceníme až v budoucnosti. Past představuje vlastně takové typické Shyamalanovo dítě, kdy skvělý nápad neumí převést do výjimečného filmu. Nejvíce mě vadila účast Saleky. Nic proti jejímu výkonu, ale tohle přihrávání důležitých rolí rodinným příslušníkům zkrátka nemám rád. Podobně to dělá Kevin Smith a víme jak to dopadlo. 60% ()
Související novinky
Druhý Beetlejuice od Burtona je překvapivým hitem
Ono to s tím letošním rokem v kinech nakonec nebude tak strašné, jak jsme se obávali. Brnkání na nostalgickou strunu u diváků stále funguje, což v současnosti potvrzuje pěkně černá komedie… (více)
Reklama