Láska bez bariér

Jocelyn je úspěšný podnikatel mající v jádru osobnosti i určitou sobeckost. Pro něj nejsou ženy ničím jiným, než neustále se měnící trofeje. Jednoho dne se rozhodne svést hezkou ženu poněkud podivným způsobem. Předstíráním, že je odkázán na invalidní vozík. Osud však nečekaně zamíchá kartami. Ona vysněná žena mu představí svou sestru, která ´vozíčkářka´ skutečně je. Ta ho nečekaně tak okouzlí, že plamínek lásky zažehne a dál se rozhořívá. Jak dlouho však potrvá, než se jeho podvůdek provalí? Francouzi pro romantické příběhy vždy měli svůj specifický cit a platí to i nadále. Emocionální snímek svým způsobem odkrývá jisté tabu, co se týče právě vozíčkářů. Žádným způsobem se tyto handicapované lidi nesnaží ani náznakem zesměšňovat a naopak poukazuje na holý fakt, že pro ně život nijak nekončí. Prožívají své radosti života i nadále a berou věci s určitým nadhledem. Příběh obsahuje klasickou romantickou šablonu, takže se dá předvídat dějový vývoj. Vyloženě o komedii se nejedná, avšak úsměvných situací je více než dost. Za pomoci jemného vyprávění přináší snímek krásnou filmovou odpočinkovou podívanou. Film je elegantní, plný něžnosti a romantických chvil. Pro nás je o to víc přitažlivý, že se natáčel i v Praze a pražské uličky a scenérie působí jako kulisa. Hanavský Pavilon na Letné, kde je Jocelyn s Florence na večeři, s výhledem na Prahu byl skvělým výběrem. Výjimkou je třeba Vítkov, použitý jako místo probíhajícího maratonu, který už asi ale pozná málokdo. Snímek jako svůj debut napsal a natočil, jinak svou profesí komik, Franck Dubosc, který si střihl i hlavní roli svůdce, a dá se říci, že tímto příjemně překvapil. Snímek po divácké stránce pohladí a zanechá příjemný pocit. Pokud je samozřejmě divák romanticky založený. (29.01.2019)

Oslizlý, nesympatický, přehrávající a místy ukrutně trapný PseudohomoDelon se snaží retardovaně vyprcat vozíčkářku, i když je mrtvá na spodek. Navíc místo toho, aby si nechal přerazit páteř a bylo by to za pět z voleje, sníží se na její úroveň jen jako a toho kripla pouze předstírá. No hihň! Je z toho parakomický, paraúčelový, parapřiblblý až paradebilní pohřeb obvykle šarmantní a zábavné žabožroutské komedie (pokud zrovna děsně tumorně neasimiluje migranty), určený výhradně pro enormně otylé uklízečky a dělnice, toho času na pracáku, co doma lačně 24/7 přepínají mezi megahity TV Hovna a Primitive Love, aby si taky užily trochu té chitré a fťypné romantyki. No, možná že to upřímně pobaví i pár postižených, co vědí, že dva plnotuční paraplegici do sebe mohou leda tak vášnivě narážet vozíkama a předstírat paraorgasmy, pokud ona nemá bezbariérovou kundu a on nájezdovou rampu, parkovacího asistenta a elektromotor v prdeli. Pro kohokoliv jiného merde terrible par excellence. (30.09.2018)

Je to tam ! Francie když chce tak pořád v komediích valí jak za starých časů. Francouzi ten svůj humor umí skvěle promazat romantikou i sociální tématikou, tak že to nebolí, netahá za uši ani za oči a odcházíš s náladou fajnovkou. Jo a pražská epizoda mila potěšila a zmínku o Spartě bych ve francouzským filmu nečekal už vůbec. (02.07.2018)

Typická romantická komedie s netypickým námětem. To je asi to, co musí mít dnes už každá nová romantická komedie, aby dokázala zaujmout. Nicméně v tomto ohledu jsem měl trošku problém s humorem. Ač se Franck Dubosc snažil sebevíc, a občas je to z některých scén fakt znát, humoru jsem se úplně nedočkal. Zachraňuje to tedy alespoň ta romantická atmosféra, u které ale divák ví, že vzniká na úkor hrozný lži, takže jsem tomu neměl moc důvod kdovíjak dvakrát fandit. (03.06.2019)

║Rozpočet Eur 7miliónov║Tržby Celosvetovo $20,236,000▐ Strašná trapošina, Francúzi konkurujú svojou komediálnou prízemnosťou Američanom. Absolútne nesympatický ošuntelí herec v hlavnej úlohe sa hrá na mladíka a chce svojou nápaditosťou na vozičkárskom kresle nabaliť skutočne postihnutú ženu. Námet na oko dobrý ale tak odflákle spracovaný až hrôza, nechuť, povrchnosť. /20%/ (24.12.2018)

Zatímco Hollywood s dobrou romantickou komedií nepřišel posledních pár let, Frantíci jsou opět na královském křesle a zase přichází s nápadem, který je originální, neokoukaný a dostatečně poutavý. Frank Dubosc skvělý jako režisér, scénarista i hlavní herec a představuje typicky vysoce postaveného muže, který by rád ulovil jakoukoliv ženu, která mu padne do oka a to i za cenu, že bude předstírat, že je na invalidním vozíku. Chvála patří i velmi sympaticé Alexandře Lamy a potěší úsek z Prahy. Je to sice více romantika, humoru je zde méně, ale závěrečný zvrat a šílený náboj emocí spíš z dojetí a nadšení mě psychicky absolutně vysílil. Jakmile mě film dokáže rozesmát, rozbrečet i překvapit 4* jsou na místě. Skvělá je i hudba.80% (28.09.2018)

„Víš, lesknou se ti oči. Když se ti lesknou oči, tak máš buď nové boty, nebo pocit viny.“ Je celkem osvěžující vědět, že se dá ještě také narazit na novější francouzskou komedii, která není zatížená řešením „multikulti“ problematiky, jak se bohužel stalo smutným pravidlem…no, přejdu k filmu. Říká se, že příležitost dělá zloděje…a v případě tohoto snímku falešného vozíčkáře. Já osobně proti stárnoucímu a nenapravitelnému sukničkáři s vizáží lázeňského šviháka nic neměl, i když nejen v jeho případě je herectví kapánek stylizovanější (sluší se ale dodat, že nijak zvlášť otravně…snad s výjimkou hodně střelené Marie). Humor je trochu jednodušší (a stejně jako příběh předvídatelný), spíš se sází na hodně pohodovou a úsměvnou atmosféru (v žánrech film zvládá spíš ten „romantický“ než „komedii“). Čímž se dostávám k mému trochu nenaplněnému očekávání; myslel jsem, že se zasměju podstatně víc. Nicméně zklamaný nejsem, film mi příjemně utekl, snad jen ten závěr nemusel být tak odfláklý. S hodnocením končím na lepším průměru. (20.10.2018)

❤️🍀❤️ (30.09.2023)

Velmi příjemné nenucené překvapení. (05.01.2019)

Takhle tedy opravdu ne. Kdeže loňské sněhy jsou a s nimi lehkonohá a šarmantní francouzská komedie. Tohle spíše připomínalo chacha komedii z vesnického prostředí, ve kterých si tak libuje Zdeněk Troška. Ubohé, křečovité, bez fantazie, umolousané, naprosto nefrancouzské. Pryč s tím. (11.12.2018)

Nie zlý film, ale čím si zaslúžil také hodnotenie? Že je o vozíčkaroch a ich práve na lásku? To nemôže stačiť ani na štyri hviezdy. Občasný úsmev, občasná ľútosť. To je všetko čo Láska bez bariér prinesie. A že hlavný záletný "hrdina" chce pretiahnuť vozíčkarku, hoci má k dispozícii mladšiu a zdravú sestru, to je tiež trochu uletené. (05.10.2018)

Šarmantná romantika s neotrepaným nápadom. (14.01.2023)

Tohle se nepovedlo. Dvě hvězdičky za obsazení a za scénu u stolu Max a víno.-) (30.09.2018)

Nenucené, obsazení pro mě neokoukané, místy několik hloupých rádobyvtipů, ale šarmantní Saša film výrazně pozvedla. (27.02.2020)

Narážky na romanci a postižení je v rámci žánru poctivě natočená, zvídavá a občas zábavná. Příběh běží plynule a hbitě.Chvílemi to vypadá, že se politicky korektně vysmívá handicapovaným, ženám i divákům. Závěrečná vtipná scéna se mi líbila, protože maratony běhám také. Za to dávám třetí hvězdu. (20.08.2019)

V krátkej dobe hneď druhý Francúzky romantický film s Alexandrou Lamy, ktorý som mala možnosť vidieť. Ten prvý nestojí takmer za zmienku. Tento bol síce o poznanie lepší, ale žiaľ mňa neohúril tak ako zvyšných 77% "opýtaných". Ak však máte chuť na romantiku, tak smelo do toho, možno práve vám Láska bez bariér sadne .... (24.09.2018)

Očakávania boli veľké, výsledok je len priemerný. Film postavený na jednom nápade nedokáže utiahnuť celovečernú minutáž. Síce je to niekedy milé, občas vtipné, ale chcelo to viacej nápadov. Potešili scény s Claude Brasseurom. (28.11.2018)

Mám rád humor z vážných věcí, ne, který se jim vysmívá, ale který realisticky hodnotí daný jev - nezměnitelný, lidský, součást lidského života. V tomhle ohledu se mi moc líbila postava Florence. Ono takový humor může lehce sklouznout do humusu, ale nebyli by to Francouzi, aby to nezvládli. "Naštěstí nejsem sólistka. Při děkovačce sedím." (31.08.2020)

Drzé čelo lepší než poplužní dvůr – a tady měli autoři tolik drzosti, když snímek označili za komedii, že by to vyvážilo několik poplužních dvorů. Vždyť příběh o slizkém obstarožním obšourníkovi, který markýruje handicap, aby dostal do postele vozíčkářku, v sobě neměl jediný vtip. Většina situací se naopak utápěla v trapnosti. Lidé – hlavně hlavní protagonista – se chovali jak děti z pomocné školy a humory se tvořily třeba tak, že se hrdina poslal na vyšetření prostaty, kterou je divák nucen absolvovat s ním. Peripetie jsou založené na tom, že si lidé normálně neřeknou, co by si v běžném životě řekli okamžitě a bylo by po problému. SHRNUTÍ: Vážně kriplózní záležitost. (19.10.2022)

Franck udělal tuhle komedii skvělou, mohla být mnohem dokonalejší ale mě tahle krypl zábava bavila i tak. Příběh předvídatelný ale to nevadí, důležité je že se povedl, hlavně herecky. (02.11.2019)